=======================================
.: Roswell: Portál Fanoušků :.
- http://www.roswell-serial.cz -
=======================================
::FOUR ALIENS AND A BABY::
::ČTYŘI MIMOZEMŠŤANÉ A DÍTĚ::
=======================================
Překlad: Kathy B.
=======================================
Poznámka: bez kontroly
=======================================


{V předchozích epizodách…

Vidíme Michaela, jak pozoruje havárii vesmírné lodi.

Záběr Michaela, jak se dívá do prostor vojenské základny.}

Max: Je tam loď?
Michael: Jo, je tam loď.

{Záběr na pana Evanse, jak telefonuje s paní Evansovou.}

Pan Evans: Udělala jsi, co jsem ti řekl?
Paní Evansová: Ano.

{Vidíme Isabel v jejím pokoji, jak používá své nadpřirozené schopnosti a přitom ji nahrává 
videokamera.}

Paní Evansová: (Volá na Isabel) Jsi v pořádku, zlato?

{Záběr na paní Evansovou, jak sleduje video. Vchází pan Evans.}

Pan Evans: Miláčku? Jsi v pořádku?

{Paní Evansová pokývne hlavou směrem k televizní obrazovce.}

Pan Evans: Ach Bože…

{V Michaelově bytě.
Michael sedí, pojídá slunečnicová semínka a pozoruje kus z vraku vesmírné lodi, který vzal 
na základně. Vchází Max.}

Max: Michaeli, už na to zíráš několik hodin.
Michael: Je to část havarované mimozemské lodi, Maxi.
Max: Nemyslím, že je tak zajímavé na to koukat.
Michael: Může to být z naší planety.
Max: Fakt?
Michael: Proč to nebereš aspoň trochu vážně? Přistálo tady UFO…
Max: Havarovalo. A já to beru vážně, jenom tím nejsem tak posedlý jako ty.
Michael: Posedlost nemusí být vždycky špatná. Možná na palubě té lodi byli nepřátelští 
mimozemšťané.
Max: Další důvod, proč se držet zpátky.
Michael: Oni tě snad unesli nebo co?
Max: Neexistuje žádný důvod, proč bychom měli věřit, že někdo na palubě té lodi byl. A i 
kdyby na palubě té lodi někdo byl, pravděpodobně zahynul při té havárii.
Michael: My při té naší havárii nezahynuli. (Max se na Michaela významně podívá) Co mám 
udělat s touhle věcí?
Max: Sleduj ji. Dávej pozor, jestli se z ní nevyklube armáda nepřátelských mimozemšťanů.
Michael: Měl jsem tě raději, když jsi byl věčně zamyšlený a paranoidní.

{Max se na něj ušklíbne a odejde. Michael stále pozoruje onu věc.}

{Zpátky na základně. Vidíme skupinu mužů v bílých oblecích.}

První vědec: (Odhrne zástěnu) Pane.
Druhý vědec: Našli jste nějaké dveře nebo kokpit?
První vědec: Ne, pane. Ještě ne. Pozor, pane.
Vědec: Začíná systémová analýza. Nahráváme.
Druhý vědec: A co pohonný systém?
První vědec: Nic určitého. Nemám vůbec představu, jak tahle věc mohla létat.
Druhý vědec: Ale má snad nějaký pohonný systém, ne?
První vědec: Žádný jsme zatím neobjevili. Věřte mi, že se snažíme pracovat tak rychle, jak to 
jenom jde, aniž bychom tu loď poškodili.

{Náhle se objeví odletující jiskry.}

První vědec: Hej, opatrně.
Druhý vědec: Nejde tu věc nějak obrátit?

{Druhý vědec položí ruku na vyčnívající kámen, který se pohne a objeví se mimozemský 
symbol.}

Druhý vědec: Co to k čertu bylo?!

{Před jejich očima se mimozemská loď otevře a vidíme uvnitř sedět dítě.}

Druhý vědec: Panebože.

{Chce vzít dítě, ale nějaká síla do odhodí.
V okamžiku umírá celý tým a dítě mizí.}

{V Lizině pokoji. Max a Liz leží spolu na posteli, objímají se a líbají.}
 
Liz: Je nádhera být zase spolu, takhle blízko, bez toho, že…
Max: … bys zase něco podpálila?
Liz: Jo.
Max: Jo. Jsi opravdu v pořádku?
Liz: Jistě, jsem v pořádku. Podívej. (Zdvihne ruku) Žádné jiskření. Je to dobrý.
Max: Jsi si jistá, že je tohle bezpečné? Tvůj táta je dole, ne?
Liz: Jo, ale griluje. On… nepřijde sem nahoru.
Max: Vážně?
Liz: Vážně.

{Náhle začne zvonit Maxův mobil. Liz ho vytáhne z Maxovy kapsy a odhodí.}

Liz: Kde je ten telefon? (Směje se) Běž pryč! 

{Potom začne zvonit Lizin telefon.}

Liz: Prostě to ignoruj, jo?
Max: Mmhmmm…
Liz: Jo?
Max: Jo.
Záznamník: Dovolali jste se k Parkerovým, ale právě teď tady nejsme. Zanechte, prosím, 
vzkaz.
Paní Evansová: (Na záznamníku) Ahoj, Liz. Tady je Diana Evansová, Maxova matka. Já… 
snažím se sehnat Maxe. (Max a Liz se od sebe odtrhnou) Je to naléhavé.
Max: To je nějaký nesmysl. 
Paní Evansová: (Na záznamníku) Liz, jestli tam jsi, byla bys…
Liz: (Zvedne telefon) Haló? Dobrý den, paní Evansová. Hm, ano, je tady. Vydržte minutku.

