SOTVA DÝCHÁM (Barely Breathing) kategorie : STARGAZERS - Alex & Isabel autor :The Crow (thecrow@justice.com) překlad : Vilandra (vilandra@atlas.cz) převzato z : Desert Dwellers FanFic (http://jessifanfic.westwingstories.com/roswell/index.shtml) poznámka : tahle fanfiction se odehrává po epizodě Blind Date (Schůzka Naslepo), další fanfiction od The Crow - mimochodem, všechny sou skvělý - najdete na http://jessifanfic.westwingstories.com/roswell/TheCrow/TheCrow.htm Isabel seděla ve společenské místnosti. Seděla na zemi, zády se opírala o lavici a strnule hleděla ven z okna. Vybrala si tohle místo k sezení z jednoho jednoduchého důvodu - nikdo si jí tam nemohl všimnout. Teď chtěla být sama, a opravdu nepotřebovala, aby tam přišel učitel, viděl jí a poslal jí do třídy. Isabel podrobně studovala školní ročenku, kterou měla otevřenou v klíně. Na stránce byl chumel dětí namačkaných kolem Alexe, který hrál na kytaru. Zkoumala tu fotku znovu a znovu, jako posledních 10 minut. Jemně jí pohladila a znovu se na sebe naštvala, že včera večer nešla na jeho koncert. Potom Isabel obrátila svou pozornost k věci, která ležela před ní. "Sestav Si Svou Vlastní Hvězdnou Tabulku ", knížka, kterou jí Alex dal předtím, než mu zlomila srdce. Zvedla jí ze země a listovala stránkami. Zastavila se u tabulky Berana. Nikdy tu knížku nepovažovala za užitečnou, byla to pro ní jen připomínka, že je tady někdo, kdo jí miluje. Otvírání dveří jí vytrhlo z myšlenek. Podívala se skrz židle a stoly, pokoušela se zjistit, kdo přišel. Uviděla pár vybledlých kecek a džíny. Záblesk kovového řetězu prozradil, že je to Alex, kdo přišel do místnosti. "Skvělý,"pomyslela si Isabel. "Co mám v plánu mu říct?" Isabel se rozhodla počkat ve své skrýši ještě chvíli. Třeba si tady jenom něco zapomněl a hned zase odejde. Mohla jen doufat. Její naděje se roztříštily, když se usadil na židli v první řadě. Jeho baťoh dopadl na zem a bylo slyšet šustění z něčeho, co Isabel neviděla. O chvilku později uslyšela několik náhodných akordů a došlo jí, že Alex hraje na kytaru. Nebyla si jistá, ale zdálo se jí, že ho zaslechla říct "Isabel", když začal hrát. Usadila se zpátky a poslouchala, překvapená druhem hudby, který Alex hraje, když je sám. Poslouchala sladké tóny, které se linuly zpod jeho prstů. Zavřela oči a kývala hlavou do rytmu. Její překvapení se dovršilo, když Alex začal jemně zpívat. < Vím, co děláš, vidím to tak jasně Vím jen, jak chutná sůl, když slíbávám tvé slzy Opravdu jsi mě měla nechat jít za svou hvězdou Ale černé díry, které tě obklopují, jsou mnohem horší > Ta písnička byla Isabel nejasně povědomá, ale nevěděla proč. Posunula se dopředu, aby lépe slyšela Alexův tichý zpěv. < Věřil jsem, že jsi zmatená, byla jsi tak uplakaná Včerejšek musel být ten den, kdy jsem se narodil Není mnoho, na co by se dalo ohlížet, není nic, co by se dalo schovat Opravdu to nemůžeš myslet vážně, když se mě ptáš, proč Říkám sbohem Protože už jen sotva dýchám Nemůžu se dostat ke vzduchu Nevím, z koho si dělám srandu Když si představuju, že máš o mě starost A mohl bych tu zůstat čekat Jako blbec i další den Ale myslím, že právě to je ta cena, to je ta cena Cena, kterou bych zaplatil > Isabel zalapala po dechu. Zpíval Alex o ní? Jestli je to tak, znělo to jako její slova ze dne, kdy mu zlomila srdce. Čekala, že bude mí chvíli zlomený srdce, ale že se za chvíli jí zase začne pronásledovat. < Všichni se bojí zeptat, o co tady vlastně jde? Býval jsem tak spolehlivý a teď nemůžu spočítat Co je tohle za přitažlivost? Cítím jenom bolest Nic se nedá opustit z nějakého důvodu, jenom ty se obviňuješ Změní se to někdy? > Isabel poslouchala, jak pomalu narůstala síla Alexova hlasu. Dával do svého zpěvu tolik emocí, kolik jen šlo. Místností se rozléhal jeho překvapivě silný tenor. Isabel tekly slzy z očí, jak vzpomínala na den konference. Pořád viděla bolest v Alexových očích, když mu řekla, že jí dusí. Bolelo jí říct mu ta slova, ale v té chvíli se jí zdála nutná. Ale když teď slyšela Alexe zpívat, nebyla si tak jistá... < Protože už jen sotva dýchám Nemůžu se dostat ke vzduchu Nevím, z koho si dělám srandu Když si představuju, že máš o mě starost A mohl bych tu zůstat čekat Jako blbec i další den Ale myslím, že právě to je ta cena, to je ta cena Cena, kterou bych zaplatil Ale teď už na to nemyslím... > Isabel se postavila, aby viděla Alexe. Seděl k ní zády, absolutně si nevšímající