=======================================
.: Roswell: Portál Fanoušků :.
- http://www.roswell-serial.cz -
=======================================
::PANACEA::
::VŠELÉK::
=======================================
Překlad: Kathy B.
=======================================
Poznámka: bez kontroly
=======================================


{Je 11.29 v noci, jsme v Meta-chemu. Michael spí v práci. Malcolm ho poplácá po rameni.}

Malcolm: Miku, vzbuď se.
Michael: Co je?
Malcolm: Koukni na tohle. (Vybalancuje pero na nose)
Michael: Tys mě vzbudil kvůli tomuhle?
Malcolm: Podařilo se mi to i před chvílí.
Michael: Už aby tu byli i ostatní. Tyhle směny, kde jsme jen dva, jsou strašná nuda.
Malcolm: Ekonomický důvody. (Michael si strhne náplast, Malcolm si všimne jeho rány) Co se ti stalo s rukou?
Michael: Prošla oknem.
Malcolm: To schválně?
Michael: Kvůli Marii.
Malcolm: Chlape, za to ti žádná nestojí.
Michael: To teda ne.
Malcolm: Nechtěl by ses o víkendu stavit? Potřebuju protihráče, pořídil jsem si Madden 2002 a můj počítač mi dává zabrat.
Michael: Jasně, ale budu hrát za Vrány.
Malcolm: Fajn, ale nedostaneš Jamala Lewise, protože existuje v realitě.
Michael: Nepotřebuju ho, mám Raye Lewise.
Malcolm: Cokoli, pokud přijdeš.
Michael: Fajn, domluveno. Je čas na obhlídku. Jdeme.

{Michael s Malcolmem jdou na obhlídku budovy. Do místnosti, ze které vyšli, nepozorovaně vejdou nějací muži v bílém oblečení a vezmou odpadky. Najdou Michaelovu náplast.
Liz přijíždí na Winnamanskou akademii.}

Lizin hlas: Milá Mario, je nesmírně osvobozující strávit týden v zasmraděném autobuse. Čím dál jsem od Roswellu, tím svobodnější se cítím. Však víš, jako normální teenager. Vlastně když jsem přijela na Winnamanskou akademii, bylo mi, jako kdybych se vracela domů.

{Liz pošle dopis a jde se ubytovat. Absolvuje vstupní pohovor s děkankou Winnamanské akademie.}

Děkanka: Tady na Winnamanu máme velice přísná pravidla. Pravděpodobně jsme zde podstatně disciplinovanější, než jste zvyklá.
Liz: Ale to je přesně to, co teď chci.
Děkanka: Dobře. Máme zde pravidla a očekáváme,že se budou dodržovat. Večerka v devět. Chlapcům není povolen přístup. Nesmí se zde kouřit, konzumovat alkohol a brát drogy. 
Liz: Myslím, že děvčata tohle považují za určitý druh vězení. Ale já jsem vlastně vděčná za to, že kolem sebe budu mít určité hranice. S trochou disciplíny to možná na ten Harvard dotáhnu.

{Liz klepe na dveře na kolejích, otvírá jí nová spolubydlící.}

Liz: Myslím, že tohle je můj pokoj.
Spolubydlící: Myslíš?
Liz: (Zkontroluje číslo pokoje) Jo, je.
Spolubydlící: No, věděla jsem, že v něm dlouho sama nezůstanu.
Liz: (Vejde do pokoje) Jsi Ilene Burrowsová?
Ileen: Jo. Jsem uvítací výbor. A ty jsi určitě Elizabeth Parkerová.
Liz: Řekli ti, že přijdu?
Ileen: To ne. Možná teď radši zahodíš cedulku se svým jménem, jelikož ses už nastěhovala. Takže, Elizabeth, Liz, jak ti mám říkat? (Vytáhne cigarety)
Liz: (Odepne si z oblečení cedulku se jménem) Beth, říkej mi Beth.
Ileen: A odkud jsi, Beth?
Liz: Z Kalifornie.
Ileen: Z které části? (Zapálí si cigaretu)
Liz: (Vybaluje si věci) No, nedaleko Disneylandu.
Ileen: Šťastlivče. Máš doma kluka?
Liz: Hmmm, ne.
Ileen: Jsi lesbička?
Liz: Prosím?
Ileen: Já tě neprosila o rande. Je tu spousta holek, které jsou… obojetné. (Ukáže na cigaretu) Nevadí ti to?
Liz: Popravdě řečeno vadí. Právě jsem si vyslechla kázání o zdejších pravidlech a nechci se dostat do nepříjemností pět minut na to, co jsem sem přišla.
Ileen: To byla řečnická otázka. Já to neuhasím.
Liz: Tak proč ses ptala?
Ileen: Snažila jsem se být zdvořilá.

