======================================= .: Roswell: Portál Fanoušků :. - http://www.roswell-serial.cz - ======================================= ::CHANT DOWN BABYLON:: ::ZPĚV PRO BABYLON:: ======================================= Překlad: Bency ======================================= Poznámka: bez kontroly ======================================= (Isabel a Michael běží halou v továrně. Michael tu pracuje jako ochranka, Isabel je oblečená celá v černém. Přišli s Maxem do komplexu už předtím, aby zachránili zajatého Valentiho. Zatímco běží chodbou, začnou houkat alarmy. Michael se schovává za zdí.) Isabel: Co je? (Michael čte bezpečnostní displej na zdi.) Michael: V sektoru C u Charlieho hoří. Isabel: To musí být tam, kde jsou oni. Michael: Jdeme. Tudy – tady… (Běží tam, zastaví se přede dveřmi, odkud jdou záblesky červeného světla.) Michael: Tady je to! (Michael a Isabel spojí svoje ruce a společnými silami zničí dveře. Ven šlehají plameny. Snaží se zakrýt oči před žárem a stále drží ruce proti ohni.) Michael: Nemůžu to uhasit! Isabel: Valenti! Maxi! Jste tam? (Po chvíli Valenti vyběhne ze dveří, snaží se chránit si před plameny hlavu.) Valenti: Wh- Aaanh! Aah!! (Zakopne a upadne Michaelovi a Isabel k nohám, kašle a dusí se horkem a kouřem.) Isabel: Kde je Max? Jime, kde je můj bratr?! Valenti: …Mrtvý. Isabel: (Zůstane stát s otevřenou pusou.) Co? (Pak nevěřícně.) Ne – Ne - ! (Isabel se rozeběhne proti vchodu do té místnosti, kterou zachvátili plameny. Valenti ji chytí a drží ji zpátky. Přemáhá ji, aby jí zabránil vejít do hořící místnosti.) Valenti: Pojď pryč, celé tohle místo vybouchne! Isabel: Ne! Bez něj neodejdu! Valenti: On je mrtvý – viděl jsem to na vlastní oči. Je mrtvý! Isabel: (Křičí.) Ne! Ne! (Škemrá.) Michaele… Ne! (Valenti ji vleče k východu, Isabel se brání a pořád křičí. Michael stojí a zírá na plameny, neschopen odejít.) Valenti: Michaele! Pojď! Honem! Isabel: Michaele, ne! Valenti: Jdeme! (Valenti táhle Isabel ven halou. Michael nepřestává koukat na oheň – až se konečně rozhodne odejít.) (Venku. Budova je plná kouře. Michael vyběhne ze dveří, kašle a dusí se, sundavá si kravatu a bezpečnostní pás. Připojí se k Valentimu a Isabel. Valenti si prohlíží svou popálenou ruku a uvědomuje si, co se stalo Maxovi.) Valenti: --- upadl na zem. Z jeho těla vyšlehly plameny… začalo hořet. Isabel: (Přidržuje Michaela, který popadá dech a mluví k Valentimu.) Ne, on nemůže být mrtvý! On nemůže být mrtvý! Valenti: --- Podívej, snažil jsem se k němu dostat… ale jeho tělo se proměnilo v prach. (Michael a Isabel si všimnou Meris, která opouští budovu s ukrytým Claytonem a svou ochrankou. Chtějí se dostat do černé limuzíny a odjet.) Michael: Támhle jsou. Isabel: (K Valentimu.) Jsou to oni? Valenti: Jo, ale jsou ozbrojení… Počkejte! K čertu! (Rozlícení Isabel a Max jsou odhodlaní se vyrovnat s Maxovými vrahy. Meris je vidí v dálce a chladně dá příkazy svým mužům, než se dostanou do limuzíny.) Meris: Postarejte se o ně. (Muži vyndají svoje zbraně a připravují se ke střelbě. Isabel zuřivě křičí a oba s Michaelem zvednou dlaně, aby zneškodnili střelce. Ti začnou střílet. Střela zasáhne Isabel do břicha a ona reflexivně sahá po Michaelovi, padá na zem, zatímco ti muži vyletí do vzduchu. Přeletí auto a padnou mrtví, auto se skřípěním odjíždí do noci. Valenti spěchá prohlédnout Isabel, která v bolestech lape po dechu.) Michael: Co je? Valenti: Je to zlé. Dej mi svou košili. (Michael rychle sundá košili z uniformy. Valenti ji přitlačí k ráně.) Isabel: …košile… Maxi – …Maxi – Michael: Budeš v pořádku. Valenti: Jen vydrž. (Jesse s kříkem vyběhne z úkrytu ke své ženě.) Jesse: Isabel! Isabel: Maxi... Valenti: - zůstaň vzhůru…. Jesse: Isabel!! (Přijde dost blízko k Isabel.) Oh, můj bože… Valenti: Byla postřelena. Nevím, jak moc je to vážné. Isabel (slabě): …to je v pořádku… to je v pořádku… Jesse: Oh, můj bože… (Vyndá mobil a začne vytáčet číslo.) Volali jste záchranku? Michael: (Vezme Jessemu telefon.) Ne… Ne, ne – ne, ne! Jesse: Co to s Tebou je? Michael: Hej, žádná záchranka! Žádná