======================================= .: Roswell: Portál Fanoušků :. - http://www.roswell-serial.cz - ======================================= ::CH-CH-CHANGES:: ::Z-Z-ZMĚNY:: ======================================= Překlad: Bency ======================================= Poznámka: bez kontroly ======================================= (V Cow Patty’s, Maria zpívá s Kit Shickers. Liz a Kyle sedí u stolu a dívají se na ně.) Maria (zpívá): Zastav právě tady. Teď se musím dozvědět, než půjdeme každý dál, miluješ mě? Budeš mě milovat navždy? Potřebuješ mě? Nikdy mě neopustíš? Učiníš mě šťastnou po zbytek života? Vezmeš si mě? Uděláš ze mě svou ženu? Miluješ mě? Budeš mě vždy milovat? Potřebuješ mě? Budeš… (Jim se tulí k Marie.) Kyle: Jsem jediný, kdo v tom vidí oplzlost? Liz: Drž se, zpívají úžasně. (Dívá se okolo.) Uggh, kde jsou všichni ostatní? Kyle: Je tolik jiných párů. Normálních párů. Aaron Neville a Linda Ronstadt se k sobě nemusí tisknout, nebo taky Elton John a Kiki Dee. Liz: Elton John má rád kluky. Kyle: Jo. Dobře, lepil se Kapitán pořád na Tennille? Liz: Kdo? Co? Kyle: Ve jménu svátosti, nepřibližujte se k sobě. Musím si vymýt oči. (Kyle odchází.) (Vidíme Mariu a Jima, jak zpívají. Pak v davu vidíme ženu, která je pozoruje a něco si poznamenává. Max vejde dovnitř a sedne si vedle Liz.) Max: Hej. (Políbí ji na hlavu.) Liz: Mmmm. Ahoj. Zmeškal jsi polovinu programu. Max: Jo, zdržel jsem se v knihovně. Liz: Oh, dobře, um, Isabel a Jesse přijdou? Max: Uh, dnes večer jsou v Santa Fe. Liz: A co Michael? Max (vrtí hlavou): Nevím. Liz: Je to pro Mariu velká věc. Zkoušela kvůli tomu víc než týden. A nikdo z jejích přátel nepřijde. (Dívají se na Mariu.) Max: Myslím, že si toho nevšimne. (Podívá se na Liz, ta se nesměje.) No tak, promiň. Liz: Nejsem jediná, komu by ses měl omlouvat. Max: Co je špatně? Liz: Nic. Myslím, že se se mnou něco děje. Max: Dobře, kolem obchází ošklivá chřipka. Liz: Ah, bezvadné. Max: Jo, je to hrozné. Horečka, bolest v krku, nevolnost. (Max vstává.) A naléhavé nutkání k tanci. (Vezme ji za ruku.) Liz: Ne, ne prosím, Maxi. (Její druhá ruka je na stole, dotýká se jejího talíře. Talíř zčervená, z jídla vychází pára.) Prosím já ne… (Jdou na taneční parket. Číšník přijde k jejich stolu a pokusí se sebrat Lizin talíř. Spálí ho, číšník odchází. Talíř je úplně pokřivený, polovina je roztavená. Max a Liz tančí, je jim dobře.) [Úvodní titulky.] (V CrashDown. Stejný den. Liz přijde k Marie, která sedí u baru. Nepracují, právě přišly z Cow Patty’s.) Liz (nese talíř): Brambory z Pluta na účet podniku. (Sedne si vedle ní.) Maria. Děkuju. Liz: Gratuluju, budu tomu říkat Den s velkým D, ok? Maria: Ok, ahoj. Liz (zatímco odchází): Ahoj. (Jim přijde k Marie a sedne si vedle ní.) Jim: Mario, než zapomenu (podává jí peníze), tady je část za Cow Patty’s. Není to moc. Maria: No tak, je to z lásky k flákání. Jim: Hej, bavil jsem se chlapy a jednohlasně jsme se shodli. Jak by se Ti líbilo zpívat s Kit Shickers natrvalo? Maria: Bez legrace? Jim: Mmm (směje se). Myslím tím, že nebudeš zpívat jen křoví. Budeš zpívat pár sólových čísel a budeme samozřejmě zpívat spolu. Um, pracoval jsem na seznamu. „Baby, venku je chladno.“ Maria: Hezký. Jim: Umm, „Přestaň vláčet moje srdce.