=======================================
.: Roswell: Portál Fanoušků :.
- http://www.roswell-serial.cz -
=======================================
::A TALE OF TWO PARTIES::
::PŘÍBĚH DVOU VEČÍRKŮ::
=======================================
Překlad: Kathy B.
=======================================
Poznámka: bez kontroly
=======================================

{Pan Parker hraje na akustickou kytaru a zpívá. 
Je 7.31 ráno na Nový rok. Jesse otvírá dveře svého bytu a najde Isabel a Kyleho na gauči, 
Isabel má hlavu na Kyleově klíně. 
Michael se probudí v Lizině ložnici. Vejde Liz.}

Pan Parker: (Zpívá) Napiš mi pohled… jenom tři slovíčka… namaluj pro mě obrázek… ukaž 
mi, kde jsi…

Michael: (Zívne) Ahoj.
Liz: Dobré ráno. Jak se cítíš?
Michael: Líp.
Liz: Ty sis teda v noci užil.
Michael: Jo, my oba. (Liz přikývne) A co Maria?
Liz: Kdo ví? Myslím, že byla v noci s Maxem.

{O sedm a půl hodiny dříve. Slyšíme hlasité zvuky. Max s Mariou pozorují světla nad 
kopcem.}

Maria: Díky za tohle všechno, Maxi, opravdu. Nikdy jsem o tobě neměla pochybovat.
Max: To je v pořádku. Jsi připravená?
Maria: Přemýšlím o tom celý svůj život. Takže jsem připravená.
Max: Tak potom pojďme.

{Max s Mariou jdou ruku v ruce vstříc světlům nad kopcem.
Silvestr, 6.32 večer, jsme v bytě Ramirezových. Svátečně oblečená a učesaná Isabel chystá 
stůl. Zvoní telefon.}

Isabel: Haló?
Jesse: Nenaštvi se.
Isabel: Kde jsi?
Jesse: V Houstonu a zrovna mi uletělo letadlo.
Isabel: (Vzdychne) Nic se neděje.
Jesse: Ale děje. Omlouvám se.
Isabel: To je v pořádku.
Jesse: Hele, udělala bys pro mě něco? Neseď sama doma. Běž někam ven, pobav se a užij si 
tu noc za nás za oba.
Isabel: Když já nevím…
Jesse: Isabel, prosím, už tak je mi líto, že jsem zůstal trčet na letišti. Nechci, abys měla taky 
zkažený Silvestr. Prosím.
Isabel: Tak dobře. (Zavěsí)

{Liz a Maria si spolu povídají v Crashdown Café. Michael poslouchá.}

Liz: To není fér.
Maria: Je mi to moc líto, sluníčko, ale za tři minuty odcházím.
Liz: Stejně to nikdy nenajdeš.
Maria: Ale no tak. Tento rok to opravdu objevím, věř mi.
Pan Parker: (Vejde) Co objevíš? Tu záhadu?
Liz: Ty víš o té záhadě?
Pan Parker: Jenom tady už celý svůj život bydlím. To Silvestrovské tajemství existuje už od té 
doby, kdy jsem byl ve vašem věku.
Liz: No a rozluštil jsi tu záhadu někdy?
Pak Parker: Jednou. Naservírovala jsi už ty tapioky?
Liz: Asi padesátkrát. Tati…
Pan Parker: Dcerunko…
Liz: Ale no tak, přece mě tady opravdu nepotřebuješ.
Pan Parker: Liz, tenhle večírek pořádáme my dva už od doby, kdy jsi byla asi takhle veliká. Je 
to rodinná tradice.
Liz: Cože? To budu takhle čekávat na skupinu staříků až do smrti?
Pan Parker: No řeknu ti to takhle. Až budeš sama bydlet v nějakém domově důchodců 
v poušti, už sem nebudeš muset na Silvestra jezdit.
Liz: (S povzdechem) Bože, no dík.
Maria: Sluníčko, zapracuj na něm. Mám pocit, že vyměkne. Jinak ti zítra povykládám o té 
záhadě. Měj se. (Odejde)

{Michael vejde do zadní místnosti, když Maria stojí u píchaček, vrazí do sebe.}

Maria: Omlouvám se.
Michael: (Směje se) Já taky. Takže záhada, co?
Maria: Jo. A ne, nemyslím, že by to bylo idiotské, hloupé nebo jakékoli z těch dalších 
padesáti výrazů, které tě právě teď napadají.
Michael: Nic mě nenapadá. Jen se s tebou bavím.
Maria: Tak co budeš dnes večer dělat?
Michael: Ještě nevím. Televize, playstation… prostě něco.
Maria: Sám?
Michael: Jo.
Maria: A co Max? Proč si vy dva nezajdete třeba na nějaký večírek nebo tak něco?
Maria: No jo, Max fakt vymete každý večírek. Radši se budu koukat na bednu. Měj se. (Má se 
k odchodu)
Maria: Počkej. Chtěl bys jít se mnou?
Michael: Copak by to neporušilo ten náš závazek, že už spolu nebudeme chodit?
Maria: To by nebylo rande. Prostě bychom spolu hledali odpovědi na otázky a dvě hlavy 
vždycky víc vědí než jedna. Žádná pusa o půlnoci, žádné osahávání na zadním sedadle. Prostě 
jenom najdeme místo, kde se ten večírek koná, a pak si až do svítání každý půjdeme po svých. 
Platí?
Michael: Platí.

