DOPIS - 3. část

12.
Alexovi se točila hlava. Když se jejich polibek prohloubil, vnímal už jenom záblesky.
Když se líbali dřív, vídal jenom nejasné obrazy, ale teď si byl jistý, že mu Isabel nic neskrývá.
Najednou se objevily záblesky nějakého muže a bylo jasné, že to musí být Jesse. Neviděl jenom to, co spolu zažili, ale i to, co k němu cítila.

Alex nebyl žádný expert co se týče citů, ale z jejích záblesků jasně cítil lásku. 
Cítil, jak nesnášela lhaní Jessemu. Pak se objevily záblesky, které ho překvapily. On a Isabel v nich dělali takové ty normální věci, které páry obyčejně dělají. Byli na pikniku, na večeři a jeden záblesk byl dokonce ze sledování hvězd. Alex nechápal, jak Isabel k těmhle vzpomínkám přišla, protože nic z toho spolu nikdy nedělali.
Přál si, aby ten polibek nikdy neskončil.
Těsně před tím, než se políbili, si Isabel slíbila, že před ním nebude nic skrývat. Věděla, že se Alex bude muset po tomhle polibku rozhodnout, co s nimi bude, a tak chtěla, aby viděl všechno, co prožila.
Byla ráda, že jí objímá a drží, protože jinak by se jí podlomila kolena, když se polibek prohloubil.
Blesky pokračovaly a najednou viděla Isabel i ty Alexovy. Cítila jeho bolest, když myslel na to, jak zradil kamarády. Cítila, jak byl sám, bez kamarádů a rodiny a poprvé si úplně uvědomila, jak musí být šťastný, že je má zpátky.
Pozastavila se nad něčím - v žádném ze záblesků nebyl Alex s jinou holkou. Věděla, že je to její vina. Naprosto se uzavřel před okolním světem.
Nakonec se od sebe jejich rty pomalu oddělily.
Pořád se pevně objímali a nevěděli, co říct.
Alex nakonec promluvil první.
,,Některejm těm zábleskům sem nerozuměl, chtěl bych se tě na tolik věcí zeptat, ale nevim, kde začít."
,,Úplně chápu, že seš mimo. Ale neboj, sedneme si, v klidu to proberem. Časem to všechno pochopíš."
Alex chtěl něco říct, ale nemohl najít ta správná slova.
,,Teď před tebou nebudu nic skrejvat. Vim, že to pro tebe neni jednoduchý, ale odpovim ti na cokoli," řekla Isabel, aby ho trochu uklidnila.
,,Viděl sem...viděl sem několik blesků. Dělali sme tam...no, různý věci, co dělaj obyčejný páry. Ale nepamatuju se, že bysme to někdy dělali." Alex se cítil trapně, když se na to ptal, ale vrtalo mu to hlavou.
,,Když se mi něco nepovedlo, potřebovala sem se nějak povzbudit, a tak sem snila. Víš moc dobře, že moje sny sou jiný než ostatních lidí. A tak sem to všechno prožívala, jako by to byla pravda."
Alex to začínal chápat.
,,Bylo to tak opravdový, že si to sledování hvězd a pikniky viděl teď i ty, i když sem to doopravdy nezažila."
,,Ty jo..."
,,Viděl si Jesseho?" Zeptala se, i když znala odpověď.
,,Chtěl bych říct, že ho nenávidim, ale z toho, co sem viděl, se zdál docela v pohodě." Tohle byl Alex. Laskavý jako vždycky.
,,Ale pořád nevim, kdo byl ten chlápek, se kterým si tancovala. A taky nerozumim těm hroznejm pocitům ztráty, co si cítila."
,,Ten chlap, kterýho si viděl, byl Kivar. Vtělil se do těla nějakýho turisty a dostal se tak na Zemi. A ty pocity byly z Maxovy smrti."
,,Cože?" Alex jí ani nenechal domluvit.
,,Jasně že je teď v pořádku, Liz ho zachránila," bylo to složité, ale Isabel se ho přesto snažila uklidnit.
,,Alexi, tolik se toho stalo, nejsem schopná všechno ti to říct za tak malou chvíli. I když si hrozně přeju bejt tady s tebou sama dlouho, asi bysme se měli vrátit k ostatním," řekla Isabel s lítostí a vymotala se z jeho objetí.
Alex věděl, že má pravdu. Přece se za hodinu nemůže dozvědět všechna dobrodružství svých kamarádů. Byl si jistý, že se Maria ujme vysvětlování a vůbec jí nebude vadit, že bude muset mluvit hodiny a hodiny.
,,Jdeme?" Zeptala se Isabel.
Alex jí sevřel ruku a otočili se ke dveřím.
,,Jasně," řekl s úsměvem.
Odemknul dveře, zavřel je za sebou a s Isabel po boku vyrazil do kavárny, kde je všichni určitě už netrpělivě očekávali.

Celá parta na ně čekala v kavárně. Všichni celkem klidně seděli, až na Mariu, která neustále kroužila nervózně kolem stolu.
,,Mario, za chvíli prošlapeš do toho koberce díru. Unavuje mě jenom se na tebe dívat." Michael za sebou měl dlouhý den.
Konečně zazvonil zvonek nad dveřmi, což značilo, že někdo přišel. Všichni sebou cukli a obrátili pozornost ke dveřím.
Když je uviděli, všem, včetně Michaela, vhrkly slzy do očí nad tím, co měli před očima. Alex vešel do dveří první a hned za ním Isabel. Drželi se za ruce.
Maria si nejdřív sedla a hned zase prudce vyskočila. Vrhla se na Alexe a všichni se báli, že ho zase strhne k zemi, jako předtím. Ale už se udržela a jenom ho objala.
,,Počkejte tady, jenom si skočim něco vyřídit dozadu," řekl Alex a zašel za pult.
,,Dobře, tak co se stalo?" Vyhrkla hned Maria na Isabel.
Isabel se nejistě usmála.
,,Šli sme do jeho pokoje a povídali sme si. Pokusili sme se vysvětlit si to a taky sem mu řekla, jak sem se cítila."
,,Řekla si mu o Tess?" Zeptal se Max.
,,Jo, o Tess ví všechno. Snažila sem se mu většinu věcí vysvětlit." Isabel se usadila na gauči vedle Liz.
,,Jak si mu mohla říct skoro všechno? Nebyli ste pryč zas tak dlouho." Zeptal se Max, i když tušil, jak se Alex většinu věcí dozvěděl.
Isabel zrudla a všem to došlo.
,,Bylo to tak nejrychlejší," usmála se a i ostatní se tvářili pobaveně.
,,Ví o Jessem?" Zeptala se opatrně Liz.
,,Jo. Řekla sem mu o Jessem, o Tess a Zanovi..."
,,Řeklas mu  o Zanovi a Tess?" Zarazila se Liz.
,,No...jo. Musela sem, aby pochopil, jak se k nám dostal Tessin dopis. Řekla sem mu, jak se vrátila s Maxovým..." Pak to Isabel došlo.
,,Oh, Liz, promiň. Omlouvám se. Neměla sem mu říkat, kdo je Zanovým tátou."
Max se cítil dost trapně.
Liz vstala a stiskla jí dlaň.
,,To je dobrý, Iz, musel se to dozvědět. Jenom mu to chci taky vysvětlit sama."
S těmihle slovy se Liz otočila a šla přímo k Alexovi, který mluvil s nějakým kamarádem u pultu.
,,Alexi..."
Alex se k ní s širokým úsměvem otočil.
,,Musíme si promluvit."
*
13.
