================================
.: Roswell: Portál Fanoušků :.
- http://www.roswell-serial.cz -
================================
- ||Operace 2. série sobě|| -

================================
::SKIN AND BONES::
::KŮŽE A KOSTI::
================================
Překlad: Chewbacca (chewbacca@cswu.cz)
================================

(Poušť. Geolog prozkoumává oblast detektorem kovu. Přístroj mu náhle začne pípat. Geolog
popadne lopatu a dá se do kopání.)

(Max sedí v kanceláři psychologa.)

PSYCHOLOG: Jako bys přede mnou něco tajil. Tví rodiče o tebe mají starost, Maxi...
Velikou starost. Chci abys věděl, že jakkoliv si myslíš, že jsou tvé problémy
jedinečné, miliony dalších teenagerů si je protrpěli také. Chci tě ujistit,
že je to normální. Můžeš mi zkusit říct, o co jde?

(Max si chvilku přebírá myšlenky a když začne vyprávět, vidíme záběry z 1. série.)

MAX: Asi bych měl začít od začátku... Jsem mimozemšťaň, vlastně hybrid. Mám lidskou
DNA smíchanou s DNA mimozemšťanů. Jo a málem jsem zapomněl, moje sestra Isabel a náš
kamarád Michael jsou taky něco jako zelení mužíčci. Nevíme, odkud jsme přišli,
kdo nás poslal, proč nás poslal. Posledních deset let jsme si žili jako obyčejní lidé,
pokud se to dá tak říct. Už od začátku jsme měli instinkt nechat si všechno pro sebe.
Ale jednoho dne se vše změnilo.

(Vidíme, jak je postřelena Liz a jak jí Max hojí.)

MAX: Rozbilas' láhev a spadla jsi. Vylilas' na sebe kečup. Prosím, nic neříkej.

(Další série flashbackových záběrů z 1. řady.)

MAX: Šest z nás se dělilo o jedno tajemství. Byla tu také Tess, hybrid jako my...
část člověk, část mimozemšťan. Pak tu byl ještě Nasedo, proměňovatel - to znamená,
že mohl vzít podobu jakéhokoliv člověka. Schopnost, která se dost hodila, protože
tu byli lidi schopní udělat cokoliv, aby nás polapili. A kdyby se tak stalo, vůbec
by s námi nešetřili. Naštěstí jsme díky Nasedovým schopnostem infiltrovali zvláštní
jednotku FBI. My taky máme svoje schopnosti, a ať se snažíme přesvědčit sami sebe
jak chceme, že můžeme žít jako normální lidé...

(Vidíme, jak agent Pierce chce vystřelit po Valentim a křičícího Michaela.)

MICHAEL: Dost!

(Max, Michael a Valenti spalují Piercovo tělo v poušti.)

MAX: ... není tomu tak. Aby nás zachránil, Michael zabil agenta Pierce z FBI.
A je jedno jak to bylo spravedlivé, pravdou je, že jsme zabili člověka a nebylo
to nijak jednoduché. Pro nikoho z nás.

PSYCHOLOG: Maxi? Maxi! Maxi, nemáš k tomu vůbec co říct? Vůbec nic?

(Zjišťujeme, že Max psychologovi vlastně vůbec nic neřekl. Povídal to pouze sám sobě.)

MAX: Je to přesně jak jste řekl - jenom obvyklé teenagerovské záležitosti.

(Geolog přestane s kopáním pomocí lopaty a pokračuje rukama. Nakonec vyndá staré kosti.)

[ÚVODNÍ TITULKY]

(Vidíme televizní přenos z Kongresu.)

KONGRESMAN: Pane Pierci. Kolik z těchto nákladů jste utratil vy?
PIERCE: Nic.
KONGRESMAN: Nic? Asi jsem špatně slyšel. Použijte raději mikrofon.
PIERCE: Nic.
KONGRESMAN: Nic! Ani cent. Takzvaná zvláštní jednotka FBI utratila 17 milionů...

(Na televizi se dívá naše parta v zadní místnosti Crashdown Café.)

ALEX: Maxi, jsi génius.
MAX: Co?
ALEX: Nechat Naseda jako Pierce. Takovej hezkej výsměch celý zvláštní jednotce a hrozbě vlády.
Moc chytrý.
MAX: Nemám s tim nic společnýho. Už tři měsíce jsem o Nasedovi neslyšel.
ALEX: No, pokud se Nasedovi podaří s tou zvláštní jednotkou skoncovat, řekl bych,
že problém je vyřešen.
ISABEL: Pořád ale ještě máme nepřátele.
MAX: Už je to přes 3 měsíce a nic se nestalo. Neukázali se žádní ufoni. Možná tu nikdo jinej
není. Možná už válka skončila.
ISABEL: Nebo se tisíce z nich právě staví do řady před městem.
MAX: Neměli bysme žít život ve strachu jako Michael.
ISABEL: Možná se jen připravuje na nevyhnutelné.
MARIA: Máme na výběr.

