DOPIS - 2.část

8.
Za poslední měsíce si už Alex zvykl, že se v jeho snech děly nemožné věci. A když už to nebyly noční můry, zdálo se mu o obyčejných teenagerských trapasech. Třeba že byl vybraný jako nový fotbalový maskot nebo že měl projev před celou školou a zapomněl se obléct a stál přede všemi nahý. Jeden z jeho nejoblíbenějších byl ten, ve kterém ho honil velký kus sýra. 
Nikdy nesnil o normálních věcech a tak teď ztratil dech, když stál ve svém pokoji a před sebou viděl Isabel. A velký kus ementálu nikde.
Nechtěl se pohnout, nechtěl nic říkat, aby náhodou nezmizela. Ale nemohl si pomoct a vztáhl k ní ruku.
V tu chvíli si vzpomněl, proč se mu tak těžce dýchá. Vždycky, když jí viděl, ztrácel dech a když teď stála jen takový kousek od něj, všechny jeho staré city se vynořily z hlubiny jeho srdce.
Uvědomil si, že má jiné vlasy než měla. Už to nebyly ty nádherné dlouhé blond vlasy, ale krátké a hnědé. Líbilo se mu to. Vypadala dospěleji, nic to neměnilo na její zářivé kráse.
Pohnul se dopředu, k ní. Z úst mu vyklouzlo sotva slyšitelné oslovení: ,,Isabel...?" Chtěl se přesvědčit, jestli je opravdová.
Isabel ztuhla. Najednou jí hlavou proudily tisíce otázek, ale hlavně jak jí sakra může vidět?
Naštěstí se rychle vzpamatovala a byla vděčná, když jí došlo, že je to jenom sen, že nemusí panikařit. Všechno, co se teď stane Alex nebude brát vážně, bude to brát jenom jako sen.
,,Ahoj Alexi..." Každá částečka jejího těla ho chtěla sevřít v náruči a už ho nikdy nepustit, ale to by ho mohlo vyděsit.
Alex sváděl vnitřní bitvu, jestli jí má odpovědět. Možná když zůstane tiše stát, ten obraz před ním nikdy nezmizí. S radostí by tak strávil celý život, jen stát a dívat se na svojí životní lásku. Všechno, co teď chtěl dělat bylo dívat se na ní a snažit se tu chvíli vtisknout do paměti. Ve svých snech a nočních můrách nikdy nebyl schopný podívat se nikomu ze svých kamarádů do očí. Ty fotky, které měl nebyly nic proti tomu, co před ním stálo teď.
Nakonec se neudržel. Nemohl dál stát krok od jediného, co kdy chtěl, i když je to jen sen. To nesnesl.
Zvedl ruku, jak nejpomaleji mohl a opatrně se dotkl její tváře konečky prstů. Čekal, že zmizí, ale místo toho ucítil teplo její kůže a taky cítil, jak je napnutá. Měla oči plné slz.
Isabel měla pocit, že omdlí, bylo jí jedno, že sní. Když se Alex dotkl její tváře, jako by smazal všechno trápení uplynulého roku a zanechal za sebou jen teplo, které rychle proudilo do jejího srdce. Už se její tváře dotýkal celou rukou a palcem stíral slzu, která jí stékala pomalu dolů.
Už se dál nemohla kontrolovat a vrhla se mu kolem krku. Tiskla ho k sobě tak pevně, jak to jen šlo.
Alex nikdy nebyl tak šťastný a spokojený. V náruči svíral tu, po které nejvíc toužil a nechystal se ten dar promarnit myšlenkami na to, kdy se probudí. Soustředil se jenom na současnost.
Nikdy takový sen neměl. Bylo to tak jasné a tak opravdové, že si začínal myslet, že ve spánku umřel a dostal se do nějakého nebe. Vždycky doufal, že na něj v nebi čeká, ale netušil, že to bude tak úžasné.
Isabel se od něj pomalu odtáhla, ale nespustila z něj oči. Třásla se, ale netušila proč, chtěla ho jen políbit...přece ho políbila už několikrát a tohle je nakonec stejně jenom sen.
Alex zaraženě stál těsně před Isabel a nemohl uvěřit, na co myslí. Měl před sebou holku svých snů a nebyl si jistý, jestli jí má políbit. Jak si může být nejistý? Došlo mu, proč. Ucítil vinu. Nezaslouží si mít romantické sny o Isabel, nezaslouží si to kvůli své zbabělosti. Svědomí mu v tom bránilo.
Odstoupil od ní a otočil se zády, chytil se opěradla židle a sklopil hlavu.
Isabel byla rozčarovaná. Co udělala špatně? Proč se od ní odvrátil?
,,Alexi?"
Otočil se zpátky tváří k ní.
,,Vim, že nejsi opravdová, jenom se mi o tobě zdá. Nezasloužim si tvojí lásku."
Isabel nechápala, co ho to najednou popadlo. Ještě před chvilkou jí objímal, ten, koho milovala a který teď byl mnohem hezčí a sebevědomější, než si pamatovala. Teď před ní stál jenom stín, zlomený a poražený.
,,Byla si to jediný, co sem chtěl, co sem potřeboval. A když si mě potřebovala ty, nebyl sem tam pro tebe."
Alex se třásl.