Max se ještě nikdy necítil tak divně. Věděl moc dobře, proč šla Liz za Alexem, a připomnělo mu to staré špatné vzpomínky. Lhal by, kdyby tvrdil, že je pyšný na všechno, co udělal a jak trápil Liz. Teď mohl jen sedět a sledovat, jak si tím vším Liz znovu prochází, když o tom vypráví Alexovi.
Ani mu tolik nevadilo, že znovu musí myslet na svoje chyby, ale horší bylo, komu o nich Liz vyprávěla. Alex byl ten nejspravedlivější člověk, kterého znal. Vždycky si všechno vyslechl a udělal si na to vlastní názor. Nesoudil by Maxe dokud by neznal všechna fakta. Ale Max přesto tušil, že ho nečeká nic příjemného.
Naposled Max viděl opravdového živého Alexe na plese. Tenkrát Alexe vůbec nenapadlo, že by mohlo být něco mezi Maxem a Tess. Kdyby se Max chystal s někým chodit, byla by to určitě Liz. Ale tu noc na plese měl Alex oči jenom pro Isabel a ničeho si nevšiml.
Max se opatrně podíval k pultu, kde Liz mluvila s Alexem. Uměl si přesně představit, jak jejich rozhovor probíhá:
,,Všechno bylo v pořádku, dokud se Max nevyspal s Tess."
Takhle to bylo! Nic víc se nemuselo říkat.
Max věděl, že se Liz nebude snažit, aby jí Alex litoval. Odvypráví mu celou tu historku s ledovým klidem, jak to dělá vždycky. Ale to ho neuklidnilo. Vlastně se cítil ještě hůř, když si tohle uvědomil. Věděl, jak je Liz oproti němu čestná. A věrná.
Max se najednou zvedl a všichni na něj zírali.
,,Kam deš?" Zeptal se Michael.
,,Na záchod. Potřebuju si opláchnout obličej."

Liz vzala Alexe za ruku a odvedla ho k osamoceným židlím v rohu kavárny. Každý seděl na oddělené židli, ale pořád se drželi. Liz si to uvědomila až když se na ní Alex zakřenil. S omluvným úsměvem ho pustila.
Mezitím se Alexův výraz ve tváři změnil. Proměnil se z bezstarostného, usměvavého kluka, který před mnoha minutami prošel dveřmi s Isabel ve vážného, přísného muže, který musí vyřešit nějaké problémy. Došlo mu, že za ním Liz nepřišla jen tak.
,,Nejsme si jistá, kde začít," začala Liz a dívala se mu do tváře.
,,Je to o to těžší, že znáš konec celý tý historie. Já se to pokusim nějak vyplnit."
,,Liz, nemusíš mluvit o minulosti. Nejdůležitější je přítomnost a budoucnost, a s tou to vypadá dobře."
Liz si uvědomila, že Alex bude mluvit jen tak, aby jí neublížil.
,,Když se Isabel poprvý zmínila o Tessině a Maxově dítěti, bylo mi hrozně trapně, že sem to nezjistil dřív. V tý chvíli sem dostával až moc informací, prostě mi to nedocvaklo. Když sem si to v hlavě trochu srovnal, došlo mi, že si asi musela hrozně trpět. Promiň, Liz."
Stiskl jí ruku.
,,Alexi, po tom všem, co sis za poslední hodinu zažil, tě obdivuju, že si vůbec ještě pamatuješ svoje jméno. Nic ti nevyčítám."
Usmála se na něj a byla ráda, když jí úsměv oplatil.
,,Kdy se to stalo?"
,,Na plese," odpověděla Liz.
,,Cože?!"
Na druhé straně kavárny všichni jejich kamarádi zvedli hlavu, když ho uslyšeli jeho reakci.
,,Stalo se to v noci na plese, když sme se spolu nadobro rozešli."
,,Liz, hrozně se omlouvám. Byl sem tak pohlcenej Isabel, že sem všechno ostatní úplně vypustil."
Alex svoje slova myslel vážně. Liz málem rozplakal jeho zúčastněný výraz.
,,Ale Liz, vždyť sem tebe a Mariu viděl druhý ráno a nic ste neřekly."
,,Co sem měla říct, Alexi? V tu chvíli sem ještě nevěděla, že to bude tak vážný a že Tess nakonec otěhotní. A ty si byl tak šťastnej kvůli Isabel...nechtěla sem ti kazit den."
Alex už to nevydržel a musel si přisednout ke své drobné kamarádce. Objal jí kolem ramen.
,,Řek ti, proč se s ní vyspal?" Alexovi se to nevyslovovalo snadno, ale věděl, že bude lepší neobcházet.
,,Nějak se omlouval, ale pořád tomu moc nerozumim."
Alex viděl, že Liz už sotva mluví. Hrozně jí to bolelo, už se na ní nemohl dívat.
Najednou vstal a zamířil přímo k ostatním.
,,Kam jdeš, Alexi?" Liz se hned vyřítila za ním. Tušila, co se chystá udělat a snažila se tomu zabránit. Ale Alex se už rozhodnul.
,,Kde je Max?" Zeptal se prudce Michaela.
,,Je na záchodě," odpověděl Michael a vstal.
Alex se otočil a šel směrem k záchodům. Michael chtěl jít za ním, ale Maria ho zastavila. Nechápavě se na ní otočil a ona jen zakroutila hlavou.
Liz najednou ucítila něčí ruku na rameni. Otočila se a zjistila, že si k ní Isabel mezitím přisedla.
,,To je v pohodě, Liz. Vyříkaj si to, nic víc."
Povzbudivě se na ní usmála a Liz se trochu uklidnila.

Maxovi vůbec nedocházelo, že už je na záchodě několik minut, a že když se co nejdřív nevrátí, budou ho hledat. Otíral si mokrý obličej papírovým ručníkem, když někdo vrazil do dveří. Ani ho moc nepřekvapilo, že v nich stál Alex s kamennou tváří. 
Alex to nějak nedomyslel a najednou nevěděl, co má v plánu udělat, když tam tak stál tváří v tvář Maxovi.
,,Myslim, že si musíme pár věcí ujasnit," řekl Alex nejistě, protože věděl, že stojí proti ufounskému králi, který by ho mohl kdykoli propálit paprskovýma očima. Ale nenechal se tím vyvést z míry. 
,,Byl si pro mě vždycky dobrej kámoš, Maxi. Hlavně proto, že si pro Liz znamenal celej svět, a tak se muj názor na tebe neměnil, dokud byla šťastná."
Max tušil, že cokoli teď Alex řekne, ho zraní, ale bude to pravda.
,,Nevim až tak přesně, co se za ten rok stalo, ale vim jistě, že to, co si udělal, ať už to bylo z jakýhokoli důvodu, bylo to naprosto nefér k Liz. Liz i Isabel mi řekly to samý, ale stejně nemůžu uvěřit, že bys byl takovej podrazák."
Max nevěděl, kam s očima. Rozhodl se, že bude lepší, když nebude Alexe nijak přerušovat. Choval se stejně jako Michael, když si Maria myslela, že spí s Courtney a Alex ho přišel sprdnout. Tenkrát ho nezajímalo, že je menší než Michael a že by ho mohl zabít svojí sílou. Max vždycky věděl, že Alexovi na holkách hodně záleží, ale když to teď viděl na vlastní oči, nemohl uvěřit. Max měl Mariu rád, ale i přesto byly dvě nejdůležitější holky v jeho životě Isabel a Liz. A když teď viděl, že ten kluk, co před ním stojí, by umřel, aby ty tři zachránil, cítil se opravdu hrozně.
Alex ale nepřestal.
,,Co sis sakra myslel?!"
,,Pochybuju, jestli sem tenkrát vůbec myslel." Max nemohl říct nic víc.
Alex k němu přikročil blíž. Max čekal ránu.