{Kyle se modlí před soškou Buddhy.}

Kyle: (Hluboce si vydechne) Děkuji ti. Nyní se moje nesmrtelná duše očistila… (Odkašle si) 
aby se mohla věnovat pozemským zájmům. Pár uplynulých let fakt nestálo za nic. Kyle, 
potřebuješ ženskou. A potřebuješ ji fakt naléhavě. A dneska večer.

{Ozve se zaklepání na dveře.}

Kyle: Díky! Ale jestli to bude svědkyně Jehovova, vrátím se.

{Znovu se ozve zaklepání na dveře. Je to Isabel.}

Isabel: Ahoj.
Kyle: Ahoj.
Isabel: Kyle Valenti, dneska je tvá šťastná noc. (Vytáhne videokazetu) Nádherný Nový rok! 
Ne?
Kyle: No, já jdu vlastně ven.
Isabel: Na Silvestra?
Kyle: No představ si. Jdu luštit ty hádanky.
Isabel: Vážně? Víš, kde ten večírek je?
Kyle: Ne, ale zjistím to.
Isabel: Hmmm. Nebo by ses nemusel tak vyčerpávat a mohl bys zůstat tady. Já… přinesla 
jsem i jídlo.
Kyle: Zní to lákavě, ale ne.
Isabel: Jessemu uletělo letadlo a zůstal v Houstonu. Naplánovala jsem romantický večer, 
který nevyšel.
Kyle: No teda.
Isabel: Kyle, je to jen záhada.
Kyle: No, jde jen o sex, drogy, rockenrol… proč bych tam měl chtít jít?
Isabel: Tak fajn. Vadilo by ti, kdyby se k tobě připojila vdaná panička?
Kyle: (Povzdechne si) No tak jo, ale varuju tě, mám poslání: sex nebo smrt. Takže mi nestůj 
v cestě a nekritizuj můj styl.
Isabel: Ty máš nějaký styl?
Kyle: Hej!
Isabel: Jasně. Jdeme. Kde je první hádanka?
Kyle: Ve škole, v pracovně pana Seligmana. Tak jo, vezmi s sebou to jídlo. Já budu řídit.

{Kyle a Isabel odcházejí, Isabel se směje.
Max a Liz si povídají na Lizině balkóně.}

Liz: Omlouvám se.
Max: To je v pořádku. Myslel jsem si, že tě nepustí z práce.
Liz: Tak co budeš dělat?
Max: Vrátím se k Michaelovi do bytu a budu se vyhýbat Silvestru.
Liz: Co kdybys šel s Mariou a Michaelem luštit ty hádanky?
Max: Víš, že nerad chodím na večírky. (Líbají se) Dávám přednost… soukromí.
Liz: Já mám taky ráda soukromí, ale na večírcích je zábava. Ne, vážně, kdy sis naposledy 
někam vyrazil a pobavil se s lidmi, které jsi neznal?
Max: Ani nevím.
Liz: Přesně tak. No tak, nemusíme přece mít oba dva zkažený Silvestr.
Max: Cítil bych se jako páté kolo u vozu.
Liz: Ne, prostě by sis vyrazil se svými dvěma nejlepšími přáteli na Silvestra a skvěle by ses 
bavil, je to tak?
Max: Ještě chvilku mě přemlouvej.

{Liz Maxe políbí.}

Max: Už jsem skoro uvěřil…
Liz: Ahoj. Musím se vrátit.
Max: Tak jo, dobře, ale jen pod jednou podmínkou: o půlnoci budeme spolu.
Liz: A jak bychom to asi zařídili? Já budu tady a ty někde…
Max: Nějak to uděláme. Nějak to zařídíme.
Liz: Maxi.
Max: Liz.
Liz: Tak jo, nějak to uděláme.
Max: (Políbí Liz) Fajn, uvidíme se o půlnoci. (Odejde)

{Liz vítá hosty přicházející do Crashdown Café.}

Liz: Napište svoje novoroční předsevzetí a papírek připíchněte na kaktus. Děkuji vám. 
Šťastný nový rok.
Pan Parker: (Vítá hosty) Pozor. Oh, děkuji.
Liz: Nezapomeňte napsat svoje novoroční předsevzetí a papírek připíchnout na kaktus. Tudy. 
Šťastný nový rok. Šťastný nový rok. Tudy. Jo. Jednou za rok novoroční předsevzetí. Šťastný 
nový rok. Tudy.
Jane: Ahoj, Liz.
Liz: Ahoj.
Jane: Jane Covendaleová. Setkaly jsme se před několika měsíci, vzpomínáš? Bavily jsme se o 
tom filmu.
Liz: Jo, vzpomínám. Jak se daří?
Jane: Mám zrovna vycházky, ale je mi fajn. Jak se vede tobě?
Liz: Dobře.
Jane: Kdo je ten fešák támhle?
Liz: To je Jim Valenti a jeho skupina, říkají si Kit Shickers.
Jane: Co jsi to…
Liz: Já vím, ten název zní hrozně.
Jane: Hm, no dobře, jen doufám, že umějí hrát.