,,Zradil sem tě, i když sem tě miloval. Zradil sem kamarády, na kterých jsem závisel, a rodinu. Poslední rok sem pořád dokola myslel na to, co sem udělal a došlo mi, že si mě nezasloužíš. Ty, Max a Michael ste byli předurčený pro nějakou speciální záchrannou misi, šlo o celou jednu planetu, a na čem to ztroskotalo? Zkazil sem to, já, zbabělec, kterej neni ani schopnej pomoct kamarádům, když to nejvíc potřebujou."
Když Isabel poslouchala jeho slova, splnily se jí nejhorší obavy. Alex strávil celý rok vyčítáním si, že zradil přátele a rodinu, když ho nejvíc potřebovali. Jak si mohla myslet, že se přes to dostal a zůstal pořád stejný?
Isabel intuitivně stiskla Alexovu ruku. Nejdřív byl napjatý, ale pod jejím dotykem roztál a uklidnil se. Isabel přitiskla jeho ruku na svojí hruď tam, kde má srdce.
,,Cítíš to?"
Alex neodpověděl.
,,Alexi, cítíš to?" Zeptala se znovu.
,,Ano, Isabel, cítim to."
,,Alexi, prošla sem si věcma, který se těžko vysvětlujou, ale jedno sem vždycky věděla jistě. Že moje srdce bije pro tebe, jenom pro tebe."
Isabel se snažila dát do těch slov všechno, co pro ní Alex znamenal, ale nebyla si jistá, že se jí to podařilo.
,,Alexi, měl by ses přestat trápit, neudělal si nic špatnýho."
,,Isabel, já nechápu, o co v tomhle snu jde, ale jednu věc vim - že sem vás všechny zradil. Toho mě žádnej sen nezbaví."
Isabel byla zoufalá, když viděla, jak zlomený je, přitom nic neudělal. Nevěděla, jak mu to vysvětlit.
,,Alex, uděláš pro mě něco?" Prosila ho.
,,Pro tebe cokoli, Iz, to víš," řekl Alex s roztomilým, ale smutným úsměvem.
,,Můžeš mi říct, kde budeš zejtra obědvat?"
,,Cože?" Ze všech věcí, které od ní očekával, tahle byla nejšílenější.
,,Poslechni mě, Alexi, kde budeš obědvat?" Isabel byla ráda, že aspoň na chvíli zapomněl na svoje výčitky.
,,Pracuju v kavárně kousek od školy a zejtra tam budu celej den. Ale proč se ptáš?" Pořád to nechápal.
,,To zjistíš," odpověděla Isabel s tajemným úsměvem.
,,Měl by ses trochu vyspat, zejtra budeš mít dlouhej den. Než odejdu, chci, abys věděl, že tě miluju a vždycky budu."
Na měřítku divnosti od jedné do deseti získal tenhle sen pro Alexe dvanáct bodů.
,,Taky tě miluju, Isabel. Nejsem si jistej, čim sem si zasloužil tenhle sen, ale doufám, že se to nestalo naposled," usmál se.
Když Isabel viděla, že se poprvé upřímně usmívá, musela se usmát taky. Znova ho těsně objala. Nikdy si víc nepřála někde zůstat jako zrovna teď na tomhle místě, ale musela myslet i na ostatní. Bylo by nespravedlivé, nechat je čekat, když se toho tolik stalo.     
Těsně předtím, než od něj poodstoupila, si byla jistá, že si přivoněl k jejím vlasům. Tahle jednoduchá věc jí zalila oči slzami. Jak mohla někdy pochybovat, že jí miluje a jak mohla být tak hloupá a snažit se skrýt svoje city tím, že si našla někoho jiného, když na to ještě nebyla připravená.
,,Oh můj bože," vydechla.
,,Co se děje?" Vyděsil se Alex.
,,Nic...nic, nějak se mi zatočila hlava."
Nemohla tomu uvěřit. Zapomněla, že Alex neví o Jessem. Neví že se vdala pár měsíců po jeho ´smrti´.
Přestaň, poručila si Isabel v duchu. Důležité je dostat Alexe zpátky. Řekne mu o tom, až bude v klidu doma v Roswellu.
,,Musim jít," řekla Isabel, i když to tak vůbec nechtěla.
,,Nevim, co říct. Mám ti poděkovat, že si přišla?"
,,Ne, ty blázne. Řekni ´uvidíme se zejtra´."
,,Přijdeš za mnou i zejtra?" Zeptal se Alex a očividně mu to zvedlo náladu.
,,Jo. Jediná věc, za kterou se ti můžu zaručit, je, že pro tebe zejtra přijdu," potvrdila Isabel svoje slova.
Alex si uvědomil její chybu. Byl si jistej, že řekla, že pro něj přijde a chtěla říct, že za nim přijde.
Isabel viděla, jak nad něčím přemýšlí a usmála se. Věděla, že mu to došlo, řekla to tak schválně. Přistoupila k němu a jemně ho políbila na rty.

Alex se prudce probudil. To byl ten nejdivnější sen, který kdy měl.

Isabel se probudila s úsměvem na rtech. Posadila se a podívala se na ostatní.
,,Mám plán, ale musíme začít rychle."
*
9.
,,Tohle je tvuj plán?" Zeptal se Michael.
,,Máš nějakej lepší?" Opáčila Isabel kousavě. Už jí unavovaly všechny ty otázky.
