================================
.: Roswell: Portál Fanoušků :.
- http://www.roswell-serial.cz -
================================- ||Operace 2. série sobě|| -

================================
::ASK NOT::
::ŽÁDNÉ OTÁZKY::
================================
Překlad: Chewbacca (chewbacca@cswu.cz)
================================

(Crashdown Café. Isabel, Maria, Tess a Liz tančí. Střih na Maxe, který běží do Crashdown,
aby jim řekl o Nasedově smrti.)

MARIA: Kouká na mě, že jo?

(Liz se podívá na Michaela, který občas mrkne na Mariu. Liz přikývne.)

MARIA: Věděla jsem, že neodolá. Tak pojď.
LIZ: Ne.
MARIA: Dělej.
LIZ: Mario, ne.
MARIA: Víš že chceš. Tak jak to je s tebou a Maxem?
LIZ: Nijak.
MARIA: Viděla jsem, jak se na něj díváš. Viděls něco, ne?

(Liz se usměje.)

MARIA: Věděla jsem to.

(Max běží po ulici. Málem vrazí do nějakého člověka, ale stolu se nevyhne. Rychle vstane a
pokračuje v klusu. Jakmile se dostane do Crashdown, spadne na zem a ztěžka dýchá.)

TESS: Maxi!
MAX: Nasedo je mrtvý.
MICHAEL: Cože?
MAX: Přišel ke mě. Byl poraněný. Řekl... řekl, že to udělal jinej mimozemšťan a že jsme
všichni v nebezpečí. Umřel mi v rukách. Umřel mi v rukách.
ISABEL: Můj bože.
MICHAEL: Musíme Naseda dostat do kóje... použít hojící kameny, abysme ho oživili. Maxi,
kde je? Kde je Nasedo?
MAX: U mě v pokoji.
ISABEL: U tebe?
MICHAEL: Kde je džíp?
ISABEL: Vzadu. Beru klíče.
LIZ: Maxi, jsi zraněnej.

(Přijde k němu Tess a pomocí ruky Maxovo zranění na tváři zahojí.)

ALEX: A co máme dělat my?
MICHAEL: Nic. Jděte domů.
MARIA: Moment. Co ten druhej ufon? Neměli bychom aspoň jít...
MICHAEL: Zvládnu to.
TESS: Ty tu nevelíš, Michaele.
MICHAEL: Někdo by měl. Maxwelli, jdeme. Pohyb.

(Tess, Max, Isabel a Michael dorazí s Nasedem ke kóji. Pokusí se použít kameny, ty naberou
světlo, ale to po chvilce zmizí.)

TESS: Nefunguje to. Proč to nejde?
MAX: Nejspíš se mu stalo něco, co už nemůžeme zvrátit.
TESS: Nemůže umřít. Potřebujeme ho.
ISABEL: Je mi líto, Tess.
MICHAEL: Zmínil se o dalším mimozemšťanovi. Co přesně říkal?
MAX: Řekl, že jsme v nebezpečí... že kůže jsou mezi námi.
MICHAEL: Kůže.
MAX: Co?
MICHAEL: Něco takovýho jsem našel poblíž Piercova hrobu. Vypadalo to jako kůže hada. Když
jsem to sebral, rozpadlo se to.
ISABEL: Hele.

(Nasedovo tělo se promění na prach.)

TESS: Co budem dělat teď, Maxi?

[ÚVODNÍ TITULKY]

(Roswellská autobusová zastávka. Kyle vyleze z autobusu z prázdninového fotbalového táboru.
Rozhlédne se okolo po svém otci, ale nikde ho nevidí. Po několika hodinách se konečně ukáže
šerif Valenti.)

VALENTI: Ahoj.
KYLE: Ahoj.
VALENTI: Vítej doma, synku. Promiň, že jsem přišel pozdě. Jakej byl fotbalovej tábor?
KYLE: Skvělej. Byl skvělej. Máš dvě hodiny spoždění.
VALENTI: Jo, vím. Vrátil ses ve špatnou dobu, Kyle. Víš jak jsem ti povídal o tom chlápkovi,
co chránil Tess?
KYLE: Jo. Noriega.
VALENTI: Nasedo. Jo. Minulou noc byl zavražděn... jinym mimozemšťanem.
KYLE: Nemám sílu, jsem unavenej, ztratil jsem míč, celou noc jsem slyšel jen cvrdlikání
kobylek.
VALENTI: Co?
KYLE: Nic.
VALENTI: Jsi v pohodě?
KYLE: Jo. Jenom zrovna nemám náladu probírat zase zelený mužíčky.
VALENTI: Možná bys měl mít, možná by tě to mělo zajímat, Kyle. Max Evans ti zachránil život.
KYLE: Jsem mu za to vděčnej. Jenom jsem kvůli němu chytnul kulku, ale to je jedno.
Nic není stálý. Nic není jistý. Nic není stejný.