nemocnice! Jesse: Ona umře, Ty idiote! (Stčí do Michaela. Mobil spadne a on po něm sahá. Michael se přetahuje s Jessem, aby mu zabránil telefon použít.) Co se to s Tebou sakra děje??!! Michael: Hej, nemůžeš ji vzít do nemocnice – nemůžeš!! Jesse: Proč?! Řekni mi, proč?! Michael: Protože Tvoje žena není člověk! (Omráčený Jesse přestane bojovat a zírá na Michaela.) Ok, rozumíš tomu? Tvoje žena není člověk. Jesse: Přestaň žvanit! Valenti: Ramirezi! (Jesse se podívá k Valentimu, který stále hlídá Isabel.) Podívej! (Jesse stojí a omráčeně zírá na záblesky škvařící se energie, která vychází z třesoucí se zkrvavené ruky jeho ženy.) Valenti: Je to pravda, Jesse. Vím, že to nechceš přijmout, ale je to pravda. Ona není člověk. Jesse: ….co…? Michael: Ona je mimozemšťan. My oba. (Úvodní titulky.) (Maria a Liz jsou nocí po chodníku k Winnamanu. Maria nechává Michaelovi vzkaz v hlasové schránce. Liz jde omámeně vedle ní.) Maria: Michaele, to jsem já, Maria – prosím Tě, zvedni ten telefon, protože Liz má úplně strašný pocit, že se něco špatného stalo Maxovi a já – já jen, já opravdu potřebuju, aby někdo v Roswellu zvedl telefon. (Zavěsí.) Možná bych měla zkusit Isabel nebo Jesseho – myslím, že všichni mohou být v kině nebo tak něco. Liz: Max je mrtvý, vím to… Maria: Podívej, ještě nic nevíme, ok? Myslím, jen proto, že jsi měla ten pocit – opravdu respektuju spojení mezi Tebou a Maxem a cokoliv – ale ještě nic nevíme, ok? Liz: Já… já potřebuju čas. (Liz odchází a Maria zůstane stát tam, kde je.) Maria: Ok, ale až se s někým spojím, ať to dopadne jakkoli, najdu Tě, ano? Liz: Jo. Maria: (Znovu zkouší volat.) Oh, Michaele, Michaele, Michaele! …zvedni to.. prosím! (Vidíme auto proplétat se nocí ulicemi se zapnutou houkačkou. Uvnitř vozu – Valenti řídí, Jesse sedí vzadu a snaží se telefonovat, Michael na zadním sedadle drží raněnou Isabel, tlačí svou košili proti její střelné ráně. Michaelův mobil nepřestává zvonit.) Jesse: Paule? Jo, to jsem já, Jesse. Slyšíš mě? Paule! (Jesse se otočí na Michaela a okřikne ho.) Podívej, můžeš to vypnout?!?! Já – (Michael najde svůj telefon, odmítne hovor a hodí ho přes rameno.) Paule, jo, Jesse. Slyšíš mě? Já – já Tě sotva slyším... Slyšíš mě? Isabel (nejasně): …Jesse… Jesse (k Isabel): …jen vydrž, ano? ..jen vydrž… (zpět do telefonu) Podívej, jo, mám tu naléhavý případ… a moje žena byla postřelena… Kdybych mohl jet do nemocnice, nevolal bych Ti!! …ha – halo??? Jo… Michael: Hej, košile je úplně prosáklá, co mám dělat? Valenti: Musíš udržovat tlak – nic s tím teď dělat nemůžeme!! Isabel: …ne… Maxi… Michael: Ne, Max tu není… Postaráme se o to. Vzbuď se… vzbuď se. Neopouštěj nás… jen – (k Jessemu) Jsi – jsi si jistý tím doktorem?? Jesse: Už není lékař, on je – on je můj starý kamarád ze sousedství… Michael: Co to sakra znamená?? Jesse: Jen – to znamená, drž hubu! – a nech mě jen – Paule! Jo – jeden průstřel břichem - ! – pistole, možná – Valenti: Velká – devět milimetrů! Jesse: Devět milimetrů! Podívej, jen – sejdeme se v mém bytě, ok? Adresa je 126 – Valenti: Jedeme k nám domů! Je to blíž! (Jesse vtrhle do Valentiho domu, hned za ním Michael a Jim, kteří nesou Isabel. Všichni mají na rukou krev.) Michael: Vezmeme ji na gauč… Valenti: …vezmeme ji, vezmeme ji… (Společnými silami ji položí na sedačku. To pozdvižení přivede do obýváku Kyla.) Kyle: Co se děje…? ….Oh můj bože, co se stalo? Valenti: Byla postřelena… Kyle: Ona… co? Valenti: Kyle, v garáži je sada úrazových nástrojů. Přines ji. Běž!! (Kyle vyběhne do garáže.) Jesse: (Drží Isabel za hlavu, uklidňuje ji.) ….všechno bude v pořádku… všechno bude v pořádku… všechno bude v pořádku… Isabel: …já nechci umřít… prosím… prosím… já nechci umřít… Jesse: Neumřeš. Neumřeš, slibuju, ano? (k Valentimu) Podívejte, dělejte něco! Prosím… Valenti: Dělám všechno, co můžu… Michael: Kde je ten doktor?! Valenti: Kyle!! Jesse: Už tu bude!! Valenti: Kyle!! Kyle: (Kyle běží se sadou a podává ji otci.) Potřebuje Maxe… Kde je Max? Michael: Max je mrtvý. Isabel: …Max …ne… Kyle: Co?! Michael: Max je mrtvý, jasný?! Isabel: …Max …ne… (Někdo hlasitě klepe na dveře.) Michael: Tady, podrž to! (Valenti položí Isabel na ránu velkou sterilní vložku, Michael spěchá otevřít.) Michael: Ty jsi ten doktor? Paul: Jo. Michael: Tady. (Paul jde přímo k Isabel, v ruce nese zdravotnickou tašku.) Paul: Rychle – rychle – dejte mi nějakou místnost. Jesse: Paule… díky bohu… Paul: Mám to. Podívejte se sem. (Paul vyndá světlo, aby se podíval na ránu.) Jesse: (k Isabel) …je tu doktor, ano? Doktor je tu… Paul: Půjdu dovnitř a najdu krvácení – jsou poškozená játra – ukliďte ten stůl – (k Michaelovi) Ty – v mém autě je nádoba, monitor, dýchací přístroj a – ah – převázaná deka, ok? (Michael spěchá ven.) Nemůžu nic slíbit, Jesse – ztratila strašně moc krve. Jesse: Udělej všechno, co můžeš, ano? Všechno, co dokážeš…. (k Isabel) Všechno bude v pořádku, ano? Bude to v pořádku…. Paul: (Dá Isabel injekci.) Dobrá, položíme ji na stůl, jo? Podepřít, podepřít, podepřít… vezmeme ji – raz, dva, tři, hotovo – zvednout! (Jesse, Valenti a Paul zvednou Isabel a odnesou ji na stůl. Jednoduše to uděláme … dáme ji doprostřed… pomalu ji položíme, pomalu ji položíme, pomalu ji položíme (Michael přinesl vybavení.) – nádobu sem – monitor sem, tašku na pult, přikrývku dej sem. Dobře, bude potřebovat transfuzi. Ví někdo, jakou má krevní skupinu? Michael: Uh, jo, já mám stejnou. Paul: Ok, kdo může tomu dítěti napíchnout žílu? Valenti: Já můžu. Paul: (Vyndavá chirurgické nástroje.) Dobře, dáme se do práce, chlapi. (V ložnici u Claytona a Meris tu samou noc. Meris je v nedbalkách, sedí u svého manžela, který leží na jejich posteli s nebesy, celé tělo má schované pod přikrývkou. Clayton se třese a těžce dýchá, Meris se pokouší s ním mluvit.) Meris: Claytone. Claytone, slyšíš mě? Clayton: Kde to jsem? (Jeho hlas se podivně klepe, Meris to dělá starosti.) Meris: Claytone? Clayton: Meris? Meris, jsi to Ty? (Odhodlá se odhrnout přikrývku a podívat se na něj a zajíkne se, když ho uvidí. Vypadá teď jako Max Evans.) Clayton/Max: Cítím se jako někdo… kdo zvítězil nad svou smrtí. (Vidí Meris, jak na něj podivně zírá.) Co?? ….co?? (Meris vezme stříbrné zrcátko a podá mu ho. Když po něm sáhne, všimne si své omlazené ruky.) Oh můj bože. Podívej se na moje ruce! …Meris, podívej se na moje ruce! Meris: Claytone, měl by ses podívat na tohle. Clayton/Max: (Vezme si zrcátko a vidí v něm Maxův obličej.) To nejsem já… To nemůžu být já!! (Vykočí z postele, strhne krajkovou záclonu.) Já nejsem on! Já – (Najednou se vidí v zrcadle na zdi a pomalu se k němu přibližuje. Meris přijde za ním, drží ho za ramena.) Meris: To je v pořádku, Claytone. To je v pořádku. Clayton/Max: To je nemožné… Meris: Pokoušel se Tě vyléčit… Viděla jsem ho. On… On se Tě snažil omladit. …oh bože, vrátit Ti mládí. Clayton/Max: Ale proč… proč mi dal… i svůj vzhled? Kde je on? Chci s ním mluvit. Meris: Je z něj hromádka popela. Stejně jako ze všech ostatních, kteří byli v laboratořích. Clayton/Max: Tak jsem to já… teď? Je to moje tělo. (Clayton se pomalu usměje, obdivuje své nové tělo, ohýbá paže…) Meris: Víš… není špatné. Clayton/Max: Ten mimozemšťanský kluk musel posilovat… Meris: Claytone, víš, že jsem Tě vždycky milovala takového, jaký jsi… ale tohle otevírá… zcela nové možnosti pro… náš vztah. (Meris ho obejme a Clayton/Max se k ní otočí a vášnivě ji políbí, vezme ji do náruče a odnese do postele.) (Zní Fieldova píseň „Zachraň se“.) Zhasni světlo… (Liz jde sama univerzitním areálem chladnou vermontskou nocí. Zastaví se, aby si sedla v zahraně pod stříšku a dívá se na nebe. Najde ji tu Maria.) Jen řekni dobrou noc Pro sebe Mohu Ti připomenout Kdy se najdeš Kde všechny Tvé starosti Kde Ty – Budeš silná Když Tě volají V noci On má Tvůj obrázek Ve své mysli On má Tvé číslo Na papíře Aby mohl volat Kdykoli… Maria: Spojila jsem se s Michaelem… Je to vážně pravda? Protože zachráníš sebe Maria: Je mi to líto. (Přejde sednout si vedle Liz.) Pro někoho, kdo bude Tě milovat pro sebe samou Tolikrát Právě jsme to prozradili Liz: Věděla jsem to. Někomu, koho Někomu, koho Jsi potkala v baru Liz: Jak? Vzadu v