Liz chápala Michaelovu znepokojenost i Isabelinu podrážděnost. Ale faktem bylo, že i když se všichni snažili jak mohli, nikdo nepřišel s lepším plánem než Isabel. Ten plán byl jednoduše jet do Austinu a přimět Alexe, aby se s tím vším nějak srovnal. Nic víc, nic míň.
,,Má ještě někdo nějakej nápad?" Max si všiml, že řeší pořád dokola to samé, ale na to nebyl čas, museli jednat rychle. Všichni se na něj podívali. Události předešlého dne si začínali vybírat svojí daň - všichni byli unavení, ale kdyby jim někdo dal na vybranou odložit jejich cestu na jindy, odmítli by. A taky podezíral Isabel, že kdyby řekl ještě něco, umlčela by ho svojí silou.
Když Isabel řekla všechno, co ve snu zjistila, domlouvali se, co by měli udělat dál. To, že byl Alex sotva 500 mil daleko jim situaci ulehčovalo. Nebylo zas tak nemožné jet za ním, když už se rozhodli postavit ho tváří v tvář pravdě.
Max a Michael si uvědomovali pocity, jaké musí holky cítit. Všechny tři si byly s Alexem hodně blízké a dostat ho zpátky pro ně znamenalo všechno. I když holky ukazovaly svoje nadšení jinak, neznamenalo to, že by Max a Michael nebyli šťastní, že je Alex naživu a díkybohu jenom v Austinu.
Holky donekonečna rozebíraly Isabelin sen a Michael mezitím zkoumal mapu, hledal nejsnazší a nejrychlejší cestu do Austinu. Max si urovnával svoje pocity o Alexovi.
Už nikdy nebude moct vrátit zpět to, co se stalo v Crashdown. Zachránil Liz a to jí i jejímu okolí změnilo život. A Alex na to doplatil. Tohle si Max dlouho vyčítal. Trochu se to zlepšilo dlouhými rozhovory s Liz a někdy i s Mariou. Díky nim pochopil, že Alex byl sám sebou a sám rozhodl stát se členem party a nikdy by své rozhodnutí nezměnil.
Věděl, že Alex byl zamilovaný do Isabel, ale nikdy se s moc s ním a s Michaelem nepřátelil. To, že zachránil Liz život jí přivedlo do jeho života. Alex pomohl Isabel uvědomit si, kým je a to ho přivedlo do jejího života. Bylo to v podstatě to samé. Vždycky to znamenalo, že se dva puberťáci našli lásku svého života.
Teď se chystali přivést Alexe zpátky a Max nemohl být šťastnější. Měl pro to hodně důvodů. Hlavní samozřejmě bylo, že je živý. Pro každého z party něco znamenal a teď ho tolik postrádali. Liz a Maria mělo získat zpátky svého nejlepšího kamaráda. Max a Michael měli nadosah nenahraditelného kamaráda a člena party a Isabel...Max neznal budoucnost a netušil, jestli spolu budou Isabel a Alex chodit, ale věděl jistě, že pomůžou jeden druhému dostat se přes bolest, kterou oba zažili za poslední rok. A oba budou o to silnější.
Max si uvědomil, že se na něj Michael směje.
,,Co se děje?" Zeptal se pobaveně, když ho viděl v tak dobré náladě.
,,Sou dvě ráno a za pět hodin jedem do Austinu. Pojedem devět hodin, ale to je úplně fuk, protože až se tam dostanem, budou mí největší kámoši včetně holky, kterou miluju, šťastný."
Michael se nadšeně usmíval.
,,Věříš tomu, Maxi? Mám pocit, že tohle je vrchol všeho, co sme zažili. Cítim se najednou tak v pohodě."
Max nevěřil, že před ním stojí Michael. Nikdy ho neviděl tak šťastného.
Ale pořád ve vzduchu visel problém, jak to Alexovi vysvětlí. I když mu Isabel něco naznačila ve snu, bude to brát jenom jako sen. Zbývalo jim prostě objevit se mu před očima a čekat, jak bude reagovat. Bylo docela dobře možné, že dostane infarkt, ale od toho měli Maxe, mohl ho oživit.
Max se nad tou myšlenkou musel pousmát.
,,Vyrazíme do Austinu v sedm a vezmeme obě auta. Do jednoho by se nás pět nevešlo a jestli se Alex bude chtít vrátit s náma, bylo by to ještě horší."
Max se otočil na holky, jestli souhlasí.
,,Až tam dorazíme, já a Michael se mu to pokusíme vysvětlit.
Holky nebyly moc nadšené z tohohle Maxova plánu, zvlášť Maria. Nechápala, proč by po roce čekání měla čekat ještě o zbytečných pár minut navíc. Věděla, že to pro Alexe bude šok, ale taky věděla, že to bude příjemný šok a že ho Alex uvítá.
Když všichni vstali k odchodu, bylo v pokoji cítit napětí. Byli tak blízko, ale přitom ještě dost daleko. Jejich prosby se měly vyplnit už zítra. Liz přemýšlela, jestli by tomu něco mohlo zabránit, ale na nic nepřišla. Doufala, že to všechno dobře dopadne.
Všichni se naposled objali a odešli domů, trochu se prospat před dlouhým dnem. Liz zůstala sama.