KONGRESMAN: Dámy a pánové, rozhodl jsem se pro okamžité rozpuštění jedné složky FBI známé
jako zvláštní jednotka. Rád bych řekl navždy...

(Vejde tam Courney, nová číšnice v Crashdown restauraci.)

COURTNEY: Díváte se fakt na divný věci.
MARIA: Sbohem, Courtney.

KONGRESMAN: ... ale musím říct dočasně. Představuji vám kongresmanku Whitakerovou.

MARIA: Připadá mi povědomě.
ALEX: Jo, Vanessa Whitakerová. Je to naše kongresmanka.
MARIA: Asi budu muset začít číst noviny.

WHITAKER: Členové výboru, v roce 1972 vyšetřovala zvláštní jednotka FBI vraždu. Vyskytlo
se u ní několik zvláštních věcí. Žádná vražedná zbraň, žádné viditelné zranění kromě
přítomnosti stříbrného otisku ruky na kůži oběti, který později zmizel. Vnitřní orgány
a tkáně byly kompletně zničeny. Nukleární analýza kostí oběti ukázala stopy látky zvané
kandium-x - prvek, který na Zemi neexistuje.
KONGRESMAN: Pane Pierci, va vašich záznamech a materiálech jsme nenašli ani jednu zmínku
o látce zvané kandium-x. Můžete nám to vysvětlit?
PIERCE: V našich záznamech není zmínka o kandiu-x, protože žádné kandium-x neexistuje.
Kandium-x je podvod, který jsme si vymysleli.

MARIA: Ne že bych jela po třicetiletejch proměňovačích, ale ten chlap je úžasnej.
A je tu konec. Musim se převlíknout do uniformy, za chvíli mi začíná směna.

(Všichni kromě Maxe odejdou.)

MARIA: Kamarádko, vim, že jsme byli celý prázdniny spolu, ale ještě tak nějak nejsem
připravená ukázat ti svoje tělo.
MAX: Ne. Jen mě zajímalo, jestli si už něco slyšela o Liz.
MARIA: Stejně jako před hodinou, kdy ses mě ptal. Ne.
MAX: Slyšel jsem, že sis s ní telefonovala.
MARIA: Maxi, malá rada. Holka odjede za nějakou tetou na Floridu na celý léto a ani se
nerozloučí. V laickém termínu - jednoduše tě odkopla. Když se na tebe člověk podívá,
vypadáš jak poslušnej pejsek. (změní hlas) Už jsi mluvila s Liz? Volala ti Liz? (opět
do normálu) Ne, to není dobrý. Musíš bejt frajer, musí přijít ona za tebou.
MAX: Tak ať za mnou přijde.
MARIA: To bych mohla zařídit.
MAX: Počkej. Neříkala jsi my, že jsi Michaelovi za poslední dva dny nechala pět zpráv?
MARIA: A co jako?

(V hlavní místnosti restaurace Crashdown. Alex si čte noviny, zatímco Isabel nad nečím
přemýšlí.)

ALEX: Podívej, v kině hrajou "Přelet nad kukaččím hnízdem".
ISABEL: Víš, Alexi, možná bys měl něco zjistit o tom kandiu-x.
ALEX: Jasně. Hele, v sobotu to pojede čtyřikrát.
ISABEL: Nepůjdeme do kina, Alexi.
ALEX: Jasně.
ISABEL: Alexi, promiň. Není to kvůli tobě. Jenom se toho hrozně moc děje. Mám toho
plnou hlavu. Nemůžu myslet na nic jinýho, na žádnýho kluka. Na žádnýho.
GRANT: Promiňte, nechtěl jsem...
ISABEL: Ne, to je dobrý. My jsme...
GRANT: Grant Sorenson.
ISABEL: Isabel Evansová.
ALEX: Alex Whitman.
GRANT: Chtěl bych jen vědět, kde najdu šerifovu kancelář.

(Isabel a Alex se na sebe podívají.)

ISABEL: Proč hledáte šerifa?

(Střih do Valentiho kanceláře, kde Grant vyndá kost, aby mu jí ukázal.)