{Ozve se zaklepání na dveře.}

Ileen: Kdo je to?
Děkanka: Děkanka Hackettová.
Ileen: Doprčic. (Vstane, uhasí cigaretu a snaží se rozehnat rukou cigaretový kouř)
Liz: (Volá na děkanku) Moment! (Svléká se, zatímco Ileen stříká osvěžovačem vzduchu). Minutku, právě se převlékám. Hned otevřu. (Zapálí svíčku) Už jdu. (Otevře dveře) Dobrý den. Omlouvám se, chtěla jsem se převléct do školní uniformy.
Děkanka: Cítím kouř.
Liz: Ne, to jsem právě zapálila svíčku. Je to dovoleno?
Děkanka: Samozřejmě. Zapomněla jsem vám dát tohle. (Podá Liz listiny) Vyplňte to a ráno mi to odevzdejte.
Liz: Udělám to. Děkuji. (Děkanka odchází, Liz zavře dveře)
Ileen: (Obdivně) Tobě to teda pálí.
Liz: Praxe.

{Záběry na dopravní ruch v New Yorku.}

Mariin hlas: Milá Liz, říká se, že New York je na první pohled ohromující. Ty davy, hluk, neutuchající energie nováčky zahltí. Ale mě ne. Já to zbožňuju. Nikdy neodjedu. Tohle je můj typ města. Vlastně se cítím… ani nevím… jako kdybych se vrátila domů.

{U chodníku, kde hraje na svůj nástroj pouliční kytarista, zastaví limuzína, ve které sedí Maria. Hodí něco na kytaristu, kterým je její přítel Billy, a ten se otočí.}

Billy: Mario! Co ty tady!?
Maria: Jsem rocková hvězda. No tak, netvař se tak šokovaně. Řekla jsem ti, že přijedu.
Billy: To jo, ale neřekla jsi mi, že dorazíš v limuzíně.
Maria: No co na to říct, moje společnost mě zbožňuje.
Billy: To teda jo. Dali ti i limuzínu.
Maria: No tak docela to není, vlastně ji mám půjčenou od Dominique Dayinarchickové. Musíš ji poznat. Je to skutečná vyhledávačka talentů. Musím vás dva seznámit. Jsem si jistá, že se jí bude líbit i tvoje muzika.
Billy: To by bylo fajn, ale to nemusíš.
Maria: Ale no tak. To nic není. Rychle si nasedni, jinak na to nahrávání přijedu pozdě. Jedem.

{Zpátky v Meta-chemu. Michael a Malcolm dělají obchůzku.}

Michael: (Zmáčkne kliku) V pořádku.
Malcolm: Co myslíš, že je za těmi všemi tajnými dveřmi?
Michael: Tak to ti neřeknu, jelikož o tom nepřemýšlím. Je mi to fuk.
Malcolm: Tak mně teda ne.
Michael: (Zmáčkne kliku) V pořádku. No samozřejmě, že tobě ne.
Malcolm: Zdá se, že Meta-chem je dost tajnůstkářský. Říkám ti, že tady určitě schovávají nějakou havarovanou mimozemskou loď a snaží se ukrást její technologii. Odkud si myslíš, že se vzaly dálkové ovladače, mikrovlnky nebo mobily?
Michael: Monku, Meta-chem je farmaceutická společnost. V těch tajných laboratořích mají nějakou tajnou formuli na nový sirup proti kašli. No tak, jdeme.

{Uvnitř tajné laboratoře se někdo dívá na vzorky Michaelovy krve. Někdo natáhne Michaelovu krev do stříkačky. Otočí se na vedle stojící ženu.}

Doktor: Jste si tím jistá?
Žena: Udělejte to.

{Doktor roztáhne závěs a vstříkne Michaelovu krev .
Zpátky v místnosti pro ostrahu, kde jsou Michael s Malcolmem.}

Malcolm: Tak kdy dostanu svých čtyřicet babek?
Michael: Já ti platit nebudu.
Malcolm: To nedokážeš.
Michael: Sleduj mě. Hraju v hvězdném týmu proti Vránám bez Jamala Lewise. To není fér.
Malcolm: Dostaň se do ligy, jak chceš. Já spořím všechny peníze na den svatého Valentýna.
Michael: Vždyť nemáš holku, Monku.
Malcolm: Já… já je utratím sám.
Michael: Jsi zvláštní, víš to?

{Monitor začne pípat.}

Michael: Hej, modrý kód v sektoru pět. Podíváme se na to. (Zobrazí sektor na monitoru)
Malcolm: Někdo se tam vloupal.
Michael: A je to doopravdy.
Malcolm: Jo, fakt to nevypadá jako cvičení.
Michael: Dobře, zavolej 911. Půjdu dolů, abych to tam zajistil.

{Malcolm telefonuje, Michael jde zkontrolovat sektor pět a zjistí, že jsou tam otevřené dveře a rozbité okno. Vysílačkou se zkontaktuje s Monkem.}

Michael: (Do vysílačky) Východ není porušený. Nikoho nevidím.
Malcolm: Policie je už na cestě. Jdu dolů.