Druhý den ráno se všichni probudili ještě dřív, než museli. Dnes se nesmí zpozdit. Rodičům řekli, že jedou na výlet do Texasu. Aspoň nemuseli projednou lhát.
Isabel se rozhodla jet s Mariou a Michaelem. Věděla, že tam bude mít větší šanci přemýšlet než v Maxově autě. Maria a Michael se budou celou cestu o něčem dohadovat a nebudou si jí všímat. Kdyby jela s Maxem a Liz, musela by čelit otázkám jak se cítí a podobně. Jediné, co teď Isabel chtěla, bylo urovnat si svoje vlastní myšlenky.
Cesta ubíhala přesně jak předpokládala. Čas ubíhal nesnesitelně pomalu a Isabel si přestávala myslet, že se rozhodla pro správné auto. Musela několik hodin poslouchat jejich dohadování a nemohla se soustředit na nic jiného.
Liz sledovala, jak se Max těší na setkání s Alexem. Všichni byli z toho setkání nervózní, ale Max nejvíc, protože to bylo na něm a Michaelovi, aby se pokusili vysvětlit mu to jako první. Max věděl, že to stejně bude hlavně na něm, protože Michael byl ten nejnetaktnější člověk, kterého znal a určitě by to Alexovi řekl bez obalu.
Když obě auta vjela do města, Liz cítila, jako by jí v břiše poletovali motýli. Každou mílí se víc přibližovali k Alexovi. Když v noci všichni odešli, Liz nemohla usnout a tak hledala na internetu různé mapy a průvodce, aby věděli, kde ho hledat. Věděli, že bude celý den v kavárně a že je blízko školy, takže by nemělo být tolik obtížné najít ho.
Po cestě několikrát zastavili na jídlo a pití, ale jen ztěží udržovali konverzaci. Byli všichni moc nervózní. Uvědomovali si, jak důležité a složité budou následující hodiny. Pokaždé, když se na sebe holky podívaly, musely se obejmout a povzbudit se. 
Isabel cítila, že je to její druhá šance. Byla dospělejší a měla toho víc za sebou než když Alexe viděla naposled a chystala se svoje zkušenosti využít.
Liz podle své vytištěné mapy naváděla Maxe k nejbližšímu parkovišti. Zdálo se jí, že její tlukot srdce rozeznívá celé auto.
Michael se cítil divně, protože jak se blížili ke škole, Maria ztichla a stáhla se do sebe a to bylo vždycky špatné znamení. Když byla normálně nervózní, mlela o blbostech, ale teď byla zticha, takže to nemohly být obyčejné nervy. Když vystoupili z auta, letmo jí políbil a pevně jí stiskl ruku. Chtěl, aby věděla, že je tady pro ní kdykoli ho bude potřebovat. Byl vzrušený, že za chvíli uvidí Alexe, ale věděl, že Isabel a Maria musí cítit mnohem víc.
Maria byla vděčná za jeho polibek a kdyby jí nedržel za ruku, utekla by nebo by se zhroutila na zem.
Konečně tam byli, před kavárnou.
Maxovi zničehonic vyschlo v puse a nebyl jediný. Všichni z party sváděli vnitřní bitvu s nervy.
V té chvíli nikdo nemohl říct, o kolik se za chvíli změní jejich životy, ale Isabel věděla, že ta její změna bude největší.
Max musel něco udělat, aby se všichni probrali z té malátnosti. Přinutil se promluvit.
,,Michaele, běž se podívat oknem, jestli tam je. Ale snaž se, ať tě nevidí."
Michael se podíval na Mariu, která se povzbudivě usmála. Pustil její ruku a opatrně přešel k oknu. Po chvíli se otočil.
,,Nevidim ho," řekl.
,,Musí bejt někde vzadu."
Max se snažil zklidnit si nervy. Bylo to na něm. Připravoval se na to, že budou muset jít dovnitř.
Pak si najednou všiml výrazu šoku v Isabelině tváři. Měla slzy v očích. Ten pohled byl srdceryvný, ale to, co uviděl potom, mu srdce rovnou zastavilo.
Naproti, na druhé straně silnice, stál Alex a zíral na ní.
*
10.
Obvyklé zvuky ulice najednou utichly.
Max nevěděl, co dělat. Na druhé straně ulice byl Alex. Myslel si, že jeho nejbližší kamarádi před rokem umřeli. A teď je viděl jen pár kroků od sebe, takže nemohli být mrtví. Isabel i Alex vypadali, že každou chvíli omdlí. Max nevěděl, jestli má rychle přeběhnout silnici a vysvětlit mu to nebo jestli má uklidnit Isabel.
Michael neměl šanci rozhodnout se. Než si všichni uvědomili, co se děje, ucítil šťouchanec do zad. Liz jako první došlo, že Maria odstrčila Michaela z cesty a rozběhla se k Alexovi.
Tím jako by uvolnila jejich šok. Liz se rozběhla hned za ní a slyšela, že je následují i ostatní. 
Alex se nehýbal.
Normálně se vracel z pokoje, šel tam pro knížku, aby se večer v kavárně nenudil. V neděli večer tam nikdo moc nechodil.
Když zabočil za roh, jako první ho napadlo, že usnul v jednom z těch pohodlných křesel v kavárně a znovu sní.
Ale tohle vysvětlení hned zavrhl, když uviděl Isabelinu tvář. Takovouhle bolest u ní neviděl ani ve své nejhorší noční můře.