autě… Maria: On, umřel, um… v ohni, když se snažil zachránit Valentimu život… a – Michael říkal, že byl opravdu statečný. Je mi to tak líto…. (Maria se rozbrečí a Liz si ji přitáhne k sobě. Maria si položí hlavu na Lizino rameno, ta drží Mariu, sama má oči plné slz.) Protože má hrdost Je na dně Jdi dál a počítej Je to mizernější než mizerné Znám ten pocit Vykrádal jsem Přímo sám sebe Chci se naučit (Meris a Clayton leží v posteli, fascinovaní ve vášnivém objetí.) Zachráníš sebe Pro někoho, kdo bude Tě milovat pro sebe samou Tolikrát Právě jsme to prozradili Někomu, koho… (Najednou má Clayton/Max silné záblesky sebe a Liz, v bolesti se odvrátí.) Clayton/Max: Aaaah! (Stále okouzlená Meris se ho dotýká, nevšímá si jeho bolesti.) Meris: Nepřestávej… Clayton/Max: Něco… něco je špatně… (Clayton/Max má další, ještě silnější záblesky Maxe a Liz společně. Nahlas vykřikne.) Clayton/Max: Liiiiz!!! Meris: Claytone... co se stalo? Clayton/Max: Já… Já jsem viděl tu… tu dívku… Meris: Dívku? Clayton/Max: Ano… Hnědé vlasy, hnědé oči… asi osmnáctiletá… Meris: Skvělé… Clayton/Max: Je to vážné… (Vstane z postele a jde pomalu k zrcadlu.) Ona je někdo, koho Max Evans zná… někdo z jeho života… Meris: Musel jsi získat nějaké jeho vzpomínky… Claytone, vrať se do postele… Clayton/Max: On je tady. Je v mojí hlavě. Meris: Kdo? Clayton/Max: Max Evans. On stále žije. Je v mojí hlavě. Ta hlava… Ta hlava… Já vím, že jsi uvnitř, Maxi. Já vím, že jsi. Něco chceš, viď? Co to chceš? (Vidí záblesky.) Liz. Meris: Co to bylo? Claytone, jsi v pořádku? Clayton/Max: Je natankováno a auto připravené na cestu? Meris: Vždycky. Kam pojedeme? Clayton/Max: Vermont. Pojedeme do Vermontu. (Je den. Ve Valentiho domě. Michael a Valenti sedí na gauči. Paul sedí na židli naproti Jimovi, ovazuje mu popálenou paži a dlaň. Kyle čistí stůl, kde Paul právě dokončil Isabelinu operaci.) Paul: Je daleko od uzdravení. Vzal jsem jí slezinu a pokusil se opravit játra, ale… při nejlepším je to otřesná operace. Otázka je, jestli se dovnitř nedostala infekce. Pokud ano… (Paul vstane, aby si vzal pivo.) Michael: - Co? Paul: Dobře, aby měla možnost bojovat, potřebuje mnohem víc, než můžu udělat já ve vaší jídelně. Bude potřebovat nemocnici. Michael: To není možná volba. Kyle: Nikdo ji nenechá umřít. Valenti: Nikdo neumírá. Nemůžeme to rozhodnutí udělat teď. Počkejme a uvidíme, co se bude dít, ok? (Jesse vyjde z pokoje, kde leží Isabel, jde do obýváku a obléká si kabát.) Jesse: Ona uh… pořád spí. (K Michaelovi.) Ty a já. Venku. (Jesse a Michael vyjdou ven na dvorek.) Paul: Bude vadit, když si zakouřím? Valenti: Ne… klidně. Kyle (sarkasticky): Nedovedu si představit, proč jsi přišel o licenci. (Valenti se na Kyle ostře podívá.) (Na koleji ve Winnamanu u Liz. Liz sedí na posteli zachumlaná v kabátu, pletenou kapuci svetru má na hlavě a zírá do prázdna. Její spolubydlící si balí tašku, má na sobě bundu a je připravená odejít.) Eileen: Jsi si jistá, že si to nerozmyslíš? Myslím trávení jarních prázdnin na tomhle místě? Budeš tady úplně sama. I vedení fakulty bude pryč. Liz: Dobře. Víš, čím méně lidí kolem, tím líp. Eileen: Ok... (Vejde Maria. Maria a Eileen pozorují nehybnou Liz.) Maria: (k Liz) Hej. (k Eileen) Ahoj. Já jsem Maria – nejlepší kamarádka. Eileen: Já jsem Eileen – spolubydlící. Liz: (Vstane a vyběhne ze dveří.) Jsem venku. Později. Eileen: Co se s Liz děje? Stalo se něco s jejím bývalým? Maria: Ano. On je… um… Je mrtvý. (Eileen oněmí.) (Liz jde do kumbálu – tajného útočiště studentů v podkroví, který jí Eileen ukázala v minulé epizodě. Snaží se bouchnutím otevřít desku, za kterou jsou schované láhve s vínem a dalším alkoholem, ale nejde to, tak s pocitem marnosti do desky praští pěstí. Najednou deska vyletí a ji to odhodí, popadají na ni třísky. Vidí zelené záblesky elektřiny, které zase procházejí jejím obličejem a křičí.) (U Valentiho na dvoře.) Jesse: Udělej to ještě jednou. Michael: Jesse... Jesse: Dělej, ještě jednou! (Michael přejede rukou po kaktusu bez květů, ten najednou rozkvete, a pak zpět.) Jesse: Syn… Michael: Kolikrát