SPÁD K ŠÍLENSTVÍ  (Descent Into Madness)


kategorie : STARGAZERS - Isabel & Alex
autor :The Crow (thecrow@justice.com)
překlad : Vilandra (vilandra@atlas.cz)
převzato z : Desert Dwellers FanFic (http://jessifanfic.westwingstories.com/roswell/index.shtml)
poznámka : Tak tohle je docela drsná krvavá fanfiction, zajímá mě, jak se vám bude líbit, je to něco na téma "Jaký by to bylo, kdyby Tess zabila místo Alexe Isabel". No, každopádně je to zajímavý. Další fanfiction od The Crow najdete na http://jessifanfic.westwingstories.com/roswell/TheCrow/TheCrow.htm  






Dneska jsem jí znova viděl. Isabel. Když jsem se ráno probudila, stála u mé postele. Rozumná část mého mozku věděla, že je to nemožné, že Isabel odešla. Ale druhá část mého mozku se chovala, jako by tam Isabel opravdu byla. Přiblížil jsem se k Isabelině duchu a ten se začal smát.
,,Slabochu, proč bych tě někdy měla chtít? Běž k čertu!"
Tess mě přivádí k šílenství. Isabel mi řekla, co se jí stalo. Nikdy sem jí to opravdu nevěřil, myslel jsem, že jen závidí Tess její síly.  Vždycky jsem si myslel, že bych jí mohl přivést zpátky na zem. Ale teď vím pravdu. Tess je tak silná. Moje mysl nemůže unést víc.

< Ne dlouho, ale daleko
   Deštivý zimní den
   Všechnu svou bolest držela v sobě
   Nemohla jí déle skrývat
   Žádný pláč pro pomoc
   Zabila se
   Obojí - život i láska nemohlo být zachráněno
   Vzala si obojí s sebou, do hrobu >