{Zhasnou světla.}

Michael: Hej, Monku, co se děje?
Malcolm: To jsem nebyl já. Už jsem v řídícím středisku, Michaeli. Někoho vidím.
Michael: Počkej tam, už jdu.
Malcolm: Zastavte se! Nehýbejte se! (Michael slyší výstřely)
Michael: Monku. Monku! (Rozběhne se)

{Michael doběhne do řídícího střediska a uvidí mizící postavu. Monk leží postřelený na podlaze. Michael ho otočí.}

Michael: Monku. Monku, podívej se na mě. Monku, podívej se na mě. To ne. Monku. Malcolme. Monku. Ach Bože, Monku. (Křičí) No tak, nesmíš umřít.

{Ráno v Meta-chemu na poradě na ředitelství.}

Žena: Chci si to ujasnit. Co se stalo, když spustil alarm?
Michael: Zjistili jsme, že se do budovy někdo dos…
Žena: Neslyším vás, mohl byste mluvit hlasitěji?
Michael: (Odkašle si) Zjistili jsme, že se někdo dostal do sektoru pět, a já jsem šel dolů, abych zajistil východ.
Žena: (Něco si zapisuje) A pan Piles nešel s vámi.
Michael: Ne, volal na policii. Potom zhasla světla a my se domlouvali vysílačkou. Řekl, že někoho viděl. A potom jsem uslyšel výstřely.
Žena: (Něco si zapíše) No dobrá, myslím, že to uzavřeme, co říkáte, pánové? Má někdo ještě nějaké otázky? (Přítomní muži zavrtí hlavou) Dobře. Pane Guerine, můžete jít.
Michael: A to je všechno? Nechce se mnou mluvit policie?
Žena: Ne, ne, ne. To je v pořádku. Pošleme jim záznamy vlastního vyšetřování.
Michael: Ale… Měl bych zajít na stanici. Jsem jediný očitý svědek.
Žena: To skutečně nebude nutné, pane Guerine. Chápu, že jste prožil nepříjemnou věc. Vezměte si pár dnů volno.

{Michael se na ni zaraženě podívá.
V další scéně jde Michael k Valentiovým domů, klepe na dveře. Otevře Kyle.}

Kyle: Michaeli, už jsem o tom slyšel a je mi líto, že… (Michael se prožene kolem něj až do obývacího pokoje Valentiových, kde na pohovce sedí Jim a čte si)
Michael: Valenti, potřebuju vaši radu.
Jim: Ohledně čeho?
Michael: Chci najít toho, kdo zabil mého přítele.
Jim: Vždyť to vyšetřuje policie.
Michael: No to je ale právě ten problém. Jsem jediný očitý svědek a Meta-chem nechce, abych mluvil s policajty.
Jim: Michaeli, uklidni se. Budu se muset dostat do obrazu. Sedni si a řekni mi, co jsi viděl.
Michael: (Posadí se) Někoho jsem zahlídl, ale byla tam tma.
Jim: Můžeš dát nějaký popis? Byl vysoký, malý, tlustý, hubený?
Michael: Myslím, že byl dost vysoký, ale jak říkám, byla to jen chvilka. Snažil jsem se pomoct Monkovi.
Jim: No dobře, a co záznamy z videokamer? Copak všude nejsou kamery?
Michael: To sice jo, ale vypadla elektřina, tím pádem kamery nefungovaly.
Kyle: Zdá se, že se s tím nedá moc dělat.
Jim: (Vymění si významný pohled s Kylem) Něco ti povím. Možná ti dokážu pomoct.

{Zpátky na Winnamanské akademii. Ileen na chodbě telefonuje.}

Ilene: Tady na patře žádná Liz Parkerová není. (Zrovna kolem prochází Liz) Aha. Hej, Liz, někdo s tebou chce mluvit.

{Ilene podá telefonní sluchátko Liz a odejde.}

Liz: Haló?
Max: Liz, to jsem já.
Liz: Ahoj, Maxi.
Max: Chybíš mi.
Liz: Omlouvám se, že jsem ti nezavolala, ale nevěděla jsem, jak se chovat po tom všem, co jsem ti řekla.
Max: Na to nemysli, jen chci vědět, jestli jsi v pořádku.
Liz: Jsem. Fakt jsem. Je mi tu fajn. Mají tady kroužek biologie a tenhle víkend jedu na lyžařský výlet.
Max: Takže se neobjevily další příznaky?
Liz: Ne, od té doby, co jsem přijela sem, tak ne.
Max: To je bezva. Takže by ses mohla brzy vrátit domů. Já vím, co jsi napsala do dopisu, že chceš pryč z Roswellu a od toho všeho, ale vím, že to nějak dokážeme vyřešit. (Liz začne reagovat na jeho hlas a telefonní sluchátko začne tát.}
Liz: Panebože.
Max: Co? Co se stalo?
Liz: Nic.
Max: Liz. Jsi v pořádku?
Liz: Jo, Maxi, jsem v pořádku. Jen teď nemůžu mluvit.
Max: Můžeš mi zavolat později?
Liz: Zkusím to. Prostě teď musím zavěsit, Maxi. Ahoj.