(Kyle vleze do auta a šerif Valenti nechápe, co to povídal :))

(Michael a Isabel spolu mluví na chodbě ve škole.)

MICHAEL: Jít zase do školy. Skvělej plán.
ISABEL: O tom se nechci bavit.
MICHAEL: Víš že by ten zabiják mohl bejt právě tady, procházet se po chodbách a hledat nás?
A kde jsme my? Právě tady a jen čekáme, až nás najde.
ISABEL: Víš ty co? Nech toto, jasný? Už to nechci poslouchat. Jestli se ti něco nelíbí, jdi
za Maxem. On je vůdce.
MICHAEL: Když nebudem opatrný, všechny nás pozabíjí.

(Přijde k nim Max.)

MICHAEL: Čau. Musim jít, zvoní.

(Michael odejde.)

MAX: Děláme správnou věc. Dokud nebudeme vědět, proti čemu jdeme, musíme se chovat nenápadně.
ISABEL: To doufám. Jsem moc mladá, aby se ze mě stal prach.

(Max jde po chodbě. Vidíme ho očima Kůže. Max má pocit, jako by ho někdo sledoval. Zahne za
roh, pomalu se podívá za sebe a uvidí zavřené dveře do uskladňovací místnosti. Dojde k nim,
rychle otevře a vytvoří energetické neprostupné pole mezi sebou a osobou před ním. Tou se
ukáže být svářeč s nasazenou maskou.)

SVÁŘEČ: Co to bylo?
MAX: Co?

(Sundá si masku a začne si jí prohlížet, protože si myslí, že to byl jen nějaký odraz
na hledí.)

(Na hodině dějepisu vykládá pan Lafeber o vůdcovských schopnostech JFK.)

LAFEBER: Co to znamená být vůdce? V roce 1962 byl John Kennedy ještě mladík. Sovětové si
mysleli, že byl jen loutka a s nimi i většina američanů. John Kennedy se ale osvědčil.
Zastrašil Sověty a přivedl svět na pokraj nukleární války. Teď, když se učíme o raketové
krizi, chci, abyste uvažovali o Johnu Kennedym jako o člověkovi. Jak byste se cítili
držet osud celého národa ve svých rukách. Představte si, jaké by to bylo stát tváří v tvář
skutečnosti, že vaše další rozhodnutí může znamenat i konec světa.

(Max dorazí do UFO Centra. Stěhováci tam přesouvají krabice. Brody Davis, nový vlastník, k
němu přijde.)

BRODY: Ty jsi Max Evans?
MAX: Jo. Kdo jste vy?
BRODY: Brody Davis. Teď pracuješ pro mě.
MAX: Promiňte? Milton mi nic...
BRODY: Milton je pryč. Koupil jsem to tu od něj.
MAX: On prodal UFO Centrum? Byla to jeho životní práce.
BRODY: Věci se mění.
MAX: Co jsou všechny ty věci?
BRODY: Dělám nějaká vylepšení. Dneska tě tu nebudeme potřebovat. Jdi domů.
MAX: Já jsem ale neskončil...
BRODY: Říkám jdi domů. Evansi? Kdyby se někdo ptal, nic jsi neviděl.

(Max je na cestě domů, když uvídí Tess sedět na lavičce a čucet na hvězdy.)

TESS: Ahoj, Maxi.
MAX: Ahoj. Jsi v pohodě?
TESS: Ne. Snažil se mě na to připravit, víš? Říkal mi, že může přijít čas, kdy už tu nebude
a já se budu muset o sebe postarat. Nějak jsem ale nečekala, že to přijde než se vrátíme domů.
MAX: Tim myslíš...
TESS: Domov.

(Střih na Mariu a Liz v autě.)

MARIA: Je to jen otázka času.
LIZ: Díky.
MARIA: Na tom nic není. To je fakt. Miluješ ho. Nemůžeš bez něj žít a vrátíš se k němu.
LIZ: Kdepak. Tak to nebude. Odešla jsem. Od něj, od ní, od celý situace.
MARIA: Od ní? Není tu žádná "ona". Max na Tess kašle. Nikdy s ní nic nebude mít. Jediný,
co ho zajímá, je...