VALENTI: Může být nějakého kojota.
HANSON: Proč by někdo pohřbíval kojota?
VALENTI: Kde jste to našel?
GRANT: 30 mil na severovýchod, od staré silnice.
VALENTI: Docela izolované místo na kopání. Co jste tam dělal?
GRANT: Geologický průzkum.
VALENTI: Ovšem.
GRANT: Je tu jedna věc, kterou nechápu. Používal jsem lorenzový puls 5 - nejlepší
detektor kovu. Proč by takový detektor našel kosti?
HANSON: Začíná se mi to nelíbit.
VALENTI: Udělal jste dobře, že jste mi to přinesl, pane Sorensone. Hned se do toho pustím.
GRANT: Dobře, šerife.
HANSON: Ani to nemusíte říkat, šerife. Hned tam posílám tým kopáčů.

(Michael a Tess jsou v pokoji Michaela. Tess učí Michaela, jak ovládat svou moc pomocí
kamenů.)

TESS: Jdi na další. Soustřeď se.

(Michael odstřelí další kameny, když tam vejdou Max a Isabel.)

MAX: Žádný kámen neobstojí proti Michaelovi Guerinovi.
MICHAEL: Náš nebojácnej vůdce.
TESS: Ahoj.
MAX: Myslim, že Nasedo už ve Washingtonu skončil. Nejspíš se brzo vrátí.
TESS: Udělal tam dobrou práci.
MICHAEL: Co se děje? Asi to nebude žádná společenská návštěva.
ISABEL: Myslíme, že někdo našel Piercovi kosti.
MICHAEL: To snad ne.
MAX: Geolog.
MICHAEL: Proč proboha kopal uprostřed ničeho?
MAX: To geologové dělávaj.
MICHAEL: Nemám z toho dobrej pocit.
MAX: Vyšetřování vede Valenti. Postará se o to.
MICHAEL: A co Nasedo?
MAX: Řekl nám, abychom ho nekontaktovali, pokud to nebude nutný.
MICHAEL: A jak říkáš tomuhle? Co když tech chlap není žádnej geolog? Co když je jeden z
našich nepřátel, Maxi?
MAX: Teď o něm není žádnej důvod pochybovat. Je to geolog a při svý práci náhodou narazil
na kosti. Až bude třeba, Nasedovi zavolám. Nic nepodnikej, dokud ti neřeknu.
MICHAEL: Nebudu jen sedět na zadku a nic nedělat jako celý léto.
MAX: O tomhle se už bavíme měsíce. Co bysme měli jako dělat?
MICHAEL: Jsi náš vůdce. Proč nás třeba neveděš?
MAX: Fajn! Rozbij další šutry.
ISABEL: Maxi!
MAX: Valenti to má pod kontrolou. Žádnou paniku. Zavolám ti, když bude něco novýho.

(Tým šerifa je v poušti. Zástupce Hanson najde v křoví kapesní nůž. Michael z dálky pozoruje průběh operací. A my vidíme, že něco pozoruje také jeho.)

HANSON: Šerife, tohle jsem našel v křoví. Kousek od hrobu.
VALENTI: Podíváme se.
HANSON: Už jsem se o to postaral. Zavolal jsem do laboratoře a nechal je, aby zkontrolovali
otisky.
VALENTI: Dobrá práce, Hansone.
HANSON: Zdá se, že tu máme skutečnou vraždu.

(Michael, který pozoroval průběh vyšetřování, se otočí k odchodu. Na zemi uvidí kus
odloupnuté kůže ve tvaru ruky. Když se jí dotkne, rozpadne se.)

MICHAEL: Co to je?

(Max a Isabel jdou po ulici.)

ISABEL: Možná má Michael pravdu. Možná bysme měli toho geologa prověřit.
MAX: Valenti to už udělal. Dokončil Wyomingskou univerzitu a byl najatej dělat polní práce
v téhle oblasti.
ISABEL: Nasedo měl taky dobrý krytí.
MAX: Promluvim si s nim pozdějc.
ISABEL: Nebo já.
MAX: Promluvíme si s nim pozdějc.

(Max uvidí Liz na ulici a jde k ní.)

