ODJEZD (Leaving)

kategorie :  Alex & Isabel
autor :The Crow (thecrow@justice.com)
překlad : Vilandra (vilandra@atlas.cz)
převzato z : Desert Dwellers FanFic (http://jessifanfic.westwingstories.com/roswell/index.shtml)
poznámka : tahle fanfiction se odehrává po epizodě Four Square (Čtyři Čtverce), další fanfiction od The Crow najdete na http://jessifanfic.westwingstories.com/roswell/TheCrow/TheCrow.htm, použitá písnička se jmenuje Written In The Stars od Eltona Johna a Tima Riceho


Alex uslyšel jemné zaklepání na z obýváku. Taj nějak celý den očekával návštěvu. Pohled z okna mu potvrdil, že je to Isabel, tak otevřel dveře a vyšel ven.
,,Co se děje?"
Isabel nic neřekla, dokud Alex nezavřel dveře.
,,Potřebuju s tebou mluvit. Můžem někam jít?"
Alex o tom chvíli přemýšlel.
,,Myslim, že jo, Isabel. Tvý auto nebo mý?"
Isabel se rozhodla řídit:,,Přijela sem džípem, můžem jet v něm."
Alex kývnul a následoval jí dolů po schodech. Věděl, o čem bude jejich rozhovor a začal se na něj psychicky připravovat. Isabel a Michael se políbili, věděl o tom. Nebylo potřeba IQ génia, aby pochopil, o čem chce Isabel mluvit.

<Jsem tady, abych ti řekla
 Že se nikdy nemůžeme znovu sejít
 Opravdu není jednoduché, slovo nebo dvě a potom
 Žít v nevědomosti kde, jak, proč, kdy
 Jsi na mě myslel nebo o mě mluvil nebo ses zajímal, co se stalo
 Někomu, koho jsi tak dlouho miloval>

Po krátké chvíli dojeli k nádrži. Potom co auto zastavilo, Isabel vystoupila a došla až k okraji vody. Alex jí těsně následoval.
,,Alexi, nemůžem být spolu," řekla Isabel.
Tak měl pravdu. Ale i přesto nebylo lehké slyšet ta slova. Alex se pokusil o nějakou odlehčenou reakci, ale vyšlo z něj jen jedno slovo:,, Proč?"
Isabel uhnula pohledem.
,,Michael a já jsme si předurčeni. Bylo nám to dáno."
Zadívala se kamsi dolů do temné vody.
,,Nelíbí se mi to o nic víc než tobě."
Alex sevřel Isabelino rameno a otočil jí k sobě:,, Když se ti to nelíbí, tak proč s nim chceš bejt?"
,,To je osud, Alexi," odpověděla mu Isabel.
,,Zjistili jsme, kdo jsme vlastně zač a že je všechno, jak má být."
Otočila se od něj a zadívala se za obzor. ,,Ty do toho osudu nepatříš, Alexi."

<Nikdy jsem se nezajímala, jak se budu cítit, když se můj život zamíchá
 Nemusel ses mě ptát a já nepotřebovala odpovídat
 Každou chvíli mého života až do teď, než umřu
 Budu na tebe myslet nebo o tobě snít a začnu chápat
 Jak může být láska zmařená>

Alex se zasmál:,, Zdá se, že Max se s osudem dokáže vypořádat."
Isabel se otočila k Alexovi:,, Nejsem tak silná jako Max," řekla. ,,Nikdy jsem nebyla."
,,Alex jí položil ruku na rameno. ,,Můžu ti pomoct bejt tak silná, jak chceš. Musíš jen uvěřit, že máme budoucnost."
Isabel měla slzy v očích. ,,Opravdu bych tomu ráda věřila, Alexi. Opravdu bych ráda. Nikdo se mnou nikdy nezacházel s takovým respektem a nezbožňoval mě tak jako ty."
Alex přistoupil k Isabel a objal jí. ,,A pořád to tak je, Isabel. Proč sis vybrala Michaela, když tohle víš?"
Isabel pevně stiskla Alexe a odpověděla:,, Už jsem ti to řekla, Alexi. Je to osud.

<Je to napsáno ve hvězdách
 Platíme za nějaký hřích?
 Je tohle všechno, na co jsme dobří?
 Nebo jenom natahování smrtelného života?
 Je to Boží experiment
 Ve kterém nemáme šanci něco říct?
 Ve kterém jsme dostali ráj
 Ale jen na jeden den>