Isabel je pryč. Vzala si život před 3 měsíci. Nepodřezala si žíly ani se neoběsila. Nic podobného. Sjela autem z útesu. Její konec byl jako celý její život - žhnoucí oheň. Všichni si myslí, že ztratila kontrolu nad řízením. Já vím pravdu. Někdy si ale přeju, abych jí nevěděl.
Teď se Tess zaměřila na mě. Opravdu nevím, proč. Nejsem pro ní hrozba. Nemám žádné síly. Nemůžu jí porazit. Jediný důvod, který mě napadá je, že jsem miloval Isabel. Možná se jí nelíbilo něco, co mezi námi bylo, co ona odmítala. Dobře, jestli je tohle pravda, tak proč nemučila Liz?
Ne, to je hnusná myšlenka. Nikdy bych nikomu nepřál to peklo, ve kterém žiju. A už vůbec ne jedné z mých nejlepších kamarádů. A mimo to, má Maxe, ten jí ochrání. Já nemám nikoho. Nikdo mi nevěří. Všichni si myslí, že jsem mimo. Myslí si, že sem rozhozenej z Isabeliny smrti. Jsou na omylu - začínám šílet, ale nemá to nic společného s Isabel.
Ale stejně nevím, jak by mě mohli ochránit, kdyby mi  uvěřili. Tessiny síly jsou mnohem rozvinutější než jejich. Celý život je trénovala, umí je mnohem lépe ovládat.
Všechno začalo nevinně. Po pohřbu jsem viděl Isabel, jak jde po hřbitově. Prošla kolem mě beze slova, byl jsem překvapený, tak jsem jí následoval. Než jsem k ní došel, vyndala nůž a pořezala si s ním zápěstí. Jak krev odkapávala, podívala se na mě.
,,Proč si mě nezachránil?" Zeptala se.
Přesvědčil jsem sám sebe, že tenhle zážitek byl jen výplod mé fantazie vycházející z pocitu viny, který mě pronásledoval. Ale teď, když vím víc, došlo mi, že to byla jedna z Tessiných sugescí.
Nevěděl jsem, že může navštěvovat sny ve dne. Tahle představa mi byla cizí. Věděl jsem, že by to Isabel mohla udělat, že to dělala, ale nikdy jsem nepomyslel na to, že by se jí to mohlo podařit ve dne. Mělo mě to tenkrát napadnout.
Isabel se mi svěřila, než zemřela. Řekla mi, že Tess byla celou dobu v její hlavě. Neřekla mi, co jí Tess vsugerovávala, ale muselo to být hrozné. V jejích očích byl stále ten bolestný pohled, nikdy nemizel. Pořád nemůžu uvěřit, že si Max ničeho nevšiml. Ale proč ho obviňuju? Já si taky nikdy ničeho nevšiml, když nad tím teď přemýšlím. 
I přes to všechno si dodnes pamatuju, co jsem Isabel řekl.
,,Jestli ti Tess bude chtít udělat něco hroznýho, pomůžu ti zachovat si chladnou hlavu. Budu tvá cesta do reálného světa." 
Bláznivě jsem si myslel, že jsem na to dost silný. Bože, nikdy jsem se tolik nemýlil.
Za čas jsem si uvědomil, že to nebezpečí je opravdové, že Isabel o Tessiných silách nepřeháněla. Ale bylo moc pozdě. Isabel odešla do stínu. Vždycky se bála, že ti lidé, které vidí, tam doopravdy nejsou. Zkoušel jsem se dostat do její hlavy. Opravdu jsem se snažil. Ale nic, co jsem zkoušel, se nepovedlo. Mohl jsem se jen dívat, jak se pomalu vytrácí z reálného světa.
Kdybych řekl, že mě její smrt překvapila, lhal bych. Nepřekvapilo mě to tak, jak by mělo. Nějaký čas před její smrtí jsem to tak nějak předpokládal. Řekl jsem Maxovi, ať jí hlídá, řekl jsem všem, ať jí hlídají, ale nemohli jsme s ní být 24 hodin denně.
Jak jsem řekl, Tess mě začala mučit brzo po Isabelině konečném odchodu z tohoto světa. Isabel se mi často zjevovala. Usoudil jsem, že to byly výplody mé zarmoucené mysli. Řekl jsem o tom Liz a ta souhlasila. Přemlouvala mě, abych si došel k psychologovi. Jsem rád, že jsem za to nevyhodil peníze.
Teď vím, co Isabel prožívala. Neustále kolem sebe vidím přízraky. Většinou vypadají příšerně. Někdy vypadají jako vybledlé podobizny Isabel, ale všechny říkají stále ta samá slova:
,,Nezasloužíš si mě, Alexi. Jsem pro tebe moc dobrá."
V noci mívám sny o její nehodě. Vidím slzy na její tváři, když strhla volant prudce doleva. Vidím zděšení v jejích očích při nárazu auta dopadu na zem. Nejhorší z toho všeho ale je, že slyším její výkřiky hrůzy, když auto vzplanulo a plameny jí pohltily. Sen vždycky končí stejně:
,,Proč si mě nezachránil?"
Vím, že je to jen sen. Někdy usnu ve škole a probudím se s výkřikem. Začal jsem se bát spánku. Jednu dobu jsem vůbec nemohl spát, jak jsem se bál svých snů. Koupil jsem neuvěřitelné množství prášků na spaní. 
Následoval jsem Isabelin pád. Začal jsem se děsit všeho a všech. Když za mnou přišly Maria s Liz, zajímal jsem se jenom, jestli tam opravdu jsou. Myslím, že tam byly, protože je viděla i moje máma, ale už jsem si nebyl ničím jistý. 
Potom jsem utekl. Už jsem nevydržel ty pohledy ostatních. Všímal jsem si těch kradmých pohledů, ketré si lidé vyměňovali, kdykoliv jsem někam vešel. Zdálo se, že všichni čekají, až udělám něco konečného.
Nedostali šanci to vidět. Všiml jsem si, že i mí rodiče si o mně šeptají za mými zády, tak jsem odjel. Koupil jsem si jízdenku do Santa Fe a odjel jsem. Nikdo mě neviděl odjíždět. Nikdo nevěděl, kam jsem zmizel.
Nestačilo to. Tess nepotřebovala být blízko, aby mě mohla trápit. Mé sny se nijak nezměnily. Popravdě, ještě se zhoršily. Začaly se odehrávat i ve dne.
Denní sny se teď daly hůř ovládat než ty noční. A co bylo horší - ztratil jsem jediný čas, kdy se můj zármutek mírnil, dobu, kdy jsem vzhůru. Nekonečné převíjení filmu Isabeliny smrti jen oslabovalo zbytky mých sil.