{Podá telefon Maxovi.}

Max: Mami, co se děje? Rodinná večeře. To je naléhavé? (Liz mu začne žužlat ucho) Co 
může být naléhavé na rodinné večeři? Může to být tenhle víkend? No, Liz a já se právě učíme.
Liz: (Šeptá) Francouzštinu. (Směje se) Učíme se francouzštinu. 
Max: Biologii. (Usmívá se)  Dobře. Za deset minut, dobrá. Ahoj. (Zavěsí) Omlouvám se.
Liz: To je v pořádku.
Max: (Hladí Liz) V tomhle můžeme potom pokračovat. 
Liz: Můj táta bude hotový s grilováním za půl hodiny.
Max: Tak se pak sejdeme u Michaela. Stejně je to tak bezpečnější.
Liz: A co Michael?
Max: Nějak se ho zbavím.
Liz: Dobře.

{Obejmou se a políbí se.}

{V bytě Ramirezových.
Jesse sedí u televize a pojídá studenou večeři, Isabel telefonuje se svou matkou.}

Isabel: (Rozrušeně) Mami, já se s tebou nebudu dohadovat. O co vlastně jde? Nemůžeme 
prostě přijít a… Dobře! Dobře, já přijdu. Do… ano. My přijdeme. Dobře. Ahoj. (Zavěsí) 
Máma chce, abychom tam zašli. Na večeři.
Jesse: Cože? Teď?
Isabel: Právě teď.
Jesse: Ne. Já teď jím.
Isabel: Tak přestaň jíst.
Jesse: Isabel…
Isabel: Co?
Jesse: Podívej, já tam prostě nechci jít.
Isabel: Já taky ne, ale stejně půjdeme.
Jesse: Tak běž beze mě.
Isabel: Jesse, už jsem jí řekla, že přijdeme oba dva. Nemůžeš aspoň na hodinu předstírat, že je 
mezi námi všechno v pořádku?
Jesse: Přetvařoval jsem se tři dny v kuse před tvým otcem. Přetvařuju se od té doby, co jsem 
zjistil, kdo vlastně jsi. Už mám toho přetvařování dost.
Isabel: Vítej do mého světa. Proto jsem tě nechtěla do toho všeho zatahovat.
Jesse: Ale nakonec se to stalo, Isabel! Stalo se to!
Isabel: Zase je to tady? Poslouchej se, Jesse, jen se poslouchej.
Jesse: To čekáš, že se přes to dostanu za jednu jedinou noc?
Isabel: Je to už patnáct dnů, Jesse! 

{Isabel a Jesse se hádají.}

{Zpátky na základně.
Agenti FBI sledují videozáznam.}

Generál: Přehrajte to ještě jednou.

{Někdo přetočí pásku a pustí ji znovu. Slyšíme křik a zmatené zvuky.}

Generál: To stačí. Takže jsme přišli o všech šestnáct lidí?
Major Carlson: Ano, pane. Všichni očití svědkové jsou mrtví. Automatická bezpečnostní 
kamera selhala v okamžiku, kdy to opustilo budovu.
Generál: Musíte to zadržet. Chci, abyste do Roswellu nevpustili živou duši. Musíte to tam 
prohledat, najít to a zničit. Rozumíte mi?
Major Carlson: Ano, pane.

{Major Carlson odchází.}

{Doma u Valentiových.
Kyle a Jim se vrací domů s nákupem.}

Kyle: … tak konečně doma.
Jim: Jo, ale já…

{Jakmile vejdou dovnitř, uvidí nepořádek, jako kdyby se jim někdo vloupal do domu.
Uvidí krev na lednici.
Jim upustí nákup.}

Jim: Drž se za mnou. Drž se za mnou.

{Jim si vezme svou zbraň.}

Kyle: Bože. Je to krev?
Jim: Myslím, že ano.

{Bouchnou dveře od Kyleova pokoje.
Jim s Kylem otevřou  a uvidí záblesk jasného světla a prasknutí.
Jim rozsvítí světlo a zjistí, že někdo unikl oknem, které je roztříštěné. Je vidět kouř.
Slyšíme zvuk přelétávající helikoptéry.}

{Doma u Evansových.
Pan Evans sleduje oknem helikoptéry.}

Pan Evans: Co se to tam venku děje?
Max: Tak, mami, co bude k večeři?
Paní Evansová: No, já vlastně nic neuvařila.
Isabel: (Překvapeně) Tak si něco objednáme z restaurace?
Pan Evans: Vlastně nebude ani žádná večeře. Hm… (Uchopí do ruky ovladač) Maminka a já 
si s vámi chceme o něčem promluvit.

{Pustí videopásku, která zachycuje Isabel, jak používá své schopnosti.
Isabel téměř zezelená.}

{Na pásce vidíme Isabel, jak používá svou sílu.}

Paní Evansová: (Volá na Isabel) Zlato, jsi v pořádku?
Isabel: Ano, mami, jsem.

