NA TUHLE NOC NIKDY NEZAPOMENU ( Won´t Forget Tonight) kategorie: Alex & Isabel autor: Trude (marti_ms@hotmail.com) překlad: Vilandra (vilandra@atlas.cz) převzato z : Desert Dwellers FanFic (http://jessifanfic.westwingstories.com/roswell/index.shtml) poznámky: tahle fanfiction osvětluje pocity Alexe z Tessiny sugesce, odehrává se někde mezi Srdcem Mé Duše a Vyplakat Tvé Jméno, písnička z týhle povídky se jmenuje "Won´t Forget Tonight" od "Loud Nine" Držím jí pevně ve své náruči. Usmívá se na nějaké své kamarády. Vypadá nádherně. Tak sice vypadá vždycky, ale dneska vypadá nějak...jinak. Hádám, že je to proto, že je šťastná. Zase se na mě usmívá. Možná mě chce zase políbit. Jo, zase! Už jednou mě políbila a nemohl bych být šťastnější. Jo, *p*o*l*í*b*i*l*a* m*ě*! Královna Isabel políbila chudáka Alexe! OK, připouštim, že sem jí polibek vrátil, ale hlavní je, že ona začala. I když se tady s ní cítim dobře, vím, že bych neměl! Bojí se, že je šťastná, protože jsme tady spolu a to nedopadne dobře. Nakonec bude kvůli mně nešťastná. Vím, že tohle zní šíleně, ale to co řeknu teď, bude ještě šílenější. Vím, že umírám! Ne tak, jako že "každý jednou umře", spíš jako když máte nehodu a víte, že na pomoc je moc pozdě. Není to hezký pocit, to mi věřte! Nevím, kdy nebo proč jsem si začal uvědomovat, co vlastně obsahovala ta moje cesta do *Švédska*. Najednou jsem si vzpomenul na hezký počasí a na ostatní podrobnosti a vzpomněl jsem si, že jsem byl v Las Cruses. Potom jsem si pomalu začal vybavovat všechno, co se stalo. Myslím, že bych nevydržel, kdyby se to na mě všechno navalilo hned. Pořád nevím, proč jsem odjel nebo čí nápad to byl. Ale i kdybych to věděl, neudrželo by mě to naživu! Před dvěma dny mi došlo, že umírám kvůli cestě do Las Cruses. Sledoval jsem vtipnou upíří epizodu "Akta X", když jsem se najednou cítil divně a ovanula mě vlna hrůzy. Divné je, že i když vím, že brzo umřu, nemám depresi, bůh ví, proč. Byl jsem pak naprosto v klidu, nikomu jsem o tom neřekl, nehledal jsem nikoho, kdo by byl odpovědný za to, do čeho jsem se zamotal. Nikdo se nesháněl po Knize Osudu, kterou jsem viděl v Las Cruses. Možná jsem pořád v šoku a nepřiznávám si to, nevím. Ale nestarám se o to. Jediná věc, kterou jsem udělal, bylo zanechání nějakých stop o "Leanně" a Las Cruses pro Liz. Nazývejme to instinktem, ale jsem si docela jistý, že Liz je bude hledat.Nebylo by správné jim o tom říct, snažili by se najít způsob, jak mě udržet naživu (teda jestli by mi vůbec uvěřili) a pak se obviňovali, protože by nevěděli, jak mě zachránit. Takhle je to lepší. Doufám. Isabel mě znovu líbá, mnohem déle. Lapáme po dechu. Usmívá se na mě, její oči se třpytí štěstím. Myslím, že mě miluje! Uvědomuju si svojí situaci. Usmívám se na ní taky, ale uvnitř nemám daleko k pláči. Zraní jí to, až umřu. To nechci. Nikdy jsem jí nechtěl zranit nebo aby se cítila svázaná. Proto jsem jí nechal jít, když poznala svůj Osud. Proto jsem se o ní pořádně nerval po té události s Grantem. Nikdy jsem nechtěl udělat něco, co by se jí nelíbilo a i teď v tom chci pokračovat. Proto jsem jí v knihovně řekl "ne". Bolelo mě, vidět její oči, jak se zavřely bolestí po mé odpovědi. Ale bylo to pro ní nejlepší. Ale přesto jsem teď tady s ní. Přišla ke mně do pokoje uprostřed noci. Hrál jsem na kytaru a slyšel jsem zaklepání na okno. Myslel jsem si, že je to ten, kdo mě poslal do Las Cruses. Chystal jsem se srazit ho svojí kytarou. Odhrnul jsem roletu a poznal jí. Seděli jsme na mé posteli (mé životní sny se splnily!) a ona mi řekla o vejšce. Moc jsem neposlouchal, co říkala, jen jsem sledoval její krásu. Ale slyšel jsem její druhé pozvání na ples. Chvíli jsem byl zticha, nevěděl jsem, co dělat. Na jednu stranu jsem to nechtěl, ale na druhou stranu to bylo něco, o čem jsem vždycky jen snil. Pozvala mě na ples! Samozřejmě jsem řekl "ano". Nemohl jsem jí odmítnout, nikdy jsem nemohl. Na chvilku jsem si myslel, že možná bude tak zničená beze mě, že se...zabije. Vím, že je to opravdu šílené a neměl bych na to myslet, ale... Ale je to tak šílené, že tam nechci být sám, ať už je to "tam" kdekoli? Okamžitě jsem tu myšlenku zamítl. Chci, aby žila, potřebuju vědět, že žije i přesto, co se stane se mnou. Měla by žít, protože já toho nejsem schopný. Kdybych měl šanci změnit něco, co se tenhle rok stalo, určitě bych se snažil zlepšit život Liz a Marie. Jsou jako moje sestry a já jenom sledoval, jak Max a Michael ničí jejich srdce znovu a znovu. Nedopustil bych, aby se to stalo znovu. A samozřejmě, choval bych se jinak k Isabel. Nenechal bych jí procházet vším samotnou, byl bych lepší oporou po celé té věci s Osudem a nedovolil bych jí ukončit náš "vztah", aniž bych se za ní bil. Cokoli se mi stane, nikdy nezapomenu na tuhle noc. Nezapomenu jediný moment, slovo nebo dotyk prožitý s ní. KONEC