< Dvě srdce jsou zničená
   Kde byla dvě, je teď jedno
   Rozdělena touhle zdí smrti
   Už brzo se spojí
   S pomocí své krve najdu tvou lásku
   Našla jsi sílu ukončit svůj život
   Když jsi to udělala ty, tak i já >

Byly to právě ty sny, co mě nakonec zlomilo. Ta bolest vidět jí umírat znovu a znovu na mě byla moc. Nemůžu to dál vydržet. Nikdy jsem nerozuměl, proč Isabel skončila svůj život. Teď rozumím.
Jsem unavený z té věčné bitvy s Tess. Jsem unavený z každodenního a každonočního mučení. Vím, že jí tak nechám vyhrát, ale už se o to nebudu dál starat. Půjdu za to do pekla, ale jinak nemůžu. Nemůže to tam být horší než to, co zažívám každý den.
Jsem si jistý, že vás zajímá, proč vám to všechno říkám. To je opravdu dobrá otázka. Myslím, že člověk ve vašem postavení bude nejlepší pro uchopení celé situace. Nechci hádat, co uděláte. Nebudu se o to starat. Vězte jenom, že jediná možnost je zabít Tess.
Cokoli chcete udělat, neignorujte tohle. Vím, že všechno, co jste slyšel zní jako blouznění ztrápené duše. Ujišťuji vás, že není. Vím, že věříte něčemu jinému. Byl jsem na vašem místě. Vím, jak tohle všechno zní. Úpěnlivě vás prosím - přihlédněte k tomu.
To je všechno, co jsem chtěl říct o Tess. Všechno, co tady nechávám, je sbohem. Vím, že většina lidí nepochopí, proč jsem udělal to, co se chystám udělat. Možná jim pomůžete porozumět. Nevím. Každopádně vyřiďte mým rodičům, že se omlouvám. Zaslouží si mnohem víc než tohle. A řekněte za mě Marie a Liz sbohem. Varujte je před Tess, prosím!
Pak jsem zastavil nahrávání. Vypálil jsem můj vzkaz na CD a vložil ho do obálky před sebou. Max a Michael mě možná budou nenávidět, že jsem všechno svěřil Valentimu, ale on jediný je v téhle situaci objektivní. Doufám, že mi uvěří.
Hodil jsem obálku do schránky. Svou roli jsem už odehrál. Teď už můžu jen doufat, že Valenti dostane mou zprávu.

< Oh, ne, prosím, nechoď
   Je to jako smrt v rodině >

Nevěděl jsem, co dál. Mé třesoucí se prsty sevřely ostrý kus kovu. Rychlým řezem jsem přejel své zápěstí. Ne tak moc, jak jsem myslel. Popravdě, bolest se objevila dřív než jsem si představoval. Po chvíli jí vyměnilo horko, dlaně mi polil studený pot. 

< Rudá kaluž, tak horká a hluboká
   Ukolébává mě k nekonečnému spánku
   Tvá ruka v mé
   Budu statečný
   Vem mě z tohohle světa
   A nekonečná noc - tahle, konec života
   Z temnoty cítím tvé rty
   A cítím tvé krvavé polibky >

Musím se říznout hlouběji, než jsem zamýšlel. Krev musí jít i z nějakých šlach nebo svalů, protože má ruka to pak už nezadrží. Zkoušel jsem říznout i do druhého zápěstí, ale mé prsty už ztratily všechnu svou sílu.
Je to OK. Bude to jen trvat déle. V hlavě mám mlhu. Narazil jsem do zdi a sesunul se na podlahu. Sledoval jsem rudou louži pod sebou, kam odkapávala červená tekutina z mého zápěstí. Byl jsem překvapený. Nikdy mě nenapadlo, že by to mohlo být tak příjemné.
Takhle tady končím - sám umírám na podlaze v koupelně. Je neuvěřitelné, kolik krve jsem měl v těle. Louže pode mnou je obrovská. 
Víte, že jsem Valentimu lhal. Řekl jsem, že Tess mě přivádí k šílenství. Pravda je, že teď jsem šílený. Dostala co chtěla. Splnilo se jí přání.
Je mi teď příjemně chladno a trochu se mi chce spát. Zajímalo by mě, jak dlouho...Isabel je tady! Vidím jí u dveří koupelny. Drží mě ve svých pažích. Chci se jí dotknout, ale nemůžu pohnout rukama. Moje myšlenky jsou tak chladné. Najednou se mi chce tak spát...
                                         

                                                                                THE END