{Pan Parker přichází k Liz.}

Liz: Hm, ahoj. Co takhle kompromis? Zůstanu na večírek, ale až skončíme s tím hloupým 
předstíráním, že o půl jedenácté je půlnoc, tak odsud vypadnu, co ty na to?
Pan Parker: Tak zaprvé, až ti bude osmdesát a budeš chtít být v jedenáct v posteli, nebudeš si 
myslet, že je to tak hloupé. Zadruhé, nebudu tady uklízet sám.
Liz: Teda!
Pan Parker: A zatřetí, nechci abyste se s Maxem celou noc toulali v poušti.
Liz: Toulali?
Pan Parker: Drahoušku, ty už plány na dnešní večer máš.

{Michael, Max a Maria lezou oknem do školy.}

Michael: Koukni na to.
Max: Netahej za to. Víš, že to je vniknutí.
Maria: No, jestli nás chytnou, budeme mít večírek ve vězení.
Michael: Tahle holka prostě chce slavit.
Maria: (Svítí baterkou na popsanou tabuli)  Tohle je první hádanka. To je fotbal, ne? Možná 
je ten večírek na fotbalovém hřišti. Nevím. To je moc jednoduché.
Michael: (K Maxovi) Tak proč jsi doopravdy tady?
Max: O čem to mluvíš? Hledám rozluštění té záhady.
Michael: Liz tě přinutila? Děláš mně a Marii garde nebo co?
Max: Je Silvestr a chci jít na večírek, stačí? Já vím, jak se na večírku pobavit.
Maria: No tak, přemýšlím o tomhle. Je to zadák s číslem sedm, Dave Lambert má číslo sedm.
Michael: Kdo je Dave Lambert?
Maria: To je zadák na Isabelině škole, je fakt super. A Julia říká…
Michael: Kdo je Julia?
Maria: (Ukáže na dívku) To je Julia. Spolek Davida Lamberta pořádá večírek, kde bude 
pravděpodobně další hádanka. Tak pojďme. Vylez ven, Guerine. A Maxi, poslouchej, ta věc 
s gardedámou… já vím, že Liz tě k tomu přiměla, ale mezi mnou a Michaelem nic není a 
tohle není rande.
Max: Nedělám vám garde, prostě chci jít na večírek.
Maria: No tak fajn.

{Kyle s Isabel vcházejí do garáže, Kyle se směje a odkrývá auto.}

Isabel: Čí je tohle auto?
Kyle: Mého šéfa Tobyho. A tady jsou klíče.
Isabel: Co když nás chytí?
Kyle: Nechytí.
Isabel: Kolik takovýchhle modrých žihadel jezdí v Roswellu?
Kyle: Jedno.
Isabel: Jedno. No, omlouvám se, ale kolik lidí má přístup do téhle garáže po pracovní době 
kromě tvého šéfa?
Kyle: Jeden.
Isabel: No takže nás chytí. 
Kyle: Možná, ale tohle auto je jako magnet, Isabel. Už jsem v něm jel. Podstoupím to riziko. 
Nastup si.

{Isabel použije své schopnosti a změní barvu auta na žlutou.}

Kyle: No páni!
Isabel: Nechce se mi riskovat. Doufám, že nekazím tvůj styl.
Kyle: No žlutou bych si asi nevybral, ale vypadá to dobře.

{Jimova skupina hraje v Crashdown Café, všichni tleskají.}

Jim: (Do mikrofonu) Děkuji. Děkuji mnohokrát.
Jane: (K Liz) Jsou dobří.
Liz: Jo, to jsou.
Jane: Ale ty bys asi chtěla být někde úplně jinde, že?
Liz: Ne, to ne.
Jane: Ale no tak.
Liz: (Směje se) S vámi je… legrace.
Jane: Máš problémy se svým klukem?
Liz: No tak trochu. Nelíbí se mým rodičům.
Jane: Mám stejný problém.
Liz: Fakt???
Jane: Vidíš támhleten pár? To je moje máma a táta. Člověk by si myslel, že mě nechají být 
s Frankem, ale ne.
Liz: No, který je Frank?
Jane: On tady není. Pro ně Silvestr hodně znamená, jsou dost sentimentální. Takže Frank si 
vyšel se svými kamarády a já s nimi trávím tuhle noc.
Liz: Vám nevadí, že spolu nejste na Silvestra?
Jane: Ale vadí, no ale moji rodiče tady nebudou navždycky a kromě toho… užijeme si o 
půlnoci sexu po telefonu.