{Paní Evansová zastaví pásku a moment jsou všichni potichu, neboť nevědí, co by řekli.}

Isabel: Bože, nemůžu uvěřit tomu, že jste mě špehovali. 

{Isabel vstane a přejde k oknu.}

Paní Evansová: Omlouvám se, zlato. Ale nevěděli jsme co dělat.
Pan Evans: Mohla bys nám laskavě vysvětlit, co to má znamenat? Kdo jsi?
Max: (Vstane) Jsme vaše děti. 
Pan Evans: Vážně?
Isabel: Ano!

{Najednou je slyšet z kuchyně jakýsi zvuk.}

Paní Evansová: Co to bylo? 
Max: Půjdu se tam podívat.
Isabel: No, mockrát děkuju, Maxi.

{Max vejde do kuchyně, kde se ve stínu schovává zraněná Tess. V náručí drží dítě. Max je 
nevidí.}

Tess: (Když se Max už téměř obrací k odchodu) Maxi.
Max: Tess.
Tess: Prosím tě, vezmi ho.

{Omdlí a upadne na podlahu.}

Pan Evans: Maxi, co se děje? 

{Všichni vejdou do kuchyně.}

Max: (Nevěřícně) To je můj syn.

{U Evansových. Tess leží na Maxově posteli. Max ji sleduje, když se Tess náhle probere.}

Tess: Zan. Kde je Zan?
Max: Ty jsi ho pojmenovala Zan?
Tess: Je to přece tvůj syn a Zan je tvoje skutečné jméno. Tak kde je?
Max: Ve vedlejším pokoji se svými prarodiči, kteří nevědí, co si o tom všem mají myslet.

{Tess vstane a chce odejít, ale Max použije svou sílu a zabouchne dveře těsně před Tess. }

Max: Prostě si… sedni.
Tess: (Ukazuje na svou zraněnou nohu) Vadilo by ti moc, kdybys s tímhle mohl něco udělat? 
Max: To mě vůbec nezajímá.
Tess: No dobře. Myslím, že se chceš zeptat na hodně věcí, tak do toho.
Max: Myslel jsem, že naše dítě nedokáže přežít v pozemské atmosféře. Cítil jsem to, když 
jsem s ním navázal spojení.
Tess: Já jsem tě přiměla, aby sis to myslel. Bylo nutné, abys o tom byl přesvědčený. Musela 
jsem udělat cokoli, abych tě přiměla aktivovat granolit.
Max: Včetně zabití Alexe.
Tess: To jsem neměla v úmyslu.
Max: A co byla jeho smrt? Jen bezvýznamná nehoda? Měl bych tě teď hned zabít.

{Chystá se použít svou sílu proti Tess.}

Tess: Jestli zabiješ mě, zabiješ i Zana.
Max: (Zarazí se) O čem to mluvíš?
Tess: Jsem fyzicky spojená se svým… s naším synem, Maxi. Jestli zemřu já, on taky.
Max: Já ti nevěřím.
Tess: Tak mě zabij a uvidíš, jestli ti lžu. Já tě znám, Maxi, a vím, že bys to nikdy nedokázal 
riskovat. Prostě mi budeš muset věřit.

{Max váhavě spustí ruku.}

{V obývacím pokoji.
Paní Evansová drží Zana v náručí.}

Paní Evansová: No tak...
Pan Evans: Co myslíš, kde Tess celou tu dobu byla? A… a proč k nám najednou přijde domů?
Paní Evansová: Phillipe…
Paní Evansová: Myslíš, že Tess má co do činění s tím, co se děje s Isabel?
Paní Evansová: (Šeptá) Phillipe, pssst. To může počkat.

{Jesse přejde k Isabel.}

Jesse: Jsi v pořádku?
Isabel: Děláš si legraci? Max je s Tess.  Moji rodiče si myslí, že jsem nějaká zrůda.
Jesse: Podívej, vyřeší se to. Max se o sebe dokáže postarat a tvoji rodiče tě stejně budou 
milovat.
Isabel: (Pousměje se) No, já nevím, Jesse. Myslíš?

{Zpátky v Maxově pokoji.
Max se dívá z okna na helikoptéry. Potom se otočí k Tess.}

Max: Tak co tady děláš? Proč ses vrátila?
Tess: Kivar mě zradil. Odmítl uznat Zanovo nástupnické právo a chtěl ho zabít, tak jsem 
musela utéct.
Max: Tak to byla tvoje loď, která minulou noc havarovala.
Tess: Ano, došlo ke srážce.
Max: S vojenskou stíhačkou.
Tess: Nevím proč, ale snažila se nás sestřelit. Myslím, že je to typicky lidská reakce. Loď 
byla zničená a já se probrala zrovna ve chvíli, kdy se snažili vzít Zana.
Max: A co jsi udělala?
Tess: Chránila jsem svého syna.

{Slyšíme zvuk přelétávající helikoptéry.}

Max: A kolik lidí jsi během toho zabila?
Tess: Nevím.
Max: Kolik?
Tess: Nepamatuju se.
Max: (Zvýší hlas) Tak kolik!!?
Tess: Patnáct, možná dvacet. Neměla jsem čas to počítat.
Max: Nedokážu pochopit, jak mi kdy na tobě mohlo záležet.
Tess: Ale záleželo. A já tě k ničemu nenutila.
Max: Na tom už teď nesejde. Musíme dostat našeho syna z Roswellu.