Pochopil, že nesní, že je to všechno opravdové. Uvěřil tomu až když se Maria odtrhla od skupinky a rozběhla se k němu.
Nejdří ho napadlo, že by se měl otočit a utéct, ale nemohl se pohnout. Maria se k němu řítila a srdce mu říkalo, ať se k ní rozběhne a obejme jí jak jen to jde, ale pořád se nemohl pohnout.
Myšlenky na útěk rychle zmizely, když se mu Maria vrhla do náruče. 
Liz Mariu následovala přes ulici a trochu se bála, aby ho Maria neumačkala. Nakonec ho jenom strhla na zem a objímali se. Alex jí držel pevně, nechtěl jí už nikdy ztratit. Pořád tomu nemohl uvěřit. Uvědomil si, že mu Maria něco říká. Teda přesněji - křičela na něj. I když vzlykala a opírala se o něj hlavou, pořád na něj křičela.
,,Tohle už mi nikdy nedělej! Nikdy mě a Liz neopouštěj! Jak si nás moh opustit bez rozloučení? Jestli mě jěště někdy opustíš, najdu tě a zaškrtim holýma rukama!"
Maria v sobě nedržela lásku k Alexovi. Naštěstí jí dobře znal a věděl, že jí hrozně chyběl. Poznal na ní, že je šťastná. 
Liz se pokusila odtrhnout Mariu od Alexe, aby mohl vstát, ale nešlo to. Naštěstí už dorazili i Max s Michaelem a po chvíli se Michaelovi podařilo opatrně jí zvednout a dát Alexovi šanci vzchopit se.
Hned jak mu pomohli na nohy, vrhla se k němu Liz. Malá brunetka se mu tiskla k hrudi a tiskla ho k sobě. Taky mu něco říkala, ale nerozuměl jí. Po chvíli zvedla hlavu a dívala se mu do očí. Nemusela mu ani říkat, o čem mluvila, všechno jí viděl v očích.
Alex se rozhlédl kolem sebe a viděl, jak se na něj Max s Michaelem kření.
Liz se od něj odtáhla, aby si ho mohli užít i ostatní. Max ho objal a řekl:
,,Je fajn mít tě zas zpátky."
Ustoupil o krok dozadu. Michael pustil Mariu a šťastně objal Alexe. Odtáhl se od něj, ale ještě mu stačil zašeptat do ucha:,,Začínali sme si dělat starosti."
Po Michaelových slovech Alexovy vhrkly slzy do očí.
Najednou si uvědomil, že Isabel nepřešla ulici s ostatními. Rozhlédl se kolem a uviděl jí. Stála pořád na tom samém místě a pořád z něj nespouštěla oči.
I ostatním už došlo, že Isabel zůstala na místě.
Usmál se na Mariu a Liz a pomalu přešel k Isabel.
Isabel se pořád nepohla. Sledovala, jak její kamarádi před chvíli sprintovali na druhou stranu i jak Maria strhla Alexe na zem jako v rugby. Všechno to sledovala.
Nebyla si jistá, proč se nepohnula. Samozřejmě že chtěla vidět Alexe, ale najednou se objevilo spoustu pochybností.
Co když se změnil? Ona se změnila. Třeba bude jenom rád, že jí vidí, ale bude chtít být jen kamarád. A jak mu vysvětlí to s Jessem? Třeba už jí nikdy nebude chtít vidět po tom, co udělala se svým životem.
Ale byl to přece Alex. Patřili k sobě. Nemohlo to dopadnout špatně.
Nemohla uvěřit, že to bylo teprve včerejší ráno, kdy u Parkerových v kuchyni toužila po druhé šanci. Nezaslouží si jí, druhou šanci. Nezaslouží si Alexe. 
Teď stál jenom pár kroků od ní.
Když před ní stál, nevěděl, jestli má plakat nebo se smát. Isabel byla to jediné, co kdy chtěl a co ztratil. Posledních 12 měsíců existoval, ale nežil. Nemohl doopravdy žít bez Isabel, a taky bez Liz a Marii. To oni byli jeho život!
Když se před ní zastavil, uhodily ho do očí její vlasy. Byly stejné jako v tom snu, takže byl opravdový. Došlo mu, že to, co říkala ve snu, byla pravda.
Takže to byli doopravdy jeho přátelé. Nezemřeli, jak mu před rokem řekla Tess.
Takže se to nestalo. Celá ta věc ve školní tělocvičně se nestala. Takže za všechno mohla Tess...?
Teď přece nemůže myslet na Tessiny lži. Isabel stojí přímo před ním.
Všiml si, že se třese. Chtěl jí uklidnit, udělal krok dopředu a vztáhl k ní ruku. Ale Isabel udělala krok dozadu a začala vzlykat. Znovu postoupil dopředu a Isabel ustoupila, kroutila hlavou.
,,Isabel, to sem já...Alex..." Přestal se hýbat když viděl, jak je rozrušená.
,,Tohle nemůžu udělat, Alexi..."
,,Isabel, já vim, že se bojíš, ale já taky. Nevim přesně, o co tady jde, ale slibuju ti, že ti neublížim, jenom tě chci uklidnit."
,,Nebojim se o sebe, ale o tebe."
Jestli si předtím Alex myslel, že nic nechápe, teď to tak bylo dvojnásob.