{Hraje hudba, pan Parker a lidé tančí, Liz se k nim přidá.}

Jim: (Zpívá) Hledám někoho, pro koho by mě bolelo srdce, někoho, jako jsi ty, jako jsi ty…

{Kyle hovoří se dvěma cizími děvčaty.}

Kyle: Tahle je jednoduchá. Tohle znamená tu restauraci přes ulici a čísla 24 a 7 jsou po obou 
stranách těch dvou nul, takže jsme na místě další hádanky. Pěkné auto, co?
Děvčata: Jo, to jo.
Kyle: Chcete svézt?
Děvčata: Ne! Ne!

{Přichází dva muži, společníci děvčat, jeden z nich jde ke Kyleovi.}

Muž: Hej, chci ti položit otázku týkající se tvé budoucnosti.
Kyle: Jo?
Muž: Tamhle na zemi leží tvoje zuby?
Kyle: (K děvčatům) Sbohem.

{Přichází Isabel.}

Isabel: No víš, mně se zdálo, že se jim líbíš.
Kyle: Jo, asi tak, jak se ti líbí opice v klobouku. Jenom jsem je zaměstnával, než přišli 
skuteční baviči.
Isabel: Ty máš snad nízké sebevědomí? Protože ženy vycítí nejistotu na míle daleko, Kyle.
Kyle: Tys ji vycítila?
Isabel: Ne, já jsem vdaná. Můj radar už nepracuje. Koukni, ženy chtějí super chlápka, víš? 
Musíš vyzařovat sebedůvěru.
Kyle: Sebedůvěru?
Isabel: Jo.
Kyle: No tak jo.
Isabel: Přece to nemůže být tak těžké, Kyle. Vždyť jsi už chodil na rande.
Kyle: No to je už hodně dávno. Kdysi se mnou byla zábava, i já jsem se bavil, ale pak jsem 
objevil mimozemšťany a já… můj společenský život začal upadat.
Isabel: Jo.
Kyle: Rozluštila jsi další hádanku?
Isabel: Ne, myslím, že jsme udělali chybu. No tak, jedeme.
Kyle: A kam?
Isabel: Zajistit ti nový společenský život.

{Slyšíme hrát divokou hudbu na večírku. Přicházejí Max s Michaelem a Mariou.}

Hudba: Každý ať si najde místo, kde může otevřít svou mysl a kde může jeho duše svobodně 
dýchat, cítím, když to na mě všechno padá, tak si dneska večer udělejme skvělý večírek, 
každý ať si najde místo, kde může otevřít svou mysl a kde může jeho duše svobodně dýchat…

Muž: Večírek! Páááni!
Druhý muž: Hlupáku, vždyť je prázdná.
Muž: Co tím myslíš, že je prázdná? Právě jsme ji narazili.
Druhý muž: Je prázdná, kámo, prázdná, a to je poslední. Všechno je pryč.
Muž: Ne tak… nahlas. Ne tak nahlas.

{K Maxovi přijde cizí dívka.}

Dívka: Nechodíme spolu na hodiny astronomie?
Max: Myslím, že ne.
Dívka: Přísahala bych, že jsem tě už někdy viděla. Jsi tady s někým? Je Silvestr.
Max: No.. hm, jo. Moje holka přijde později.
Dívka: Škoda. Hele, dochází nám pivo. Mohl bys vybrat na novou bečku?
Max: Co kdybych se nejdřív podíval, jestli je fakt prázdná?

{Dívka odchází a věnuje Maxovi významný úsměv.}

Třetí muž: No tak? No tak? Nemáme pivo?!
Max: Možná vám dokážu pomoct.
Muž: Co? Co jsi zač – měšťák?
Max: Ne, fakt… já tohle zvládám.
Muž: No tak buď můj host.
Max: Někdy je to… je to zkrátka tak… že se musíte ujistit, že… já nevím. Koukněte.

{Max za pomocí svých schopností bečku naplní.}

Muž: Teda chlape! Tam nic nebylo! Ta bečka byla prázdná.
Max: Vypadá to, že ne.

{Všichni jsou nadšení, jásají a oslavují Maxe.}

Všichni: Měšťák! Měšťák! Měšťák! Měšťák…

{Maria přijde k Davovi.}

Maria: Dave! No tak.
Dave: Ahoj. Jak se máš?
Maria: Fajn. Koukni, hledáme, kde se koná ten večírek.
Dave: Večírek se koná tady, kotě. Ty znáš nějaké další hádanky? (Plácne Mariu po zadku)
Maria: Hej! No tak!
Michael: (Vidí, jak Dave plácl Mariu) Kde je ta bečka? No, tak tohle není to pravé místo.