Ale to, co se stalo potom, Maxovi vyrazilo dech. Alex ho silně objal, jako by na síle jeho objetí závisel život. 
Po nějaké chvíli od něj poodstoupil, ale pořád mu svíral paže.
,,Je mi líto, že ses musel vzdát svýho syna."
Max nevycházel z údivu.
,,Moc dobře nevim, čim sis prošel, ale ani tak ti nemůžu odpustit to, cos proved Liz."
,,Alexi, já pochybuju, že vůbec někdy odpustim sám sobě. Vim, že jí lituješ, ale vynásob to deseti a zjistíš, jak to mrzí mě. Pokaždý, když se jí podívám do očí vidim, jak sem jí zlomil srdce. Zradil sem jí tim nejhorším způsobem. A jestli to můžu nějak odčinit, udělám cokoli."
,,Zapamatuj si jednu věc, Maxi. Tvoje ufounský síly sou mi ukradený. A jestli ještě jednou ublížíš Liz, budeš mít co dělat se mnou. já nepochybuju, že jí máš hodně rád, ale musíš pochopit, že i ona má svoje sny a že si zaslouží víc."
Max jenom poslušně přikyvoval.
,,Liz a Maria sou jako moje sestry a celej život se budu starat, jestli sou v pořádku. Stejně jako ty se staráš o Isabel. Budu tě mít na svědomí, jestli jí ublížíš a to samý jestli Michael ublíží Marie."
,,Jdu jim říct, jak sem tě zmlátil. Všechno odkejvej, zlepšíš mi tak image," usmál se na něj a rychle odešel.
Až teď Maxovi úplně došlo, jak moc mu Alex chyběl.

Alex se vrátil k ostatním, kteří ho už nedočkavě očekávali. Všichni se tvářili vyděšeně a tak jim daroval jeden ze svých širokých úsměvů. Přistoupil k Liz a políbil jí na čelo. Posadil se vedle ní na gauč. Hned potom se objevil Max a posadil se k ní z druhé strany. 
,,No...řekne nám někdo, co se stalo?" Zeptala se Maria. Všichni se podívali na Alexe.
,,Vrátíš se domů?" Zeptala se ho Isabel a doufala, že uslyší kladnou odpověď.
,,Ještě sem o tom nepřemejšlel," zarazil se Alex.
,,Mohl by ses vrátit s  náma, nějakou chvíli bysme tě mohli skrejvat a mezitim by sis všechno urovnal a promyslel. Chceš vidět rodiče, ne?"
,,Asi jo, ale nevim, jak to udělat. Máma by asi dostala infarkt, kdybych se jen tak objevil ve dveřích."
,,Můžeš zůstat u mě."
Všichni se otočili na Isabel.
,,Nedívejte se na mě takhle, sem jediná, kdo nemá za zadkem rodiče. Mám vlastní byt, bylo by to tak jednodušší."
Michael jí ironicky zamával před obličejem.
,,Hej, nazdar! A co já?"
,,Dobře, ale ty máš jednu ložnici a ještě k tomu tam už žijete dva. Ještě abyste tam byli tři a museli by to tam vysvětit."
Maria souhlasně přikývla.
,,Cesta do Roswellu nám zabere celou noc, takže zejtra asi vypusíme školu. Odpoledne bysme se mohli všichni stavit u Isabel a pomoct Alexovi něco vymyslet," nabídla Maria všem řešení. 
,,Tak jo, řeknu vedoucímu, že tu pár dnů nebudu a se školou by to taky neměl bejt problém," souhlasil Alex.
Isabel se neubránila širokému úsměvu. Alex se vrací domů.
*
14.
Isabel se cítila jako malá holka.
Čekala s klukama na Alexe, Liz a Mariu. Vrátili se do jeho pokoje, aby mu pomohli sbalit nějaký věci. Isabel byla šťastná, ale přece jenom ne úplně. Pořád se s tím nějak nemohla srovnat. Alex za chvíli vyjde ven a nasedne s nimi do auta, pojedou společně do Roswellu, domů. Prošla si tolika hrůzami, ale nakonec ho má zpátky. 

,,Pohni, Alexi, co tam děláš?" Maria nadšeně poskakovala po pokoji, Alex už byl pár minut v koupelně.
Liz se taky smála jako blázen.
,,Balim si pár nezbytností," odpověděl jí Alex, když vyšel z koupelny se svým typickým širokým úsměvem.
,,Jo ták, a já myslela, že je to přirozená krása, a ty zatim potřebuješ kosmetickou pomoc..." Maria mrkla na Liz.
,,No jo, musim vystačit s tim, co mi Pánbůh nadělil. A nemyslim si, že se kartáček na zuby a pasta počítaj do kosmetiky," Alex dělal jako že nechápe Mariin vtip.
Často vzpomínal, jak s Mariou a Liz válčil. Snažil se vždycky tvářit zaujatě, když si před ním zkoušely oblečení nebo účesy. Vždycky po něm chtěly, aby je ohodnotil, ale nemohl je hodnotit nezaujatě. Vždycky řekl, že jim to sluší. A teď tu s nimi byl ve svém pokoji. Dole u aut čekali Isabel, Max a Michael. Napadlo ho, jestli se teď náhadou neprobudí a všechno nebude při starém. Ta myšlenka jím otřásla.
,,Seš v pohodě, Alexi?"Zeptala se Liz a obě na něj starostlivě koukaly.
,,Jo, dík, Liz. Jenom je mi trochu zima."
Vykročili do dveří, ale Alex se ještě zastavil. Chvíli bylo ticho a pak se všichni tři bezeslova objali. Chvíli tam tak stáli a nakonec se Alex vymotal z objetí. Byl rád, že není jediný, kdo pláče. Maria a Liz hned začaly hledat po kapsách kapesníky a jeden podaly i Alexovi. 
,,Jdem?"
,,Jo," odpověděly obě holky.
Zavřel za sebou dveře a zamknul, klíč hodil na dno baťohu. Holky ho vzaly mezi sebe a každá ho chytila za ruku. Tak vyšli až ven.
,,No konečně," řekl Michael, když se objevili.
,,Chyběla sem ti?" Škádlila ho Maria.
,,No jo, už sem myslel, že sem ohluchnul, když sem tě tak dlouho neslyšel mluvit."
Nikdo už ty dva nebral vážně. Tohle jejich pošťuchování bylo na denním pořádku. Ještě, že byla Maria o tolik menší než on. Kdyby byla stejně vysoká jako Isabel, Michael by už hodněkrát dostal do zubů. 
,,Alexi, kam si sedneš?" Zeptal se ho Max a hodil jeho baťoh do kufru auta.
Isabelino srdce se zastavilo. Co když nebude chtít sedět vedle ní?
,,Kde sedíš ty?" 
Isabel chvíli trvalo, než si uvědomila, že kouká přímo na ní. 
,,Měla sem tu čest jet s Michaelem a Mariou, takže teď se asi radši vetřu k Liz a Maxovi."
,,Tak to vypadá, že jedu s tebou, Maxi, jestli to nevadí."
Všichni se smáli a nastoupili do aut.
Liz se na Isabel usmála, když lezly do auta a Isabel jí úsměv oplatila.

Cesta ubíhala v klidu. Setkávali se u benzínek, kde stavěli na jídlo a pití. Oproti jejich ranní cestě teď byli všichni v klidu, a tak si i občas zdřímli.
Alex čekal, že bude zavalený spoustou otázek, ale nakonec byl rád, že to tak nebylo. Viděl, že ostatní jsou jednoduše rádi, že ho mají zpátky.