(Maria si při cestě všimne na chodníku Maxe a Tess, jak jdou spolu.)

MARIA: Bože.

(Liz se podívá z okýnka a uvidí je.)

MARIA: Liz...
LIZ: Mario, radši nic neříkej.

(Střih zpět na Maxe a Tess.)

MAX: Pamatuješ si náš svět?
TESS: Moc ne. Většinou jen obrazy. Dojmy, pocity.
MAX: Jak?
TESS: Nasedo mě naučil pár vzpomínkových technik. Někdy ti je můžu ukázat.
MAX: Jasně.
TESS: "Jasně, Tess, pokud na mě nebudeš šahat". Chápu. Vím, co si o mě myslíš... co si o mě
ostatní myslí.
MAX: Ne že bych tě neměl rád.
TESS: Nemusíš mi nic říkat. Nasedo mě naučil, že se namám vtírat. Taková já nejsem. Nejsem
člověk. Ani ty ne.
MAX: Je to jedinej život, kterej znám.
TESS: To není pravda. Žil jsi jinej život, Maxi. Naprosto odlišnej od tohohle. Život, ve
kterym jsi mě miloval.

(Tess se chce dotknout Maxovy tváře. Ten ale zvedne ruku a pomalu dá její ruku pryč.)

MAX: Nepamatuju si to.
TESS: Ale já jo.

(Uvnitř domu je nějaký hluk.)

MAX: Co to bylo?
TESS: Někdo je uvnitř.

(Max a Tess vejdou do domu a Max ho proběhne. Zadní brána se ještě hýbe, když tam doběhne.)

TESS: Možná to byl jen zloděj.

(Max prohlédne křoví poblíž a najde kus odloupnuté kůže.)

MAX: To asi ne.

(Později večer v domě Valentiho. Šerif zaslechne nějaký zvuk a popadne pistoli. Pomalu
otevře dveře a na verandě uvidí Maxe s Tess.)

VALENTI: Pardon.
MAX: To nic. Potřebujeme pomoc.

(Ráno v domě Valentiho. Kyle vypne budík, svalí se z postele a hned si střihne pár
kliků.)

KYLE: 2,3...

(Kyle vyjde z pokoje, rozhlédne se a uvidí na pohovce spát Tess.)

KYLE: Tati!
TESS: Dobrý ráno.
KYLE: Jo, dobrý. Co tu sakra děláš?
TESS: Bydlim tu.

(Tess se podívá na Kylovy šortky.)

TESS: Calvin Klein. Moc hezký.
KYLE: Tati!

(Kongresmanka Whitakerová přijde do svého úřadu, kde už Liz tvrdě pracuje.)

WHITAKEROVÁ: Parkerová.
LIZ: Dobrej.
WHITAKEROVÁ: Mám nějaký zprávy? Nevolal pan Pierce?
LIZ: Ne.
WHITAKEROVÁ: Jen se na mě podívej. Čekám na telefonát od kluka. Jsem jak středoškolačka.

(Whitakerová vejde do své kanceláře. Liz chvilku přemýšlí, co jí říct, aby se nedivila, že
Pierce už nikdy nepřijde.)

LIZ: Víte, kongresmanko... agent Pierce už nepřijde, nikdy.
WHITAKEROVÁ: O čem to mluvíš? Říkáš to, jako by byl mrtvý.
LIZ: Ne, ne, ne. Uh... víte, nechal tu zprávu na záznamníku. Říkal, že odchází, že už se nikdy
nevrátí, a že je mezi vámi konec.
WHITAKEROVÁ: Chci to slyšet.
LIZ: Uh... já to vymazala. Bylo to hrozně hrubý a deprimující, víte. Věřte mi, nechtěla byste
to slyšet.
WHITAKEROVÁ: To si dokážu rozhodnout už sama, Parkerová. Jsem velká holčička.
LIZ: Omlouvám se.
WHITAKEROVÁ: Záznamník.

(Na hodině dějepisu pokračuje pan Lafeber v přednášce o Kubánské raketové krizi.)

LAFEBER: Čtvrtý den krize. Kennedy je ze všech stran pod nátlakem. Armáda chce útok,
diplomati požadují blokádu. Co by měl asi udělat? Jedna věc je jasná: dochází mu čas.
Rakety na Kubě se můžou každým dnem stát operativní. Pokud nebude rychle jednat, 
riskuje, že ho budou události ovládat. Ať dobře nebo špatně, musí si vybrat a to hned.