{Nějaká studentka se blíží k telefonu, Liz zavěsí.}

Liz: (K blížící se studentce) Telefon nefunguje. Je… je porouchaný.

{Vidíme, že z telefonního sluchátka se kouří.
Zpátky v nahrávacím studiu v New Yorku. Hraje jedna z Mariiných nahrávek.}

Maria: (Zpívá) Ta druhá půlka tebe není můj přítel, ne, oh, ne… Proto se vždycky vracím…
Dom: Zní to skvěle.
Maria: Dominique, tohle je můj dobrý přítel Billy Darden. Skládá skvělé písničky.
Dom: Super, pošli mi demonahrávku. Ráda si ji poslechnu.
Billy: Jasně, teda pokud o to skutečně máte zájem, můžu vám něco zahrát hned teď.
Dom: No demonahrávka by byla lepší.
Billy: Dobře. (Dá Dom nahrávku)
Dom: Díky. No tak, zlato, tahle písnička je dobrá. Je fakt dobrá, jen si nejsem úplně jistá, jestli to bude trhák. Chápeš, co myslím?
Maria: Takže už tuhle písničku nechcete.
Dom: Já ji zbožňuju, ale možná by bylo potřeba zvolit něco lehčího.
Maria: No tak dobře, pokud chtějí jinou písničku, můžeme s Billym…
Dom: Zlato, já vlastně jednu písničku mám právě tady.
Maria: J-já nerozumím. Myslela jsem, že chcete mě, protože skládám písničky.
Dom: Jistě, zlato, že tě chceme. Kvůli tvému hlasu a vzhledu. Všechno, všechno. Celý ten Delucovský balíček.
Maria: No jo, ale já… já tohle nesložila.
Dom: No, o to se postarali profesionálové. Bez urážky, ty jsi… jsi prostě nová, nezralá.
Maria: Ale já… já ani takhle nepřemýšlím.
Dom: No dobře. Prostě to zkus, ano? Důvěřuj mi. Víš co? Nahrajeme tuhle písničku a pokud se ti to nakonec stejně nebude líbit a budeš chtít zpívat svoji vlastní písničku, tak to tak uděláme. Domluveno? Já jen chci, abys měla víc možností.
Maria: Dobře.
Dom: Tak domluveno.
Maria: Fajn.
Dom: Skvělé. 
Maria: (Kysele) Výborně.

{Zpátky na Winnamanské akademii, Liz vejde do pokoje, Ilene si čte.}

Ilene: Takže Liz nebo Beth?
Liz: (Sedne si na postel) Vždycky jsem dávala přednost Liz. Nejsem z Kalifornie, ale z Nového Mexika. Z Roswellu.
Ilene: A co to tvoje povídání, že nemáš kluka?
Liz: Hm, no ten kluk, se kterým jsem telefonovala. Kvůli němu jsem tady.
Ilene: Aha. Jen buď klidně sama sebou. Budeme spolu vycházet v pohodě.

{Zpátky v Meta-chemu.
Michael si hraje s jo-jem, když vejde Jim, kterého právě přijali jako zaměstnance Meta-chemu.}

Michael: Zdá se, že ten rozhovor proběhl dobře.
Jim: Pohodička.
Michael: Musel jste se zmínit o mně?
Jim: Ani jsem nemusel, Michaeli. Zdálo se, že na ni docela udělala dojem moje minulost.
Michael: Asi se cítíte zas dobře v uniformě, co?
Jim: Ani ne. Chtěl jsi mi ukázat, kde se to stalo.
Michael: Jo.

{Michael a Jim jsou na místě zločinu.}

Michael: Těmihle dveřmi se dostali dovnitř.
Jim: Dobře. Ještě je ani nespravili.
Michael: Já jsem pozdržel žádost o opravu. Došlo mi, že se na ně budete chtít podívat.
Jim: Dobrý nápad. No pokud prostrčíš ruku tou dírou, pořád ještě nedosáhneš pořádně na kliku, abys odemkl, že?
Michael: Jo. Myslíte, že na to měli nějaký nástroj nebo tak?
Jim: Napadá tě něco?
Michael: Vůbec ne.
Jim: (Zkoumá dveře) Ne, podívej se na tohle. Podívej se na střepy, jak leží na zemi.
Michael: Co myslíte, že to znamená?
Jim: Znamená to, že ať už rozbil to okno kdokoli, udělal to zevnitř. Té noci se nikdo do Meta-chemu nevloupal, Michaeli. Jen chtěli, aby to tak vypadalo.

{Na monitoru je pozoruje a poslouchá  žena.}

Michael: Chcete říct, že chlápek, co zabil Monka, pracuje tady?
Jim: Jen říkám, že je to pravděpodobné. Ještě musím zjistit pár věcí.