,,Zítra odjíždíme," řekla jemně Isabel. ,,Michael a já balíme a odjíždíme."
Alex zamrkal, aby zadržel uvnitř slzy. ,,Ale kam jedete?"
,,To není důležité, Alexi," zašeptala Isabel. ,,Důležité je jen jak chci strávit svojí poslední noc v Roswellu. S tebou."
Alexova ruka zabloudila do Isabeliných vlasů a roztržitě je hladila.
,,Je nějakej způsob, jak bych moh změnit tvý rozhodnutí?"
Isabel popotáhla nosem a zavrtěla hlavou. Alex chápavě kývnul. ,,Myslel jsem si to."
Cesta do hotelu se Alexovi rozplývala v mlze. Cítil se malátně po tom, co mu Isabel řekla. Následoval jí po schodech do pokoje a tam se zhroutil do židle. Isabel dosedla na postel a na chvíli se na něj zadívala.
,,Jestli tady nechceš bejt, pochopim to."
Alex zatřásl hlavou a vstal.
,,Ne, Isabel. Jestliže zítra odjíždíš, pak chci bejt teď právě tady."
Přešel k posteli a sedl si vedle ní. Objal jí kolem ramen a přitáhl si jí k sobě.
,,Jenom nemůžu uvěřit, že odjíždíš."
Isabel k němu vzhlédla. Bolestný pohled v jeho tváři jí přinutil rychle uhnout pohledem. Hrozně jí bolelo, že ho dohání k takovému zoufalství.
Instinktivně položila ruce na jeho tváře. Jemně se svými rty dotkla jeho. Polibek byl zezačátku neohrabaný, ale začal něco, na co by Alex v životě nepomyslel.
Když se polibek prohloubil, Alex věděl, že to nedopadne dobře. Cítil, jak mu Isabel strhává košili a věděl, že by jí měl zastavit. Využívala ho jen k utišení její bolesti, ale jemu to nevadilo. V jistém smyslu jí využíval taky. Jen pro tuhle jednu noc chtěl vědět, jaké je to být s Isabel.
Isabel cítila, že Alexův odpor povolil v mlze touhy. Šmátrala po knoflících jeho košile, zatímco on jí horečně svlékal tričko. Takové to nečekala. Myslela, že to bude pomalé, zamilované. Ale teď byla ztracena v touze cítit, jen jednu noc, jaké je to být s někým, kdo jí opravdu miluje.
Spadli na postel v objetí. Jejich oblečení zmizelo. Brzy tam spolu leželi nazí.
Po výbuchu nepokryté vášně se Isabel stočila do Alexovi náruče. Položila hlavu na jeho hruď a hladila ho konečky prstů na břiše. Alex rukou přejížděl po jejím rameně a hladil jí ve vlasech.
Isabel na něj pohlédla a znovu ho políbila. Pocit, který cítil při dotyku jejího nahého těla ho znovu vzrušil. Pohladil jí palcem ruky po tváři a zadíval se jí do očí.
,,Udělejme to teď a tady," zašeptal jemně. Isabel kývla a jeho ruce začaly pomalu prozkoumávat její tělo.
Několik hodin potom Alexova ruka znovu hladila Isabeliny vlasy. Usnula schoulená v jeho náruči a on dělal všechno, aby jí nevyrušil. Podíval se na hodiny. Byly dvě ráno. Proklínal každou sekundu, která prošla kolem. Ťik, ťak. Ťik, ťak. O každou sekundu se zkracovalo jeho bytí s Isabel.
Takhle ležel úplně celou noc. S prvním zábleskem světla ze škvíry mezi roletami mu začalo ochabovat srdce. Tlukot jeho srdce se ještě víc snížil, když se Isabel začala probouzet.
Pomalu zatřásla hlavou a pak otevřela oči. Ranní slunce jí oslepovalo, když se podívala směrem k oknu.
,,To už je ráno?" zašeptala.
Alex jen kývnul a podíval se z okna. Věděl, co teď přijde, ale nechtěl se tomu postavit tváří v tvář. Sebralo mu všechny síly jen vstát, stejně jako Isabel. Oblékli se.
 Oblékali se v tichu. Zdálo se, že to trvá mnohonásobně déle než v předešlé noci.

<Nic se nedá změnit, není co rozhodovat
 Žádný návrat, žádná změna srdce, žádný úkryt
 Jsi to, co budu vždycky chtít, ale taky to, co si teď odpírám
 Někdy si ve svých nejtemnějších myšlenkách přeju, abych se nikdy nenaučila
 Jaké je to být zamilovaná a někomu dávat lásku>