její přítomnosti. Sledovala pohyb jeho paží, jak jimi hýbal nahoru a dolu, rozezníval struny kytary s precizností. Nepatrně zvedl hlavu a zpíval dál. Pomalu, aby ho nevyrušila, prošla Isabel uličkou. Zastavila se přímo před ním. Měl pevně zavřené oči, takže si jí nevšiml. Přešla ke katedře a dívala se na něj, jak pokračoval ve zpěvu. < Přišel jsem zjistit Možná nebudu nikdy Tvá náladovost Je to přítel nebo nepřítel? Vzpřímil jsem se Nebo se topil Podle toho Jestli jsi přišla nebo odešla Prosím, nepřicházej a jdi! > Alex zvedl hlavu a otevřel oči. Zjistil, že ho Isabel intenzivně sleduje, když zpíval refrén. < Protože už jen sotva dýchám Nemůžu se dostat ke vzduchu Nevím, z koho si dělám srandu Když si představuju, že máš o mě starost A mohl bych tu zůstat čekat Jako blbec i další den Ale myslím, že právě to je ta cena, to je ta cena Cena, kterou bych zaplatil Ale teď už na to nemyslím...už na to nemyslím Vím, co děláš Vidím to tak jasně > Jeho hlas nabral na hloubce, když zpíval poslední slova. Vydrnkal ještě několik akordů, když sledoval Isabel, potom dal kytaru dolů. Podíval se na ní s očekáváním, čekal něco jako odpověď, reakci. Po chvíli jen zatřásl hlavou a zvednul se. Vzal svůj baťoh a kytaru hodil přes rameno. Tiše prošel kolem Isabel směrem ke dveřím. Isabel vycítila možnost a chytila ho za paži, když jí míjel. "Počkej, Alexi!" Alex zastavil a otočil se. Isabel mu setřela osamělou slzu, padající po jeho tváři. Alex jí odstrčil a utřel si slzu hřbetem ruky. Když Isabel uviděla ten vztek a bolest v jeho očích, na chvíli se zarazila. Ale rozhodla se pokračovat. ,,Tak...opravdu už na to nemyslíš?" Alex se bolestně zasmál. Podíval se jí do očí. ,,Isabel, snažím se na to nemyslet, ale musim. Ať sedim ve škole nebo doma, musim pořád přemejšlet, proč se sakra o tebe pořád tak snažim. Všechno, co sem za to kdy dostal, byla krutost a bolest." Uhnul pohledem a zatřásl hlavou. ,,Nejsem si jistej, jestli to někdy bude jinak." Isabel ho jemně chytila za bradu a otočila jeho tvář k ní. Snažil se zahnat své slzy zpět, ale tuhle bitvu prohrával. Ona tam chvíli stála a jenom se mu dívala do očí. ,,Alexi, nezacházela sem s tebou, jak by sis zasloužil," řekla nakonec. ,,Ty seš milej, chápající, zbožňováníhodnej kluk...muž...a seš skvělej kamarád, kterej mě vždycky ve všem podpoří." Sedla si na lavici. ,,Prošel si kvůli nám nebezpečím..." zvážněla ještě víc a podívala se na něj. ,,Zasloužíš si někoho lepšího než mě." Alex se na ní nedůvěřivě podíval. ,,Jak tohle můžeš říct?" ,,Ne, nic neříkej. Nech mě to dokončit," prosila. Alex přikývnul a šel si sednout na lavici přímo naproti ní. Seděla chvíli nehybně. ,,Seděla sem tady teď půl hodiny a přemýšlela o posledních několika dnech. Znovu sem procházela mý činy a zkoušela sem zjistit, jestli sem pro sebe udělala to nejlepší. Myslela sem, že jo. Myslela sem, že tohle hvězdný období bude dobrý pro nás oba." Usmála se. ,,Chtěla sem, abys pochopil, že budem jenom kamarádi a já..." na chvíli zastavila ,,...myslela sem, že tě pak nebudu chtít." Alex vstal a přešel k Isabel. Jemně jí rukou zvedl hlavu. ,,Slyšel jsem správně?" Zeptal se tiše. Isabel popotáhla nosem a kývla. ,,Začalo to bejt horší a horší potom, co sme se spolu začali bavit." Zasmála se. ,,Asi sem si myslela, že když zůstanem každej jinde, pak ty city, který sem k tobě začala cítit, odejdou..." ,,Ale to se nestalo," podotkl Alex. ,,Nevěděla sem to," řekla Isabel. ,,Ty poslední dny byly hrozný. Věděla sem, že sem udělala to nejlepší...že sem udělala něco, co tě ochrání...ale pořád sem cítila prázdnotu." Otočila se od něj. ,,Nikdy nebudeš vědět, jak moc mě bolelo říct ti ty slova." Alex položil ruku na její rameno. ,,Myslim, že mám dobrej nápad." Otočil jí k sobě. ,,Cítim se, jako bys mi probodla srdce." Najednou byla v jeho náruči a pevně ho objímala. ,,Oh, Alexi," řekla. ,,Když sem tě slyšela zpívat, bála sem se, že sem tě ztratila...že sem tě odstrčila." Alex jí hladil záda a objímal jí ještě pevněji. ,,Nikdy mě neodstrčíš," šeptal jí do ucha. ,,Možná bys mě nechala narazit, ale nikdy ne spadnout." Isabel se usmívala a hlavu měla položenou na Alexově hrudi. ,,Víš, že to nebude jednoduchý- " řekla. ,,- Max a Michael z toho nebudou nadšený." Alex se spokojeně usmál a pohladil Isabel ve vlasech. ,,Neměj strach, Isabel. Půjdem na to pomalu." Přitisknul svou tvář na její. ,,A cokoliv se stane, nás to nerozdělí." THE END