MAX: Liz.
LIZ: Ahoj... Maxi.
MAX: Ahoj. Kdy ses vrátila?
LIZ: Vlastně před pár dny.
MAX: Aha, Maria říkala, že jsi ještě pryč.
LIZ: Jo, vim o tom. Víš, jen jsem se chtěla aklimatizovat než...
MAX: Jasně. Rozumim tomu. Liz, vím, jak bylo všechno podivný, než jsi odjela, ale už
je to asi dobrý. Žádní ufoni nezaútočili. Právě teď Nasedo končí se zvláštní jednotkou.
Myslim, že konečně by mohlo bejt se všim konec.
LIZ: Doufám, že to tak je... kvůli vám.
MAX: A chci, abys věděla, že celá ta věc s Tess...
LIZ: Maxi, to nemusíš.
MAX: Je s tim definitivní konec. Nic k ní necítím. Řekl jsem jí to a rozuměla tomu. Vim,
že je to asi zrovna nepodstatný, ale jen abys věděla.
LIZ: Dobře. Ráda bys zase začala nanovo. Rozhodla jsem se...
MAX: Dobře. Víš, vypadáš...
LIZ: No tak!
MAX: Skvěle!
LIZ: Ne, je to...
MAX: Jiný.
LIZ: Mám pohovor na novou práci.
MAX: A co vaše restaurace?
LIZ: Je to neuvěřitelná příležitost vymanit se z...

(Někdo se tam náhle objeví a jde k Liz.)

WHITAKEROVÁ: Ty musíš být Liz Parkerová.
LIZ: Kongresmanka Whitakerová! Rádá vás poznávám. Jste pro mě hrdinka.
WHITAKEROVÁ: Nemusíš mi lichotit. O to už se postarají moji placení podřízení.
LIZ: Takže já asi nic nedostanu.
WHITAKEROVÁ: Musím si s tebou o něčem promluvit.

(Whitakerová se otočí k Maxovi.)

WHITAKEROVÁ: Ahoj.
LIZ: Omlouvám se, to je Max Evans. Kamarád.
WHITAKEROVÁ: Ráda tě poznávám.
MAX: Já vás také.
WHITAKEROVÁ: Mohli bychom dovnitř?
LIZ: Ano, jistě, to bude skvělé.

(Valenti vejde do své kanceláře, kde na něj čekají zástupce Hanson a Michael.)

HANSON: Tohle je podezřelý, šerife. Nevzpíral se, ale má trošku vzpíravější postoj.
VALENTI: Poznáváte to?
MICHAEL: Hodně nožů vypadá přesně takhle.
VALENTI: A kolik z nich má vaše otisky, pane Guerine? Můj schopný zástupce spojil tenhle
nůž s vámi. Našli jsme ho hluboko v poušti, poblíž staré dálnice. Pamatujete si na
naše malé setkání před několika měsíci právě tam? Mám vám osvěžit paměť?
MICHAEL: Jo, to asi bude lepší.
VALENTI: Našel jsem vás a vaše dva kamarády, jak tam popíjíte pivo, jezdíte v autě a děláte
nepořádek. Už si vzpomínáte?
MICHAEL: Jo.
VALENTI: Tu noc jsem napsal tuhle policejní zprávu, kdybyste náhodou zapomněl. Neviděl jste
náhodou tu noc okolo nic podezřelého, pane Guerine?
MICHAEL: N-ne, pane.
VALENTI: Dobře. Poslouchej, udělej si laskavost. Až zase někdy půjdeš porušovat zákon,
nenechávej tam svojí vizitku.
MICHAEL: Ano, pane.
VALENTI: A teď odsuď vypadni.
HANSON: Nevěřim mu.

(Michael z telefonní budky volá Nasedovi.)

MICHAEL: Nasedo, tady Michael.
NASEDO: Ví Max, že mi voláš?
MICHAEL: Ne. Ale máme tu problém. Musíš přijet.
NASEDO: Nikdy víc mě nekontaktuj, když o tom Max neví.
MICHAEL: Cnost velkejch lidí.

(Vidíme, jak Grant Sorensen dělá v poušti další průzkumy.)

GRANT: Ahoj.
ISABEL: Ahoj.
GRANT: Co tady děláš?
ISABEL: Hledám vás.
GRANT: Opravdu?
ISABEL: Roswell je malý město. Když se tu stane něco zajímavýho, lidi se to dozví.
GRANT: Něco zajímavýho?
ISABEL: Jako kosti, který jste vykopal.
GRANT: Aha, kosti.
ISABEL: Vypadá to jako pěkně romantická práce bejt geologem. Studovat zemi. Co přesně
tu děláte?
GRANT: Testuji radioaktivitu v této oblasti.
ISABEL: Opravdu? Tady?
GRANT: V padesátých letech tu podle všeho probíhalo nějaké jaderné testování.
ISABEL: Aha, takže vy máte zjistit, jestli je tu pro lidi bezpečno.
GRANT: Vlastně mám zjistit, jestli je tu bezpečno pro otevření chemické továrny.
ISABEL: Aha.
GRANT: Za tyhle průzkumy mě platí jedna korporace.
ISABEL: Ale vždyť ta chemická továrna tuhle oblast stejně znečistí.
GRANT: Vypadá moje práce pořád ještě romanticky?
ISABEL: Teď už ne tolik.