Isabel sváděla vnitřní bitvu. Hrozně toužila sevřít Alexovu ruku ve své, ale nějak si nebyla jistá, jak by reagoval. I přesto, že se dneska líbali a že už se jednou za ruce drželi si nebyla jistá. Ale všechny tyhle její pocit zahnal Alex, když si k ní poposedl a stiskl její ruku. Nejistě se na něj podívala a musela se usmát, když viděla, jak je šťastný a spokojený. I přesto, čím si prošel za poslední rok, se o tolik nezměnil. Teda až na to, že byl hezčí a hlavně sebejistější a to se Isabel zamlouvalo.
Isabel se zbavila pochybností položila si hlavu na jeho rameno. Alex si jí k sobě ještě víc přitáhl a sevřel jí v náruči, ruku kolem jejího ramena. V téhle pozici by Isabel klidně usla, ale bylo jí příjemnější vnímat jeho blízkost. 

Když přijeli před Isabelin dům, všichni pomalu vylezli z aut a protřepávali si ztuhlé končetiny. 
Alex začal být trochu nervózní z toho, že by měl zůstat u Isabel. Bál se, aby něco nepokazil.
Maria dnes už po několikáte skočila Alexovi do náruče. Přitiskl jí k sobě a položil si bradu na její hlavu. 
,,Vrátíme se odpoledne. Do tý doby nevycházej ven, někdo by z toho moh mít šok. OK?"
,,Myslíš, že sem úplně na hlavu?"
Pak objal Liz a viděl, že pár metrů od nich objímá Isabel Mariu. Něco si šeptaly, ale Alex je neslyšel. Domyslel si, že mluví o něm a to mu potvrdila Isabel, když se na něj podívala. Usmál se na ní. Uvědomil si, že se asi holky dost skamarádily, když tady nebyl, a byl za to vděčný, protože ty tři pro něj znamenaly celý svět.
Když se všichni poobjímali a Isabel si došeptala, tentokrát s Liz, nasedli ostatní do aut a odjeli domů.
Alex se otočil k Isabel, která stála vedle něj a usmál se.
Isabel vyndala klíče z kabelky, Alex popadl baťoh a chvátal za ní dovnitř.
Bylo samozřejmé, že jsou oba nervózní, ale přece jen se pokusili o malou konverzaci.
Isabel odemkla a otevřela dveře, vešla dovnitř. Alex vešel hned za ní a zavřel dveře.
,,Vypadá to tu skvěle, Isabel, zařizování muselo trvat dlouho..." O ničem trapnějším se spolu nikdy nebavili. Alex si se zájmem prohlížel barvu na zdi.
,,No, Max a Michael trochu přiložili ruku k dílu, za minutu to bylo hotový."
Alex položil baťoh na zem a přistoupil k Isabel. Její srdce tlouklo jako nikdy.
Zastavil se těsně před ní a vzal její ruce do svých. Nikdy ani nepomyslel, že by se mohl tak dlouho dívat do těch jejích nádherných hlubokých hnědých očí. A teď to dělal. Všechno, o čem snil, mu leželo u nohou.
Nahnul se k ní, aby jí políbil a byl rád, že ona zrovna udělala to samé. Objal jí kolem ramen a zajel jí rukou do vlasů. Najednou se cítil nějak divně. Isabel to cítila taky, protože ho přestala líbat. Odtrhli se od sebe.
Isabel se otočila ke dveřím do ložnice a tam stál Jesse a smál se.
*
15.
,,Netrvalo ti to dlouho," řekl a s těmi slovy k nim přistoupil blíž.
,,Co jako?" Isabel byla v šoku.
,,Netrvalo ti to dlouho. Před dvěma dny sem odešel a ty už si sem vodíš chlapy. Dobrá práce."
,,Počkej chvíli," neudržel se Alex a přešel před Isabel.
,,Máš snad něco, co bys mi rád sdělil?" Jesse zíral na Alexe.
,,Sednem si a promluvíme si. Přece z toho nebudem dělat něco srdceryvnýho," Alex se snažil uklidnit situaci a hlavně Jesseho.
,,Kdo sakra seš, že na mě takhle mluvíš? Ta ženská, kterou si před chvílí líbal, je moje manželka a tohle je můj dům. Nemáš žádný právo takhle se mnou mluvit." 
Alex se pořád snažil urovnat to. nechtěl, aby se to nějak vymklo kontrole. 
,,Jmenuju se Alexe a sem kamarád Isabel."
Postoupil o krok dopředu a napřáhnul k Jessemu ruku.
Jesse se nepohnul. S opovržením se podíval dolů na Alexovu ruku a pak zase do jeho tváře.
,,Co děláš s mojí ženou?" Pokračoval Jesse naštvaně.
,,Jesse, mohla bych ti to vysvětlit, ale podle tvojí nálady hádám, že o to nestojíš."
Isabel udělala krok dopředu a stála teď zase vedle Alexe.
,,A co bys mi asi tak řekla? Jenom další lži!"
,,Hele, Jesse, můžem si buďto v klidu sednout a probrat to nebo tu dál stuj a vztekej se."
,,Mluvim snad s tebou?" 
,,To nemusíš, ale jestli chceš s Isabel mluvit timhle způsobem, budeš mít se mnou asi co dělat," Alex už přestával mít trpělivost.
,,Vyhrožuješ mi? Vyhrožuješ mi v mým vlastním domě!"
,,Tohle neni tvůj dům, Jesse. Odešel si, vzpomínáš?"
,,Isabel, já odešel proto, žes mi lhala a tajila si přede mnou spoustu věcí. A teď, dva dny po tom, tě tady najdu, jak se to chystáš dělat s cizím chlápkem!"
,,Nejsme tady kvůli sexu!" Neovládl se už Alex.
,,No jasně, mně se to tak teda zdá," odpověděl Jesse ironicky.
Isabel tušila, že když teď nezasáhne, dopadne to špatně.
,,Jesse, když mě necháš vysvětlit ti to, pochopíš, o co tady jde. Oba víme, že ná to nevyšlo kvůli mně. To já ti lhala a nebyl upřímná."
Alex byl rád, že Isabelina slova Jesseho trochu uklidnila.
,,Chodila sem s Alexem než sme se my dva potkali. Znám ho od třetí třídy, ale poznala sem ho pořádně až když se dozvěděl naše tajemství."
Isabel se na chvíli odmlčela, aby se podívala na Alexe. Usmál se na ní a to jí dodalo sílu mluvit dál.
,,Tess od nás odtrhla Alexe hned po maturáku a já cítila, že muj život skončil, že už se do nikoho nikdy tak nezamiluju. Pak ses objevil ty a mě napadlo, že by to mohla bejt druhá šance. Seš skvělej muž a možná bysme spolu žili šťastně, ale myslela sem, že sem Alexe ztratila kvůli svýmu původu, tak sem ti o tom neřekla. Nedělala sem to ráda, ale až moc sem se bála, že tě taky ztratim."
Alex se cítil přebytečný, připadalo mu to moc osobní a nejradši by je tam nechal o samotě, ale nechtěl v tom nechat Isabel samotnou.
,,Jenže brzo po svatbě sem si uvědomila, že to nebude snadný, lhát ti. Hrozně mě to trápilo. Pomalu mi docházelo, že tě nemiluju tak jako Alexe. Neměla sem souhlasit se svatbou, ani jeden z nás na to nebyl připravenej. A ještě k tomu sem nikdy nepřestala milovat Alexe."
,,Takže si mě využívala! Měl sem ti pomoct překonat ztrátu Alexe!" Jesseho očividně Isabelino vysvětlení nepotěšilo.