{Zpátky u Valentiových.
Jim a Kyle se snaží uklidit nepořádek, který tam nechala Tess.}

Kyle: Možná bychom měli zkusit ještě jednou zavolat Maxovi.
Jim: Jo, to bychom asi měli.

{Ozve se zaklepání na dveře.}

Jim: Zůstaň tady.

{Jim jde otevřít dveře, za kterými stojí tři muži v uniformách.}

Jim: Ano?
Major Carlson: Dobrý večer. Jsem major Carlson, vojenské letectvo Spojených států. Bylo 
nám hlášeno porušení bezpečnosti na Rogersově letecké základně. Psi nás dovedli až sem.

{Objeví se pes, čichá k Jimově botě. }

Jim: No a co?
Major Carlson: Ta skvrna na vaší botě je od krve, pane?
Jim: Zdá se, že ten pes si to vážně myslí.
Major Carlson: Musíme teď hned prohledat váš dům. 
Jim: Já myslím, že…

{Do dveří se nahrnou vojáci.}

Jim: Já, hm….

{Kyle vše pozoruje ze dveří do ložnice. Vojáci mezitím začnou prohledávat dům.}

Jim: Já jsem právě přišel domů a našel to tady, jak to vidíte. Po celé zemi krev.

{Major Carlson mu ukáže obrázek Tess.}

Major Carlson: Viděl jste už někdy tuhle ženu?
Jim: Ne. Ne. Hmm… dům byl prázdný. Vy si myslíte, že to všechno způsobila tahle malá 
blondýnka?
Major Carlson: Je v domě ještě někdo?
Jim: Ne.
Voják: Pane?

{Jdou do Kyleova pokoje a uvidí roztříštěné sklo. Zřejmě tudy unikl Kyle. Vidíme přelétat 
helikoptéry.}

{Zpátky u Evansových. Isabel se dívá ven na helikoptéry. Vejdou Evansovi s dítětem.}

Pan Evans: Isabel… co se týče té videopásky - -
Isabel: Tati, prosím. Teď ne.

{Zazvoní telefon.}

Isabel: Já to zvednu.
Jesse: (Vstane) Zůstaň tady a promluvte si. Vyřídím to.

{Isabel se posadí.}

{Jesse zvedne telefon. Volá Kyle.}

Jesse: Haló?
Kyle: (Rozrušeně) Jesse, Jesse! Bohudíky. Poslouchej, je to… je to strašně důležité. Někde je 
tu mimozemšťan.
Jesse: Jo, už víme. Je to Tess.
Kyle: Tess je zpátky?
Jesse: Ano, je tady. Má s sebou Maxova syna.
Kyle: Ona má s sebou to dítě? Ty si děláš legraci, ne? Asi se mi z toho rozskočí hlava. 
(Podívá se do vedlejší ulice a uvidí pátrací hlídku v autě). Podívej, vojáci ji sledovali až 
k nám. Budou u vás za chvilku.
Jesse: Co… co máme dělat?
Kyle: Běžte odtamtud pryč!

{Auto dojede až ke Kyleovi, který se snaží schovat.}

Jesse: Kyle, koukni, to není dobrý čas na vybavování. Já… já ti zavolám zpátky. 

{Jesse zavěsí.}

Kyle: Haló, Jesse! Haló! To snad ne. 

{Kyle zavěsí.}

{U Evansových v obývacím pokoji.}

Pan Evans: Isabel, nepotřebujeme žádné dlouhé vysvětlování. Jsou tu… určité věci, kterým 
prostě… nerozumíme.

{Přichází Jesse.}

Jesse: Isabel, musím s tebou hned teď mluvit. Pojď do kuchyně.
Pan Evans: Ne, ne. Nemůže to počkat?
Jesse: Bude to jen chvilka.

{Isabel vstane a jde za Jessem do kuchyně.}

Jesse: Vojáci jdou sem pro Tess a dítě.
Isabel: Dobře, ty jdi pro Maxe a já řeknu našim, že musíme odejít.
Jesse: A proč jim neřekneš, o co vlastně jde? Možná by nám dokázali pomoct.
Isabel: Nebo nás vydat vojákům.

{Isabel se vrátí k rodičům.}

Isabel: Musíme jít.
Pan Evans: Ne, ne. Nikam neodcházejte. 

{Isabel se posadí naproti nim.}

Isabel: Tati, mami, poslouchejte. Nějací lidé si sem jdou pro Maxovo dítě. Ti lidé jsou naši 
nepřátelé.
Paní Evansová: Isabel, o čem to mluvíš?

{Náhle se ozve zaklepání na dveře.}

Major Carlson: Tady je major Carlson, vojenské letectvo Spojených států. Otevřete.

{Pan Evans jde ke dveřím, ale Isabel ho zastaví.}

Isabel: Ne, tati, nechoď tam. Prosím.
Pan Evans: To je člověk z letectva Spojených států. To jsou ti nepřátelé, o kterých jsi 
mluvila?
Isabel: Ano. Přišli si pro Maxovo dítě.
Major Carlson: Otevřete, tady je letectvo Spojených států.

{Max s Jessem vejdou.}

Max: Mami, dej mi dítě, musíme hned teď odejít.
Paní Evansová: Co se to tu děje?