to ještě budu muset udělat? Jesse: Já nevím… Víš, říkáš mi tuhle bláznivou historku o… jiné planetě… a… a králích… a a o přesunutí… uh – o kuklách… a vždycky když tomu začínám věřit, začínám se bát, že jsem svázaný někde v místnosti, protože jsem se zbláznil!! Ok? Takže to dělej do doby, než dokážu přijmout, že to vidím, a že opravdu… tady… (Paul projde brankou ven, aby se k nim připojil.) Paul: Ok, ok, co se tu sakra děje? Jesse: O čem to mluvíš? Paul: Isabel má teplotu 112 stupňů. Jesse (nedůvěřivý): 112?! Paul: A stoupá. Michael: Jak vysoko se může dostat, aniž by byla nebezpečná? Paul: Nebezpečná? Hah. Nech mě, abych Ti něco řekl. Teplota 107 je ve většině případů považována za osudnou. Nikdy jsme neslyšel o 108 stupních. Teď, domnívám se, se očividně nemůžu na nic ptát, ale jestli je tu ohledně Isabel něco, co bych měl vědět – je tu něco, co by mi mohlo pomoci? Je ve Vašem zájmu rozmyslet se a říct mi to. Michael: (Dívá se přímo na Jesseho.) Není tu nic, co bychom Ti mohli říct, aby to pomohlo. Paul: Ok… (Paul jde zpátky bránou. Jesse a Michael se na sebe chvíli dívají, a pak Jesse také odejde. Uvnitř sedí Kyle u Isabel a drží ji za ruku. Stále je v bezvědomí.) Kyle: Víš, já… uh, myslel jsem… uh, heh… Koukni, asi si říkáš - „Všechno je jednou poprvé.“ (Pousměje se.) Beztak jsem si myslel, že uh… od té doby, co má Liz nějaké mimozemské schopnosti… když jí Max zachránil život,… že… víš, že ve mně je taky něco mimozemskýho. (Vidíme, jak za Kylem do místnosti vchází Jesse. Kyle ho nevidí. Jesse ho tiše pozoruje.) Možná mám schopnost léčit… Tak jen… mě nech… to zkusit… (Kyle stiskne pevně Isabelinu ruku a druhou namíří proti ní a na chvíli se soustředí, ale nic se nestane. Kyle pláče, pak se na Isabel pokusí usmát. Jesse vejde.) Kyle: Stálo za to to zkusit. Znáš mě – Všechno jednou zkusím. (Ve Winnamanu. Maria v podkroví najde Liz, jak sedí v okně, opilá, dívá se ven a drží láhev s alkoholem.) Maria: Ahoj. Liz: Jak je Isabel? Maria: Dobře ne. Michael říká, že jí teplota vystoupala na 115. Liz: Wow... To je opravdu vysoká… Maria: Jo. Liz: To je opravdu vysoká… opravdu opravdu dlouhá cesta dolů… Maria: Liz. Mohla bys zrovna teď sedět jinde než v okně, prosím? Liz: (Podívá se na Mariu.) Oh, nedělej si starosti. Nebudu skákat. (Maria vidí díru v dřevěné zdi.) Maria: A co se to tu stalo? Liz: Oh. Tohle? Moje síly jsou zpět. -pshk!! (Rukama naznačí výbuch.) Maria: Tvoje síly? Myslela jsem, že… Liz: Že zmizí, protože Max umřel? Myslím, že ne. (Liz se zamotá. Maria jde k ní, aby jí vzala láhev.) Maria: Dobře. Dost. Liz: Ne, máš pravdu. Máš pravdu. (Liz seskočí z okna a jde si pro další láhev.) Maria: K čertu, Liz! Liz: K čertu, Mario! Maria: Ok, podívej, já rozumím, čím procházíš, opravdu ano, ale opíjením ničemu nepomůžeš… Liz: Opravdu to víš? Rozumíš tomu, čím procházím? Je Michael mrtvý? Protože Max je. A víš, všechny ty věci, o kterých jsem snila celé ty tři roky, jsou teď pryč! Tak proč mi nevysvětlíš, jak tomu můžeš rozumět?! Maria: Víš co? Já… nebudu se s Tebou dohadovat v tomhle stavu. Liz: Proč? Protože jsem strašně opilá? Fajn, to je… víš co? Je to… je to tak zlé. …Jdu na vzduch. (Maria zůstane stát, znepokojená a znechucená.) (Venku. Je pozdě odpoledne. Liz jde opile areálem, je po dešti. Na trávě uklouzne a upadne. Zůstane ležet a směje se. Najednou proti světlé obloze vidí obrys postavy. Dolů se na ni dívá Maxův obraz. Zatřese hlavou, ale obraz přetrvává a obchází jí. Liz se tomu hlasitě směje.) Liz: Ty tu nejsi… Jsi sen… (Postava Maxe si před ni klekne a prohlíží si ji.) Ok… ok, to není… už to není vtipné. (Sedne si.) Já jen… potřebuju se probudit… Musíš jít pryč, ok? (Snaží se odstrčit ten přízrak.) Prostě jdi pryč! (Dotkne se ho, najednou vidí záblesky hvězd, Maxe, jak ji léčí, dětství. Na chvíli je ohromená, pak ho rychle obejme.) Liz: Oh můj bože. Maxi! (Překvapený a nejistý Clayton/Max nechá Liz, aby ho políbila. Meris je pozoruje za rohem budovy. Liz se na chvíli zarazí a dívá se na něj. Najednou do něj z Liz projde vlna zelené energie a odchodí ho na