,,Ne, neměla sem to takhle v plánu. Když sem tě potkala, doopravdy sem si myslela, že sem se zase zamilovala. Až po nějaký době mi došlo, že sem se spletla a je mi to fakt líto. Nikdy sem ti nechtěla ublížit a kdybych to všechno mohla vzít zpátky, tak..."
,,Ale to nemůžeš, Isabel! Nemůžeš to vrátit!" Jesse byl zase na vrcholu vzteku.
,,Věděl sem to, že se nemám dávat dohromady s nějakou rozmazlenou osmnáctkou ze zapadákova v Novým Mexiku. Nemůžu uvěřit, jak sem mohl bejt tak tupej. Máma mi říkala, že to neni správný."
Alex už to dál nemohl poslouchat.
,,Asi ti to budu muset zopakovat. Chápu, že seš naštvanej, ale neni nutný s Isabel mluvit takhle. Nebudu tu jen tak stát a poslouchat, jak seš na ní hnusnej!"
,,Měl bych se tě snad bát?" Zařval Jesse.
,,Tebe? Dlouho ztracený životní lásky, o který sem nikdy neslyšel?" 
Alex se podíval na Isabel a z jejího provinilého výrazu se mu sevřelo srdce. Isabel se dívala na špičky svých bot a Alex nechtěl, aby si něco vyčítala. Sevřel jí ruku. Podívala se mu do obličeje a nemohla uvěřit, že se na ní láskyplně usmívá. Pak se otočil zpátky k Jessemu.
,,Celej uplynulej rok sem nikomu nevyprávěl o Isabel a vždycky sem se kvůli tomu cítil hrozně provinile. Proč? Protože by to nikdo nepochopil, nikdo by nepochopil, co to znamená, ztratit životní lásku. Nevěřil sem, že by jí někdy někdo moh nahradit a ani sem to nezkoušel."
Alex se usmál, což Jesseho ještě víc rozčílilo.
,,To, že se takhle chováš a že jí ze všeho obviňuješ jenom dokazuje, že jí neznáš. Nikdy si jí neznal. Když sem teď poprvý viděl Isabel, cítila se z toho vinná a přiznala mi, že si našla někoho jinýho. Brala to, jako by mě zradila a byla mi nevěrná. Ale já to beru tak, že byla silná a statečná. Věříš, že v mejch osmnácti sem se vzdal normálního života a jenom kvůli ní truchlil? To já byl zbabělec, skrejval sem se před světem. Ona celej život žije s tim, že je jiná než všichni ostatní. A podívej se na ní, jak to zvládá. Tenkrát na plese mě nenapadlo, že bych jí moh někdy milovat ještě víc, ale když teď vim, čim prošla, jak si jí ublížil, když si jí opustil. Možná udělala chybu, když ti lhala, ale už za to zaplatila dost, nemyslíš? Když nechápeš, jak skvělá je, je mi tě líto. A myslim, že podle toho, co tady teďkon předvádíš ani nemusí litovat, žes jí opustil."
Jesse na něj zíral. Poslouchal jeho vyprávění a rostl v něm vztek na Isabel. Vrhnul se na Alexe a chtěl mu sevřít krk, Alex se nestihl uhnout, ale i přesto mu Jesse nic neudělal, protože ho něco najednou odmrštilo.Alex viděl už jenom jak Jesse narazil do gauče. Otočil se a stála za ním Isabel s napřaženou pravou rukou, proti Jessemu.
,,Nedotýkej se ho, už nikdy se ho nedotýkej!"
Jesse se snažil vstát a během toho domyslet, co se stalo. Ještě před vteřinou se vrhal na Alexe a teď ležel na zemi s naraženými zády.
,,Co se to stalo?!" Vydechl.
,,Když si začneš se mnou, začneš si i s mojí mimozemskou princeznou," zavtipkoval Alex a pomohl mu na nohy.
,,Isabel říkala, že seš na cestě do New Yorku. Proč ta změna plánu?"
,,Zapomněl sem si tu nějaký papíry. Když sem se vrátil, Isabel byla pryč. Zůstal sem, protože mi to letí až za pár hodin."
,,V tom případě počítám s tim, že už ty papíry máš. Je mi líto, co se stalo, ale musíš pochopit, že tu jde o něco většího než sme my dva. Asi to pro tebe nebude jednoduchý, ale to je daň za to, že známe jejich tajemství."
Jesse se bezeslova otočil a odešel do ložnice.
,,Když si začneš se mnou, začneš si i s mojí mimozemskou princeznou?" Zopakovala Isabel Alexova slova s úsměvem.
,,Už nikdy se ho nedotýkej?" Vrátil jí to Alex.
,,Ztratila sem tě už jednou a nechci to zažít znova." Vysvětlila Isabel, když se zavrtávala do jeho náruče.
O několik minut později se zase objevil Jesse a nesl několik tašek. Isabel a Alexem se zvedli z gauče, kde mezitím seděli.
,,Asi si teď o mně myslíš svý, ale chci, abys věděl, že je mi líto, že sem ti lhala a že sem tě nemilovala tak, jak sis zasloužil."
Jesse se k ní otočil.
,,Je mi líto, že nejsi taková, jak sem si myslel."
Otočil se a zamířil ke dveřím. Zavřeli se za ním dveře a byl pryč.
Alex si stoupnul za Isabel. Zezadu jí objal a položil si bradu na její rameno.
,,Sem rád, že seš taková, jak sem si vždycky myslel."
Isabel se otočila a zabořila obličej do jeho ramene. Rozplakala se a on jí držel, hladil jí ve vlasech. Po několika minutách se uklidnila. Pořád se ho ale držela jako klíště a uvědomila si, že jedna kapitola jejího života právě skončila. Nebyla ale vůbec naštvaná, protože věděla, že další zrovna začíná a že bude lepší.
Vymotala se z jeho objetí a ustoupila o krok dozadu. Pořád ale byla dost blízko. Vzala jeho dlaně do svých a zadívala se mu do očí.
,,Nepůjdem si lehnout?"
*
16.
,,To zvládneš," řekl Alex povzbudivě svému odrazu v zrcadle.
Už to bylo asi deset minut, co nechal Isabel v ložnici samotnou. Potřeboval se dát trochu do kupy. Nepochyboval o tom, že jestli se ještě chvíli zdrží, Isabel za ním přijde.
,,Alexi, seš v pohodě?" Zavolala na něj.
,,Jo, dobrý. Za minutku přijdu," odpověděl, i když mu v uších hlasitě zněl tlukot jeho vlastního srdce.
Alex se nebál sexu. A ani si nemyslel, že by to od něj Isabel očekávala. Prostě se jenom chystali strávit noc v jedné posteli, nic víc.
Pak ho ale něco napadlo. Co když vůbec nemyslela, že budou spát ve společné posteli? Řekla prostě, že by měli jít spát, neupřesnila jestli spolu nebo každý zvlášť.
,,Hni sebou, Whitmane. Je zpátky v tvým životě pár hodin a už zase začínáš bejt nejistej. Přestaň se chovat jako tupoun. Mluvíme o Isabel, o Isabel Evansové. Jestli si nejistej v přítomnosti Isabel, nemůžeš se cítit jistě s nikym jiným."
,,Říkal si něco?" Zeptala se Isabel.
,,NE! Jenom si povídám sám se sebou a zjišťuju, že jako vždycky nemám moc co říct."
Isabel se smála. Tušila, čím si Alex v koupelně prochází a připadalo jí to roztomilé. Tahle jeho roztomilá vlastnost Isabel vždycky připadala neodolatelná a byla ráda, že jí za ten rok trápení neztratil.
Zvedla se z okraje postele a šla ke koupelně.
,,Alexi?"
,,Isabel?"
,,Otevři ty dveře."
,,Budu hnedka venku."
,,Alexi?"
,,Co?"