{Doma u Valentiových, Jim hovoří s šerifem Hansonem.}

Hanson: Přinesl jsem vám pitevní zprávu, jak jste chtěl.
Jim: Díky. Ta společnost to potřebuje kvůli pojištění.
Hanson: Jo, jo. Škoda toho kluka.
Jim: Jo. Takže… ehm… nějaká vodítka?
Hanson: Je mi líto, Jime. Nemůžu s vámi diskutovat o probíhajícím vyšetřování.
Jim: Vím, že to nejde. Samozřejmě že ne. Moje pravidlo. Jen jsem si říkal, že je to první případ vraždy po delší době a že bych třeba mohl pomoct.
Hanson: No, něco tu přece jenom je. (Vytáhne fotografii) Našli jsme otisk boty na místě činu. Čekám na zprávu z laboratoře FBI, ale mají toho tolik, že můžu čekat ještě týdny.
Jim: Znám chlápka, co by nám mohl pomoct, ale budu si tu fotku muset vypůjčit.
Hanson: Jasně. No vlastně, mám s sebou zrovna náhodou kopii. (Podá Jimovi fotografii)

{Zpátky v Meta-chemu, Jim s Michaelem zkoumají stopy.}

Michael: Ta fotka je nanic, podlahy už umyli.
Jim: Ne tak úplně nanic. (Nastříká něco na zem, posvítí na nástřik modrým světlem a objeví se otisk boty)
Michael: No to je šikovný.
Jim: (Vytáhne fotografii) Porovnejme to s tím polaroidovým snímkem.
Michael: Tady je náš otisk boty, že je to tak?
Jim: Správně. Podívejme se, kam nás dovede.

{Následují otisk boty až k zamčeným dveřím.}

Jim: Myslíš, že ty dveře otevřeš?
Michael: Jasně, bez problémů. (Svými schopnostmi otevře dveře, vejdou dovnitř)
Jim: Co tady kčertu provádějí?
Michael: To nikdo neví.

{Michael najde kelímek se svou náplastí.}

Michael: Valenti.
Jim: Co to je?
Michael: To je moje krev. Studují mě.
Jim: Myslíš, že vědí, že jsi mimozemšťan?

{Najdou Lizinu uniformu a další mimozemské věci.}

Michael: Určitě to vědí. To je Lizina uniforma.
Jim: Kterou měla na sobě, když ji postřelili?
Michael: A když ji Max zachránil. Musíme to všechno odsud dostat pryč.

{Všechny věci umístí do krabice, když se náhle rozsvítí světla a dovnitř vejdou nějací muži. Valenti s nimi hovoří, zatímco Michael se nepozorovaně snaží uniknout.}

Muž: No já nemám nějak moc rád ředkvičky. Když dostanu k plátku hovězího majonézu, to je něco jiného. Podívej se na tohle.
Jim: Jak se dnes máte? Nevadí vám, když zkontroluju vaše identifikační odznaky?
Muž: No my je obvykle nemusíme nosit.
Jim: To je nové nařízení, na kterém trváme od toho vloupání.
Muž: No, já… nechal jsem svůj v autě. Mám si pro něj dojít?
Jim: Ne, ne. No ale do budoucna byste ho měl pořád nosit u sebe. (Michael nepozorovaně odejde)
Muž: Dobře, určitě to udělám.
Jim: To víte, společnost od té doby, co se stala ta věc, tlačí na každého. Řeknu vám, že mi to hodně ztěžuje práci.

{Náhle vejde žena, která pozorovala Michaela a Valentiho na monitoru, a za ní její bodyguardi.}

Žena: Dobrý den, pane Valenti.

{Zpátky v New Yorku v nahrávacím studiu, Maria zpívá, Dom naslouchá a Billy přihlíží.}

Maria: (Zpívá) Je čas zapálit oheň, umírám touhou, pojď a řekni mi, že se mě dotkneš tak, jak víš, že umíš jen ty, jedině tak, jak to chci cítit, pomiluj mě… (Přeruší zpěv) Mohli bychom to na chvíli přerušit? Omlouvám se.
Dom: Dobře. Zlato, ty nerozhoduješ, kdy si dáme pauzu, já rozhoduju, ano? Takže znovu od druhého verše, fajn?
Maria: Dobře. Nebo ne, počkejte, omlouvám se, ale prostě to nedokážu.
Dom: Co se děje?
Maria: No, nevím, ale… prostě to nejsem já. Nic při tom necítím.
Dom: Dobře, ale zlato, já skutečně vím, co lidi chtějí, zkus mi věřit.
Maria: Já vám věřím, jen to prostě nejsou moje slova. Cítím se divně, když to zpívám.
Dom: No s tím se budeš muset poprat sama, jelikož tvůj zpěv zní jinak skvěle. Fakt.
Maria: Já vím, ale… no víte, moje písničky jsou… jsou takový, jaká jsem já.
Dom: No, to je obchod. Tohle není osobní.
Maria: Právěže je to osobní. Pro mě je to osobní. Pokud to není osobní, je to prostě jen karaoke. To dokážu i doma, když si budu dělat pizzu.
Dom: Budeš zpívat tu písničku nebo ne?
Maria: Ne, já chci… já chci zpívat tu druhou písničku. Chci zpívat svoji písničku.
Dom: No tak fajn, Mario. Zlato, ta druhá písnička prostě nezabere. Jasné? Takže budeme potřebovat tuhle písničku.
Maria: Ale přece jsme se dohodly. Prostě si nemůžu vybrat, že ne?
Dom: Ale ne. Nenenenene, zlato, vždycky si můžeš vybrat. Takže buď dokončíš nahrávání tohohle dema nebo se vydáš zpátky do Roswellu.
Maria: Tak se vrátím zpátky do Roswellu. (Jde k Billymu)
Billy: Honem si pojďme zabrat tu limuzínu, než ji pošlou pryč.