“ Maria: Klasika. Jim: „Ostrovy v paprscích“. Maria: Ne zas tak moc. Jim: Zapomeň na to, co říkáš? Maria: Jasně. Jim: Bezva. (Žena, která si dělala poznámky, když Maria s ostatními zpívala, vchází do kavárny.) Jim: Zkouška je zítra. (Žena jde k Marie.) Žena: Miluju Vás. Dominique Lazarová, výrobce nahrávek (podává Marie svou navštívenku). Byla jsem na vaší show. Jim: Oh, díky. Jim Valenti, hlavní zpěvák. Rád Vás poznávám. Dominique (ignoruje ho): Byla jste opravdu, opravdu dobrá. To nikdy neříkám. Jim: Dobře, díky, byl to nový program. Maria je dobrý přírůstek, nemyslíte? Dominique: Oh, byl jste tam také? Jim: Hlavní zpěvák. Dominique: Oh, jo, jistě. Dobrá práce. (Obrátí se zpět k Marie.) Maria, Maria, jak dál? Maria: DeLuca. Dominique (zapisuje si to do svého záznamníku): Maria DeLuca, s tím můžu pracovat. (Maria uzemní Dominique pro mě nepřeložitelnou frází - Earth to the lady with really great boots.) Dominique: Děkuju. Maria: Nevím, kdo si myslíte, že jsem, ale můžu… můžu Vám zaručit, že máte špatné děvče. Dominique: Já jsem vedoucí ANR. Hledala jsem po jihozápadě talenty. Drahoušku, někdo s takovým hlasem, kdo může pracovat s takovými chlapy, určitě není nesprávná holka, máte minutku? Maria: Jo, jistě. Dominique: Skvěle. (Vstanou a odcházejí.) Dominique: Oh, tady (podá Jimovi vizitku). (Liz se právě vrátila zpět do kavárny, vidí svého otce pracovat, snaží se vyběhnout schody nahoru, než na ni promluví.) Pan Parker: Jaké bylo představení? Liz (zastaví se): Bylo to dobré. (Pauza.) Dobrou noc. Pan Parker: Trochu brzy do postele, nemáš úkoly? Liz (otočí se k němu): Jo, už jsem je udělala. (Odchází.) Pan Parker: Volal pan Fletcher z kanceláře poradce. Dvě trojky ze španělštiny a historie. Liz: Ummm (otočí se k němu). To proto, že jsme měli 2 testy v jeden den, kdy se odevzdávala práce z angličtiny. Každý vybouchl. Pan Parker: Dobře. Použiješ stejnou výmluvu pro pohovor na Harvard? Liz: Opravdu mě bolí hlava. Můžeme si o tom promluvit zítra? Pan Parker: Víš, že jsem nechal být celou tu věc s internátem, protože jsi slíbila, že si dáš život dohromady a jít na Harvard byl Tvůj sen, od kolika let? Od šesti. Liz: Od pěti. Bylo to proto, že jsi mi dal nad postel plakát Cambridge. Pan Parker: Jo. Miláčku, Ty máš v jednom prstíku víc inteligence a talentu než všechny děti v Roswellu v celém těle. Liz: Tati, prosím Tě. Pan Parker: Myslím to vážně. Kolik z nich přemýšlí o studiu na univerzitě? (Podává jí aspirin.) Jen se poflakují u televize a sní, že z nich budou rokové hvězdy. (Vejde Maria.) Maria: Wahoo!!! (Zdvihne ruce do vzduchu.) Chtějí mě, bude ze mě rocková hvězda! (Další den. Ve škole. Liz a Max jsou na hodině biologie. Učitel mluví.) Učitel: Použijeme mušku z ovoce k prozkoumání genetické hierarchie, jak se mění populace a proč. (Max sedí vedle Liz, která spí.) Max: Liz. Liz: Hmmm? Max: Usnula jsi. Liz (sedne si): Neusnula. Max: Slintala sis na…. Liz (podívá se na své ruce): Oh, to je tak nechutné. (Max položí svoje ruce na Liziny. Jde k nim učitel.) Učitel: Pane Evansi, slečno Parkerová, máte nějaký problém s dospíváním? Max a Liz: Um, ne. Ne. Učitel: Dobře, tak se vrátíme k biologii. (Učitel jde pryč, Liz zasténá a položí si hlavu na Maxovo rameno.) Max: Cítíš se špatně? (Vstanou a jdou přes třídu ke svému laboratornímu místu.) Liz: Jo, je to jako bych měla hlavu v mlze a moje hlava se zastavila v cestě. Max: Možná zítra? Liz: Sklapni. Chtěla jsem určitě zůstat doma a nechodit dneska do školy, kdyby táta netrval na tom pohovoru. Max: Jakém pohovoru? Liz: Během 2 dnů mám vstupní schůzku s osobou z Harvardu. Nic není dáno a byly tu jen tyhle termíny, víš? A pokud chci šanci dostat se tam, musím na ten pohovor jít. Max: Oh, ok. Liz: Měli bychom začít. Max: Dobře. (Liz jde ke stolu s laboratorními pomůckami. Zvedne baňku a podívá se do zrcadla. Nemůže uvěřit, co vidí. Její obličej je úplně vymazaný. Zírá do zrcadla, až se jí najednou obličej vrátí. Otočí se a podívá se na Maxe. Ten si nevšímá, co Liz dělá.) (Liz je u doktora. Sedí na posteli. Doktor