,,Jenom otevři ty dveře, prosim."
Alex se na sebe naposledy podíval v zrcadle a pak přistoupil ke dveřím. Odemknul a otevřel. Stála před ním Isabel v rudém saténovém pyžamu a Alex se najednou cítil sebevědomě, když tak před ní stál jenom v boxerkách. 
,,Seš už hotovej?"
,,Myslim, že jo," odpověděl a díval se na prsty na nohou, aby skryl, že se červená.
Isabel ho vzala za ruku a dovedla ho do ložnice.
Alexovi se ulevilo, že nenastala žádná trapná situace ohledně toho, kde kdo bude spát.
,,Jakou stranu?"
,,Cože?" Nechápal Alex.
,,Kterou stranu postele chceš?" Zeptala se Isabel jasněji.
,,Nevim, to je fuk," řekl a snažil se skrýt nervy.
Isabel odhrnula přikrývku a lehla si. Poklepala na druhou stranu postele, aby ho trochu popostrčila. To nemusela dělat dvakrát. Ale přesto, že se už Alex odhodlal lehnout si vedle ní, neodvážil se jí dotknout žádnou částí těla.
,,Něco je špatně?" Isabel si všimla, že se chová nějak divně.
,,Ne," usmál se nervózně.
,,Nesežeru tě," usmála se Isabel.
,,Já vim, ale nechtěl sem se na tebe nějak moc lepit."
,,Jestli ti je to nepříjemný, tak to řekni," nabídla mu Isabel vycouvat z toho.
Alex se přesunul na prostředek postele a Isabel taky. Uvelebil se na zádech, zvedl paži a Isabel mu vklouzla do náruče. Opřela si hlavu o jeho hrudník a on měl ruku položenou na jejím rameni a tisknul jí k sobě. Alex konečně mohl odpočívat. Oba cítili zvláštní pocit, jako by jeden druhému táli v náruči a zároveň jako by to byla ta nejpřirozenější věc, kterou kdy dělali.
Alex se pomalu uklidňoval a i Isabel to cítila, protože ze začátku slyšela, jak jeho srdce tluče tisíckrát za minutu, ale teď už bilo normálně. 
,,Alexi, můžu se tě na něco zeptat?"
,,Na cokoli, to přece víš."
,,Nevadilo by ti, kdybysme postupovali pomalu, co se týče našeho fyzickýho vztahu?" Isabel byla ráda, že nevidí, jak je v rozpacích.
,,Jasně že ne. Přesně to sem si myslel."
Isabel zdvihla hlavu a podívala se na něj.
,,Určitě?"
,,No jasně. Nebyli sme spolu rok, neměli bysme na nic chvátat."
,,Aha." Isabel se pokusila o nevěřícný výraz v obličeji, ale nevydržela to a oba se rozesmáli.
,,Uplynulej rok sem strávil jenom sněním o tobě. Myslel sem, že sem tě navždycky ztratil a jenom to, že tě vidim nebo že tě můžu držet za ruku je něco, o čem se mi ani nesnilo. Ležet tady s tebou, objímat tě, to je prostě nebe a jestli někdy dostanu něco víc, budu mít pocit, že si to ani nezasloužim."
Pohladil jí ve vlasech a opatrně zastrčil zbloudilý pramen jejích vlasů za ucho.
,,Alexi, ty si zasloužíš mnohem víc než mě. Pochybuju, že někdy vůbec pochopíš, jak úžasnej seš a co pro mě znamenáš."
Pohladila ho po tváři a dívala se mu do očí, které se leskly ve tmě.
,,Jestli Bůh dá, budu mít aspoň padesát let na ověřování toho, co si právě řekla," zakřenil se na ní.
Isabel se musela usmát.
,,Přemýšlel si o tom, co se chystáš dělat? Vrátíš se natrvalo do Roswellu?" Isabel by si hrozně ráda povídala tak, jako doteď, ale tohle bylo důležitější.
,,Chci vidět rodiče, ale asi bych se moc neměl ukazovat venku. Nebyl sem moc populární, ale někdo by si určitě vzpomněl, že sem měl bejt mrtvej. Mohly by se šířit nějaký drby a já bych nerad, aby vás to nějak ohrozilo."
,,Jak to uděláš s rodičema?"
,,Ještě přesně nevim. Myslim, že by sis s nima nejdřív mohla promluvit ty, nějak je na to připravit, aby nedostali mrvtici. Nevadilo by ti to?"
,,Jasně že ne. Myslim, že se rodičům můžou oznamovat horší věci než že jejich ztracenej syn žije. Jak jim to chceš vysvětlit?"
,,Budu muset lhát. Asi jim řeknu, že sem po tý bouračce byl v kómatu nevo tak něco. Snad bude jejich radost tak velká, že se nebudou moc vyptávat."
Teď byl na řadě Alex, aby se zeptal.
,,Jestli se vrátim do Austinu, přijedeš za mnou?" Bál se odpovědi, ale musel jí znát.
,,Každej víkend. A každou noc ve snech."
Alex jako by se vznášel v oblacích. Stisknul Isabel a lehce jí políbil do vlasů. Isabel se nadzvedla a jemně ho políbila na rty. Pak se zase zachumlala do jeho náruče.
Se spokojeným úsměvem na rtech oba usnuli.

Chvíli po poledni k Isabel přijeli Max, Liz, Maria a Michael. Max zaklepal, ale nikdo se neozýval.
,,Věděla sem, že sme měli nejdřív zavolat," řekla Liz vyčítavě.
,,Co když se..." Maria se šťastně zakřenila a ostatní si domysleli, co chtěla říct.
Max znovu zaklepal, víc.
,,Iz, seš tam?"
Po chvíli se dveře konečně otevřely a Isabel je rozespale pozdravila.
,,Klid...hoří snad někde?" Nechápavě zírala na Maxe, který se už ale hrnul dovnitř.
,,Kde je Alex?"
,,Sem tady."
Max se otočil ke dveřím do ložnice a viděl, jak si Alex přetahuje tričko přes hlavu. Max se tázavě podíval na Isabel.
,,Co to s tebou je? Snad nechceš, abych ti podrobně popsala, co sme s Alexem dělali. Ani trochu to neni tvoje věc, to je jediný, co ti k tomu můžu říct." Isabel měla očividně dobrou náladu a ochranitelské pudy jejího bratra jí projednou nemohly vyvést z míry.
Maxovi se nelíbilo, jak nadšeně se tváří Maria a Liz.
Alex se připojil k Isabel a vzal jí za ruku.
,,Nic se nestalo, Maxi. Chápu, že máš o Isabel starost, já taky. Tentokrát se nic nestalo, ale ona má pravdu - neni to tvoje věc."
Max se cítil trapně kvůli svému chování. Měl Alexe rád, ale pořád cítil nutkání chránit Isabel. Poslední rok se mu to moc nevedlo, ale teď neměl důvod, proč mít starost o její štěstí. Max se usmál.
,,No jo, já vim. Promiň. Jenom...přeju vám to. Snad konečně budete šťastný, jako já a Liz."
Otočil se na Liz a ta s úsměvem přikývla.
,,Tak jakej je plán?" Zeptal se Michael.
,,Myslel sem, že bych se ukázal jenom našim, na veřejnosti bych se neobjevil a mohli bysme to tajit do léta, do tý doby se můžem pořádně rozmyslet."
Všichni souhlasně kývali.
,,Vrátim se zpátky do Austinu, abych odmaturoval a pak bych se sem asi vrátil. Isabel říkala, že za mnou bude jezdit každej víkend, ale asi bysme se spíš měli setkávat někde napůl cesty, dost daleko od Roswellu ale taky aby Isabel nemusela tak dlouho jet."