,,Iz, nerozumim ti. Kdo by mi podle tebe mohl ublížit?"
,,Já," odpověděla Isabel a poprvé se mu odvážila podívat do očí.
,,Isabel, ty mi nemůžeš ublížit, nikdy bys mi neublížila."
,,To neni pravda a oba to víme. Nikdy si nebyl nic jinýho než skvělej kamarád a já byla vždycky sobecká a hnusná," Isabel se přestávala ovládat, byla naštvaná sama na sebe.
,,Jestli si myslíš, žes mi dřív ubližovala, tak teď to je ještě horší," Alex začínal být rozčílený.
,,Ty nevíš, čim sem si prošel za celej tenhle rok!" Alex zvyšoval hlas, po tváři mu začaly stékat slzy a Isabel jenom třásla hlavou.
,,Každej moment, kdy sem byl vzhůru, sem myslel na tebe. Myslel sem na to, jak sem to zkazil zrovna když to mezi náma začínalo bejt skvělý. Je to tak těžký uvěřit, že se mi splnilo největší přání teď, když ses vrátila?"
Nechápal, že Isabel neví, co pro něj znamená.
,,Nikdy sme nebyli jako Max a Liz, s tou jejich neutuchající láskou. Vždycky to bylo tak, že sem za tebou lez. A když si jednou konečně zabrala na Whitmanův trik, skončilo to." Alex se uklidnil a dokonce se na ní usmál.
Isabel mu úsměv oplatila a taky se začala uklidňovat.
Alex k ní zkusil přistoupit a byl nadšený, když neudělala krok dozadu. Pomalu a opatrně se dotkl její ruky a přiložil si její dlaň na svojí hruď.
,,Cítíš to?" Zeptal se jí.
Isabel přikývla a usmála se při vzpomínce na sen z předešlé noci.
,,Bije jenom pro tebe, Isabel."
V té chvíli si Alex uvědomil Isabelin snubní prstýnek.
*
11.
,,Máš hezkej pokoj, útulnej."
Isabel nemohla uvěřit, že mluví s Alexem o pokoji.
Přibližně před čtvrthodinou překvapili Alexe před kavárnou a Alex a Isabel před pěti minutami vešli do jeho pokoje, promluvit si. Byl to Isabelin nápad, odtrhnout se od ostatních. Cítila vinu za to, co poslední rok udělala. Teď bylo na ní, aby vysvětlovala.
Alex se snažil ignorovat fakt, že je vdaná. Čekal ale, jak mu to vysvětlí. Isabel se bála, že se jí jenom vysměje, ale nemohla to přece nechat tak, jak to bylo.
Zbytek party šel do kavárny, cítili napětí mezi Alexem a Isabel a chtěli jim dát čas popovídat si.
Isabel ho vzala za ruku a odtáhla pryč, aby měli trochu soukromí.
Alex to nechtěl dělat. Teprve před pár minutami zjistil, že jeho kamarádi jsou naživu, ale pořád tomu úplně nerozuměl. I když nebyl nadšený, že žena jeho snů, jeho spřízněná duše, si vzala někoho jiného. Nebyl z toho nadšený, ale zase nebyl tak sobecký, aby jí to vyčítal. Jestli to byla cena, kterou má zaplatit za jejich návrat, pak jí - i když nerad - zaplatí.
Když dorazili do jeho pokoje, zamkli za sebou dveře, aby je nikdo nerušil. Alex byl tak rozrušený, že si nemohl sednout, za to Isabel sezení uvítala. Těžce dopadla na jeho postel.
Isabel nevěděla, jak začít. Za poslední rok hodněkrát hodnotila svůj život, nakolik se změnil a zjistila, že se převrátil naruby. Uzavírala své pravé pocity do sebe, nebyla sama sebou. Teď byl ten pravý čas na upřímnost.
K Alexovi byla sobecká a k Jessemu nespravedlivá. Její lhaní bylo u konce. 
Když dřív přemýšlela o své druhé šanci, myslela i na to, jak by Alexovi vysvětlila její svatbu s Jessem. Bylo to sice brzo po jeho smrti, ale našla muže, který jí miloval, chtěl se o ní starat a byl na ní milý. Ale nikdy by s ním nebyla tak šťastná, jako by byla s Alexem.
Věděla, že vysvětlování bude těžké, ale nic jiného jí nezbývalo.
Rozhodla se začít, ale nejdřív se na něj podívala. Stál u stěny a předstíral, že si se zájmem prohlíží plakáty na zdi. Musel je vidět už tisíckrát.
,,Alexi, musíme si promluvit. Teda spíš já musim mluvit a ty musíš poslouchat."
Alex otevřel pusu, chtěl něco říct, ale Isabel ho zastavila.
,,Ne, nic neříkej. Nesnaž se mě nějak omlouvat," přinutila se k nervóznímu úsměvu a byla vděčná, když jí ho Alex oplatil.
,,Stalo se toho tolik, a to všechno ti musim říct. Musíš si přesně umět představit, o co šlo."
Alex už se nesnažil nic dodat a Isabel byla ráda. Vzal židli od počítače a postavil jí přímo před Isabel, pak na ní dosedl. Ruce si složil do klína a byl připravený poslouchat.
,,OK, Iz, jestli si chceš promluvit, sem jedno ucho," řekl s úsměvem.