vchází.) Doktor: Liz, počet Tvých bílých krvinek je v normálu, což vylučuje jakoukoli bakteriální infekci. Uh, možná máš nějaký virus. Máš závratě? Liz (vrtí hlavou) : Ne. Doktor: Kašel? Liz (vrtí hlavou) : Ne. Doktor: A co…. (Liz najednou neslyší, co doktor říká. Podívá se na něj a vidí, že mluví, ale nic neslyší.) Doktor: Jsi sexuálně aktivní, Liz? Liz: Ne, ne, pane Finku, ne, um… Doktor: Nemohu Ti pomoci Tě chránit, pokud ke mně nejsi absolutně upřímná. Liz: Chránit před čím? Doktor: Když jsi mladá, Liz, někdy přehlížíš důsledky, když někoho poznáš intimně. Můžeš něco chytit od toho, koho miluješ. (Liz a Kyle v garáži u Tobyho. Kyle pracuje, mluví s Liz.) Kyle: Zvláštní příznaky. Liz: Ummm, únava a úplná neschopnost soustředit se. Kyle: Já každý den. Liz: Mám nějaké halucinace. Kyle: Jo? Jako co? Liz: Třeba… jako včera, ve škole jsem se podívala na zrcadla a můj obličej úplně zmizel. (Kyle se směje.) Liz: Myslím… Ne, opravdu. To je vážné, Kyle, děje se se mnou něco divného. Kyle: Ok, proč mi to říkáš? Liz: Co mě odlišuje od ostatních, je fakt, že mě vrátil zpět do života mimozemšťan. Kyle: Jo, jako mě a teď jsi se dotkla jedné z mých nejhlubších, nejtemnějších obav, tak předpokládejme, že to, čím procházíš, je stres. (Zvedne knihu a ukáže na název.) Buddho, vezmi mě pryč. Tahle kniha mi pomohla projít některými velmi těžkými časy. Mladá kobylko, vezmi si ji. (Podá jí knihu a odejde.) (Liz se podívá na knihu a položí ji na ponk na rádio. Rádio se zapne a na pár sekund z něj zazní písnička. Vezme knihu z rádia, znovu se zapne, tentokrát na delší dobu. Liz vstane a položí ruce blízko k rádiu. Začnou létat zelené jiskry a slyšíme praskání elektřiny. Kyle to slyší a vrátí se k Liz.) Kyle: Právě jsi…? (Liz dá zase ruce blíž k rádiu. Jiskry létají.) Kyle: Jo. Whoa. Liz: Kyle, myslím, že se měním. Kyle: Mluvila jsi o tom všem s Maxem? Liz: Zatím o tom Maxovi nechci říkat. Kyle: Ale on je ten, kdo nás vyléčil. Měl by to vědět. Liz: Bojím se mu to říct. Kyle: Proč? Říkáš mu všechno. Liz: Ne, on tolik riskoval, když mě vyléčil. Proto jsem se do něj zamilovala. Kyle: Jo, já taky. Liz: Kyle! Kyle: Podívej, co se děje, je opravdu strašidelný. Pokud zlehčím náladu, možná se toho zbavím. Liz: Jo, já vím. Kyle: Pokud je to pro Tebe tak těžké, můžu si s ním promluvit. Liz: Ne, um. Promiň. No, um, jen zkus respektovat moje pocity. Kyle (přikývne): Zapiš si, myslím, že to není dobrý nápad. Liz: Zapsáno. Musím jít. (Liz odchází.) Kyle: Liz, nejsi v tom sama. Kdybys něco potřebovala, zavolej mi. Liz: Děkuju. (Noc. Maria čeká na Michaela přede dveřmi. Michael přichází s taškou s jídlem.) Michael: Podívej, zmeškal jsem tu věc s Tebou a Valentim včera večer, protože jsem musel vzít směnu. (Otevírá dveře.) Maria: Michaele. Michael: A sezení po barech a poslouchání muziky nezaplní ledničku. Maria: Jo, ok, potřebuju s Tebou mluvit. (Postrčí ho a vběhne do jeho bytu. Je splašená.) Michael: Později, dobře? Za 5 minut začíná Denní Show a já musím uvařit jídlo. (Položí tašku na pult a začne uklízet jídlo.) Maria: Tvůj život mě děsí. Michael: Dobrou noc. Maria: Žena z nahrávací společnosti mě včera viděla a nabídla mi demo nahrávku. Michael: A co? Maria: Demo nahrávku. Je to jako testovací kolo pro umělce, aby viděli, jestli z něj může něco být. Chtějí se mnou nahrát 3 nebo 4 písničky a všechno zaplatí. Věříš tomu? Michael: Ne. Maria: Bože, takový věci se stávají lidem jako je Alicia Keys nebo, já nevím, Fiona Apple nebo někdo. Ne mně přece, ne v Roswellu. Já jen, oh, já se zblázním!! (Obejme ho.) Michael (drží v rukách balíček): Dám tam bramborový salát. Maria: Chceš slyšet něco