(V šerifově kanceláři si povídají kongresmanka Whitakerová a Valenti.)

WHITAKEROVÁ: Raději přejdeme rovnou k věci, šerife, ne? Tohle je záznam z telefonního
rozhovoru, který jsem měla s agentem Piercem, když přijel do Roswellu.

(Whitakerová pustí pásku.)

WHITAKEROVÁ: Jak to tam jde?
PIERCE: Ještě nevím. Nejdřív bych se měl podívat na zdejšího šerifa. Myslim, že je klíčem
ke všemu.

(Whitakerová pásku vypne.)

WHITAKEROVÁ: Od té doby jsem s ním nemluvila. Až ve Washingtonu. Pak mi začal lhát.
VALENTI: Kongresmanko Whitakerová, neměla byste plýtvat tolika energií na hledání
mimozemšťanů. Mohla byste pak zůstat bez práce jako váš přítel, pan Pierce.
WHITAKEROVÁ: To nebylo hezké. Znělo to skoro jako hrozba.
HANSON: Šerife, potřebuju...
VALENTI: Strážníku!
HANSON: Opravdu se omlouvám. Nevěděl jsem, že tu někoho máte.
VALENTI: Hned jsem u vás, strážníku.
HANSON: Dobře. Právě jsem dostal zprávu od koronera.
VALENTI: Děkuji vám, strážníku. Jak budu mít chvilku, podívám se na to.
HANSON: Na té oběťi vraždy něco našli.
WHITAKEROVÁ: Oběti vraždy?
VALENTI: Není tu žádná oběť vraždy. Jen pár kostí, které vykopal jeden geolog. Ani nevíme,
jestli jsou lidské.

(Soudní vyšetřovatelé dali dohromady kostru těla z kostí nalezených v poušti.)

BENDER: Není pochyb, že jsou ty kosti lidské, ale to není to nejzajímavější.
HANSON: Tohle si poslechněte.
BENDER: Vidíte tuhle strukturu kostí?
WHITAKEROVÁ: Co s ní je?
BENDER: Teď jí porovnejte s touhle stranou hrudního koše. Tahle strana byla úplně roztavená.
VALENTI: Mrtvola hořela. Co je na tom?
BENDER: Ať hořela nebo ne, kosti se neroztaví. Tohle dokáže jen kdovíjaká forma radiace.
WHITAKEROVÁ: Byly tu nějaké jaderné nehody, šerife?
BENDER: Tohle bylo způsobeno krátkým a velmi silným proudem nemyslitelné energie.
VALENTI: Hned to začneme vyšetřovat. Hansone, vraťte se zprátky. Bendere, dáte mi vědět o
výsledcích dalších testů?

(Šerif se otočí na Whitakerovou.)

VALENTI: Proč se nevrátíte zpátky na svůj úřad a já vás budu informovat o průběhu?
WHITAKEROVÁ: Víte, šerife, myslím, že tu ještě zůstanu.
VALENTI: Se vším respektem, myslím, že tohle je zcela mimo vaši jurisdikci.
WHITAKEROVÁ: A se vším respektem k vám, nehodlám to nechat v rukách okresního šerifa.
Tohle je teď předmětem zájmu federálních orgánů.
VALENTI: Samozřejmě počítám s tím, že budu tuto věc s FBI konzultovat.
WHITAKEROVÁ: Ne. Já budu konzultovat s FBI. Neodtrhnu od těch kostí oči, dokud nebudu
znát vysvětlení.
HANSON: Šerife, na základě těchto nových informací bych měl asi přivést toho kluka
zpátky.
WHITAKEROVÁ: Jakého kluka?

(Michael spí v posteli, když někdo zaklepe na dveře.)

VALENTI: Otevřete dveře! Policie!
MICHAEL: Valenti. Myslel sem, že sem přijdete a pokáráte mě, že jsem tam nechal ten nůž.
Co se děje?
VALENTI: Pane Guerine, jste zatčen. Máte právo nevypovídat. Vše co řeknete může a bude u
soudu použito proti vám. Máte právo na právního zástupce. Pokud si ho nemůžete dovolit,
bude vám soudem přidělen.

(Nasedo, jako Pierce, vstoupí do Crashdown restaurace.)

PIERCE: Nikdy nenajdete ty, které hledáte.

(Jeden zákazník ho pozná z televize.)

ZÁKAZNÍK: Hej! Vy jste ten chlápek z televize!
PIERCE: S dovolením, prosím.
ZÁKAZNÍK: Miláčku, pojď sem. To je ten blázen z FBI!

(Pierce vejde na pánské záchodky a zamkne za sebou dveře.)