(UFO Centrum. Max se rozhodne trochu to tam prozkoumat. Dostane se do soukromé Brodyho
oblasti. Mezi dalšími věcmi uvidí na monitoru mapu s poznámkou u Roswellu: "detekce pulzu
16:44; 14. května". Také uvidí zvláštní pětiúhelníkové zařízení, které jsme viděli na
konci 1. série. Chce se ho dotknout.)

MAX: 14. května. Můj bože.
BRODY: Nedotýkej se toho! Co tady děláš?
MAX: Jen se rozhlížim. Byl jsem zvědavý na ta nová zařízení, která jste koupil.

(Brody sebere zařízení.)

BRODY: Poznáváš to?
MAX: Ne. Co je to?
BRODY: Já se ptám. Proč jsi na to chtěl šahat?
MAX: Byl jsem jen zvědavej.
BRODY: Končíš, Evansi. Jdi domů. Už se nevracej. Máš padáka.

(Příští ráno navštíví Maria Liz v úřadu Whitakerové.)

MARIA: Ahoj. Myslim, že vim, proč byli minulej večer spolu Max a Tess. Dělal jí jen ochranku.
Doprovázel jí domů, kdyby jí třeba sledoval ten zabiják.
LIZ: Nemusíš za něj hledat výmluvy.
MARIA: Kdo se tu vymlouvá? Jen se mu snažim pomoct, pomoct tobě, chápeš, pomoct situaci.
LIZ: Poslal tě sem?
MARIA: Ne.
LIZ: Poslal, že jo?
MARIA: Teď ne. Teda... ne, jasně že ne.
LIZ: Mario, myslela jsem, že seš kamarádka.
MARIA: To není fér. Jde mi o vás. Chci jen, abyste byli šťastní a spolu.
LIZ: Mario, prokážeš mi laskavost? Už do toho nestrkej ten svůj velkej frňák.
MARIA: Rozkaz, seržante.
LIZ: Hele, mám tu plno práce, takže...
MARIA: Fajn. To s tim velkym frňákem si nemyslela vážně, ne?
LIZ: Nashle.
MARIA: Čau.

(Maria odejde a Liz se vrátí k práci. Z kanceláře Whitakerové zaslechne nějaký zvuk, tak
se tam rozhodne naukouknout. Zaklepe a když otevře, uvidí, jak Whitakerová popíjí alkohol a
rozřezává nějaké složky.)

LIZ: Oh.
WHITAKEROVÁ: Není to moc pěknej pohled, co?
LIZ: Omlouvám se. Nechtěla jsem...
WHITAKEROVÁ: Jen se nestyď. Každej den neuvidíš svýho šéfa popíjet a rozřezávat papíry.
I když ty jsi nikdy nepracovala ve Washingtonu.
LIZ: Můžu vám nějak pomoct?
WHITAKEROVÁ: Chceš mi pomoct? Čapni složku, nakrm šelmu.
LIZ: Ničíte všechny složky o mimozemšťanech?
WHITAKEROVÁ: Ničim zvláštního agenta Pierce a všechno, co je s nim spojeno. Byla jsi někdy
zamilovaná, Parkerová?
LIZ: Jednou.
WHITAKEROVÁ: Taky tě nechal?
LIZ: Ne tak přesně.
WHITAKEROVÁ: Co? Tys nechala jeho?
LIZ: V jeho životě se jen objevil někdo další.
WHITAKEROVÁ: Vidíš? Jsme na tom podobně. Nenech žádnýho chlapa, aby na tebe kydal hnuj.
LIZ: Jo.
WHITAKEROVÁ: Jo. Kdo je ta běhna, co ti ho přebrala?
LIZ: Prostě někdo. Holka z jeho minulosti.
WHITAKEROVÁ: To je nejhorší.
LIZ: Ona není tak špatná.
WHITAKEROVÁ: Jasně. Určitě jí nenávidíš.
LIZ: Možná trošku.
WHITAKEROVÁ: Vidíš? Tak ven s tím. Pravda tě osvobodí.
LIZ: Dobře, nenávidim jí.
WHITAKEROVÁ: To se mi líbí mnohem víc! Má ta coura nějaký jméno?
LIZ: Tess!
WHITAKEROVÁ: Tess?! Už jí taky nenávidim.
LIZ: Jo!

(Venku zazvoní telefon.)