{Zpátky na kolejích na Winnamanské akademii, Liz a Ilene leží v postelích a povídají si.}

Ilene: Fakt tě zabásli?
Liz: Jo. Hodili mě do auta, spoutali mě a tak.
Ilene: No teda. No víš, když jsi poprvé vešla do dveří, nikdy bych to do tebe neřekla.
Liz: No je docela zvláštní ti o tom vykládat. Připadá mi, jako kdybych mluvila o někom jiném. Ale… jo, jsem to já. Ten člověk, kterým jsem se stala.
Ilene: A jaké to bylo? Vězení  a tak.
Liz: No, moc se to nelišilo od toho tady.
Ilene: No není to tady taková hrůza. Ještě jsi nebyla v krysárně.
Liz: V krysárně?
Ilene: Tam chodíváme, když chceme na chvilku zmizet. Zítra tě tam vezmu.
Liz: Proč ne teď?
Ilene: Liz, už je po vycházkách.
Liz: No řekla jsi, že pokud budu sama sebou, budeme spolu vycházet v pohodě, je to tak? No, tak to jsem já. (Vstane z postele)

{Liz a Ilene stoupají po schodech směrem k půdě, když uslyší nějaký zvuk.}

Ilene: Co je?
Liz: Pssst, někoho slyším. (Schovají se a uvidí scházet děkanku po schodech. Děkanka chvíli naslouchá a pak odejde)
Ilene: No to bylo skvělý. Pojďme.

{Liz a Ilene vejdou na půdu.}

Liz: Proč se tomu říká krysárna? Tady jsou krysy?
Ilene: Ne, to ne. Krysař by se tady neuživil. (Otevře tajná dvířka) Tady je bar, koukni.
Liz: Oh.
Ilene: Některý holky pijou přímo z flašky. Ale já osobně si myslím, že klasika je plácačka, co ty na to? (Napije se) Na zdraví!

{U Michaela v bytě. Max s Isabel se probírají věcmi, které vzal Michael v Meta-chemu. Michael zavěsí telefon.}

Michael: Valenti pořád nezvedá telefon. Je to už víc než dvě hodiny, už by měl být doma.
Max: Možná je ještě na cestě.
Isabel: Kolik myslíte, že toho Meta-chem o nás ví?
Max: Nemám nejmenší ponětí.
Michael:  Maxwelli, ví dost, aby nás odhalili.
Isabel: Měli bychom se tam vrátit.

{Ozve se zaklepání na dveře.}

Michael: Valenti. (Jde otevřít, za dveřmi je Kyle)
Kyle: Hele, tys byl večer s mým tátou? Nevrátil se domů.
Michael: Zavolal? (Kyle vejde dovnitř)
Kyle: Ne, co se děje?
Max: Musíme tam jít.
Michael: Nemůžeme jít teď. Pracuje se tam. Maxi, je tam teď milión lidí.
Kyle: Milión lidí, o čem to mluvíš?
Isabel: Kyle, myslíme, že tvůj táta má problémy.

{Zpátky na kolejích, Liz a Ilene jsou na půdě, povídají si a popíjejí.}

Ilene: Řekni mi něco o tom Maxovi. Přítel?
Liz: Přítel, no bývalý přítel, vlastně nevím. Je tak zvláštní, že nevíš, kdo je Max Evans. Je.. je tak velkou součástí mého života, že bys tomu asi ani nedokázala porozumět.
Ilene: Chceš o tom mluvit?
Liz: Já nevím. Víš, je to… komplikované.
Ilene: Jo, vždycky je to komplikované. Vyzkoušej mě.
Liz: No… byl s jinou holkou.
Ilene: On ti zahnul!
Liz: A ona otěhotněla.
Ilene: Cože?!
Liz: Od té doby je to takové všelijaké.
Ilene: Nemůžu uvěřit tomu, že s ním pořád chodíš. Jak tě jednou podvede, podvede tě vždycky.
Liz: No, vlastně mě nepodvedl, protože jsme v té době spolu nechodili.
Ilene: Co na tom záleží. Milovala jsi ho?
Liz: Jo, rozhodně. Pořád ho miluju.
Ilene: A on tě zranil.
Liz: Jo.
Ilene: No tak potom tě podvedl.
Liz: Přála bych si, aby to bylo tak jednoduché. Ale pořád je tady spousta dalších věcí, o kterých nemáš ani tušení.
Ilene: Liz, to je tak jednoduché. Jo, vždycky jsou nějaké další věci, ale to je jen výmluva, kterou pro ně vymýšlíme. Protože se je bojíme opustit a přemýšlíme a přemýšlíme a necháváme je, aby po nás šlapali. Proč se tak bojíme? Čeho se tak bojíme?
Liz: To nevím.
Ilene: Já se nebojím. (Otevře okno a křičí do noci) Nebojím se!
Liz: Co to děláš, přijdou na nás.
Ilene: No tak, Liz, řekni to světu. Kčertu s chlapy, co podvádějí! Jo!
Liz: (Také křičí z okna) Jo! K čertu s nimi!
Ilene: Nepotřebuju vás!
Liz: Je mi fajn samotné!
Ilene: Jo! Tak je to!

