MILÁ ISABEL (Dear Isabel) kategorie: Michael & Isabel autor: Eden překlad: Vilandra (vilandra@atlas.cz) převzato z: poznámka: Fanfiction se odehrává po epizodě 1. série "Pilot" (The Pilot), je flashbackově psaná, takže je to celkem zajímavý. Posuďte sami :). Písnička na konci je "Isobel" od Dido z alba "No Angel". Pro člověka - tenhle termín používám jen málo -, kterej přišel odnikud, o kterýho nikdo nejevil zájem, sou vzpomínky na lásku důležitý. Samozřejmě, mám i dost hroznejch vzpomínek, většinou z dětství a z ranný puberty. Ale ty dobrý převažujou nad špatnýma. Hlavní část těch dobrejch se soustřeďuje na hrstku lidí, kde ale jeden člověk stojí mimo. Jeden, jehož tvář je navždycky v mý hlavě, její hlas se navždycky zmocnil mýho srdce. Dokonce i teď, když už je dlouho pryč a pravděpodobně už nikdy nebude se mnou, na každým kroku je se mnou. Vidim její tvář, když spim, nutí mě vzpomínat na ní a na to, co pro mě znamenala. Díky tomu nikdy nezapomenu, co pro mě byla a pořád je. Jako bych na to snad někdy mohl zapomenout. Byla tady každej den mýho života, na kterej si vzpomínám. Stále přítomná, stálá útěcha. Všichni tři sme jako děti zažili neuvěřitelný věci, to nás stmelilo. Ničemu sme nerozuměli a tolik sme se báli odhalit to. Ale já a ona sme našli útěchu jeden v druhým, její bratr se na tom nepodílel. Nebo to spíš dělal takovým způsobem, kterej nám dvěma nevyhovoval. Jak sme rostli a učili se víc a víc o našem původu a o nás, začali sme mít stejnej názor na život, kterej sme měli vést. Nikdy nikomu neodhalit, kdo sme, jaký sme. Nikdy neudělat něco, co by nás mohlo přivést do nebezpečí, ať sou okolnosti jakýkoli. ------------------------------------------------------------- ,,Měli bysme tady a teď složit slib, že budeme chránit nás a všechny ostatní, vždycky a navždy." Devítiletá Isabel se domlouvala se svým bratrem a s Michaelem. ,,Ale jak?" ,,Budeme držet pospolu, jenom minimálně s ostatními. Čím míň o nás ví, tím líp, nemyslíš?" Michael souhlasně zakýval hlavou, ale Isabel viděla, že Max váhá. ,,Maxwelli, copak nevidíš, že jsme jiný? Kdyby někdo přišel na to, kdo jsme, v tomhle městě...ani nechci pomyslet, co by se stalo." ,,Maxi, on má pravdu, prosím," Isabel prosila svého bratra. ,,Vystačíme si sami. Máme jeden druhého a jsme všechno, co potřebujeme." Isabel mu nabídla ruku, stejně jako předtím udělal Michael. Max chvíli odolával, než vložil svou ruku do jejich. Ruce se spojily. Zazářilo světlo, když složili slib, než žár jejich spojených rukou vybledl. ------------------------------------------------------------------- To byly ty pravidla, podle kterejch sme já a ona žili a nikdy sme neustoupili. Ale to samý sme nemohli říct o Maxovi. Přes všechny naše varování a hrozby porušil pravidla a zamiloval se do člověka. Za svojí lásku k ní a potřebu záchránit její život málem zaplatil našima životama. Moje reakce na tuhle událost mi jenom dokázala, že máme s Isabel stejný názory na vztahy s lidma, slovo od slova. Oba sme viděli druhou stránku, kterou Max neviděl. Isabel a já sme věděli, že to všechno může skončit jenom bolestí a trápením. Možná i smrtí. Ale Max porušil naše pravidla a vyjevil člověkovi pravdu o nás. Liz Parkerová, holka, která má v rukou naše životy. S obavama sem sledoval Maxe, jak provozuje "normální život". Nerozuměl, co by měl dělat. Necítil touhu zjistit, kdo opravdu sme, odkud sme. Ale já jo. ---------------------------------------------------------------- A Isabel taky, i když trochu jinak. Stejně jako Max se sblížila s lidma, ale ne tak, aby je zavedla do nebezpečí. Taky věděla, že Liz je pro nás nebezpečná. Věděla, že bližší vztah s lidma neni možnej. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- ,,Maxi, nemůžu tomu uvěřit! Víš, že sem se koneně cítila trochu jako normální člověk a ty jdeš a všechno to zahodíš při kvůli nějakému svému pocitu!" Isabel křičela na Maxe při obědě, den potom, co zachránil Liz. Otočila se na Michaela. ,,Jak jsi ho to mohl nechat udělat?" ,,Hej, neházej to na mě. Já si nemyslim, že je super hrdina." ,,Hele, už sem řekl, že se omlouvám..." Max se pokusil o své ospravedlnění, ale Isabel to ještě víc rozčílilo. ,,Tak ty se omlouváš? Porušil si tajnou dohodu a tohle je všechno, co k tomu řekneš? Je to proti pravidlům, Maxi, proti těm pravidlům, na kterých sme se domluvili! Neuvědomuješ si, že se všechno změnilo?!" ,,Ne, nezměnilo," popřel Max, ale moc mu to nepomohlo. ,,Maxi, má pravdu," řekl mu Michael. ,,Sme v pasti." ------------------------------------------------- Po tomhle dnu sme já a Isabel uzavřeli vlastní domluvu. Obnovili sme naší starou smlouvu a k tomu sme ještě přidali slib, že se nikdy nezamilujeme do člověka. Bylo to moc nebezpečné. Místo toho sme se zamilovali jeden do druhýho. ------------------------------------------------------ Naše láska oficiálně začala v maturitním ročníku, ale doopravdy existovala už léta předtim. Nejdřív sme o našem vztahu nedávali vědět okolí, protože sme věděli, že Maxova reakce by byla nebyla příznivá. Když to ale nakonec zjistil, úplně mě zavrhnul a vinil mě z toho, že sem zkazil jeho sestru. Jeho vztah s Liz bylo pořád něco, co mně i Isabel vadilo. Po maturitě se rozhodla splnit si svuj sen bejt modelkou v New Yorku. Pořád si pamatuju ten den, kdy se mě zeptala, jestli s ní pojedu. Zeptala se tak plaše a bázlivě. Jen sem se na ní nervózně usmál, řek "ano" a začal balit. Isabel vypadal překvapená, že sem souhlasil, nevim proč. Šel bych s ní na konec světa, kdyby chtěla. Tak sme sbalili a přesunuli se do New Yorku, i přes odpor jejích rodičů. Několik let sme spolu vedli idylickej život. Našel sem nám malej byt, kterej sme si mohli dovolit. Isabel pracovala jako servírka, aby poplatila účty, než prorazí jako modelka. Trvalo to asi půl roku, než jí objevila jedna z největších agentur ve městě. Já pracoval v malý galerii přes den. Po večerech sem chodil na výtvarný kurzy. Všechno bylo perfektní, všechno bylo, jak má bejt. -------------------------------------------------- Isabel ležela ve starým houpacím křesle. Tiše a upřeně koukala přes sklo okna do tmy venku. Dokonce i ve tři ráno byl vzduch plný tajemných zvuků, barev a kouzel. Přišla domů asi před dvěma hodinami, ale byla pořád ve své pracovní uniformě. Z nějakého důvodu dneska v noci nechtěla spát. Pohnula se a zvedla se ze svého oblíbeného místa a šla si pro další hrnek kafe. ,,Nehejbej se," zašeptal hlas za ní. Isabel se otočila a viděla Michaela sedícího u dveří. V rukou držel skicák. Při pohledu na něj se Isabel musela pousmát. Seděl tam v těch svých starých trenkách, bez trička. Vlasy měl divoce rozcuchané, jako vždycky. ,,Co děláš?" Zeptala se ho. ,,Maluju tě, tak se nehejbej." Zaměřil se zase na svoje dílo. Isabel se s úsměvem vrátila na svoje