vážně praštěnýho, Michaele? Když mi to Dominque, hledačka talentů, řekla, první věc, kterou jsem si pomyslela, byla, že se nemůžu dočkat, až Ti to řeknu. Michael: To je praštěný? Díky. Maria: Ne, promiň, špatná volba slov, ale vážně jsi první, s kým jsem to chtěla sdílet. Čekala jsem tu 2 hodiny. Michael: Jsem za Tebe vážně šťastný, Mario. Maria (směje se a obejme ho): MTV, už jdu! (Políbí Michaela, a pak znovu. Michael jí to oplatí, líbají se. Sesunou se na zem v kuchyni a začnou se milovat.) (Lizin pokoj. Maria a Liz spolu mluví. Maria si zkouší oblečení a prohlíží se v zrcadle.) Maria: To neznamená, že jsme zase spolu. Liz (sedí na posteli): A ví to Michael? Maria: No, ví, že nemám zájem dělat to, co dřív. Mám v tom jasno. Je to…. Je to přátelství mezi klukem a holkou s pletkami. Liz: Zní to tak romanticky. Proč si nezkusíš tu černou sukni? Maria: Černá sukně. Kdo jsi? Moje teta Maude? Ta… (Liz nerozumí, co Maria říká. Pár vteřin slyší jen části slov, pak se vše vrátí do normálu.) Maria: Dobře? Myslím, no tak. Liz: Mario, musím Ti něco říct. Maria (nevšímá si Liz): Víš, o čem jsem přemýšlela? Není to náhoda, že můj život začal ve chvíli, kdy jsme se s Michaelem rozešli. Myslím, bože, že nevíš, jak osvobozující je být venku z toho mimozemskýho chaosu. Je to jako kdyby najednou můj život byl skutečný život. Liz: Proč si nezkusíš ty boty? (Maria v nahrávacím studiu zpívá a hraje na kytaru.) Maria (zpívá): Jsi jako anděl s nejsladším úsměvem, když ho použiješ, jsi jak zlé dítě. Oh, ohhh. To je to, co mě vrací zase zpět. Dařilo se nám, ale jen polovinu času. Tu druhou polovinu jsi nebyl mým přítelem. Neee. To je to, co mě vrací zase zpět. Miluju Tě při Tvém nejlepším chování. Miluju Tě víc, když děláš něco špatného. Ale to je to, co je pro mě špatné. Říkal jsi, že se Ti líbil včerejšek. Ale teď mi říkáš, že nemůžu zůstat. Jsou to Tvoje bláznivý zamotaný cesty, co mě vrací zpátky. Ty mě vrací. Ty mě vrací. Ty mě vrací. Ty mě vracíš. (Venku z nahrávací budky.) Dominique: Tak, Mario, piješ? Maria: Ne. Dominique: Drogy? Maria: Ani náhodou! Dominique: Myslím, já osobně, musím se starat, musím Ti pokládat takové otázky kvůli těm chlapcům nahoře. Maria: Proč? Dominique: Ty víš, jen milióny dospívajících dívek a dávky…. Znovu - kolik Ti je? Maria: Právě mi bylo 18. Dominique: Oh, bezva, to teď budeš říkat lidem po další 3 roky. (Vejde Michael.) Maria (překvapená): Michaele. Michael: Hej (políbí ji na tvář). Jen jsem se zastavil, abych viděl, jak to jde. (Přejde k Domnique.) Ahoj, Michael. Dominique (potřesou si rukou): Ahoj, Dominique Lazarová. Maria: On je, uh, jen…. Michael: Jsem přítel kapely. Maria: Jsme právě uprostřed něčeho. Michael: Hezký místo. Dominique: Jo, je to bída jen na přechodnou dobu. Mario, drahoušku, musíš mi říct, kdy budeš moci cestovat. Maria: Ok, kam pojedeme? Dominique: New York? Michael: Město New York? Dominique: Jo, dobře, jestli se mým lidem bude líbit, co jsme tu udělali, natočíme tam demo. Michael: Jak dlouho bude pryč? Dominique: V nejlepším případě napořád. (Směje se.) Může jezdit zpět autobusem do tohohle města, pokud starosta z nějakého důvodu nepřeruší spoje. (Směje se.) (Maria nevěří. Také se směje.) Michael: New York? Dominique: Je to problém? Maria: On, ne, ne, ne, ne tak docela. Dominique: Bezva. (Fotbalové hřiště. Liz sedí na tribuně a pozoruje trénink. Max k ní přijde, v rukou drží knihu.) Liz: Univerzitní pohovory pro blbce? Max (podává jí knihu): Chci Ti pomoct dostat se na Harvard. (Max si sedne vedle Liz a listuje knihou.) Max: Proč Univerzita v Harvardu? Liz: Um, dobře, když jsem byla v deváté třídě, četla jsem opravdu