zem.) Liz: Maxi? Co – co je, uh… co se děje, Maxi? Jsi v pořádku? (Clayton/Max, ohromený a dezorientovaný, vidí rozmazaně a všechno se mu točí. Lizin hlas mu zní zkresleně.) Liz: Maxi? …Jsi v pořádku? Co se děje, Maxi? Oh můj bože – oh můj bože... Maxi… Clayton/Max: Ne… Ne!! (Clayton/Max běží pryč.) Liz: Maxi?! Maxi! Vrať se!! (Liz najednou vidí, jak se nebe otáčí kolem ní, až upadne do mdlob.) (Isabel je stále v bezvědomí. Sedí u ní Michael, jemně jí drží za ruku a mluví na ni.) Michael: …první den školy, třetí třída. Stojím ve frontě na oběd, dohaduju se s tím blbcem, panem Trevorsem. Tvrdí mi, že v jídelně nevezmou moje stravenky. Já říkám „Jsou na jídlo, ne?“ A on se podívá dolů na mě… a říká – s tím svým oholeným knírem a stupidním účesem – „Nejsem zvědavý na drzosti… pěstounských pitomců.“ Mám chuť kopnout mu koule až do krku… ale pak citím, že se na mě někdo dívá… Je to jako horký světlo…. namířený zezadu na můj krk a… otočím se a uh… jsi tam Ty. Sedíš u stolu úplně sama a zíráš přímo na mě. Tak jdu a přisednu si k Tobě. Pořád se na mě díváš těma Tvýma velkýma očima. A, ah… postrčila jsi zbytek svého jídla přede mě a řekla „Můžeš si vzít můj oběd.“ A v tu chvíli jsem věděl, že jsi jiná. Myslel jsem si, že jsi tak jiná jako já… jenže lidé Tě měli rádi a chtěli Tě mít u sebe. (Michael se rozpláče.) …Chci Tě u sebe… chci Tě tu mít, tak prosím neodcházej… (Položí hlavu na Isabel. Drží ji za ruku, až z něj do Isabel přejde bílá léčivá energie. Cítí její nečekaný pohyb, zvedne hlavu, aby se na ni podíval.) Isabel: Pořád mi dlužíš ten oběd. Michael: (Uchvácený radostí zavolá ostatní.) Hej, chlapi! Chlapi! Honem, pojďte sem, rychle!! (Paul, Jesse, Kyle a Valenti spěchají dovnitř. Všichni jsou šťastní a vděční, že vidí Isabel při vědomí.) Paul: (Rychle ji kontroluje a měří teplotu.) Životní funkce jsou stabilní… Teplotá také klesla… 101. Bože, potřebuju cigaretu. (Odchází z pokoje.) Isabel: (Slabě se usmívá.) Slyšela jsem, Michaele. Slyšela jsem Tě. Byla jsem někdy jinde, ale šla jsem zpátky za Tvým hlasem. (Je stále slabá, podívá se na neklidného Jesseho a pokouší se usmát.) (Uvnitř knihovny ve Winnamanu. Meris mluví příkře na zmateného a ztrápeného Claytona/Maxe.) Meris: Dobře, Claytone, poslouchej. Musíš nad tím získat kontrolu. Clayton/Max: Já nemůžu – musím jít za ní. Já – já musím. Ona je moje životní láska. Meris (omráčená): Podívej se na mě. Clayton/Max: Liz…. (Clayton/Max se dá k odchodu, Meris jde za ním.) Meris: Poslouchej mě. Strávila jsem posledních 10 let svého života tím, že jsem se pokoušela najít Ti lék. Claytone! Kvůli Tobě jsem kradla patenty… Bože, Claytone, kvůli Tobě jsem i zabíjela lidi. Nedělala jsem to proto, abych se teď dívala, jak to všechno zahodíš kvůli nějakému návalu puberty! Clayton/Max: Je to víc než to! Je to Max… on to tak chce – cítím, jak bojuje o kontrolu, já… on chce být s Liz… být s Liz… Meris: Dobře, tady je to, co uděláme. Zbavíme se té holky. Clayton/Max: Ne! Ne, já ji miluju. Meris: Ne, Claytone, nemyslíš jasně. Koukni, Ty ji nemiluješ. To Max. Dokud je živá… on má něco – čeho se může držet… pro co bojovat… (Začne na něj mluvit jako by byl milé malé dítě.) Podívej… kdyby byla mrtvá, musel by se vzdát. Pak… ty hlasy ve Tvé hlavě přestanou… (Meris vezme jeho hlavu do dlaní, Clayton se dotkne její dlaně a jde blíž k ní, ale pak se zase vrací zpět.) Clayton/Max: Ale já – ne, já – já ji miluju… Meris: To neříkej!! Jednoduše na to zapomeň! Musíš ji zabít. Claytone… Musíš-zabít-tu-lásku-aby-ses-uvolnil. Musíš zabít tu, co miluješ… abys byl volný. Claytone, musíš ji zabít. Rozumíš, co Ti říkám?? (Ještě víc dezorientovaný a zmatený Clayton/Max se snaží soustředit na to, co říká.) Meris: Claytone. K čertu, Claytone, poslouchej mě. Vzchop se a získej kontrolu. Musíš zabít tu lásku, abys byl volný. Musíš zabít – (Najednou Clayton/Max chytne Meris za krk a trhne její hlavou. Její mrtvé tělo se skácí na zem a on odchází.) Clayton/Max: Liz. (V kuchyni u Valentiho doma. Přijde Jesse, aby dal Paulovi obálku. Pak jde do lednice pro pivo.) Jesse: Tady máš. Můžeš si to přepočítat, jestli chceš. Paul: Ty jsi ten poslední člověk, u kterého bych se obával, že mě podvede, Jesse. Ty jsi chlápek, kterého Diogenes hledal. Huh. Víš, Diogenes. Chodí po Athénách, hledá – Jesse: Jo – hledá čestného muže. Šel jsem na vysokou. Paul: Heh huh. Jako já. Teď se na mě podívej. Bez licence, nechtěný, nemilovaný. A to všechno jen proto, že jsem napsal pár předpisů pro kamarády… Jesse: Oni nebyli Tví kamarádi, Paule. Obzvlášť ne ti, z kterých se vyklubali federální agenti. Paul: Pravda. Ale víš, co je pravda? V zásadě jsem přišel o licenci, protože …protože nejsem čestný chlápek. Ani Tví přátelé tady. Jesse: Nashle, Paule. Paul: Jsi tu v něčem zapletený. Nevím, co to je a nechci to vědět, ale je to plné lží propletených s dalšími lžmi… a takový Ty nejsi. Ty jsi jeden z těch dobrých, chlápků, Jesse. Jesse: Takoví jsou i mí přátelé. Paul: Jsou to lháři. Nemůžeš jim věřit. Ne, když je to důležité. Ne, když přijde čas „opěvovat Babylon a a zničit plány bezbožných mužů“. Bob Marley… vzpomínáš? Jesse: Jo. Dostal jsem doporučení. Paul: Hodně štěstí, Jesse. Jesse: Díky. (Potřesou si rukou, Paul odejde a Jesse zůstane sám se svými neklidnými myšlenkami.) Liz se vzbudí s kocovinou a dezorientovaná ve své kolejní posteli, nad ní sedí Maria, háže tabletu do sklenice s vodou.) Liz: Kde to jsem? Maria: Vzala jsem Tě zpět do Tvého pokoje. Liz: Vzala jsi mě (Zkusí se posadit.) Owww... (Padne zpátky do postele a drží si hlavu.) uhn. Maria: Ano, owww… Tady máš, honem. Vezmi si to. To si mamka bere na kocovinu. Honem. Liz: (Vezme si sklenici.) Eh! – Je to studené. Maria: A-no… Ty jsi taky studená. Ležela jsi na zmrzlém trávníku přes půl hodiny, než jsem Tě našla. Máš štěstí, že jsi nezmrzla. (Liz si vezme pití.) Liz: Díky, Mario. Maria: To nic, proto jsem tady. Teď mi udělej laskavost… Liz: Hmm. Maria: Opakuj po mně. “Promiň, Mario.” Liz: “Promiň, Mario.” Maria: (Směje se.) Ok… odpouštím Ti. Liz: Můžu vědět, proč se omlouvám? Maria: (Směje se.) Umm… nech to být. Já to nechala. (Venku. Clayton/Max jde nocí, hledá Liz. Vidí jediný pokoj, kde svítí světlo.) (Uvnitř. Liz si najednou sedne na posteli, je užaslá. Otočí se na Mariu.) Liz: Max – je tady. Viděla jsem ho… Maria: Co?? Počkej… Liz: Ne, Mario, dneska jsem ho viděla! Já – spadla jsem nebo tak něco a on stál nade mnou, a pak mě políbil… Já my – - já myslím… Maria: Ne, hlupáčku, to se Ti zdálo… (Pohladí Liz po vlasech, ta zmlkne.) Liz (zklamaně): Jo… Myslím, že se mi tu muselo… zdát. Maria: Jo, hodně jsi pila. Liz: Měla bych si dát sprchu. Maria: Musím souhlasit. Liz: Ok… (Usměje se a sebere si věci do sprchy. Když si bere oblečení, znovu se otočí na Mariu.) Víš,… Ty jsi pro mě ten nejmimořádnější člověk na světě. (Obejmou se.) Maria: Stejně jako Ty… (Liz odjde a Maria si vezme Lizin CD přehrávač a pustí si hudbu. Je to Bob Marley “Zpěv pro Babylon”.) (Clayton/Max vejde tiše do pokoje a přibližuje se k Marie. Ta se otočí a on ji rychle chytí za krk a začne ji škrtit. Liz vběhne zpátky do pokoje a Clayton/Max odhodí omráčenou Mariu na postel.) Liz: Maxi? (Nejprve je šťastná, že ho vidí, pak si uvědomí, co dělal s Mariou.) Co se děje, Maxi? Clayton/Max: (Pořád vidí zkresleně a rozmazaně.) Clayton. (Liz teď jasně cítí hrozbu a uteče. Clayton/Max běží za ní chodbou. Odstrkuje nábytek, který mu staví do cesty. Běží nahoru po schodech. Liz konečně doběhne do podkrovního pokoje a zkouší zabarikádovat vchod, ale Clayton/Max vtrhne dovnitř. Odhazuje předměty, která na něj Liz háže a přibližuje se k ní.) Liz: Nepřibližuj se ke mně! – ať jsi kdokoli - jen – zůstaň tam!! (Vezme golfovou hůl a rozmáchne se, ale on ji stejně chytne za krk. Liz se dusí. Najednou z jeho těla vytryskne vlna zelené energie a odhodí ho na zem. Kolísavě si klekne na kolena.) Clayton/Max: Liz? Liz: Maxi? Maxi?! (Liz položí hůl na zem, klekne si na zem a plíží se k němu. Těžce dýchá a je napjatý, zvedne ruku, aby ji varoval.) Clayton/Max: Ne… Ne, jsi v nebezpečí… Liz: Maxi? Co – co se Ti stalo? Clayton/Max: Já nevím. Já – já jsem v tomhle