{Několik mužů nese Maxe na ramenou.}

Muži: Měšťák! Měšťák! Měšťák! Měšťák! Měšťák! Měšťák! Měšťák! Jo! Skvělý, brácho! 
Dobrá práce, chlape, vážně…
Maria: Maxi, Maxi, jsme na špatném místě. Bavila jsem se o tom s každým. Flirtovala jsem 
už s polovinou z nich. Nikdo nikdy neslyšel o žádném tajemství. Dokonce jsem dovolila Dave 
Lambertovi, aby mi sáhl na zadek.
Max: (Pobaveně) A Michael to viděl?
Maria: Promluvila gardedáma! Nevím. A je to jedno, protože tady nejsme ani spolu.
Max: Kde je Michael?

{Michael těžce popíjí, Max mu vezme sklenici.}

Michael: Ahoj.
Max: Podívej se na mě.
Michael: Smůla, mám oči jen pro Mariu. Ale ona rozdává svůj zadek chlapům, které ani 
nezná. Tak o co jde?
Max: Michaeli, co to děláš? Přece jsem ti vyprávěl, co se stalo, když jsem se poprvé a 
naposledy opil. Moje schopnosti byly úplně mimo.
Michael: Jsem v pohodě. Nemám žádný… problém se svými schopnostmi.
Max: No dobře. Stoupni si. No tak, jdeme. (Vezme Michaela za paži)
Michael: Au!
Max: Co je?
Michael: Chlape, ten randál tady mě zabije.
Max: No jo. Můžeš jít po svých?
Michael: Je světlo. Je fakt světlo. Maxi, co to po mně leze? Maxi, co to mám na zádech?!
Max: Košili.
Michael: Ne, ne, Maxi, mám tam… Maxi, já hořím! Hořím! Maxi, já hořím! Hořím! Já 
hořím!
Max: Michaeli, Michaeli, prostě pojď.
Michael: Maxi, hořím! Já hořím! Já hořím! Já hořím! Uhas to! Uhas ten oheň! Já hořím!

{Michael se válí po zemi, myslí si, že hoří, Max a Maria ho zděšeně sledují, zvednou ho a 
vyvádějí ven.}

Maria: On je opilý?
Michael: To je randál!
Max: (K Marii) Jo.
Maria: Počkej chvilku. Chceš říct, že mi můj Silvestr zničí nějaká vážná mimozemská 
choroba projevující se horkostí? Stalo se to proto, že se Michael opil?
Max: Myslím, že alkohol zapůsobil na jeho smysly. Jsou prostě přetížené. Všechno je příliš 
světlé, příliš hlučné.
Maria: No, tak se mi zdá, že je konec s hledáním tajemství.
Max: Ne, ještě je brzy. Mohl by…
Michael: Co to tady tak smrdí? To jste vy dva?
Maria: Já teda nesmrdím.
Max: To možná tvůj parfém.
Michael: Smrdí to teda příšerně.
Maria: No, zlato, je pěkně drahý.
Michael: I tak smrdí.
Maria: No to je hrůza!
Michael: (Upadne na zem) Auuu!
Maria: Panebože! Panebože!
Max: Rychle, do auta. Pohyb.

{Zpátky v Crashdown Café, Liz vyvolává čísla na bingo.}

Liz: No tak, tady to máme, dámy a pánové. Nejdřív je tu vesmírná loď s číslem 17. Jestli tohle 
číslo máte, označte si ho. Vesmírná loď číslo 17, vesmírná loď číslo 1-7.

{Jim si přisedne k panu Parkerovi.}

Jim: Zdá se, že ji to baví.
Pan Parker: Jo, fakt jo. Před hodinou…
Jim: Jo?
Pan Parker: Řekl bys, že ji k tomuhle odsoudili.

{Liz vyvolává další číslo.}

Pan Parker: Jime, můžu se tě na něco zeptat?
Jim: Jasně.
Pan Parker: Co si myslíš o Maxu Evansovi?
Jim: Upřímně? Jen to nejlepší. Myslím, že je to moc zvláštní kluk.
Pan Parker: Já si to o něm taky myslíval. Vždycky se zdálo, že je zodpovědný a férový kluk, 
ale pak…
Jim: Poslouchej, prochází těžkým obdobím. Já sám mám kluka v jeho věku. Prostě začnou 
blbnout a dělají věci, které… Jeffe, já… já ti tady fakt nedokážu zfleku poradit. Max pokazil, 
co mohl. Ještě ke všemu do toho zatáhl tvou dceru. Pro to neexistuje omluva. Ale jelikož se 
mě ptáš na můj názor… Myslím si, že Max je hodný kluk, který udělal velkou chybu, ale fakt 
věřím tomu, že se z ní poučil. A taky si myslím, že skutečně miluje tvou dceru… a že si 
zaslouží druhou šanci.
Jane: Bingo! Bingo! Haha!

