ZA ŽIVOTEM I SMRTÍ (Beyond Life And Death)

kategorie: Alex & Isabel
autor: *Maria* (PlasmaticFanatic@aol.com)
překlad: Vilandra (vilandra@atlas.cz)
převzato z: http://www.crashdown.com/fanfic/alex_isabel/
poznámky: docela krutá fanfic, Isabel si vzala Michaela a Alex to nějak neunes...

Oh, moje ubohá, sladká Isabel.
Truchlila si nad mojí ztrátou tak, až mě to trochu překvapilo. Nečekal sem, že se o mě budeš tak zajímat, po tom všem, jak sem pro tebe byl jenom poslušný štěně, který si odkopávala. Možná sem se tak cítil kvůli tomu, že ses na mě jednu chvíli lepila a hned pak si mě odstrčila. Nebo možná kvůli tomu, že sem celou dobu jenom čekal, kdy utečeš do Michaelovy náruče. Nakonec si to fakt udělala. Ale jenom proto, aby sis vyléčila zlomené srdce po tom, co si ztratila mě. Kdo by to byl kdy řek.
Vždycky si říkala Michaelovi, že by sis přála zachránit mě, přála sis, aby existovalo něco, co bys mi mohla říct a ukázat mi tak jiný řešení, ale to bylo zbytečný. Teď už sem pryč a neexistujou žádný slova, kterýma bys mě mohla přesvědčit o jiným řešení. Život bez tebe nestál za žití. Jo, je to klišé, ale takhle to cítim.
Vždycky ses mi líbila. Po našem prvním setkání, když ses se mnou podělila o svojí pizzu, protože muj kus právě dopadl na podlahu jídelny naší základky. Kde jsou ty dny, ty bezpečný dny. Když sem na gymplu odhalil vaše tajemství, bezpečný dny a společný obědy byly nenávratně pryč.
Ale já to přehlížel, moje milá Isabel. Protože sem do tebe byl blázen. Nikdy sem se na nic neptal, protože sem byl dost velkej blázen na to, abych si myslel, že když tě budu za všech okolností podporovat, budeš mě milovat taky. Bláhově sem si myslel, že bych mohl dostat tu nejnádhernější ženu na světě, že porazim Osud a to všechno, co vyšlo na povrch. Ale zjistil sem, že nebrát Osud vážně je nemožný.
Oh, moje ubohá, sladká Isabel.
Kdyby si tak ostatní někdy všimli tý bolesti, kterou si neustále cítila. Dokonce i Michael, kterej opustil mojí nejlepší kámošku, aby s tebou mohl naplnit Osud, to neviděl. Nevěděl o tvým utrpení, pocitu viny, který o sobě dávaly vědět v tvých tmavých, smutných očích. Dokonce ani potom, co ste se vy dva vzali, to neviděl. 
Skoro sem tě litoval.
Je zdrcující, jak moc sem tě nepochopil.
A teď se ke mně chceš přidat. Sedíš tam, ve svý koupelně, na sobě máš rudej saténovej župan. Víš, že ses mi vždycky líbila v červený. Zíráš na zářivou čepel, kterou svíráš v ruce, tupou stranou přejíždíš po kůži, jako by sis chtěla vychutnat ten pocit. Isabel, miláčku, tenhle řez nebyl dost hlubokej. Ale chápu, jak fascinující je sledovat, jak z tepny cáká krev a stéká ti po předloktí v malých stružkách. 
Třeseš se, ale nemáš důvod k obavám, moje milovaná. Už brzo nebudeš cítit žádnou bolest. Čepel žiletky se nádherně třpytí, odráží se od ní tupé světlo ze stropu. Vždycky si měla ráda nádherný věci. Máš všechno dobře naplánovaný. Dokonce sis nalakovala nehty stejným odstínem červený, aby ti ladily k županu. Ladí to i k tvojí horký krvi, která proudí ven čím dál víc. Seš dokonale upravená i teď, na konci.
Bude to hodně sobecký, když budu chtít, aby si víc chvátala? Myslim, že asi jo, ale co na tom záleží, když sem tě tak zatraceně moc a dlouho postrádal. Nikdy nám nerozuměli, Isabel. Nikdy nás nikdo nepochopil.
Pamatuj, lásko, svisle, ne vodorovně. Přesně tak. To je ono. Hodná holka.
Tak, nakonec to vypadá, že já, Alex Charles Whitman, sem přemoh Osud bez jakýkoli námahy. Začíná mi bejt zima...už se nemůžu dočkat, až tě znovu sevřu v  náruči. Prosim, neplakej a nedělej si starosti. Brzo budeme spolu.
Oh, moje ubohá, sladká Isabel.

                                                                               KONEC