{Zpátky u Michaela v bytě, Max s Kylem a Michaelem kontrolují vysílačky.}

Michael: Takhle se s tím zachází. Já půjdu první. Sám.
Kyle: Kde je vysílačka pro mě?
Michael: Žádnou nedostaneš, protože tam s námi nepůjdeš.
Kyle: Ale je tam můj táta.
Max: Kyle, je to příliš nebezpečné.
Kyle: Ale nevykládej mi zas ty mimozemský nesmysly.
Max: Kyle, podívej, jsi jediný, kdo ví, o co jde. Pokud něco nevyjde, mohli by nás chytit. A pak budeme potřebovat pomoc někoho zvenčí.
Kyle: No tak dobře, udělám, co budu moct.
Michael: Pokud se nevrátíme do úsvitu, zavolej Hansonovi.
Kyle: A co mu mám říct?
Michael: Řekni mu, že Meta-chem unesl tvýho tátu a tři mimozemšťany.
Max: Nebude záležet na tom, co mu řekneš. Prostě sežeň pomoc.
Kyle: Dobře, hlavně najděte tátu a vypadněte odtamtud.
Michael: Dobře. Maxwelli, vyzvedni Isabel a přijeďte k Meta-chemu. Chci, abyste tam byli na výměnu směn ve tři ráno. (Isabel odchází, Jesse ji uvidí a sleduje ji) Když nikdo nebude poblíž, vypnu poplašný systém a pustím vás dovnitř. (Jesse sedí v autě před Meta-chemem) Rozdělíte se, abyste mohli prohledat co největší oblast. (Max a Isabel se rozdělí a prohledávají jednotlivé místnosti) To místo je velké a Valenti může být kdekoli. (Michael sedí v bezpečnostním centru) Budu dávat pozor z bezpečnostního centra. Budu vašima očima a ušima. A Valentiho najdeme.

{Max otevře dveře a světlo padne na Valentiho.}

Jim: Kdo je to?
Max: To jsem já, Max.
Jim: (Zacloní si rukou oči) Nesviť mi do očí.
Max: Jste v pořádku?
Jim: Jo. Dovolili mi jít i na záchod.
Max: Zranili vás?
Jim: Ne, ta ženská mě sem prostě jen nechala zavřít. Pak odešli.
Max: (Do vysílačky) Michaeli, našel jsem ho, je v pořádku.
Michael: Bezva, a teď pryč odtamtud.
Max: (K Valentimu) Jdeme.
Michael: (Do vysílačky) Isabel, Max našel Valentiho, vrať se.
Isabel: Rozumím.

{Valenti a Max jdou chodbou, když se objeví muži a postřelí Jima, ten upadne.}

Max: Ne! (Použije svoje schopnosti a odhodí muže na stěnu, pak promluví k Valentimu) Můžete se hýbat?
Jim: Ne.
Max: (Odhalí Jimovu ránu) To bude dobré. To bude dobré. (Položí dlaň na Jimovu ránu) Valenti, podívejte se na mě. Podívejte se na mě.
Jim: Maxi, děkuju. (Max zvedne Valentiho, ale muži namíří zbraně na jejich hlavy, vejde žena)
Žena: (K Maxovi) Takže ty jsi ten léčitel. Nemáš představu, jak dlouho jsme tě hledali.

{Isabel vejde do bezpečnostního centra.}

Isabel: Kde jsou?
Michael: Když jsem je viděl naposledy, byli na chodbě číslo tři. Pojďme. (Odcházejí, na opuštěném monitoru je vidět Jesse stojící u hlavního vchodu do Meta-chemu)

{V jiné chodbě vedoucí do zabezpečené místnosti vedou bodyguardi Maxe a Jima za ženou.}

Max: Co od nás chcete?
Žena: Ne od vás, jen od tebe. Léčitele.

{Michael a Isabel běží do první zabezpečené místnosti.}

Isabel: Proboha, co to tady je?
Michael: To nevím.

{Odhrnou závěs, ale nikdo za ním není.}

Michael: Jdeme.