LIZ: Vezmu to. Jste v pořádku?
WHITAKEROVÁ: Jo.
LIZ: Dobře.

(Když Liz odejde, Whitakerová změní výraz. Vidíme, že se z Liz snažila dostat informace.)

WHITAKEROVÁ: Tess.

(Kyle vejde do svého pokoje, kde najde Tess, jak si čte jeho časopisy.)

KYLE: Hej. To je můj pokoj a to je moje vesta.
TESS: Promiň.

(Tess si začne sundavat Kylovu vestu.)

KYLE: Ne! Dobře, nech si jí.
TESS: Jsi trochu upnutej na nahotu na kluka, co čte Jugs, nemyslíš?
KYLE: Dej mi to!
TESS: A copak to máme tady? Helemese.
KYLE: Dobrá, poslouchej. Nevim, jak to máte na planetě Vulcan nebo kde, ale tady na Zemi
je taková primitivní lidská koncepce zvaná soukromí.
TESS: Mluv takhle se mnou dál a usmažim tě svýma paprskovýma očima.

(Kyle se podívá trochu nejistě :))

TESS: Sranda. Vy buddhisti nemáte žádnej smysl pro humor.
KYLE: Jak to víš?
TESS: "Buddhismus pro začátečníky". Jak myslíš, že by se Buddha cítil, kdyby byl vmáčklej
mezi Hustler a Motorový kočky?
KYLE: Hele, nikomu o tom nesmíš říct.
TESS: Proč?
KYLE: Protože mám jistou reputaci.
TESS: Méně řečeno je více.
KYLE: Myslim to vážně.
TESS: Kyle Valenti, buddhista.
KYLE: Hele, začal jsem se o to zajímat v létě...
TESS: Na fotbalovym táboře. Fotbalisti jsou tim známí.
KYLE: Poslouchej! Celá ta věc "mimozemšťani jsou mezi námi" mě docela vyhodila z kolejí.
Začal jsem si klást otázky o životě, realitě, mym místě ve vesmíru... to nepochopíš.
Vy... vy jste mi převrátili život vzhůru nohama. Potřebuju nějaký jasno. Potřebuju duševní
klid.
TESS: Ne, to nechápu. Jsem holka z jiný planety. Nemám rodinu, nemám přátele. Na celym světě
jsou jen tři další jako já. A muž, se kterym jsem vyrostla, muž, kterej mě vychoval, byl
zavražděnej. Máš pravdu, Kyle. Co můžu vědět o potřebě duševního klidu.

(Tess odejde z místnosti a Kyle je tím, co řekla, zaskočen.)

KYLE: Promiň.

(Kdesi, kdo ví kde, vysvětluje Max Isabel a Michaelovi, co se stalo v UFO centru.)

MAX: Mělo to tvar pětiúhelníku a určitě to bylo mimozemský.
MICHAEL: Mimozemský zařízení v rukách dokonalýho cizince, kterej náhodou koupil od Miltona
UFO centrum. Nebo to aspoň tvrdí.
MAX: Co to má znamenat?
MICHAEL: Proč by ho Milton prodával? Ta stupidní turistická atrakce byl celej jeho život.
Takže jí jednoho dne jednoduše prodá tomuhle chlápkovi, sbalí peníze a zmizí? Kdepak,
tomu nevěřim.
MAX: Takže tvrdíš, že Miltona zabil?
MICHAEL: Když zabil Naseda, Milton nemůže bejt vůbec žádnej problém.
ISABEL: Pokud zabil Naseda.
MICHAEL: Jo. A taky se zajímá, co se stalo 14. května.
ISABEL: V ten den jsme dostali zprávu od naší matky, ale nic to nedokazuje...
MICHAEL: Už jste se vzbudili!?! Nasedo nám předtim řekl, že jsme aktivovali kruh,
kterej by mohl našim nepřátelům říct, kde jsme.
MAX: Nekřič tolik.
MICHAEL: Ano, pane. Co chcete podniknout dál, odvážný vůdče?
MAX: Promluvim si s Valentim, aby zkusil najít Miltona. Doufejme, že je ještě naživu a
odjel jen někam na dovolenou. Pak by nám mohl říct něco o Brodym a jak...
MICHAEL: Proč se místo tohohle breptání prostě nedostaneme do UFO centra a tu zatracenou
věc odtamtud nevezmem?
MAX: Protože je to příliš nebezpečný. Pokud je Kůže, naší nejlepší ochranou je,
když neví, kdo jsme.
MICHAEL: To je jen hnůška keců. Ale fajn. Máme jeden hlas pro vloupání a jeden proti.
Isabel?
ISABEL: Nechci to rozhodnout, Michaele.
MAX: Nebudeme o tom hlasovat, Michaele. Už jsem se rozhodnul a je s tim konec.
MICHAEL: Víš, Maxwelli, už si nepamatuju ten druhej život, kterej jsme měli žít, ale vim,
že jsi svýmu zástupci věřil a jsem si sakra jistej, žes mě i poslouchal.