{Znovu klepání.}

Isabel: Maxovo dítě je mimozemšťan.
Pan Evans: Co že je?
Isabel: A já taky. Proto dokážu dělat to, co jste viděli na té videopásce.

{Major Carlson znovu klepe.}

Major Carlson: Pane a paní Evansovi, otevřete.
Max: Je to pravda. Jsme jiní, ale pořád jsme vaše děti. Prosím vás, pomozte nám.
Major Carlson: Otevřete, nebo budeme muset ty dveře vylomit.

{Pan Evans jde ke dveřím.}

Isabel: Tati!

{Paní Evansová vstane a podá Maxovi dítě. Pan Evans otevře dveře.}

Major Carlson: Musíme prohledat váš dům, pane.  (Pan Evans se podívá na Isabel) Ustupte, 
prosím.
Pan Evans: Je mi líto, ale to nepůjde.
Major Carlson: Já vás nežádám o dovolení.

{Max vezme dítě a odejde.}

Pan Evans: Americká armáda tu nemá žádné právo…
Major Carlson: Ustupte, pane.
Pan Evans: Můžete mi ukázat povolení k domovní prohlídce?
Major Carlson: Seržante…

{Major Carlson ustoupí stranou, seržant se protlačí dovnitř. }

{Max a Tess vejdou do Michaelova bytu.
Michael, který se díval na televizi, vyskočí a chce zabít Tess, když ji uvidí vcházet.}

Michael: Tess, nevěřím tomu, že jsi to ty.
Max: Michaeli, ne.

{Postaví se před Tess a dítě.}

Michaeli: Maxi, uhni mi z cesty.
Max: Ne, dokud se neuklidníš.
Michael: Ať už ti namluvila cokoliv, prostě lže.
Max: Má mého syna.
Michael: Tak si ho od ní vezmi.
Max: Ne, to nejde. On ji potřebuje. Jestli ji zabiješ, on zemře.
Michael: Maxi, tak co tady k čertu dělá?
Max: To je dlouhý příběh. Potřebujeme je dostat pryč z Roswellu.
Michael: Už mi pro ni krvácí srdce.
Tess: Ráda tě zase vidím,Michaeli.
Max: Hej, nechte toho.

{Max vezme od Tess dítě.}

Michael: (K Tess) Takže to tvoje loď havarovala minulou noc v poušti?
Tess: Vždycky ti to rychle zapalovalo, Guerine.

{Najednou vejde Liz a pomocí své síly mrští s Tess o zeď.}

Liz: Vstaň, ty děvko!

{Liz se chystá znovu použít svou sílu na ohromenou Tess.}

Liz: Teď tě zabiju, ty vražedkyně. Zabiju tě!

{Max podá Michaelovi dítě a chytí Liz za ruku.}

Max: Liz. Liz, ne!

{Maxovi se podaří odvést Liz stranou.}

Michael: (K Tess, ironicky) Vítej zpátky.

{Max a Liz spolu hovoří.}
 
Liz: Co to má znamenat? Vy jí teď důvěřujete?
Max: Ne, Liz, vůbec ne. Ale Tess a můj syn jsou spojeni. Když ji zabijeme, zabije to i jeho.
Liz: Jo, to se jí teď zrovna hodí.
Max: Liz, nemám na výběr. Musím jí věřit.
Liz: Tohle je šílené. Všechny nás zradila. Zabila Alexe.
Max: Já vím.
Liz: Ne, ona za to musí zaplatit! Maxi, slib mi, že až bude po všem, ona za to zaplatí.
Max: Slibuju.
Liz: Dej mi vědět, až bude po všem.

{Liz odchází. Objeví se Kyle.}

Kyle: Hej, Liz, je všechno v pořádku? Myslím, že ani ne.
Tess: Kyle, díkybohu, že jsi tady.
Kyle: Nepřibližuj se ke mně.
Tess: Kyle, aspoň mi dovol, ať ti to vysvětlím.
Kyle: (K Michaelovi) Proč jsi ji ještě nezabil?
Michael: Max mi to nedovolil.
Max: (K dítěti) Pojď sem, Zane. Je to v pořádku.

{Zan pláče, Max ho vezme od Tess.}

Tess: Dávej na něj pozor, Maxi.
Kyle: (K Tess) Tak co tady děláš?
Tess: Zeptej se někoho z nich, už toho vysvětlování mám dost.
Kyle: No fajn, tak mi teda k čertu vysvětli, co jsi dělala předtím v našem domě.
Tess: Myslela jsem, že mi pomůžete.
Kyle: Tak proč jsi tak spěchala pryč?
Tess: Chránila jsem svého syna.
Kyle: On nebyl v nebezpečí.
Tess: Tvůj otec má zbraň. Jednala jsem instinktivně. Máte štěstí, že jsem vás nezabila.
Kyle: (Směje se) Asi ti teda něco dlužím. No vlastně asi ani ne.
Tess: Kyle…
Kyle: Vzali jsme tě k sobě domů, Tess. Chránili jsme tě. A jak ses nám odvděčila? Vymyla jsi 
mi mozek, abych ti pomohl uklidit Alexovu mrtvolu.
Tess: Nikdy jsem ti nechtěla ublížit.
Kyle: Na to je dost pozdě, nemyslíš?
Tess: Nikdy jsi ani neslyšel moji verzi.
Kyle: Tvoji verzi? Verzi vražedkyně?
Tess: Mě vychoval vrah, Kyle. Nemocný a zvrácený člověk…
Kyle: Nehraj si tu na oběť, Tess. Ze všech mimozemšťanů, co znám, ty jediná nemáš žádnou 
duši.