úžasný článek od doktorky Laury Holtové, to je ta profesorka, co pracuje v oddělení molekulární a buněčné biologie, a to mi dalo úplně odlišný pohled na vědu. Opravdu to změnilo můj život. Max: Jaké jsou Tvoje 3 nejsilnější stránky? Liz: Proč mi pomáháš? Protože když se dostanu na… Cambridge je opravdu hodně daleko, Maxi. Max: To já vím, ale je to pro Tebe hodně důležité. Uhhh, čeho nejvíc lituješ? (Liz neodpovídá.) Co se děje? Pořád se cítíš nemocná? Liz: Uh, jen trochu. Já nevím. Asi mám starosti kvůli téhle školní věci, víš? (Zvedne svou knihu a vstane.) Víš co? Měla bych jít. Táta mě čeká v restauraci. (Vezme jeho knihu.) Díky za pomoc, Maxi. Max (vstane a chytne ji za paži): Liz, počkej. (Liz omdlévá. Max ji zachytí a posadí.) Max: Jsi v pořádku? Liz: Jo. Jo, je mi fajn. Já, um, já myslím, že na mě leze chřipka. Um, měla bych jít domů a vlézt si do postele. Natáhle se pro jednu knihu, která leží na lavici, ta začne hořet. Liz odtáhne ruce a křičí. Max ukryje Liz před plameny a použije svoje síly, aby je uhasil.) Max: To jsem neudělal. Liz: To já. (Max se na ni dívá zmateně.) Max: To není možné. Liz (přikývne): Ano, to je. Vyléčil jsi mě a teď jsem jiná. (Michael a Max kopou v poušti lopatami.) Michael: Vždycky mi nadáváte, že jsem impulzivní a dělám blbosti. Víš, co je blbý? Plížit se v poušti, když Tvůj táta hlídá každý náš pohyb. Max: Sklapni, Michaele. Michael: Čí to byl nápad pohřbít všechny mimozemský věci? Co jsme? Osma? Říká se tomu krabice poslední záchrany. Max: Potřebuju překlad knihy. Může to souviset s Lizinými změnami. Michael: Četl jsi to snad desetkrát. Max: Možná jsem něco přehlédl. Michael: Co když tam nic nebude? Max: Pak musím najít někoho, kdo něco ví. (Odmlčí se.) I kdybych měl kontaktovat FBI. Michael: Hej, Maxi, já vím, že to je velký rozhodnutí, ale musíš zůstat klidný. Jasný? Nerozviřuj hladinu, jestli to na nás praskne, už jí nepomůžeme. Max: Je to risk, který chci podstoupit. Michael: Mám Ti teď vtlouct zdravý rozum? Mám tu lopatu, udělám to! (Max použije svoje síly, aby Michaelova lopata odletěla o několik stop.) Max: Něco špatného se s ní děje, Michaele, a já nevím, jak to napravit. Michael: Přijdeme tomu na kloub. Max: A co když ne? Co když se to zhorší? Stokrát jsem se snažil přijít na to, kdo jsme, víš kolikrát Liz? (Odmlčí se.) Nikdy. A to se jí vrací. Podívej, udělám cokoliv jí může pomoci. Pokud je to problém, můžeš jít. (Michael jde pryč. Sebere lopatu a jde zpátky na místo, kde Max kope a pomůže mu.) (Ve škole. Liz je na pohovoru na Harvard.) Muž: Tak slečno Parkerová, proč Harvard? Liz: Dobře, už od doby, kdy mi bylo 14 a četla jsem práce od doktorky Laury Holtové, věděla jsem, že s ní chci pracovat. Muž: Laura je úžasně profesorka. Myslím, že vy dvě se k sobě budete hodit. Vidíte se…. (Liz nerozumí, co říká. Slyší jen části slov.) Liz: Promiňte, co? (Muž opakuje, ale Liz pořád nemá ponětí, co říká.) Muž: Liz (Teď mu rozumí.) Liz: Promiňte, můžete prosím ještě jednou zopakovat otázku? Muž: Zamýšlíte (zase mu nerozumí)… Liz: Myslím, že ano. Já, uh, nejsem si jistá. Muž: Teď zřejmě Harvard… (Liz mu zase nerozumí. Celá místnost se najednou začne točit. Liz začne bláznit, vyskočí ze židle a převrhne ji.) Muž: Co to děláte? Liz: Omlouvám se. Omluvám se. Promiňte. (Zvedne židle a dá ji zpět ke stolu.) Tady, tady. (Odejde z kanceláře.) (V restauraci. Vejde Maria a sedne si k pultu k Jimovi.) Maria: Dobrý den. Jim: Hej. Vypadáš dobře. Máš rande? Maria: Ne, je to jen kvůli tomu přijetí, co připravila Dominique. Jim: Aha. Maria: Poslyšte, ani jsem Vám nepoděkovala. Kdybyste mi nenabídl zpívat s Vaší kapelou, nikdy by se to