Ztuhlý pocit se Alexovi vrátil, když vyšel ze dveří hotelového pokoje. Michael seděl na sedadle řidiče v džípu. Jako mrtvola sešel Alex po schodech a zastavil se před Michaelem.
Zdálo se, že Michael má problém podívat se Alexovi do očí. Díval se na volant, když promluvil.
,,Hele, všechno mě to moc mrzí. Opravdu moc."
Alex jednoduše kývnul a čekal, až Isabel vyjde z hotelu.
,,Jak Maria vzala tu novinu?" zeptal se.
Michael přesunul svůj pohled kamsi do pouště. ,,Ne dobře. Ani trochu," řekl tiše.
,,Zabíjí mě jí ubližovat, ale je to něco, co musim udělat."
Alex se na něj podíval. ,,Oba dva se vyhýbáte tomu, že se dá ještě něco dělat. Nejste otroci svého osudu. Max to vidí, proč vy ne?"
Michael krátce pohlédl na Alexe než odpověděl. Vystoupil z džípu a přistoupil k němu.
,,Maxwell byl vždycky silnější, lidštější. Našel sílu vzepřít se pocitům, které do něj byly naprogramovány. Já ne. Stejně jako Isabel," s bolestí se usmál. ,,Musí se to stát zrovna, když jsem našel někoho, kdo pro mě něco znamená. Vždycky jsem chtěl zjistit svůj opravdový původ, ale nikdy by mě nenapadlo, že to zjištění zničí jedinej kus štěstí, kterej sem kdy měl."
Oba sledovali Isabel, jak za sebou zavírá dveře.
,,Jdu zaplatit," řekla. ,,Budu zpátky za chvíli," zmizela znovu ve dveřích.
Alex sledoval, jak odchází a pak se otočil zpátky k Michaelovi.
,,Vypadá to, že už nijak nezměnim vaše rozhodnutí." Michael zakroutil hlavou a Alex pokračoval.
,,Dobře, tak poslouchej. Zacházej s ní, jak nejlíp umíš. Ona si to zaslouží," Alexovy oči se zalily slzami. ,,Když nemůžu být ten, kdo jí udělá šťastnou, pak potřebuju aspoň vědět, že existuje někdo, kdo jo."
Michael mu položil ruku na rameno. ,,Udělám, co budu moct," řekl. Otočil se a nastoupil zpátky do džípu. ,,Postarej se za mě o Mariu," dodal po chvíli. ,,Nikdy neudělala nic, za co by si zasloužila to, co jí teď udělám. Řekni jí, že se omlouvám."
Alex přikývnul a zadíval se na džíp. ,,Takže si berete džíp?"
,,Ne, zajedem jenom na zastávku autobusu. Co bude pak, to nevíme." Michael se posunul na sedadle. ,,Jsi jedinej, kdo ví, že odjíždíme. Neřekl sem to Marie a ani Max to neví."
,,Chápu. Max by se vás snažil zastavit. A Maria taky."
V té chvíli se na rohu objevila Isabel a hodila Michaelovi klíče. Ten je chytil a pochopil, když Isabel odtáhla Alexe k rohu.
,,Chceš, abysme tě někam vzali?" zeptala se.
,,Ne. Myslim, že zůstanu tady a pročistim si hlavu."
Isabel se k němu přitiskla a objala ho. ,,OK," řekla jemně.

<Je to napsáno ve hvězdách
 Platíme za nějaký hřích?
 Je tohle všechno, na co jsme dobří?
 Nebo jenom natahování smrtelného života?>


,,Nedělej to, Isabel," řekl Alex, když jí k sobě zoufale přivinul. ,,Nemůžu tě ztratit, zrovna když jsem tě našel!"
Isabel zavzlykala, když od sebe Alexe jemně odstrčila. Slzy jí padaly po tvářích, jak se na něj dívala.
,,Prosím, Alexi, nedělej to horší, než to je."
Na Alexových rtech se objevil bolestný úsměv. Málem řekl nějakou sarkastickou poznámku, ale udržel jí v sobě. Pro tuhle chvíli se to nehodilo. Snažil se uchovat si na tyhle okamžiky co jevíc dobrých vzpomínek.
,,OK," to bylo všechno, co řekl.


<Je to Boží experiment
 Ve kterém nemáme šanci něco říct?
 Ve kterém jsme dostali ráj
 Ale jen na jeden den>


Isabel ho znovu objala. ,,Nikdy na tebe nezapomenu, Alexi." Jak se snažila zadržet slzy, zlomil se jí hlas. ,,Doufám, že mi jednoho dne odpustíš, pak budu i já schopná odpustit sama sobě."
Alex střel z Isabeliny tváře horké slzy. Přitom ale cítil i své vlastní slzy. Nemohl je udržet. Nevěřil, že bude schopný něco říct, tak jí jen políbil. Jejich poslední polibek byl plný touhy, bolesti a definitivnosti.
Když ho přerušili, Isabel se dotáhla a zašeptala mu do ucha jen:,,Sbohem, Alexi."
Alex mohl jen naposledy sledovat její ladné pohyby, když se k němu otočila zády a pomalu šla k džípu. Nespustili ze sebe oči, i když džíp couval podél chodníku. Jejich oči nepřerušily kontakt dokud Michael nesjel z parkoviště a džíp nezmizel v dálce.
Alex se pomalu došoural k telefonní budce. Vytočil Lizino číslo a naposledy se otočil za džípem, ze kterého zbyla jen černá tečka na obzoru.
,,Sbohem, Isabel," zašeptal.



 					KONEC