(Jak se dalo čekat, Michael Maxovy rozkazy neposlechne a jde k UFO centru. Dostane se dovnitř,
schovává se za exponáty a uvidí Brodyho vycházet z místnosti se zařízením v ruce. To začne
vydávat nějaké zvuky a pak z něj vyletí modrá vlna energie, která prohodí Michaela napříč
místností. Brody je překvapený, že tam byl někdo s ním a běží, kam Michael přistál.)

BRODY: Kdo je tu?! Zůstaňte na místě! Hej! Nehýbejte se!

(Michael, očividně poraněný, vyleze z UFO centra.)

BRODY: Hej! Hej!

(V domě Evansových. Isabel se dívá na Michaela, jestli je v pořádku.)

ISABEL: Nezdá se, že máš něco zlomenýho.

(Michaela něco zabolí.)

MICHAEL: Jo, tobě.
MAX: Skvělej tah, Michaele. Kolikrát se ještě budeme bavit o tom samym? Kolikrát ti
budu muset...
ISABEL: Nech už toho, Maxi! Dobře? Má toho dost. Nepotřebuje teď žádný přednášky.
MICHAEL: Dík. Lepší pozdě než nikdy.
MAX: Jenom nechci, aby se nám něco stalo.
ISABEL: Já vím, ale někomu se už stalo. Michaela dneska málem zabili. Naseda už zabili.
Něco se musí udělat, Maxi. Musíme něco udělat s Brodym.
MAX: Co se tim snažíš říct?
ISABEL: Musíme ho zabít.
MICHAEL: Páni.
ISABEL: Použil mimozemskou zbraň. Jakej člověk by tohle dokázal? Je to Kůže... cokoliv to
znamená. Zabil Naseda a jde i po nás. Jsme ve válce. Buď on nebo my a já si vybírám nás.
MICHAEL: Já taky.

(Pan Lafeber pokračuje na hodině dějepisu v přednášce o Johnu F. Kennedym.)

LAFEBER: Co udělá? Nad Kubou sestřelili americký špionážní letoun. Americký pilot je mrtvý.
Je tu ohromný nátlak, abychom vrátili úder, ale je to správný tah? A správný čas? Kennedy
neměl dostatek informací. Jeho vlastní bratr Bobby o něm pochyboval, ale přeci jen to
záleží na něm. Jakkoliv se rozhodne, jeho konečným soudcem bude historie.

(Max si povídá s Mariou.)

MAX: Jak to věděl? Jak Kennedy věděl, že Rusové nejsou ti špatní i potom, co mu sestřelili
letoun?
MARIA: To nevím.
MAX: Já taky ne. To je ten problém. Měl bych bejt velkej vůdce, ale nevim, jak udělat
tyhle rozhodnutí. Asi nemám ten rozhled. Jak mám vědět, co je správný?
MARIA: Už to asi mám.

(Maria vezme knížku a naznačí, že ho s ní mlátí.)

MARIA: O čem to mluvíš?! Dáváš mi tu lekce z dějepisu a ani jsi mi neřek, co se sakra
děje, Maxi.
MAX: Já vim. Omlouvám se. Jen se snažim přijít na to, jak...
MARIA: Jasně, jasně. Snažíš se přijít na to, jak být vůdcem. Něco ti řeknu. JFK. Nebyl tak
dobrej. Zahejbal svý ženě s courama. Teď mě tak napadá, že v tom jsi s Johnem nastejno.
Oba máte něco s courama. Mimochodem, jak to jde s Tess?
MAX: Nemám nic s Tess.
MARIA: Jenom si s ní dáváš půlnoční procházky?
MAX: Vidělas' nás?
MARIA: Jo. Viděli jsme vás... Liz a já jsme vás viděli. Přišlo mi to jako pěkně romantickej
večer. Možná bylo před dobrou nocí i nějaký to cicmání na verandě.
MAX: Ne. Jen... to je dlouhej příběh.
MARIA: A já ten dlouhej příběh nemusim slyšet. Leda že by se tam vyskytoval Kennedy.
MAX: Miluju Liz.
MARIA: Vim, že jí miluješ, Maxi. Cpal jsi mi to celý léto. Ale když je teď zpátky, všechnu
tu práci dělám jen já.
MAX: Co bych měl dělat?
MARIA: Nevím. Něco. Ukaž jí, co cítíš a prosimtě, prosimtě, ukaž jí to hned. Hele, promiň.
Vim, že teď máš tu "Roswellskou raketovou krizi" nebo co, ale zkus následovat svý srdce.
Není to snad to, co velký vůdcové dělávaj?