{Kyle odejde.}

{Zpátky u Evansových. 
Vojáci prohledávají dům a Evansovi, Isabel a Jesse sedí u stolu a čekají.}

Paní Evansová: To nedává smysl, Isabel. Nevypadáš jinak.
Isabel: Jsem napůl člověk.
Paní Evansová: A ta druhá část?
Isabel: Mami, prosím. Teď ne.
Pan Evans: (K Jessemu) Jak dlouho už to víš? 
Jesse: Asi měsíc.
Pan Evans: A už ses s tím vyrovnal?
Jesse: Snažím se. Isabel je pořád ta, do které jsem se zamiloval. Je to pořád ta Isabel.

{Vezme ji za ruku.
Vojáci ničí zařízení v domě. Najdou kazetu, na kterou Evansovi nahráli Isabel.}

{V Crashdown Café spolu Maria a Liz hovoří.}

Liz: Prostě jsem na Tess použila svou sílu a mrštila jí o zeď.
Maria: Počkej vteřinu. Zpět. Tys použila svou sílu?
Liz: Hmmmm.
Maria: Myslela jsem, že tě ty tvoje schopnosti už opustily.
Liz: Jo, já taky. Ale když jsem ji uviděla, prostě ze mě vyšel jakýsi proud energie, všechen ten 
vztek a nenávist. Myslela jsem, že tahle část mojí osobnosti už je dávno mrtvá a pohřbená.
Maria: Počkej chvilku. Ne. Tahle část tvé osobnosti nebyla nikdy mrtvá a pohřbená. Myslím 
tím, že ses přes to nikdy skutečně nedostala.
Liz: Dobře, ale stejně. Nechci, aby Tess nějak figurovala v mém životě.
Maria: To je docela jednoduché. Prostě jdi za těmi chlápky tamhle a řekni jim, kde se 
schovává.

{Podívá se na vojáky, kteří stojí před Crashdown Café.}

Liz: Ne, to… to nemůžu.
Maria: Fajn, tak to udělám já.

{Maria vstává a chce jít za vojáky.}

Liz: Ne, sedni si. (Zadrží Mariu) Co je?
Maria: Už toho mám dost, když vidím svou nejlepší kamarádku takhle.

{Maria pokrčí rameny.}

Liz: Jak takhle?
Maria: Jako oběť. Ty přece nemusíš být oběť. Buď Maxovi odpusť nebo ho musíš vypustit ze 
svého života. Buď jedno nebo druhé. Musíš se rozhodnout. Je to tvoje rozhodnutí. Tvůj život.

{V televizi v Michaelově bytě.}

Reportér: Dnes večer bylo ukradeno vojenské nákladní auto se třemi tunami výbušnin. Vojsko 
rozestavilo kontrolní zátarasy na každé silnici vedoucí do Roswellu.

Tess: Pěkná historka.
Kyle: Jsme v háji.
Max: Ne, nejsme.
Michael: Co budeme dělat? 
Max: Nevím. Ještě nevím.

{Nad hlavami jim přeletí helikoptéra a všichni vzhlédnou.}

Michael: Maxi, myslím, že je to v háji.

{Zazvoní telefon a Max ho zvedne.}

Max: Haló? Co je?

{Michael vstane, Max zavěsí.}

Max: To byla Isabel. Vojáci našli Zanovy přikrývky a pes zachytil stopu. Budou tady co 
nevidět.
Tess: Musíme jít. Hned! Vezmu Zana.
Michael: Hele, ty tady nerozkazuješ. Ale, Maxi, má pravdu. Musíme odsud pryč.

{Tess se vrací s dítětem.}

Max: Máš dost síly na to, aby ses někomu nabourala do hlavy?
Tess: Myslím, že jo.
Max: No dobře. Půjdu pro auto.

{Max vezme bundu a klíče a odejde.}

Tess: Michaeli, máš tady trochu mléka?
Michael: Hmm, ne, jenom nějaké nealko.
Tess: No skvělý.
Kyle: (K Tess, ironicky) Copak ty nekojíš?

{Odcházejí.}

{V autě.
Max, Michael a Tess s dítětem přijíždějí k silničnímu zátarasu.}

Max: Už přicházejí. (Otočí se k Tess) Připrav se.

{Jakmile se přiblíží voják s baterkou, Tess zavře oči. Voják si myslí, že zadní sedadlo je 
prázdné. Potom se objeví psi.}

Voják: (Drží v ruce fotografii Tess) Viděli jste někdy tuhle ženu?

{Max s Michaelem se dívají na fotografii.}

Max: Mmmm… Ne, nikdy jsem ji neviděl.

{Psi vyskočí na auto a začnou štěkat směrem k zadnímu sedadlu.}

Voják: Otevřel byste laskavě kufr?
Max: Jistě.

{Max vystoupí z auta a otevře kufr.}

Voják: V pořádku.