Tázavě se na ní podíval a byl rád, když přikývla.
,,Jak to řekneš rodičům?" Zeptala se Liz.
,,Myslim, že by jim nejdřív měla Isabel zavolat, že přijde. Mohly byste vy tři" - ukázal na holky - ,,jít se mnou a nějak je připravit na šok? Kdybyste tam šla jenom jedna, zahltily by vás otázkama. Jenom potřebuju, aby byli v klidu a seděli. Zbytek udělám sám. Řeknu jim, že sem měl amnézii a budu doufat, že budou tak nadšený z mýho návratu, že nad tim nebudou moc přemejšlet. Vysvětlim jim, že to chci chvíli držet v tajnosti, než se rozhodnu, co dál."
,,To zní jako žes to dobře promyslel," uznal Max, když nenašel žádné trhliny v Alexově plánu.

Alexovi se potily dlaně. Holky vešly do jeho starého domova před pěti minutami. Celá parta strávila odpoledne probíráním událostí uplynulého roku, aby se Alex dostal trochu víc do obrazu. Asi před hodinou a půl zavolala Liz Whitmanovým a domluvila návštěvu.
Max se snažil přijít na něco, co by Alexe uklidnilo, ale nic ho nenapadalo. Michael zase dával pozor, aby je nikdo náhodou neviděl a nezačal šířit historku a Alexově vstání z mrtvých. 
Najednou se otevřeli dveře na verandě a vyšla Isabel, celá zasmušelá.
,,Pojď dovnitř, Alexi. Už by měli bejt připravený."
*
17.
Alex stál za kuchyňskými dveřmi a slyšel Liz, jak se snaží o poslední přípravu.
,,Tak, máme pro vás velký překvapení. Asi to pro vás bude těžko pochopitelný, ale věřim, že až překonáte počáteční šok, budete rádi," Liz už to nemohla vydržet.
,,Co je to za překvapení, Liz? Vypadáte, jako byste viděly ducha."
Pan Whitman zavtipkoval, když v tom Alex vešel do dveří. Vstoupil dovnitř.
,,Oh můj Bože!" Alex nikdy nezapomněl na šokovaný výraz jeho otce. Nikdy ho takhle neviděl.
,,Ahoj mami, ahoj tati, já vim, že to je..."
Alexova máma se k němu vrhla a objala svého o tolik vyššího syna kolem pasu. V té samé chvíli k nim přiskočil i Alexův táta a oba dva pevně objal.
,,Věděla sem, že žiješ, věděla sem to..." Paní Whitmanová mu plakala do svetru, ale přesto byla její slova slyšet.
,,Děkuju ti, Bože," opakoval pan Whitman. Víc už holky neslyšely, protože za sebou tiše zavřely kuchyňské dveře a přemístily se do obývaku. Tohle byla pro Whitmanovy soukromá chvíle, museli jí prožít sami. Připojily se k Maxi a Michaelovi, kteří už čekaly v obýváku. Až tam doprovodili Alexe, než vešel do kuchyně a změnil životy svých rodičů.
Max se tázavě podíval na Liz. Znala celou rodinu Whitmanových nejdéle a tak nejlíp věděla, co se asi bude dít. 
,,Počkáme tady. Alex nás možná bude potřebovat, tak bysme tu měli bejt, jenom pro případ."
Zůstali tiše sedět v obýváku skoro hodinu, když se Alex vrátil. Vypadal vyčerpaně, ale šťastně. Všichni vstali a Isabel ho pevně objala. Po chvíli ho pustila, ale paži měla pořád kolem jeho pasu.
,,Tak jak to šlo?" Zeptala se Liz s očekáváním.
,,Jo, dobře. Akorát mě překvapilo, že máma nedostala hysterickej záchvat. Pořád opakovala, že to věděla. Takže to vypadá, že to pro ní ani nebylo moc velký překvápko."
,,Neexistuje silnější pouto než mezi matkou a dítětem," poznamenala Maria teatrálně a Michael se na ní nechápavě podíval a zeptal se.
,,Uvěřili tý historce?"
,,Myslim, že jo. Aspoň teďkon tomu věří. Vysvětlil sem jim, že to chci chvíli tajit a nic proti tomu neměli."
Všem se ulevilo a usmáli se.
,,Řek sem jim, že se vracim do Austinu zejtra, ale slíbil sem jim, že za pár tejdnů se vrátim."
Isabel z těchhle slov zesmutněla.
,,Chtějí, abych zůstal na večeři a ráno mě odvezou zpátky do Texasu. Vim, že ste toho udělali tolik, abysme byly zas spolu, ale nemůžu jen tak nechat školy, když mám za pár dní maturovat."
To všichni uznali. Otočil se k Isabel.
,,Můžeš na slovíčko? Ven?"
,,Jasně."
Odešli za dveře do předsíně.
,,Je mi to líto, ale uvědom si, že čim dřív se vrátim do Austinu, tim dřív to tam vyřídim a vrátim se. K tobě, konečně."
Isabel ho objala.
,,Já to chápu, chápu, proč to děláš, jenom sem smutná, že musíš zas jít, i když jenom na krátko."
,,Rodiče zajímá, jestli se zdržíš na večeři," řekl Alex a snažil se tím uvolnit atmosféru.
,,Hrozně ráda."
Rozloučili se s ostatními a domluvili se, že se sejdou zítra ráno v sedm u Isabel. Isabel byla šťastná, že se Alex rozhodl být u ní i tuhle noc. A Max se snažil potlačit své bratrsko - ochranitelské pudy. Pochopil, že je Izzy šťastná, stejně jako Alex, a že to je to nejdůležitější.
Večeře ubíhala rychle. Alex se rozpovídal o svojí nehodě a komatu a Isabel nevěřila svým očím, jak mu jde lhaní. Ale i přes jeho přirozený talent na něm viděla, že to nedělá rád. Ale tak už to bylo v životech všech, kteří se zapletli s mimozemšťany. Alexova máma byla šťastná, když viděla, jak zamilovaní jsou. Ztratila ho na hodně dlouhou dobu a to jí zlomilo srdce, ale když ho teď viděla, jak je spokojený a jak vypadá dobře a hlavně že ho Isabel miluje, srdce se jí hojilo rychle.
Když se Alex a Isabel vrátili zpátky do bytu Ramirezových, strávili další noc v náruči toho druhého. Skoro celou noc si povídali o uplynulém roce a taky o tom, jak by měla vypadat jejich budoucnost.
Ráno přišlo moc brzo na to, aby si řekli všechno. Parta se pomalu scházela. A pak přijeli i Whitmanovi, aby odvezli svého syna do Austinu. Loučení bylo hrozné, ale Isabel se kupodivu držela celkem dobře. Možná taky proto, že se s Alexem domluvili. V deset večer budou oba v posteli a Isabel se k němu připojí ve snu.
Liz a Maria si vzaly telefonní číslo a e - mail, aby s ním mohly být v kontaktu, i když jenom díky technice. A taky plánovaly, že se příští víkend připojí k Isabel a pojedou navštívit Alexe taky.
Po doopravdy posledním polibku a objetí Isabel nechala Alexe nastoupit do auta. Všichni jeho kamarádi stáli na chodníku a mávali mu, dokud nezmizel za rohem.

O tři týdny později
Alex netrpělivě přecházel po pokoji. V noci mu volala Isabel, ale moc to nechápal. Řekla mu jenom, že nemá moc času, že jsou v nebezpečí a že k němu dorazí. Jeli celou noc, takže by tu teď už měli být. Alex celou noc nespal.
Nejhorší na tom bylo, že nevěděl, co se stalo. Nenáviděl čekání.