ZÁKAZNÍK: Hej!

(Pierce se promění zpět na Eda Hardinga.)

NASEDO: Omluvte mě.
ZÁKAZNÍK: Miláčku?

NASEDO: Šerife Valenti, vítejte do klubu "znám mimozemšťana". Zavolal jsi mě, takže
předpokládám, že je to důležité.
MAX: Co víte o kongresmance Whitakerové?
NASEDO: Znám jí důvěrně.
TESS: Důvěrně?
NASEDO: Když použiji velmi hrubý lidský hovorový slovník, celý léto jsem se s ní válel.
MARIA: Doufám, že nezapomněl na ochranu.
NASEDO: Musím uznat, že se mi ta svůdkyně docela zalíbila. Je smůla, že jí budu muset
zabít.
MAX: Piercovy kosti byly vykopány a zdá se, že některé z nich byly roztavené takovým
způsobem, který je v lidských mezích nevysvětlitelný.
NASEDO: Kam až se tahle informace dostala? Musím odstranit každého člověka, kdo o tom ví.
ALEX: Můžem předpokládat, že přítomní jsou od tohoto osudu vyloučeni?
LIZ: Není vražda to, co vás sem dostalo?
NASEDO: Mojí povinností je chránit královskou čtveřici. Jejich přežití je důležité pro
přežití celé mimozemské rasy.
MAX: Nikdo nebude umírat. Zabíjením lidí se nic nevyřeší.
NASEDO: Páni, máme tu pacifistu. Provedeme hned hromadnou sebevraždu nebo počkáme, až se
objeví naši nepřátelé a udělají z nás kašičku pro děti?
MAX: Nikoho zabíjet nebudeme. To je rozkaz.
NASEDO: Jak jsi přeješ. Vědí ale o kandiu-x. Jestli ho najdou na těch kostech, jejich
první rozkaz bude udělat s Michaelem to samé, co udělali s tebou v bílé místnosti.
MAX: To nemůžeme dopustit.
NASEDO: Kde jsou ty kosti teď?
VALENTI: Whitakerová je vzala z koronerova úřadu. Nevím, kde teď jsou.
ISABEL: I kdybychom to věděli, co bychom s nima pak dělali? Schovávat je asi není nejlepší
řešení.
MAX: Vím, co s nima.

(Liz pracuje v kanceláři Whitakerové.)

WHITAKEROVÁ: Parkerová, jděte domů. Je pozdě.
LIZ: Ne, to je dobrý. Chci, aby tu byl pořádek.
WHITAKEROVÁ: A já nechci, aby po mě šel úřad pro zneužívání dětí.
LIZ: Nebojte se.

(Vejde tam Pierce.)

WHITAKEROVÁ: Agente Pierci.
PIERCE: Stačí Daniel. Teď jsem v civilu.
WHITAKEROVÁ: Tohle je Liz Parkerová. Moje nová pomocnice.
PIERCE: Je mi potěšením.
LIZ: Dobrý den.
WHITAKEROVÁ: Co přivádí bývalého agenta FBI do Roswellu? Přijde mi to jako nejhorší místo
pro znovuzačátek honby za ufony.
PIERCE: Možná tu honím něco jiného.
WHITAKEROVÁ: A co by to bylo?
PIERCE: Nic, co by se dalo říct před tvou novou pomocnicí.
WHITAKEROVÁ: Je to velká holka. Zvládne to, že ano, Parkerová?
LIZ: Musím jít ještě pro nějaké desky. Omluvte mě.
PIERCE: Musel jsem tě vidět.
WHITAKEROVÁ: Na to jsi měl pomyslet předtím, než jsi mě ponížil v televizi.
PIERCE: Nenech, aby mezi nás vstoupila politika.
WHITAKEROVÁ: Kvůli politice jsi se mnou začal spát.
PIERCE: Možná zpočátku. Teď je to víc. Ukázala jsi mi stranu sebe saba, kterou jsem
předtím neznal.
WHITAKEROVÁ: Parkerová, můžeš na odchodu zamknout? Uvidíme se zítra.
LIZ: Ano. Přeji dobrou noc.
PIERCE: To jistě bude.

(Když Whitakerová s Nasedem odejdou, Liz pustí dovnitř Maxe.)

MAX: Musíme spěchat. Nevim na jak dlouho jí dokáže zabavit.
LIZ: Nemyslim si, že se vrátí nějak brzo.

(Valenti navštíví Michaela v cele.)