místo a znovu se dívala z okna. Ne, že by si ho nevšímala, jenom milovala, když jí maloval. Cítila se pak krásná, ale ne jako před fotografy. Cítila, že je v ní něco víc než jen vnější krása. To ale mohl vidět jenom on. Jenom on to uměl vidět. Isabel seděla tiše 10 minut a její zvědavost narůstala. Nakonec už toho měla dost. ,,Ještě to neni?" Zeptala se frustrovaně. ,,Jen minutku," odpověděl Michael, nespustil oči z papíru. Isabel se zapřela prsty o opěradlo křesla a chtěla se zvednout. ,,OK, můžeš se hejbat." ,,Skvělý." Isabel se zvedla a přišla k němu. Usadila se k němu na zem a zkoumala svojí podobiznu. Michael jí zachytil bezchybně, pohled v jejích očích byl přesný. Zadívala se na něj. ,,Je to nádherný." ,,Ne, ty seš nádherná." Nahnul se k ní pro polibek. --------------------------------------------------- Jo, náš společnej život byl perfektní. Až do dne, kdy sem se probudila a ona byla pryč. Zmizela, beze stopy. Žádnej vzkaz, žádný vysvětlení. Snažil sem se jí, marně, vypátrat přes modelingovou agenturu, kde byla zaregistrovaná, ptal sem se na ní v práci. Ale na obou místech mi řekli stejnou věc. Odešla, bez udání důvodu. Nenechala ani svojí novou adresu. Nakonec sem se vzdal a vrátil se do Roswellu v Novým Mexiku. Modlil sem se, abych to místo už nikdy nemusel vidět. Bolelo mě bejt zpátky tam, kde bylo tolik lidí a tolik míst, který mi jí připomínali. Ale dostal sem se přes to. I když sem věděl, že jí nikdy nepřestanu milovat. Asi po roce se vrátil i Max. Dostal nabídku na vedení novýho planetária a přijal jí. Ale já věděl pravej důvod jeho návratu. Dohlídnout na mě a vidět Liz Parkerovou. Jejich vztah netrval dlouho po ukončení střední školy. Vzdálenost jejich vejšek byla na ně moc velká. Rozešli se chvíli potom, co sme se s Isabel přestěhovali do NY. Max byl na dně, vždyť miloval Liz většinu svýho života. Myslel, že jeho návrat do Roswellu všechno spraví, že si padnou do náručí a všechno bude dobrý. Ale to si myslel špatně. Liz do něj nebyla pořád tak šíleně zamilovaná, jako on do ní. Našla si někoho jinýho, změnila se. Vzala si Kylea Valentiho. Max málem nepřežil to zjištění a já na ní byl naštvanej. Šerif Valenti byl na střední naše největší hrozba a teď si člověk, kterej znal naše tajemství vzal jeho syna. Přinutil sem Maxe, aby si s ní promluvil. Aby jí řekl, že to nesmí Kyleovi prozradit. Slíbila, že to neprozradí a na chvíli bylo všechno v pohodě. Ale jenom na chvíli. ------------------------------------ Crrrr!!!!!! Nedočkavě zvonící telefon vytrhl Michaela z hlubokého spánku. ,,Už jdu!" Křičel Michael, jako by ho snad volající mohl slyšet. Sešel dolů do haly. ,,Prosim?" řekl naštvaně do sluchátka. ,,Vim, kdo seš, Guerine. Vim všechno o tobě i o těch Evansovskejch zrůdách. Chcípneš, to ti slibuju." Michael polknul, zamrkal, najednou byl úplně vzhůru. ,,Kdo je to?" Zeptal se, i když nečekal, že dostane odpověď. ,,Říkej mi Nelítostný," řekl hlas na druhém konci drátu, než položil sluchátko. Michael třísknul s telefonem, vyděšený slovy volajícího. To nebylo dobré, ani trochu. Zvedl telefon a vytočil Maxovo číslo. Potřebovali si promluvit. -------------------------------------- Směšný bylo, že se po tom telefonátu nic nestalo. Žádný neočekávaný zátahy FBI, žádný únosy nebo podezřelý setkání s cizincema. Život v Roswellu se vrátil do normálu, ať už to v tomhle městě znamenalo cokoliv. A pak, jednoho