Zrovna nedočkavě stepoval před vchodem do školy, když najednou jeho pozornost upoutal starý minivan. Zastavil na druhé straně ulice, zadní dveře se odsunuly a vyskočily z nich Isabel s Liz, následovali je Max, Maria, Michael a...Kyle! Kyle byl s nimi! Alex byl rád, že zase vidí svého starého kamaráda.
Jeden po druhém ho v rychlosti objali a usmáli se na něj. Jenom Kyle ho držel o trochu déle.
,,To je skvělý, zas tě vidět, chlape," přiznal Kyle před tím, než od Alexe poodstoupil.
,,Co se děje? Proč celý tohle drama?" Alex tomu pořád nerozuměl. Díval se z jednoho na druhého.
,,Našli nás," odpověděl Max.
,,Kdo vás našel?"
,,Vláda. Maj na nás důkazy," vysvětlil Michael.
,,Bože! Co budete dělat?" Alex se vyděsil.
,,Odjíždíme," řekla Isabel, skoro šeptem.
,,Cože děláte? Kam?"
,,To netušíme, ale musíme to udělat hned," Michael měl očividně naspěch.
Isabel sevřela Alexovu paži a odtáhla ho o kousek dál. Když zvedla hlavu, Alex viděl, že její tvář je plná slz.
,,Stydim se za hodně věcí, který sem v životě udělala..."
Alex se jí pokusil přerušit a protestovat, ale Isabel ho zarazila, položila mu prst na rty.
,,Udělala sem hodně sobeckejch věcí, ale pochybuju, že nějaká byla sobečtější než to, co chci udělat teď."
Alex políbil Isabelin prst a začaly mu po tvářích stékat slzy, stejně jako jí.
,,Nedělej to, Isabel, neříkej to," Alex kroutil hlavou.
Isabelin pláč začínal hraničit s hysterií.
,,Musim. Ale nemůžu to udělat, když mě budeš přerušovat. Nemohla bych ti odporovat. Jenom potřebuju, abys pro mě něco udělal."
,,Miluju tě, Isabel. Miluju tě víc, než sem schopnej říct, ale nedovolim ti udělat tohle."
,,Alexi, poslouchej mě!" Isabel už skoro křičela, aby přemohla svoje slzy.
,,Nech mě jenom říct ti tuhle věc a pak si o mně mysli co chceš, navždycky. Prosim, Alexi."
Alex nemohl nic říct. jenom přikývl.
,,Jak už sem řekla, chovala sem se často dost sobecky a mysli, že mi tohle nikdy neodpustíš. Ale jestli ti to neřeknu, nebude mít cenu žít tenhle život."
Přiblížila se k němu a položila ruce na jeho tváře.
,,Alexi, miluju tě celým svým srdcem. Miloval si na mě to nejlepší i to nejhorší. Odpusť mi, Bože, ale ty seš pro mě to nejdůležitější."
Na chvíli se odmlčela, bylo slyšet jenom jejich zrychlený dech. Okolní svět pro ně neexistoval.
,,Alexi?"
,,Isabel?"
,,Pojedeš se mnou?"
,,Cože?!"
,,Zeptala sem se, jestli se mnou odejdeš. Vim, že je to příšerně sobecký, když tě nutim vzdát se..."
Isabel přestala mluvit. Takhle srdceryvně s Alexem nejspíš nikdy nemluvila a co udělal on? Začal se smát. Ne že by se jenom smál, on se smál jí. 
,,Co děláš?" Zeptala se Isabel zklamaně.
,,Chceš říct, že se mě ptáš, jestli s tebou odejdu?" Zopakoval Alex, když se ovládl smích.
,,No...jo. Ale proč se ptáš?"
,,Já sem si myslel, že ste sem přijeli, abys mi řekla, že mě opouštíš!"
,,Co že sis myslel?!" Teď se začala smát zase Isabel.
,,Že mě chceš opustit, bez toho, abys mi nabídla odjet s váma."
,,Takže jedeš?" Zeptala se Isabel, teď už byli oba vážní.
,,Isabel, já tě miluju. Vzdal bych se všeho, abych s tebou byl. Šel bych kamkoli, kdybych tam moh bejt s tebou. A udělám cokoli, abych tě ochránil."
Po tom, co jí řekl, mu Isabel padla do náruče a políbili se. Svět kolem nich se rozplynul a oba si uvědomili, že busou konečně spolu. Když se jejich rty oddělily, Isabel o krok poodstoupila.
,,A co tvuj život v Austinu? A tví rodiče?"
,,Život v Austinu byl fajn, ale když teď vim, že žijete, nic mě tady nedrží. Chci bejt jenom s tebou, Iz. S rodičema sem to zrovna takhle neplánoval, ale dám jim vědět, že sem v pořádku a myslim, že jim to dojde. Myslim, že toho dost pochopili a taky že si přejou jenom moje štěstí. A taky moc dobře ví, stejně jako já, že jediná věc, která mě může udělat šťastným , seš ty,. Iz. Nikdy nebudu potřebovat nic víc."
Ruku v ruce se vrátili k ostatním, kteří čekali u minivanu. Isabel oficiálně oznámila, že se k nim připojí a všichni se společně objali.
Alex si doběhl do pokoje pro pár nezbytností, mezi nimiž samozřejmě nechyběl jeho laptop. Hned byl zpátky, všichni už na něj čekali uvnitř vanu. Posadil se vedle Isabel a nemohl si nevšimnout Lizina zvláštního úsměvu. A taky mu neušly všechny ty její a Maxovi pohledy.
,,Proč ste vy dva tak šťastný?" Nemohl se nezeptat.
,,Ježíš, my ti to neřekli!" Nemohla tomu uvěřit Liz.
,,Co ste mi neřekli?"
,,Max mě požádal o ruku. Až narazíme na slušnou zapadlou kapli, vezmeme se."
,,Gratuluju!" Alex nadšeně objal Liz a potřásl Maxovi rukou.
Pak se otočil k Marie.
,,A tys mi nic říct nezapomněla?"
Maria se podívala na Michaela, který řídil. Ten pochopil, na co Alex naráží a usmál se na ní, díky čemuž málem skončili v druhém jízdním pruhu. Podle toho, že se Michael Guerin usmál (!) Alex poznal, že Mariu dlouho trápit nebude a brzo jí o ruku požádá taky. O tom nebylo pochyb.
Alex se pohodlně usadil a Isabel se hned zabořila do jeho náruče a opřela si hlavu o jeho hruď.
,,A co ty, Kyle? Přece si nemusel taky odjíždět, táta by tě moh nějak dostat z podezření, ne?"
Maria nepustila Kyla ke slovu a odpověděla za něj.
,,Děláš si srandu? Aby tvrdnul v Roswellu? Škemral, aby moh jet s náma a odrážet útoky agentů. Přece jenom mu ten fotbal nakonec k něčemu bude."
Jak tak ve vanu křižovali neznámem, Alex si uvědomil jednu věc a tou si byl jistý - že cokoli na ně čeká, co pro ně život připravil, budou na to líp připravení, když budou všichni spolu. Nepřemýšlel, jaký by byl jeho život, kdyby odmítl a zůstal v Austinu. Nikdy by nebyl šťastnější než teď, s Isabel po boku. Často dřív myslel na to, jestli nemá na Zemi nějaké zvláštní poslání. Ať už měl šířit štěstí nebo cokoli jiného, byl si jistý, že je ne správném místě. A když se podíval kolem sebe, věděl, že je i se správnými lidmi.

			******KONEC******
 (pozn. překl.: Gratuluju všem, co se dostali až sem, protože pokud zrovna nejste tak nadšený Alex&Isabel fanoušci jako já, chápu, že to bylo dost zdlouhavý:))