VALENTI: Máme jen pár minut.
MICHAEL: Co se děje?
VALENTI: Chci se jen ujistit, že neplánuješ žádný používání tvý moci, aby ses odsud dostal.
Nejlepší věc, kterou teď můžeš udělat, je tiše sedět.
MICHAEL: Zníte přesně jako Max.
VALENTI: Podívej, vim, že je pro tebe těžký bejt takhle zamčenej.
MICHAEL: Není to tak hrozný. Zabil jsem člověka. Možná bych tu měl bejt.
VALENTI: Michaele, zabil jsi člověka, kterej zabil agentku Topolskou a agenta Stevense
a kdo ví, kolik dalších. A chtěl zabít i mě.
MICHAEL: Jo. Tohle jsem si pořád tvrdil, ale nic to na tom nemění. A že na to pořád myslim
je jen špička ledovce. Chtěl jsem se připravit na to, co mě čeká, ale nevim jak. Rozbíjim
šutry. Nemám ani zdání kdo nebo co stojí proti nám. Byl jsem tak naštvanej na Maxe, že
nás nevede, ale on toho ví stejně jako já. Jako všichni. Ve tmě čekáme na útok a jediný,
na co dokážu myslet je, jestli jsem dost silnej.

(Max a Liz prohledávají kancelář Whitakerové.)

LIZ: Nic tu není.
MAX: Sakra práce!
LIZ: Takže ještě není konec.
MAX: Může být. Jsou to jen kosti, který někdo vykopal - kousky minulosti. Když to nemůžu
spravit já, může se to spravit samo. Všechno se může zase vrátit do normálu.
LIZ: Tomu moc nevěřím. Vůbec ale neznám celej příběh. Proč ty kosti hledáme? Co je přesně
to kandium-x?
MAX: Jde o izotop kandia, který se mohl vytvořit, když Michael zabil Pierce.
LIZ: Aha, takže je to něco jako následek použítí Michaelovy moci?
MAX: Tak něco. A jestli nezískáme ty kosti předtím, než je otestují na kandium-x,
má Michael problém. Všichni máme.
LIZ: A už jsi zkontroloval laboratoř částicové fyziky na Lascruceské univerzitě?
MAX: Cože to?
LIZ: Otevřeli jí minulej rok. Pan Saldeman o ní mluvil dva týdny na hodinách fyziky.
Dokáží tam pomocí nového cyklotronu měřit procento izotopů, takže pokud je kandium-x
mimozemské, tam by to šlo zjistit. Nejsem blázen, jen mě baví věda.

(Max jde po ulici, když ho chytí Nasedo a vtáhne ho do uličky.)

NASEDO: Našel jsi něco?
MAX: Zejtra ráno budou kosti převezeny na univerzitu v Las Cruces.
NASEDO: Budu tam.
MAX: Užil jste si při odpoutávání pozornosti kongresmanky?
NASEDO: Bez komentáře. A jak to jde s tebou a Tess?
MAX: Pokud se ptáte na tohle, tak žádné pářící obřady jsme neprováděli.
NASEDO: Slyšel jsi svůj osud. Slyšels to na vlastní uši.
MAX: Chci jen dostat Michaela z vězení a vrátit se k životu. Nejsem král a nejsme ve válce.
NASEDO: Jsi náš šéf. Jenom by sis neměl plést co chceš, aby byla pravda s tím, co je pravda.

(Nasedo jde ke svému autu a na kopotě si všimne kusu kůže.)

NASEDO: Ale ne.

(Uvnitř laboratoře dohlíží Whitakerová na test kostry.)

VĚDEC 1: Za dvě minuty budeme moct začít.
WHITAKEROVÁ: Vytvoříme historii.

(Venku jde Isabel k bezpečnostní stráži a předstírá, že se ztratila.)

ISABEL: Promiňte.
STRÁŽ: Jsem bezpečnost, ne informace.
ISABEL: Je to hrozně trapný, ale naprosto jsem se ztratila. Měla jsem se tu někde setkat
se spolužákama, ale zdá se, že nemám orientační smysly. Aspoň to říká můj přítel.
Teda ex-přítel.
STRÁŽ: Zavedu vás tam.
ISABEL: Doufala jsem, že to řeknete.

(Max pomocí své síly vnikne do laboratoře a pak pomocí mobilu zavolá Tess.)

TESS: Maxi?
MAX: Kde je Nasedo?
TESS: Ještě tu není.
MAX: Dýl už nemůžeme čekat. Jsi připravená?
TESS: Jo.
MAX: Vidím 8 lidí v řídící místnosti.
TESS: To je hodně.
MAX: Tess, potřebujeme tě. Dokážeš to nebo ne?
TESS: Snad jo.
MAX: Nikdo z tý místnosti mě nesmí vidět.
TESS: Chápu, nenechám tě v tom. Ale když je jich tam tolik, dokážu udržet odchýlení mysli
jen na pár minut.
MAX: Bude to muset stačit.
TESS: Dobře, čau.