{Všichni tleskají.
Vejde Maria a zavolá na Liz, aby za ní šla do kuchyně.}

Maria: To je strašná noc! Úděsná noc!
Liz: Co se děje?
Maria: Michael je nabuzený. Šíleně nabuzený. Pojď se mnou.

{Liz a Maria vejdou do Lizina pokoje a spatří Michaela vznášejícího se nad Lizinou postelí.}

Liz: Panebože!
Maria: Pssst! Hele, má nabuzené smysly, přetížené nebo co, takže pokud uvidí příliš jasné 
světlo nebo uslyší příliš velký hluk, bude ho to fakt bolet.
Michael: Tak jako mě teď bolí to tvoje šeptání.

{Isabel a Kyle přicházejí na večírek.}

Kyle: Tohle je vysoká škola. A kolejní večírek. Co tady dělám?
Isabel: Musíš si rozšířit duševní obzory trochu dál, než je střední škola.
Kyle: Ale já jsem středoškolák.
Isabel: Jo, to ale oni nevědí.
Kyle: No to je vlastně pravda.
Isabel: Jo. No tak si jednu vyber.
Kyle: (Sleduje dívky kolem sebe) Ouuu, co třeba tamhle? Tamhleta?
Isabel: Fajn, to je Sally Reynoldsová, chodíme spolu na filozofii. Není to tvůj typ. Je 
nihilistka a má jiný smysl pro humor.
Kyle: A co tamhle ty dvě brunetky?
Isabel: Ta napravo je Kim Langstromová. Je opravdu moc fajn, ale směje se, jako když se 
rozbíjí sklo. Ta druhá, Bernadette Tahoeová…
Dívka: Ahoj.
Isabel: Jo, a je strašně hloupá a je na holky.
Kyle: Přece tady musí někdo být.
Isabel: (Ukáže na jednu dívku) Jo! Vidíš támhletu holku, jak se baví s tím klukem, co jí valí 
do hlavy samé nesmysly?
Kyle: Jo, jo.
Isabel: To je Bitsy.
Kyle: Bitsy?
Isabel: Jo, vím, hloupé jméno. Ale věř mi, Kyle, ona je dívka tvých snů.

{Dívka se hlasitě zasměje.}

Isabel: No jo, rozbíjející se sklo. Pojď, seznámím tě. Buď milý. Bitsy, chtěla bych tě seznámit 
se svým kamarádem Kylem.
Bitsy: Ahoj, těší mě.
Kyle: Mě taky. Mě taky.

{Zpátky u Liz doma, Max se snaží pomoci Michaelovi, Michael se snese na Lizinu postel, 
Max vypadá vyčerpaně.}

Max: Jak je ti? (Michael zasténá)
Maria: Přežije to?
Max: Myslím, že to nejhorší má za sebou. Měli bychom ho na pár minut nechat v klidu. 
Myslíš, že si někdo všimne, když půjdu do koupelny?

{Max s Mariou a Liz odcházejí, Michael zůstává ležet na Lizině posteli.}

Liz: Jen jdi. Můj táta ještě pořád vyvolává čísla na bingo.
Pan Parker: Tohle je o velkých penězích. Ještě jednou, ještě, a další číslo je…
Maria: Skvělý Silvestr.
Liz: Já vím. Podařilo se vám rozluštit to tajemství?
Maria: Ne.
Liz: No i tak ještě máte spoustu času.
Maria: Jaký je v tom rozdíl? Je to jasné. Prostě tady zůstanu trčet a budu hlídat opilého 
mimozemšťana.
Liz: Však víš, že to nechtěl pokazit.
Maria: Jo, vím.

{Michael slyší v hlavě hlasité zvuky, hlas pana Parkera i to, co si Liz s Mariou povídají.}

Maria: A je moje vina, že jsem ho pozvala, ale pořád hrajeme tuhle.. tuhle hru. Je to jako 
kdybychom chodili na rande, byli spolu, pak zas nejsme spolu, ale jako kdybychom pořád 
byli. Nic se nikdy nezmění.
Liz: Možná ani nechceš, aby se něco změnilo.
Maria: Možná. Nebo ani jeden z nás není natolik silný nebo ztřeštěný, aby ten bludný kruh 
porušil.
Pan Parker: Meteor číslo 26. Meteor číslo 26.
Maria: To můj život bude pořád vypadat takhle? Myslím tím… ať řeknu nebo udělám cokoli, 
nikdy nevybřednu z té mimozemské šlamastyky. Nemám ani jednu jedinou noc, abych mohla 
jít na nějaký idiotský večírek.