těle, ale nejsem to skutečně já… Liz: Oh můj bože. Ok… ok, nech mě, ať Ti pomůžu… Clayton/Max: (Vykřikne.) Sklapni! Není čas. Už to dlouho nevydžím, já… Musíš zabít tohle tělo. Musíš zastavit Claytona. Liz: (Vrtí hlavou.) Ne… Clayton/Max: Musíš… zabije Tě, pokud to neuděláš. Liz, prosím. Vezmi tu hůl… udělej to. Liz: Maxi… Clayton/Max: UDĚLEJ TO!! Liz, udělej to… Liz: Je mi líto, Maxi… Já Tě miluju… (Zatímco mu Liz vyznává lásku, projeví se v těle zase Clayton. Liz se rozmáchne holí, ale on uhne a spěchá ji uškrtit. Škrtí ji a Liz se podaří dosáhnout na kus staré trubky a praští ho s ní do hlavy. Na chvíli zavrávorá, ale pak se zase žene k ní. Vrhne se na ni s takovou silou, že oba propadnou oknem a padají dolů z nejvyššího patra budovy. Během pádu vidí Liz záblesky milovaných lidí – tátu, Mariu, maminku, Alexe, Maxe. Clayton/Max vidí důležité okamžiky, které sdílel s Liz, rozbrečí se.) Clayton/Max: Ne-e-e-e-!!!! (Natáhle ruku, aby vytvořil pomocí své energie pole, které zabrání pádu Liz. Když už Liz je zachycena v ochranné zelené síti, Clayton/Max propadne stříškou. Po chvíli pole zmizí a Liz spadne. Nejprve spadne na stříšku, potom se skutálí na zem. Oba zůstanou ležet na zmrzlé zemi.) (Jesse sedí u zotavující se Isabel. Ani jeden neví, co říct. Isabel si ustaraně pohrává se snubním prstýnkem.) Isabel: Jsme v pohodě? Jesse: Já nevím. Myslím, dívám se na Tebe… a já – já vím, že Tě miluju… Isabel: Ale já jsme Ti lhala. (Jesse sklopí zrak a přikývne.) Vždycky jsem ve svém srdci věděla, že bys mi to nikdy neodpustil. Jesse: Tak to není. Myslím, já – jo, dotklo se mě, že jsi mi lhala… ale dokážu se přes to přenést… Isabel: (Nadějně.) Můžeš? Jesse: Jo. Jo, časem… a já – podívej, já – já nejsem dokonalý. Jednou nebo dvakrát jsem zalhal. A Ty, sakra, vyrostla jsi ve lhaní všem okolo… stalo se to pro Tebe přirozené. Isabel: Hej to nikdy nebylo… nikdy kvůli Tobě. Lhala jsem jen o tom, kdo v podstatě jsem. Jesse: A byla jsi v tom vážně dobrá. Isabel, byla jsi… vážně dobrá. Isabel: A to je právě ten problém, že? Ne, že jsem lhala… ale že jsem v tom dobrá. Jesse: Věřil jsem Ti, naprosto. Myslím… děly se divné věci a já… jsem nikdy nepochyboval, že vím… že vím, kdo moje žena skutečně je… Myslím, já – já jsem si vzal Isabel Evansovou. Není žádná Isabel Evansová. Isabel je – je ta osoba, kterou jsi schovávala. Já – já jen… Isabel: Máš pravdu. Máš ve všem pravdu. I když myslíš, že jsem… opravdu dobrý lhář… chci, abys věděl, že říkám pravdu, když říkám, že Tě miluju… a miluju být Tvou ženou. Jesse: Ok…. Isabel: Kam odtud půjdeme? (V očích se jí lesknou slzy.) Jesse: Nemám ponětí… (Liz se pomalu zvedne a prohlíží Maxovo tělo, které pořád nehybně leží na zemi tváří dolů. Otočí ho a snaží se nahmatat puls na zápěstí, a pak na krku. Tep nenajde a bolestně přijme, že je mrtvý. Něžně vezme jeho hlavu do dlaní a skloní se nad ním. Když mu dává poslední polibek, skápne na jeho tvář pár slz. Pak kupodivu uvidí, jak jeho obličejem prochází vlna bílé energie. Začne se v obličejí měnit zpět na Claytona, pak zase přejde do Maxovy podoby. Najednou vidí, že je živý.) Liz: Maxi? Max: Liz? Přivedla jsi mě zpět… Liz: (Užasle se dívá na něj dolů): Myslím, že jsme vyrovnaní. (Max se pokusí usmát, ale je stále slabý a v bolestech, snaží se pohnout. Obejme ho a pomůže mu posadit se.) (Max a Liz sedí spolu na zemi a Liz ho něžně drží. Konečně vidíme, že je Maria v pořádku, snaží se proklestit zelení, která je kolem budovy. Najde Liz, jak sedí pod troskami stříšky a někoho jemně drží v náruči. Spěchá k nim.) Maria: Co se stalo? (Liz a Max se k ní otočí. Maria už rozezná Maxův obličej a jen zůstane užasle koukat.) Liz: Pojďme domů. (Znovu hraje písnička Sense Fielda “Zachraň se”, když ti tři odcházejí společně do noci. Liz drží Mariu za pravou ruku a Max se odpírá o její rameno, jdou v obětí.) Zhasni světlo… Jen řekni dobrou noc Pro sebe Mohu Ti připomenout Kdy se najdeš Kde všechny Tvé starosti Kde Ty – Budeš silná Zachráníš se Pro někoho, kdo bude Tě milovat pro sebe samou A milovat mě kvůli mně… ber to…