Isabel tomu nemohla uvěřit. Chystala se mu sdělit příšerný zprávy a on si prostě jenom sednul naproti ní a ujistil jí, že je to OK. Ale pak si uvědomila, že přesně tohle je Alex. 
,,Asi nejsem schopná vysvětlit ti všechno, protože by to zabralo několik tejdnů a budu ve velkým průšvihu, když tě Marie a Liz nepřivedu co nejdřív zpátky."
Alex se neubránil úsměvu. Isabel se mu chystala odvyprávět, co se vlastně stalo a on tušil, že si musela projít velkou bolestí. A tak se trochu styděl za to, že se soustředí jenom na to, jak je krásná. Nezajímalo ho, že je ženou někoho jiného, ale prostě jí musel obdivovat. Ne tak, jak to dělá většina mužů. Obdivoval i její vnitřek.
Najednou si uvědomil, že mu něco říká a začal se soustředit.
,,Promiň Iz, můžeš to zopakovat?"
,,Valenti přišel do Crashdown a řekl nám, že si umřel při bouračce."
Chvíli měl pocit, že se zbláznil. 
Isabel pokračovala.
,,Max se tě pokusil zachránit, ale už bylo moc pozdě," Isabel se i teď, když věděla, jak to doopravdy je, trochu třásla.
,,Potkala sem kluka, pracoval pro tátu a zdál se zajímavej a milej a tak sme se scházeli celý léto."
Alex si všiml, jak si na posteli nervózně poposedává. Očividně pro ní nebylo jednoduché mluvit o tom.
,,Iz, nemusíme o tom mluvit..." Namítl Alex, i když věděl, že nebude souhlasit.
,,Ne, to ne. Nech mě mluvit. Nechci, aby sis myslel, že chci nějak ospravedlňovat svý chování. Pravdou je, že sem se bála. Ztratila sem kluka, kterej byl muj opravdovej osud a nechtěla sem propásnout šanci na normální život. Bála sem se, že už bych jí nikdy dostat nemusela."
Alex jí toužil sevřít v náruči a jednoduše říct, že všechno bude v pořádku, ale věděl, že to ze sebe potřebuje dostat, aby mohla zase klidně dýchat.
,,Prostě sem našla slušnýho kluka, kterej se do mě zamiloval a mně se podařilo přesvědčit ho i sebe, že sem do něj zamilovaná taky. Tak sme se vzali."
Isabel začala plakat, ale pokračovala.
,,Celá rodina i kamarádi mi říkali, že dělám chybu, ale já je ignorovala, vždycky sem přece všechno věděla nejlíp," poslední věta zněla dost ironicky a Alexovi to neušlo.
,,V tý chvíli sem ti udělala tu nejhorší věc," podívala se mu do očí.
,,Co si mi mohla udělat tak hrozný, Iz, ani sem tam nebyl."
,,Nechala sem za sebou to, co mezi náma bylo, co si pro mě znamenal. Jak sem se snažila všechny i sebe přesvědčit, že ta svatba neni omyl, popřela sem svojí lásku k tobě."
Zase na sebe začínala mít vztek. 
,,Umíš si představit něco horšího než tohle, Alexi?"
Alex už to nevydržel. Zvedl se ze židle a sednul si vedle ní na postel. Silně jí k sobě přitiskl, schoulila se mu bezbranně do náruče.
Takhle tam seděli několik minut, Isabel plakala, ale po chvíli se uklidnila. Povolil objetí, ale pořád jí objímal paží kolem ramene.
,,Bez dalších detailů můžu říct, že sme měli celkem nabitej rok, zakončenej Tessiným návratem s Maxovým dítětem."
Isabel cítila, jak sebou Alex škubl při vyslovení jejího jména.
,,Max má syna?" Zeptal se Alex nadšeně.
,,Jo, jmenuje se Zan. Max ho dal k adopci, aby byl v bezpečí."
,,Co na to říká Tess?" Alex se chtěl dovědět, co znamená celá ta věc s Tess, ale nechtěl Isabel příliš zahlcovat otázkami.
,,No jo, ty to vlastně nevíš."
,,Co nevim?" Alexe trochu vyděsil Isabelin výraz ve tváři.
,,Tess se vrátila se Zanem, ale šla po ní vláda. Aby zachránila Zana, nechala ho Maxovi a sama zničila celou leteckou základnu."
,,Tak Tess je mrtvá! To je mi fakt líto, Isabel."
,,Díky tomu sme zjistili, že žiješ."
Alex se měl konečně dočkat vysvětlení.
,,Včera Liz dostala dopis od Tess, poslala ho než šla na základnu. Psala, že mohla zachránit Zana jedině tak, že ho nechá u nás. Taky psala, že chtěla ublížit mně a Liz, a tak měla v plánu zabít tě."
Isabel se na chvíli odmlčela.
,,Probrali sme spoustu možností, ale nakonec sme se domluvili, že ti vlezu do snu. A zbytek už znáš."
,,Takže...nech mě to shrnout. Protože Tess chtěla ublížit Liz a tobě, vsugerovala mi, že ste všichni umřeli a já vám nepomoh. A vám vsugerovala, že sem umřel při bouračce."
,,Jo," přikývla Isabel.