{Max zavře kufr a nastoupí zpět do auta, voják obchází auto.}

Voják: Můžete jet.

{Najednou začne dítě plakat.}

Voják: Počkejte. (Ve světle baterky uvidí  Tess a dítě). Vystupte z auta. (Namíří na Tess 
zbraň) Teď hned!
Tess: Omlouvám se, už to nešlo.
Michael: Maxi, jeď, jeď, jeď!

{Michael použije svou sílu a vyhodí do vzduchu džíp, u kterého stáli ostatní vojáci.
Max otočí auto a ujíždí pryč. Vojáci po nich střílejí.}

Max: Skloňte hlavy! (Jak se vzdalují od vojáků) Je v pořádku?
Tess: Jo. Hlavně nás odsud dostaň pryč!

{Zpátky u Evansových. Isabel se svými rodiči a Jessem stále ještě uklízejí nepořádek po 
vojácích, když zazvoní telefon.}

Isabel: Haló?
Kyle: Nezvládli to.
Isabel: Co se stalo?
Kyle: Museli se vrátit. Setkáme se ve vašem bytě. Je to poslední bezpečné místo.
Isabel: Dobře, přijdu tam.
Pan Evans: Jsou Max a dítě v pořádku?
Isabel: Musíme teď odejít.
Paní Evansová: Isabel, zlato. Prosím, buď opatrná.

{Isabel přikývne. S Jessem se obléknou a odcházejí.}

Paní Evansová: Phillipe… 

{Pan Evans svou manželku obejme.}

{V bytě Ramirezových.
Max položí dítě na Isabelinu postel. Drží dítě za ruku a usmívá se. Prožívají spolu chvilku 
plnou něhy. Pak Max odchází za ostatními.}

Max: Zan usnul.
Jim: Už vám nezbývá moc času, Maxi.
Kyle: Potřebujeme plán B.
Tess: Tak jeďte beze mě. Dopravte Zana do bezpečí.
Max: Řekla jsi, že nepřežije bez tebe. To byla další lež?
Michael: Já to tušil.
Tess: Chtěli jste mě zabít. Prostě jsem se jen snažila zůstat naživu, abych chránila našeho 
syna. Teď vidím, že jediný způsob, jak chránit našeho syna je nechat ho odejít.
Max: Takže náš syn s tebou není spojený? Vůbec?
Tess: Ne, Zan v sobě nemá nic mimozemského. Je to člověk.
Isabel: Co?
Tess: Proto ho odmítli na Antaru. Proto jsem se musela vrátit.
Max: Jak je to možné?
Liz: To je genetika, Maxi. Ona je napůl člověk, ty jsi napůl člověk. Oba máte lidskou DNA. 
Dává to smysl.
Michael: Počkej, vyjádřím se teda jasně. Jestliže tě to dítě nepotřebuje k tomu, aby přežilo, 
můžeme tě zabít.
Max: Michaeli…
Isabel: Mohli bychom. Ale vojáci budou stejně pořád hledat mimozemšťana. Budou hledat 
nás.
Michael: Jestli vojáci tak chtějí mimozemšťana, tak proč jim jednoho nepředhodit?
Isabel: Myslíš udat ji?
Maria: Jo, potom už by nehledali žádného mimozemšťana a nechali by nás na pokoji.
Kyle: To zní jako plán B.
Max: Ne. Budou ji v bílém pokoji studovat jako laboratorní krysu po celý zbytek jejího 
života. Já tam byl a nepřál bych to ani svému nejhoršímu nepříteli.
Isabel: Maxi, o tomhle nebudeš rozhodovat ty. To je rozhodnutí, které ovlivní nás tři.
Maria: Ne, ne, ne, ne, tohle rozhodování není jenom na mimozemšťanech. Zabila Alexe, 
mého nejlepšího přítele. Myslím, že bychom všichni měli mít právo hlasovat.
Max: Dobře. To je fér. Pojďme hlasovat. Ano - udáme ji. Ne - pomůžeme jí.
Maria: Já říkám ano, udáme ji.
Jim: Tohle bychom neměli dělat. Já říkám ne.
Isabel: Já ti věřila. A Alex… já říkám ano.
Max: Já říkám ne. (Podívají se s Liz na sebe) Michaeli…
Michael: Udělejme to. Vydáme ji.
Max: Jesse, co říkáš ty?
Jesse: Nikdy jsem se nesetkal ani s ní ani s Alexem. Neměl bych hlasovat.
Max: To je fér. Kyle?
Kyle: Já nevím. (Ohlédne se na svého otce) Ne. Nemůžu to udělat.
Maria: Dobře. Liz, hlasuj, ať se rozhodne.

{Liz a Tess se na sebe podívají.}

Liz: Říkám ne.
Maria: Co? Zbláznila ses?
Liz: Už jsem se rozhodla. 

{Liz odchází a šokovaná Tess se za ní dívá.}

Max: Tak co uděláme?
Jim: Počkáme. A budeme se modlit, aby nás nenašli.

{Později v noci, když už všichni spí, Tess přijde za Liz a probudí ji.}

Tess: Liz. Vzbuď se.
Liz: Co je?
Tess: Proč jsi nehlasovala proti mně?
Liz: Já nejsem vrah, Tess.
Tess: Potřebuju laskavost. Potřebuju, abys mě někam odvezla.