{Zpátky na kolejích. Po noci strávené popíjením Liz odpočívá na pokoji a poslouchá hudbu. Někdo zaklepe na dveře. Liz vstane a jde otevřít.}

Liz: Ilene? Ilene? Zase sis nevzala klíče?

{Ve dveřích je Maria. Padnou si do náruče.}

Maria: Hádej, kdo je to!
Liz: Ježíši, Mario! Ahoj, co tady děláš?
Maria: Cítím alkohol?
Liz: Ze mě? Měla bych si vzít žvýkačku.
Maria: Cože? Ty teď piješ?
Liz: Ne, jen trošku.
Maria: (Ironicky) Na pět minut tě nechám bez dozoru a ty….
Liz: (Přeruší ji) Hele, mají tady takové místo, musím ti ho ukázat.

{Na půdě, Liz a Maria si povídají.}

Liz: Víš, nejdřív jsem se hrozně bála sem jet a nevěděla jsem, jestli dělám dobře. Ale během těch několika posledních dnů se konečně cítím jako normální holka.
Maria: Jo, je bezva vypadnout z toho mimozemského chaosu, že? Bože, ani nevím, jestli se dokážu vrátit zpátky.
Liz: Tak proč nezůstaneš tady?
Maria: Cože?
Liz: No tak, Ilene a já máme tohle místo víceméně pro sebe. Obstaráme ti, co budeš potřebovat. A blíží se jarní prázdniny. Nikdo tady nebude.

{Zpátky v Meta-chemu, bodyguardi zavedou Jima a Maxe do zajištěné místnosti.}

Žena: Přiveďte ho. (Na pojízdném vozíku bodyguardi přivezou starce napojeného na monitory a žena se otočí k Maxovi) Uzdrav ho.
Max: Kdo je to?
Žena: Můj manžel. Clayton Wheeler. Patří mu to tady.
Jim: Takže za pár dnů zdědíte milióny.
Žena: Na tom mi nezáleží.
Jim: (Ironicky) Jasně. Prostě jste se zamilovala do muže dvakrát tak starého, jako jste sama. Který je náhodou multimilionář.
Paní Wheelerová: (Vykřikne) Ticho! Nevíte o mně vůbec nic. Byl jste někdy ženatý, pane Valenti?
Jim: Jednou. Nevydrželo to.
Paní Wheelerová: Já jsem vdaná dvaadvacet let. To je hodně dlouhá doba. Věci se mění. City se mění. Motivy se mění. Je to můj manžel a já ho nechci ztratit.
Max: Co mu je?
Paní Wheelerová: Je starý. Bohužel všechny peníze světa nedokážou zastavit proces stárnutí. Věřte mi, že jsme to zkoušeli. Všechno. A pak jsme uslyšeli příběh o dívce v Roswellu, která byla postřelená, ale bez jakýchkoli následků.
Max: Liz. Proto jste měli její uniformu.
Paní Wheelerová: Analyzovali jsme ji dva roky a nejlepší vědci na světě na to nemohli přijít. A potom jsme dostali další tip. Několik dětí s rakovinou se zázračně uzdravilo.
Max: V Phoenixu. Fotka Michaela ze sledovací kamery v nemocnici. Mysleli jste si, že on je ten zázračný léčitel?
Paní Wheelerová: Ano, až do té doby, než se ukázalo, že nedokázal uzdravit svého přítele. Pak nám došlo, že máme toho nepravého.
Max: Vy jste zabili Monka, abyste si Michaela otestovali?
Paní Wheelerová: Můj manžel umírá. Jsme zoufalí.
Max: To není omluva za to, že chladnokrevně někoho zabijete.
Paní Wheelerová: Co se stalo, stalo se. Teď ho uzdrav.
Max: Takhle to nefunguje. Nedokážu zachránit někoho před přirozenou smrtí.
Paní Wheelerová: Myslím, že dokážeš. A uděláš to. (Luskne prsty a jeden z bodyguardů přitiskne pistoli Maxovi ke krku)

{Max přistoupí k Claytonovi a položí na něj svou ruku. Objeví se světlo, které nabývá na intenzitě. Max začne stárnout.
Zpátky na chodbě. Isabel a Michael hledají Maxe a Jima.}

Isabel: Kde jsou?
Michael: Tohle místo je obrovské, takže můžou být kdekoli.

{Max rychle stárne a věci začínají explodovat.}

Jim: Maxi, Maxi, přestaň! (Jeden z mužů ho uhodí zbraní do hlavy, Jim klesne na kolena)

{Náhle Max upadne na podlahu a Clayton spolu se svou ženou a bodyguardy uprchne. Propukne požár. Jim se snaží na Maxe dosáhnout, ale Max se rozpadne v prach.}

Jim: Maxi, Maxi!

{Zpátky na kolejích. Liz a Maria spí na půdě, náhle se Liz úlekem probudí.}

Maria: Co se děje?
Liz: Max je mrtvý.