dne, sem otevel dveře a stála tam ona. ------------------------------------- ,,Tři roky a ona se nezměnila," prolétlo Michaelovi myslí, když jí tam uviděl stát. Byla pořád ta vysoká, blonďatá holka s dechberoucí krásou, kterou miloval. Na chvíli ztratil řeč, nebyl schopný mluvit. Po chvíli promluvil. ,,Co tady děláš?" Zeptal se. ,,Max přišel do mýho snu a řekl, že se tady děje něco špatnýho," odpověděla bez jakýchkoliv emocí. ,,Splet se, všechno je tady v pořádku," řekl Michael. ,,Jeden cizí telefonát ještě neznamená problém." Isabel zakroutila hlavou. ,,V našem případě znamená, Michaele. Ty a Max ste ve smrtelným nebezpečí a já sem tady, abych se to pokusila změnit. Můžu jít dovnitř?" Zeptala se. Michael kývnul a udělal krok stranou, aby mohla vejít dovnitř. Usadil jí v křesle v obýváku. Bylo ticho, čekal, až ona promluví. ,,Kyle to ví," řekla nakonec. ,,Ví o nás a jestli s tim nic neuděláme, řekne to všechno svýmu tátovi." Michael na ní nevěřícně koukal. ,,Jak tohle víš?!" Isabel se na něj podívala pohledem, který ho málem zničil. ,,Mám svojí metodu," odpověděla mu neurčitě. ,,Ale zastavim ho. Dneska." ,,A jak přesně to chceš udělat?" ,,Bude pro tebe lepší to nevědět, mohli by se tě na to potom vyptávat." ,,Vyptávat se mě? Isabel, co se chystáš udělat?" S obavami se znovu zeptal. ,,Věř mi, Michaele, je pro nás oba lepší, když se mě na to už nebudeš ptát." ,,Tak proč si sem teda přišla, když mi nechceš nic říct?" ,,Protože potřebuju, abys pro mě něco udělal. Nemůžu jít za Kyleem, když to neuděláš." Chvíli si oba hleděli do očí. Michael bojoval sám se sebou, aby jí znova nepodlehl. Přineslo by mu to jenom další bolest. Ale jeho srdce nakonec vyhrálo. ,,Co chceš, abych udělal?" Isabel vstala a zamířila ke dveřím. ,,Ukážu ti to." ------------------------------------------ To byl poslední den, kdy sem jí viděl. Po tomhle dni se zdálo, že se vypařila do vzduchu. Když sem sledoval, jak jede autem pryč z mý ulice, nevěděl sem přesně, co má v plánu s Kyleem, ale měl sem docela jasnou představu. Takže když sem pak večer slyšel, že ho našli mrtvýho v poušti, nebyl sem tak úplně překvapenej. Nikdy nikdo nepřišel na to, kdo to udělal, ale Isabelino jméno s tim nikdy nebylo spojovaný. Liz nikdy nikomu, ani policii, nevyzradila naše tajemství. Po Kyleově smrti přišla za Maxem. Sou pořád spolu, 5 let po vraždě. Vim, že to Isabel udělala pro nás, ale někdy jí to i přesto vyčítám. Že opustila mě i Maxe, že se vrátila do mýho života jen na tak krátkou chvíli. Ale dostal sem se přes to, naučil sem se žít bez ní. Vidim jí pokaždý, když se podívám do tváře naší dceři. Audrey je ten důvod, proč za mnou Isabel přišla, Audrey je ta věc, o který musela Isabel vědět, že je o ní postaráno, než odjela za Kyleem. Věděla, že neni bezpečný brát dítě s sebou. A tak jí přivedla ke mně. Byla to bezpochybně jedna z nejnádhernějších věcí, který pro mě Isabel mohla udělat. --------------------------------------------------- Michael následoval Isabel k jejímu autu. Hořel zvědavostí, co po něm chce. Udělal krok zpátky, když jí sledoval, jak se ohýbá k zadnímu sedadlu. Napřímila se a ukázala mu batole ve svém náručí. Isabel opatrně přistoupila k Michaelovi, opatrně, aby holčičku nevzbudila. ,,Potřebuju, aby ses o ní postaral," řekla tiše. Michael byl v šoku. ,,Kdo to je?" Zeptal se, ale hned, jak mu slova vyšla z úst, se cítil jako