{K základně přijíždí Tess s Liz v Mariině autě. Liz zastaví, podívají se s Tess na sebe.}

Tess: Max tě miluje. Pokaždé, když jsme byli spolu. Pokaždé, když jsme se políbili. Myslel 
jenom na tebe. Viděla jsem ty záblesky v jeho mysli. Vždycky byly jenom o tobě.
Liz: Proč mi to říkáš?
Tess: Protože vím, jak moc tě to muselo bolet.
Liz: Takže tam vážně chceš jít? Vážně to chceš udělat?
Tess: Přinejmenším teď mám možnost udělat ve svém životě jednu jedinou správnou věc.
Liz: Právě jsi ji udělala.  (Tess se chystá odejít, Liz ji na moment zadrží) Hej, Tess. Přece jim 
nedovolíš, aby tě zavřeli do toho bílého pokoje, že ne?
Tess: Ne.

{Tess vystoupí z auta a pomocí svých schopností se dostane skrz plot. Liz zaslechne výkřiky 
a střelbu a potom celá základna vyletí do povětří.}

{V bytě Ramirezových se dítě vzbudí a rozpláče se, jako kdyby tušilo, co se děje.}

{O týden později v kuchyni v domě Evansových. Zan si hraje ve své postýlce, Max ho 
pozoruje. Pan Evans si přijde pro kávu.}

Pan Evans: Neměl by ses aspoň trochu vyspat?
Max: Já ti to ještě neřekl? My mimozemšťané nepotřebujeme spánek.

{Oba se smějí.}

Pan Evans: Nemusíš na něj pořád dávat pozor.
Max: Je těžké se od něj odtrhnout.
Pan Evans: Vím, jak ti je. Totéž jsem cítil, když jsme adoptovali tebe a Isabel. Ta láska, 
kterou k němu cítíš, Maxi. Totéž cítím já a máma k tobě. Ať se děje cokoli.
Max: Oni jsou tam venku, tati, já to vím, cítím to. Přijdou si pro něj.
Pan Evans: Maxi, nikdo si pro něj nepřijde. Tvůj syn je tady v bezpečí. Uplynulo už několik 
dnů.
Max: Nikdy tomu nebude konec. 

{Max se podívá na pana Evanse.}

Pan Evans: Maxi…
Max: Já v tom žiju delší dobu než ty. Je to nekonečná bitva.
Pan Evans: Já s mámou jsme byli součástí té bitvy, že? Omlouvám se. Ale teď ti aspoň 
můžeme pomoct bojovat.
Max: My už s nimi bojovali. A když to nebudou oni, přijde někdo jiný. Jen chci, aby můj syn 
vedl normální život, daleko od tohohle všeho.
Pan Evans: Ale on povede normální život. Určitě.
Max: Nepovede, pokud budu jeho součástí.
Pan Evans: Co to říkáš?
Max: Je to člověk. Zaslouží si normální život. Během uplynulých let jsem si přál nade 
všechno, abych ho našel. A teď, když jsem ho konečně doopravdy našel, myslím… myslím, 
že se ho budu muset vzdát. 
Pan Evans: Maxi…
Max: (S pohnutím) Jsem poznamenaný. A ty taky. Kéž by tak všechno bylo jinak. Možná 
v budoucnosti najdeme nějaký způsob. (Přejde k postýlce) Ale teď musím zajistit Zanovu 
bezpečnost. (Natáhne se a dotkne se dítěte) A jediný způsob, jak to udělat, je zajistit, aby byl 
daleko ode mě. Pomůžeš mi?
Pan Evans: Jsi si opravdu jistý?

{Max přikývne.}

Pan Evans: Já… hm… znám ze školy chlapíka, který se tímhle zabývá. Ale je v New Yorku.
Max: Čím dál, tím líp. Čím míň budu vědět o tom, kde bude Zan žít, tím bezpečnější bude. 
Jenom mi slib, že bude žít v dobré rodině.

{Max se podívá na pana Evanse, který přikývne.}

Max: Chci, aby měl takové rodiče, jako jsi ty a máma. Musíš se ujistit, že to tak bude.
Pan Evans: (Přikývne) Ano. (Položí Maxovi ruku kolem ramen) Spolehni se.

{Před domem Evansových. Max tráví poslední chvíle se svým synem, zatímco čekají na 
Evansovy, aby dítě odvezli. Liz je s nimi.}

Pan Evans: Maxi. Je… je čas.

{Max se podívá na Liz, která se slabě usměje.
Max se dotkne čelíčka dítěte, na kterém zazáří symbol ve tvaru písmene V. Paní Evansová 
ohromeně přihlíží.}

Paní Evansová: Co to bylo?
Max: Jen vzpomínka.

{Max vstane a s dítětem v náruči jde k autu svých rodičů, Liz jde vedle něj. Jeho rodiče čekají 
u auta. Max políbí dítě, podá ho paní Evansové, a ta ho usadí do dětské autosedačky. Max to 
sleduje a začne plakat, Liz ho vezme za ruku.}

Liz: Jsem tady. (Max se na ni podívá) Vždycky budu tady.

{Max sleduje pohledem odjíždějící auto, Liz ho obejme a on se k ní přitiskne.}

{Poslední záběr je na dítě, které v ručičce drží chrastítko ve tvaru UFO a odjíždí do 
neznáma.}