,,Ale...proč si se z toho vinila...?" Alex nechápal Isabelin pocit viny. Myslela si, že umřel kvůli tomu, že si s ní byl blízký.
Isabel vstala a přešla na druhou stranu pokoje.
,,Už toho nech, Alexi, prosim tě."
,,Čeho mám nechat?" Alex už ničemu nerozuměl.
,,Přestaň na mě bejt tak milej. Tohle si dělal vždycky, i když sem tě trápila. Nezasloužim si to. Nezasloužim si tě."
Alex se naštvaně zvedl a přistoupil k ní. Vzal jednu její ruku do své.
,,Myslíš, že mě někdy štvalo, že by se mnou Maria nebo Liz nikdy nechodili?"
,,Proč se na to ptáš?" Isabel nechápala, kam tím míří.
,,Prostě mi odpověz."
,,Podle toho, jak tě znám, tak vim, že sis nikdy nepotřeboval posilovat ego. Takže si myslim, že tě to neštvalo."
,,Správně. A ten důvod je stejnej, jako u nich. Taky je to neštvalo. Ne, že by nebyly krásný, protože obě sou nebo proto, že by nebyly inteligentní a talentovaný, protože to sou obě taky. Nikdy mi to nevadilo, protože se nedotkly mojí duše. Obě je miluju celým srdcem, ale neni to taková ta...pravá láska."
Isabel cítila v očích slzy.
,,Celej život bude první věc, kterou na tobě budou lidi obdivovat tvoje krása. Nepopírám fakt, že si ta nejhezčí holka, kterou sem kdy viděl, ale to mě k tobě nepřitáhlo."
,,Ale co to teda bylo?"
,,Tvoje agresivita."
,,Cože?"
,,Tvoje agresivita. Když sem tě poprvý viděl, nějaký kluci zrovna šikanovali Michaela. A ty si nečekala, až mu pomůže někdo jinej, ale šla si k tomu největšímu z nich a dala mu obrovskou facku. Pak si chytla Michaela za ruku a hrdě ho odvedla pryč."
Oba se usmívali při vzpomínce na tuhle událost. Isabel už si na ní roky nevzpomněla.
,,Iz, to, že si vdaná jenom znamená, že sem prošvih šanci. Neznamená to, že nejsem šťastnej, že tě zas můžu mít nablízku a že bych vám nepřál štěstí."
Isabel se smála. Měla menší hysterický záchvat a Alex si nebyl jistý, co je na tom tak směšné.
,,Co je na tom tak vtipnýho?" Její nakažlivý smích se přenesl i na něj, i když tomu pořád moc nerozuměl.
,,Ty si myslíš, že sem šťastně vdaná," Isabel se dál smála.
,,Samozřejmě že jo. Vzala sis ho pár měsícu po mý...smrti, to bylo před rokem, takže byste teď ještě měli mít líbánkový období, ne?" Namítl Alex s nechápavým úsměvem na rtech.
Isabel se zhluboka nadechla a uklidnila se.
,,Alexi, měl bys vědět, že v mým životě je všechno špatně. Muj mažel mě včera ráno opustil."
Alex se přestal usmívat.
,,Cože?"
,,Neřekla sem mu včas o našem tajemství a když to teď zjistil, nesnesl to neustálý nebezpečí. Dostal práci v New Yorku a opustil mě včera ráno. Je mi devatenáct a za chvíli už budu rozvedená," řekla Isabel s trpkým úsměvem.
Alex se cítil trapně, když se mu na tváři objevil škodolibý úsměv.
,,Takže...technicky už spolu nejste?"
,,Přesně tak."
,,A nevídáš se s nikym jiným?"
,,Vzhledem k tomu, že mě opustil přibližně před 36 hodinama a od tý doby sem byla trochu abnormálně vytížená, ještě sem si nestihla najít nikoho novýho."
,,Před chvílí sis přála, abych pochopil, co a proč si udělala."
,,Jo, ale to by se nepovedlo ani kdyby sme tu seděli a mluvili tejden. A už bysme se měli vrátit k ostatním."
,,Dej mi pusu."
,,Cos to řek? Musela sem tě špatně slyšet, neřek si ´dej mi pusu´, že ne?"
,,Přesně to sem řek."
,,Po tom všem, co sem ti řekla pořád chceš, abych tě políbila?"
,,Je to docela jednoduchý. Kdybys byla šťastně vdaná paní, popřál bych ti štěstí a dál v sobě držel svoje city. Ale ty seš k mání a já mám docela velkej zájem."
Pořád se záludně usmíval.
,,Máš o mě zájem?" Zeptala se Isabel.
,,Jo. A když se políbíme, možná uvidim, co všechno se stalo a líp pochopim, jak ses cítila," přestal se usmívat a zvážněl.
Isabel se tvářila sklesle.
,,Jak bych tě mohla políbit? Možná pochopíš, jak sem se cítila, ale nezabránim zábleskům Jesseho."
,,To je fuk. Jestli si mám vybrat mezi tim, že ho uvidim a mezi možností nikdy tě nepolíbit, určitě už víš mojí odpověď."
Přistoupil k ní o krok blíž a jejich těla se už skoro dotýkala. Cítil vůni jejího parfému.
Pomalu se k sobě přitiskli a Alex položil ruce na Isabeliny boky. Jejich rty se setkaly a v tu chvíli začaly záblesky.
*
to be continued...:)