(Max, Michael a Isabel se připravují dostat do UFO centra a vypořádat se s Brodym.)

MAX: Jdeme na to.

(Když jde Max přes výstavní halu, uvidí několik záblesků s obrázky Michaela, jak používá
svou moc na zabití Pierce, zastřelení Hubbla, střelení Liz a jak byl mučen v bílé místnosti.
Mezi nimi vidí i obrázky Kennedyho a uvědomí si, že nemůže nechat, aby ho situace ovládla.)

MAX: Ne. Nemůžeme to udělat.
MICHAEL: Cože?!
MAX: To nejsme my.
ISABEL: Chápu, co tím myslíš, ale musíme něco udělat.
MICHAEL: Brody je mrtvej a konec.

(Max vytvoří silové pole mezi sebou a Michaelem s Isabel, aby nemohli jít dál.)

MICHAEL: Co to je?
ISABEL: Kdy ses to naučil?
MAX: Nedávno. Počkejte tady.
ISABEL: Co budeš dělat?
MAX: Postavim se mu. Zjistim pravdu.
MICHAEL: A když tě zabije?
MAX: Pak se odvážnym vůdcem staneš ty.

(Max vejde do Brodyho soukromé oblasti.)

MAX: Co děláte v Roswellu?
BRODY: To je jeden z těch momentů, kdy se bejvalej zaměstnanec objeví v noci, aby zabil
svýho šéfa?
MAX: Nerad bych, aby k tomu došlo. Proč mi neodpovíte na otázku?
BRODY: Protože tu nejsem od toho, abych ti odpovídal na otázky.
MAX: Ne. Jste tu kvůli tomu, co se stalo 14. května.
BRODY: Jak víš o 14. květnu?
MAX: Máme to ve složkách.
BRODY: Hezká odpověď. Jsi tu kvůli tomu.

(Brody vezme do ruky zařízení a Max ho chytí za paži.)

MAX: Jste jeden z nás, že ano?
BRODY: Jsem. Tušil jsem, že jsme podobní, ale nebyl jsem si tím jist.
MAX: Proč jste tady? Co chcete?
BRODY: Co chceme. Obnovit kontakt. Třeba se i vrátit. Pustíš mě už?

(Max pustí Brodyho paži.)

BRODY: Pamatuješ si, co se stalo?
MAX: Moc ne.
BRODY: Já taky ne. Dva roky jsem chodil na terapie pro obnovení vzpomínek a pořád si z mýho
únosu dokážu vzpomenout jen na barvu zdí a smrad z hořících vlasů.
MAX: Únosu?
BRODY: Jo, taky se mi nelíbí to slovo. Když lidem řekneš, žes viděl Pannu Marii, rozsvítí
svíčky před tvym záchodem, ale když jim řekneš, žes byl unesenej mimozemšťanama, odepíšou
tě jako šílence. Stalo se mi to před 7 lety. Jel jsem autem v Massachusetts a než jsem
se vzpamatoval, už jsem byl v místnosti a něco mi dělali. A pak jsem zase v autě, uběhly
dva dny a jedu si po silnici v západní Virginii. Nejdřív bych to bral jako normální výpadek
paměti, ale pak mi doktor řekl, že rakovina je fuč. Byla v kostní dřeni. Nevyléčitelná.
Už jen rok života a puf... je pryč.
MAX: A vy se snažíte obnovit s mimozemšťanama kontakt?
BRODY: Musím.

(Max se přiblíží k pětiúhelníkovému zařízení.)

MAX: A co tohle?
BRODY: To jsem koupil asi před třemi lety od nějakýho chlápka, kterej prodával domnělý
mimozemský artefakty. Myslel jsem, že je to jen kus šrotu, ale 14. května ta věc obživla.
Vyslalo tu puls. Tak jsem si najal tým, kterej prozkoumal celou teleskopickou radiovou síť,
kdyby se tam objevilo něco neobvyklýho a něco našli.