{Večírek na vysokoškolské koleji. Kyle a Isabel mluví s Bitsy.}

Kyle: A potom ten zadák řekl „Hoď mi kuře", no tak jsem mu ho hodil.
Isabel: Hahaha! To je super! Říkala jsem ti, že Kyle je super. No ale vážně, Kyle se od té 
doby dost změnil, teď vyznává buddhismus. Je to vážně inspirující.
Kyle: Chceš se bavit o náboženství?
Bitsy: No, hlavně mi neříkej, že jsi takový ten blázen, co má doma sošku Buddhy a modlí se 
před ní v pátek večer, aby si někoho našel.
Kyle: Ne, já… teda já takovou sošku mám. A někdy se v pátek večer modlím. To jo.
Bitsy: No aspoň jsi upřímný.
Kyle: Snažím se.
Bitsy: Daří se ti to.
Kyle: To se ti líbí?
Bitsy: Moc.
Isabel: Jdu si pro něco k pití. Dáte si něco?
Bitsy: Já ne.
Kyle: Já taky ne.
Isabel: No.. někdy se vrátím.
Kyle: Hej, počkej, počkej, počkej, počkej. Já jen… chtěl jsem ti poděkovat… však víš za co.
Isabel: S radostí.

{Isabel odchází pro pití, Kyle se za ní dívá se zvláštním výrazem v očích.}

Bitsy: Isabel je fajn.
Kyle: Jo, jo. Je. Je.

{Zpátky v Crashdown Café, Max vychází z koupelny.}

Max: Na chvíli se musím vrátit do školy.
Liz: Proč?
Max: Něco mě napadlo v souvislosti s tou hádankou.
Maria: Maxi, nechal bys už toho předstírání?
Max: Já nic nepředstírám.
Pan Parker: (Vejde) Liz, je skoro půl jedenácté.
Liz: Hmm… omlouvám se, tati. Hned jsem tam.

{Max se má k odchodu.}

Pan Parker: Maxi?
Max: Ano?
Pan Parker: Kam jdeš? Co jsi to za kluka, že nebudeš o půlnoci se svou přítelkyní? Nemáš 
snad vychování? Tik-tak. (Významně si poklepe na hodinky)

{Všichni vítají v Crashdown Café nový rok, pan Parker věší na kaktus svoje novoroční 
předsevzetí.}

Jim: A jdeme na to. Deset, devět…
Všichni: Osm, sedm, šest… pět, čtyři, tři… dva, jedna… Šťastný nový rok!

{Všichni se veselí, Max a Liz se líbají, Michael vše tajně sleduje ode dveří.}

Všichni: (Zpívají) Zní píseň dávných přátelství, ta píseň plná krás, ta píseň mládím vonící, zní 
v srdcích v každém z nás…

{Max pomáhá lidem, kteří odcházejí, Maria pomáhá Liz uklízet.}

Jane: No tak, Maxi, pospěš si. O půlnoci si musím zavolat a nesmím se opozdit.
Max: Jistě, madam.
Liz: Mario, no tak. To nemusíš.
Maria: No a co? Stejně tady trčím, takže…

{Vejde Michael.}

Michael: Mario?
Mario: Co tady děláš? Neměl jsi vstávat.
Michael: Můžu si s tebou na chvilku vzadu promluvit?
Pan Parker: Lizzy, už to nech, dodělám to sám.
Liz: O čem to mluvíš, tati. Je tady strašný nepořádek.
Pan Parker: To je v pořádku. Já se o to postarám. Co kdybyste… co kdybyste vy dva šli ven 
oslavit nový rok?
Liz: Tati…
Pan Parker: No, i já připíchl na kaktus svoje předsevzetí. Na lístku bylo napsáno „Dej druhou 
šanci". (Liz ho obejme)

{Michael a Maria spolu hovoří.}

Michael: Je mi fajn, dobře? Chtěl bych, aby ses tam vrátila a našla to svoje tajemství.
Maria: Co tak najednou?
Michael: Chtěl bych, aby sis užila noc daleko od té mimozemské břečky. No však víš, pořád 
hrajeme tu samou hru a …
Maria: Tys mě slyšel a… tys slyšel, co jsme si s Liz povídaly?
Michael: Mario, tys měla pravdu. Někdo musí porušit ten koloběh. Nejsme spolu. Fajn. Ale 
jsme pořád přátelé a přátelé si můžou užívat Silvestra každý svým způsobem. Chci, aby ses 
tam vrátila a našla svoje tajemství.