pitomec. ,,Jmenuje se Audrey a minulej měsíc, 14., jí byly dva roky," odověděla mu Isabel a na chvíli se odmlčela. ,,Je to naše dcera." Michael se na ní nevěřícně podíval. ,,Naše dcera?" Isabel přikývla. ,,Nemůžu jí vzít s sebou, Michaele. Je to moc nebezpečný. Potřebuju vědět, že je v bezpečí a šťastná. A vim, že ty jí to všechno můžeš dát." Prosebně se na něj podívala. ,,Prosím..." Pomalu kývnul a napřáhnul ruce. Ale Isabel Audrey ještě pevně objímala několik minut, než jí dala Michaelovi. Byl překvapený, jak byl těžká a jak nádherně voněla. Její vlasy byly, stejně jako matčiny, blonďaté a mírně zvlněné. Vlastně byla stejná jako Isabel. Isabel vyndala několik tašek před Michaelovy nohy. Nevydržela a ještě jednou se musela podívat na Audrey. Chytila jí za ruku a hladila jí po tváři. Z očí jí tiše kanuly slzy. ,,Miluju tě, holčičko," zašeptala těsně u tváře spícího dítěte. ,,Nikdy tě nepřestanu milovat." Políbila svou dceru jemně na čelo a jen nerada od ní odvrátila pohled. Zadívala se znovu na Michaela. ,,Iz, seš si jistá, že to chceš udělat?" Isabel kývla bez rozmýšlení. ,,Je to jediný východisko, Michaele." Neohrabaně ho objala, než se otočila zpátky k autu. ,,Miluju tě, Isabel!" Zavolal na ní Michael a přinutil jí zastavit se těsně před dveřmi auta a otočit se na něj. ,,Taky tě miluju," řekla nakonec. ,,Postarej se o ní a nenech jí zapomenout, že jí miluju." Michael kývnul. ,,Nenechám. Sbohem, Isabel." ,,Sbohem, Michaele," řekla. Nastoupila do auta a rychle odjela pryč. Za sebou nechala Michaela a jejich dceru. Michael ještě dlouho stál na silnici s dítětem v náručí. Nemohl uvěřit, co se stalo. ------------------------------------------------------- Audrey je teď sedm, začala chodit do školy. Na svojí mámu si pamatuje jenom těžko, ale vyprávěl sem jí o ní a ukázal jí její fotky a kresby. Max a já sme jí vysvětlili její původ, že je jiná. Zdá se, že pochopila, že svý tajemství musíme chránit. Svejm kamarádům neříká všechno, pochopila to. Je nejdůležitější člověk v mým životě a už si ani nemůžu vzpomenout, jak vypadal muj život bez ní. Občas, hlavně v noci, si zoufale uvědomuju, jak hrozně mi chybí Isabel. Dívám se nahoru na hvězdy a přemejšlim, kde je, co dělá, jak se má. Přemejšlim, jestli na nás myslí, doufám, že jo. Protože já na ní myslim. Nikdy sem nemiloval jinou ženu a pochybuju, jestli někdy vůbec budu. *** I thought it was funny when you missed the train When I rang you at home they said you'd left yesterday I thought it was strange when your car was found By the tree in Ennis where we used to hang around Dear Isobel, I hope you're well And what you've done is right Oh it's been such hell, I wish you well I hope you're safe tonight It's been a long day coming and long will it last When it's last day leaving, I'm helping it pass By loving you more And who he would become, all the things he'd have done Would he have loved you and not let you down And would he be stronger than his father Don't punish yourself, leave it well alone Dear Isobel, I hope you're well And what you've done is right Oh it's been such hell, I wish you well I hope you're safe tonight It's been a long day coming and long will it last When it's last day leaving, I'm helping it pass By loving you more It's been a long day coming and long will it last When it's last day leaving, I'm helping it pass By loving, loving, you more *** KONEC