(Uvnitř laboratoře.)

VĚDEC 1: Jsme připraveni.
WHITAKEROVÁ: Pánové, nažhavte motory.

(Tess pomocí své moci zajistí, aby Maxe nikdo neviděl, jak se plíží dovnitř.)

VĚDEC 1: Zahajte akceleraci. Zrychlujte.

(Max začne měnit mocí své síly kusy kostry.)

VĚDEC 1: Snímání začne za 10,9,8,7,6,5,4,3,2,1.
WHITAKEROVÁ: To není možné.
VĚDEC 1: Výsledky jsou už konečné. Není tu žádný důkaz přítomnosti kandia-x.
WHITAKEROVÁ: To nedává smysl.
VĚDEC 2: Pane, podívejte se na tohle.
VĚDEC 1: Zajímavé. Udělali jsme karbonovou analýzu.
WHITAKEROVÁ: Co to přesně znamená?
VĚDEC 2: Jde o způsob měření rozkladu radioaktivních karbonových izotopů v kostech. Jejich
procento ukáže, jak dlouho byl organismus mrtvý.
WHITAKEROVÁ: Můžete mi to říct anglicky, prosím?
VĚDEC 1: Takhle zjistíme, jak dlouho je ten, komu patří ta kostra, mrtvý.
WHITAKEROVÁ: Co to vypovídá o těhle kostech?
VĚDEC 1: Ty kosti ležely v poušti 42 let.
WHITAKEROVÁ: A co ta roztavená žebra v místě úderu?
VĚDEC 2: Roztavená žebra lze vysvětlit jako následek mutace způsobené zářením z jaderných
testů, které byly prováděny v oblasti v roce 1958.
VĚDEC 1: Před dvaačtyřiceti lety.
WHITAKEROVÁ: Něco se mi na tom nezdá.

(V restauraci Crashdown oslavuje naše parta úspěch.)

MAX: Tak mě napadlo, že bych mohl udělat kosti starší. Tim by byl Michael úplně mimo podezření.
MICHAEL: Díky ti, Maxwelli.
MAX: Příště si dej radši pozor, brácho.

(Ze zadní místnosti vyjde Courtney.)

COURTNEY: Hele, co slavíte?
MARIA: To je tradice. V pondělí začíná škola. Je to něco jako poslední odvaz.
COURTNEY: Skvělý. Uvidíme se. Ahoj, Michaele.
MARIA: Promiňte. Nevěděla jsem, že tu ještě je. Omlouvám se.
MICHAEL: Musíme si dávat větší pozor.
MARIA: Slyšela jsem, že bývalý vězni bejvaj skvělý v posteli.
MICHAEL: Myslel jsem, že jsme se dohodli, že je mezi námi konec.
MARIA: Ty ses dohodnul a pak ses mi celý léto vyhybal.
MICHAEL: No, asi jo.
MARIA: Proč? Protože máš souzeno bejt s Isabel?
MICHAEL: Ne. Na to kašlu. Protože mám souzeno bejt voják a voják nemůže mít doma kočku,
která tam na něj čeká.
MARIA: Michaele, v polovině filmů o vojácích maj doma kočky, který na ně čekaj.
MICHAEL: To je docela možný.
MARIA: Chybíš mi, Michaele.
MICHAEL: Vím, ale neměl bych.

(Max odejde z restaurace a potká se s Liz, která jde právě domů.)

LIZ: Ahoj.
MAX: Ahoj. Chci se tě na něco zeptat. Vím, co jsi řekla. Že se věci nemůžou vrátit tam,
kde byly, ale představme si, že by na chvilku mohly. Mohli bychom se mi dva vrátit taky
k sobě?
LIZ: Nemůžu si to představit, Maxi.

(Max se dotkne Liziny paže a její myslí proběhne řada obrázků.)

MAX: Tak co?
LIZ: Nic. Dobrou noc.
MAX: Dobrou noc, Liz.

(Max vejde do svého pokoje a lehne si na postel. Někdo zaklepe na Maxovo okno.)

MAX: Michaele, co je zas? Je pozdě. Michaele?

(Max otevře okno a někdo se svalí dovnitř.)

MAX: Nasedo!
NASEDO: Jsou už mezi námi.
MAX: Kdo? Kdo je mezi námi?
NASEDO: Kůže.
MAX: Ne. Ne. Ne. Ne!

(Scéna končí, když Nasedo umírá v Maxových rukách.)

KONEC