(Vidíme, že rozhovor poslouchají Michael a Isabel.)

BRODY: Signál, Maxi. Neznámý vysoce energetický mikrovlný signál, který odpovídal s tím, co
jsem viděl. A víš, odkud ten signál přišel?
MAX: Z Roswellu.
BRODY: Přesně. Víš, co to znamená, Maxi? Mimozemšťané. Ne že by chodili mezi námi nebo
nějaká podobná blbina, ale provádí kontakty s lidmi tady v Roswellu. Co si o tom myslíš?
A co ty, Maxi? Jakej je tvůj příběh s únosem?

(Max, Michael a Isabel odcházejí z UFO centra. Isabel obejme Maxe, protože je ráda, že
Brodyho nemuseli zabít. Michael vypadá, že se trochu stydí. A my vidíme, že je Kůže pozoruje,
když odcházejí z UFO centra do Crashdown.)

(V Crashdown vysvětlují Max s Isabel Alexovi a Tess, co se stalo.)

ALEX: Kde vzal peníze na UFO centrum?
ISABEL: Byl jedním ze společníků jedný internetový společnosti.
MAX: Okamžitej milionář. Když ale začal mluvit o únosu, stal se jim přítěží. Tak ho prostě
vyplatili.
ISABEL: Jo, třista milionů dolarů.
ALEX: Asi si teď vezmu víc hodin počítačů.
TESS: A co ten útok na Michaela?
ISABEL: Brody řekl, že se to zařízení prostě samo spustilo. Najednou to vyslalo puls,
nejspíš proto, že byl Michael blízko, ale nejsem si jistá.
ALEX: A proč by to reagovalo na Michaela a ne na tebe?
MAX: To nevim.

(Kyle vejde do Crashdown a naznačí Tess, aby šla za ním.)

TESS: A jéje.

(Tess za ním jde.)

TESS: Tak co jsem provedla teď?
KYLE: Můj táta říkal, že takhle to bude jen dočasně, rozumíš tomu?
TESS: Jistě.
KYLE: Dobře. V tom případě jsem ti chtěl říct, že jsem si ze svýho pokoje vystěhoval
ňáky věci. Můžeš tam bejt. Já budu spát na gauči nebo tak něco.
TESS: Tos' nemusel.
KYLE: Nic to není. Materiální vlastnictví stejně dělá jen zmatek v mysli.
TESS: Když to říkáš, buddhouši.
KYLE: Dobře. Uvidíme se.
TESS: Hele, díky.

(Michael právě dokončil objednávku a čeká, až si jí někdo převezme. Přijde k němu Courtney.)

COURTNEY: Tak co, Michaele, co říkáš na piercing?
MICHAEL: Nic.
COURTNEY: Měl bys o tom popřemejšlet.
MICHAEL: V bolesti si nelibuju.
COURTNEY: Bolí to jen jednou, pak už to jen dráždí.

(Přijde k nim Maria.)

MARIA: Stůl čtyři čeká.

(Courtney vezme objednávku a odejde. Michael jde zpátky do kuchyně, jako by se chtěl Marii
vyhnout.)

(Do Crashdown vejde Liz. Maxe to na chvilku zmrazí a když roztaje :), jde k ní.)

MAX: Potřebuju s tebou mluvit.
LIZ: Maxi, já potřebuju mluvit s Mariou.
MAX: Musíš mě vyslechnout.
LIZ: Maria se mi snažila vysvětlit, co jsi dělal jednou v noci s Tess, jasný? Ale já...
MAX: Nejde tu o Tess. Jde o tebe a mě. Myslíš, že na tebe zapomenu nebo že se přes to
přenesu nebo co, ale tak to nebude. Kašlu na svůj osud, na planetu, na všechno. Jde mi
jen o tebe. Chci abys věděla, že jsem tu pro tebe, Liz.

(Max se vrátí ke svému stolu.)

MARIA: Teď je to teprve velkej chlap.
TESS: Uvědomuješ si, že naše problémy neskončili, Maxi? Ten, kdo zabil Naseda, je pořád
někde venku... a možná blízko.

(Courtney přijde k Marii. Potřebuje si dojít na záchod.)

COURTNEY: Vezmeš to za mě?
MARIA: Ještě něco?

(Courtney na záchodě za sebou zavře dveře, zamkne je a hned jde k zrcadlu. Před ním si
odloupne kus kůže z tváře, hodí jí do záchodu a spláchne ji.)

KONEC