nestalo. Jim: Nemusíš mi děkovat. Byla jsi skvělá. Maria: Jo, to vy ale taky. Jim: Jo, díky. Taky si myslím. Maria: Jen mám pocit, že jsem vás o něco obrala. Jim: To ne. Podívej, jak často se může něco takového stát? Musíš se chopit příležitosti. Já bych to udělal. Maria: Já vím. Jim: Poslyš, přijdu pozdě na zkoušku. (Jim vstane, aby odešel.) Maria: Ok, dobře, pozdravujte chlapi. Jim: Jistě. Zlom vaz. Maria: Děkuju. Michael: Oh, díky, že jsi přišla. Maria: Už mám zpoždění, takže máš jen minutku. Michael: No, bude to trvat trochu dýl. Jesse je na cestě. Maria (zmatená): Cože? Michael: Požádal jsem ho, aby se podíval na Tvou smlouvu. Maria: Proč to děláš? Michael: Mario, mluvíš o stěhování do New Yorku. Maria: Jesse nebude… Michael: Jen se chci ujistit, že budeš ochráněná. Maria: Ok, Michaele, vydrž, podívám se, o co tu jde. Michael: Jo, odmítáš bezplatnou legální pomoc. Maria: Ne, já myslím nás. Já, já opravdu oceňuju ten zájem, ale nemusíš na mě dávat pozor. Naše životy už nejsou spojeny. Michael: Nespali jsme právě spolu? Maria (pomalu): Spali. Michael: Ale to nic neznamená. Maria: Bylo… bylo to skvělý. Já myslím… jen to neznamená to, že…. Bylo to spontánní. Tobě bylo dobře, mně bylo dobře. Michael: To je konec už tak skvělého dne. Chápu. Maria: Michaele. Michael: Špatný znamení. To není dobrej osud. Maria: Popřej mi štěstí. (Michael pokyne špachtlí. Maria odchází. Podívá se za ní, je očividně zklamaný.) (Liz a Kyle v pokoji Liz. Liz sedí na posteli. Kyle stojí.) Liz: Promiň, já vím, že bys teď měl být někde jinde. Kyle: Ne, vždyť jsem Ti to nabídl. Liz: Neměla jsem komu jinému zavolat. Kyle: Maria to neví? Liz: Uhhh, zatím ne. To nahrávání je pro ni obrovská věc. Obětovala tomu příliš mnoho. (Kyle si sedne vedle ní a položí jí ruku na rameno.) Jak se máš? Kyle: Zatím nemám žádné příznaky, ale víš, že mě Max vyléčil asi rok po Tobě, takže je ještě spousta času než mě to taky posedne. Liz (směje se): Šťastlivče. (Slyšíme klepání, vidíme, že Max je u Lizina okna. Kyle vstane, Max vyšplhá do pokoje.) Max (k Liz): Co se stalo? (Liz neodpoví.) Kyle: Ukaž mu to. (Liz si vyhrne rukávy, vidíme, jak jejíma rukama prochází zelené záblesky elektřiny.) Max: Bolí to? Liz: Přichází to a odchází. (Max si sedne vedle ní.) Liz: Umírám? (Max se dívá dolů.) (Dominique a Maria v nahrávacím studiu. Dominique si dělá make-up a Maria čichá eukalyptový olej.) Dominique: Tak Adam Chase je na cestě. On je legendární produkční, zlato, a pokud se mu to bude líbit, můžeš vylézt ze svého místa za pecí a najmout si služku na oprašování svých Grammy. (Vidí Mariu, co dělá.) Co, co to děláš? Co to je? Maria: Oh, to je jen eukalyptus, pomáhá mi zůstat v klidu. Dominique: Jo, dobře, drahoušku, dost. Smrdíš jako J.Lo. (Vchází Adam.) Dominique: JC. Adam (JC): Dominique. Co se děje, baby? Dominique: Dobře, jednoduše se díváš na naše želízko v ohni. Adam: Jak zkušené. Dominique: To je náš objev. Adam Chase. Maria DeLuca. Maria: Těší mě. Adam: Těší mě. Dominique: Tak? (Adam drží Mariino demo.) Adam: Je to singl! Dominique: Já to věděla! Maria: Jmenuje se to „Chování“. Napsala jsem to o rozchodu s mým klukem. Adam: Dobře. Pohrál jsem si s tím, chcete si to poslechnout? Maria: Ano, moc ráda si to poslechnu. (Adam pustí přepracované demo.) Dominique (k někomu do telefonu): Ahoj. Jo, nakonec Adam Chase. Oh jo, ta holka bude slavná. Ok, ok, ahoj. (Mariina písnička teď zní jako techno. Marie se očividně nelíbí, co s ní udělal.) Adam: Bomba, ne? Maria: To jsem já? Adam: Jo, smíchal jsem vokály a přidal trochu remixů. Je to trochu osekaný, ale to hlavní tam máš. Dominique: Wow, je to jednička, ne? Adam: To víš. (Dominique zakňučí.) Maria: Měla to být zamilovaná písnička. Dominique: Jo, dobře, teď na to mohou lidi tancovat. (O pár minut později. Dominique a Maria mají soukromý rozhovor.) Dominique: Takže se Ti to nelíbí. Maria: Ne, ne. Jen jsem chtěla, aby to bylo spíš jako PJ Harvey a tohle zní jako Britney Spears. Dominique: Já… já vůbec nesouhlasím. Maria (povzdechne): Moje hudba je pro mě osobní, Dominique. Dominique: Ok. Mario, moje práce je hledat umělce, kteří dokážou prodat nahrávku, dobře? Teď, zlato, Ty na to máš vzhled i hlas, ale když dojde na muziku, baby, musíš se oprostit od těchto důvodů. Maria: Takže jsem jen zboží? Dominique: Ne, to ne, jsi velmi talentovaná, ale tahle společnost je připravená do Tebe investovat spoustu peněz a víš, oni platí účty, tak mají hlavní slovo. Je to tak vždycky. Dobře, podívej, možná si potřebuješ sama ujasnit, jestli to chceš dělat. (Maria přikývne.) (Později tu noc. Maria čeká venku na Michaela, až přijde domů. Michael vchází do dveří.) Michael: Nech mě hádat, ve video obchodě jsi narazila na George Lucase a on Tě chce do svého dalšího filmu. Maria: Měl jsi pravdu, že mám být opatrná. Ti lidé jsou podvodníci. Chtějí ze mě udělat sladkou popovou princeznu. Michael: To je fakt zlý. Maria: Z jedné mojí písně udělali úplnou hrůzu, Michaele. Bylo to tak ponižující. Michael: Proč jsi tady? Maria: Možná odmítnu obrovskou příležitost, potřebuju si s někým promluvit. Michael: Nech mě přemýšlet, dalas mi kopačky, abys mohla žít svůj sen a teď mi říkáš, že to chceš taky zahodit? Maria: Promiň, jen teď potřebuju radu. Michael: Ty jsi řekla, že už nejsme nijak spojení. Mám Tě pozvat dovnitř, říct Ti, abys zůstala v Roswellu, protože to je to, co já chci, ale víš co? Já nebudu ten, koho bys mohla obviňovat ze zničení Tvého života. Maria: Michaele. Michael: Měla bys jít. (Otevře svoje dveře a nejde dovnitř.) Maria: Nemám za kým dalším jít. Michael (otočí se k ní): Máš spoustu jiných kamarádů. Maria: Jako koho? Liz? Zkoušela jsem s ní mluvit, nevnímala mě. Michael: Víš vůbec, co se s ní děje? Maria: Jo, je rozzlobená, roztržitá a nebere mi telefony. Michael: Možná umře, Mario. Maria: Co? (Max, Liz a Kyle v poušti. Max nese Liz před auto, položí ji na zem a klekne si nad ni. Vidí její břicho, kterým prochází zelené záblesky elektřiny. Kyle stojí za Maxem.) Kyle: Ok, co teď zas budeme dělat? Max: Jen zůstaň vzadu. (Max dá ruce nad Lizino břicho. Snaží se ji vyléčit. Najednou se Liz začne vznášet nad zemí, Max pokračuje.) Liz: To bolí. Max: Dýchej zhluboka. Už to nebude dlouho trvat. Liz: Přestaň, prosím Tě. Už nemůžu. (Kyle se přiblíží.) Max (zastaví Kyla): Ne. Liz (v bolesti): Dost! Max: Vydrž, funguje to, cítím to. Liz: Ne! Kyle: Maxi! Max: Už jen chvilku. Liz, musíš mi důvěřovat. Liz (v bolesti): Nemůžu! (Záblesk. Liz klesne zpět, Maxe to odstrčí na zem.) Liz (sedne si): Přestaň mě zraňovat. Max (sedne si): To jsem nechtěl. Liz: Ne, Maxi, ale děláš to. Vždycky to děláš. Proč jsi s ní spal? (Max neodpoví.) Proč?!? Max: Liz. Liz: Vždycky když se zmíníš o svém synovi, připomene mi to všechno, cos mi udělal. Jak jsi byl nevěrný. Jak bys to mohl nevědět? Max (pokusí se jí dotknout): Liz, prosím. Liz (odtáhne se): Nepřibližuj se. Děláš to Ty. Max. Ne, nedělám. Liz, prosím. (dotkne se její tváře.) Prosím. (Elektřina prochází jejím obličejem. Liz křičí.) Kyle (chytne Maxe za paži): Maxi, Maxi, Maxi, nech toho! Poslouchej ji. Chceš ji zabít? (Max se podívá na Liz.) (V CrashDown. Kyle přivezl Liz autem.) Kyle: Pomůžu Ti nahoru. Liz: Já sama. Opravdu jsem Maxovi řekla všechny ty hrozné věci? Kyle: Jo. Liz: Nemohla jsem si pomoct. Všechno …. Kyle: Vybuchlo. Liz: Jak mu můžu přijít na oči? Kyle: Koukni, on ví, že se tam stalo něco divnýho. Neovládala jsi, co jsi říkala. Liz: Ale ano. Myslím, je to jako bych to cítila úplně v hloubi duše a on to teď ví, Kyle. Kyle: A co? Liz: Nemůžu to vzít zpátky. Kyle: Liz, podívej, teď si nemůžeš dělat starosti kvůli Maxovi. Musíš se starat o sebe. (Liz povzdechne.) Rozumíš? Liz: Jo. Kyle: Ok. Proč nezkusíš usnout? (Liz odepne pás a vystoupí z auta.) (Liz spí ve svém pokoji. Maria otevře dveře a vejde dovnitř.) Maria: Jsem tu. (Liz a Maria sedí venku na lavičce.) Maria: Promiň. Liz: Přestaň se omlouvat. Maria: Prošla jsi úplným peklem. Liz: Jo, a proto jsem nechtěla, abys tím prošla se mnou. Maria: Už to nikdy nedělej. Jsme nejlepší kamarádky, Liz Parkerová, tak už mi to nikdy nedělej, ok? Liz: Ok. Ale opravdu sis nemohla nechat to nahrávání ujít. Maria: Řekla jsem Ti…. Liz: Tak co? Musíš dělat kompromisy. Tak co. Maria: Nejsem na prodej. Liz: To je skvělé. To můžeš říct všem svým kolegům v sýrárně. Myslím, že na ně uděláš dojem. Maria (směje se): Ok, Ty protivko. Liz: Mario, máš v jednom prstě tolik talentu jako nikdo jiný v tomhle městě. Maria (zvedne 2 prsty): Ve kterém? Liz: Myslím to vážně. Měla bys najít cestu ke kompromisu, aniž bys přišla o to, co je pro Tebe nejdůležitější, protože pokud to neuděláš, budeš toho vždycky litovat. Maria: Ale to bych musela do New Yorku a já Tě nechci právě teď opustit. Lituju. Liz: Budu v pořádku. Opravdu. Maria: Fajn. Zítra pozvu Dominique do svýho bufetu „vezmi si, co chceš“ (směje se). Bože, život teď už nemůže být komplikovanější. Někdy si přeju zavřít oči a … být někde jinde. Liz: V kavárně v Paříži. Maria: Ne, na Jamaice. Pláž. Modrý oceán. Teplý písek mezi našimi prsty. Cítíš se líp? Liz: Jo. Maria: Já taky. (Smějí se.) (Liz vejde do svého pokoje. Max sedí venku u jejího otevřeného okna.) Liz (přejde k oknu): Maxi, co tu děláš? Nemůžeš tu být. Max: Volal jsem. Liz: Byla jsem venku s Mariou. Max: Myslel jsem, že se něco stalo. Liz: Ne, nestalo, ale táta přijde nahoru během pár minut. (Max se snaží podívat dovnitř, Liz mu blokuje výhled.) Opravdu… (Max je příliš blízko u ní, jejím obličejem zase prochází elektřina.) Maxi, musíš jít. Max: Podívej, pojedeme do LA. Langley bude vědět, co dělat. Spraví to. Liz: Maxi. Max: Maria Tě může krýt. Za dva dny budeme zpátky. Liz: Ne! Max: Prosím, Liz. (Zkusí ji chytit za ruku, ale Liz couvne. Max taky trochu couvne. Všechno, co jsi dnes večer řekla, nemůžeme předstírat, že se to nestalo. Musím o tom mluvit. (Liz začne zavírat okno.) Max: Liz, prosím, nevyhazuj mě. (Oba nemají daleko k slzám.) Co budeme dělat? Liz (zadržuje slzy): Musím to vyřešit. Sama. (Liz zavře okno. Pár sekund se na sebe dívají, Max vstane, zašeptá „Miluju Tě“ a odchází. Když už je na požárním žebříku, naposledy se na ni podívá a usměje se.) (Pan Parker pracuje dole po zavíračce. Liz přijde k němu.) Pan Parker: Miláčku, co se děje? Liz: Můj život je vzhůru nohama. Chci jít do internátní školy. (Pan Parker ji obejme.) (Liz si balí věci. Naposledy se rozhlédne po svém pokoji.) (Liz píše dopis:) Liz (vduchu): Milý Maxi, víš, co je skvělé na tom být normální? Pamatuješ si, jak ses mě na to zeptal? Tehdy byla odpověď „nic“, díky Tobě, Maxi, díky tomu, jak moc jsi mě miloval. (Vidíme Liz v autobuse.) Teď myslím, že odpověď je jiná. Být normální je něco, co potřebuju, a proto musím odjet. Musím přijít na to, co můj život znamená daleko od Roswellu a daleko od Tebe. (Max čte ten dopis.) Nesmíš mě za to nenávidět. Miluju Tě víc, než si dovedeš představit. Liz. (vidíme Liz, jak se dívá z okna a usmívá se.)