{Liz a Max spolu hovoří v Crashdown Café.}

Liz: No.. já taky připíchla na kaktus svoje předsevzetí. Stálo na něm „Pamatuj na to, že tvoji 
rodiče tady nebudou navěky".
Max: Takže chceš zůstat.
Liz: No… jo.. protože Silvestr v Crashdown Café je… je to rodinná tradice. Myslím, že táta si 
tu jednu noc za rok zaslouží. Omlouvám se. Vím, že jsme si slíbili, že spolu o půlnoci 
budeme.
Max: A taky jsme byli… v Crashodown Café.
Liz: Jo, tak to se asi počítá.
Max: Poslouchej, já… zůstanu tady s tebou. Pomůžu ti uklidit. (Začne uklízet nádobí)
Liz: Ty… ty… ty ale chceš najít to tajemství, že?
Max: No…
Liz: Proboha, podívej se na sebe.
Max: No jen nechci jít sám.
Maria: (Vejde) Hehehe. Tak kdo chce jít na večírek?
Liz: No, myslím, že tenhle kluk.
Maria: No, Maxi, ta věc s gardedámou je už trošku zastaralá a nepotřebná.
Max: Souhlasím. Jdu na večírek. Popřej mi štěstí.
Liz: (Políbí Maxe) Hodně štěstí.
Max: Jdeme. Vlak na večírek právě odjíždí. (Odejde)
Maria: On to myslí vážně?
Liz: Naprosto. Počkej, co je s Michaelem?
Maria: No.. hm.. uh… chtěl, abych měla volnou noc.
Liz: No to je fajn. Je v pořádku?
Maria: Jo, je mu dobře.

{Max venku zatroubí.}

Maria: Nemůžu uvěřit, že fakt vyrážíme za tajemstvím. Tobě to nevadí?
Liz: Ne… na dnešní večer ti svého kluka půjčím. Jeďte.
Maria: (Políbí se) Fajn. Ahoj. A díky. Měj se. (Odejde)

{Isabel a Kyle vracejí auto, Isabel opět změní svými schopnostmi jeho barvu.}

Isabel: Ty vážně nejsi zklamaný?
Kyle: O čem to mluvíš? Mám její telefonní číslo.
Isabel: No ale chtěl jsi něco jiného.
Kyle: Hele, je to telefonní číslo vysokoškolačky, ona je někde úplně jinde.
Isabel: A člověk musí vědět, kdy by se měl…
Kyle: Vědět, kdy by se měl držet při zdi.
Isabel: Kdy odejít.
Kyle: (Jednohlasně s Isabel) Kdy si pohnout. Hej, díky. Fakt jsem se bavil.
Isabel: Já taky. Ale ještě není ráno.
Kyle: Není?
Isabel: Ne. Ještě není ani půlnoc.
Kyle: Tak co bys chtěla dělat?
Isabel: Jak moc mě miluješ?

{Kyle si představuje, jak líbá Isabel, pak se vzpamatuje.}

Kyle: Hm, hm hm… co ten super silvestrovská videokazeta?
Isabel: Cože?
Kyle: Tak takhle se já obětuju pro své přátele.
Isabel: Díky. Ty jsi ten nejlepší.
Kyle: (Sám k sobě) Nebuď úplný idiot.

{Max a Maria se snaží ve škole z tabule rozluštit hádanku.}

Max: No, takže jediné, co víme úplně jistě, je to, že číslo 7 neznamená číslo na dresu Daveho 
Lamberta.
Maria: Nula, 24, 7, nula.
Max: Co když je to nějaká matematická hádanka? No když uvážíme, že nuly by mohly 
nahrazovat integrály, tak… (Vzdychne)
Maria: Aha! 24/7. Vždyť je to tak jednoduché, až to bolí!

{Max a Maria přijíždějí k restauraci u Buda 24/7.}

Max: Zdá se, že jsme tu správně.
Maria: Našli jste nějaká další vodítka?
Muž: Ne, ještě ne. Ty jsi Max Evans?
Max: Jo. Daryl, že?
Muž: Jo. Co tady děláš?
Max: Co tím myslíš?
Muž: No myslím… venku. V noci. Na Silvestra?
Max: Hledám místo, kde je ten večírek.
Muž: (Ironicky se ušklíbne) Jasně.
Maria: Maxi! Pssst! Myslím, že jsem objevila další vodítko, ale nevím, co znamená.
Max: Kde?
Maria: Přímo za mnou.
Max: To letadlo?
Maria: To není opravdové letadlo, to musí být to vodítko. Modrý měsíc… nic takového přece 
neexistuje. Ale co to může znamenat?
Max: Modrý měsíc. Modrý měsíc… ten kaňon.
Maria: To je ono! Dobře. Teď pomalu k autu, jako kdyby se nic nedělo. (Jdou rádoby 
nenápadně do auta)

{Zpátky v Crashdown Café. Liz vejde a uvidí na podlaze ležet Michaela.}

Liz: Michaeli! Michaeli! Michaeli, jsi… jsi v pořádku?
Michael: Spadl jsem z gauče. Mluv potichu.
Liz: Myslela jsem, že jsi řekl Marii, že už je ti dobře.
Michael: Lhal jsem.
Liz: No skvělé!
Michael: Zdá se mi, že moje tělo je jedna velká modřina.
Pan Parker: (Vejde) Co se to proboha děje?!
Liz: Tati, pomůžeš nám?
Pan Parker: Co se stalo?

{Liz a pan Parker společně zvednou Michaela z podlahy.}

Liz: Prostě toho moc vypil.
Pan Parker: Odvedeme ho nahoru.
Liz: Ulož ho do mojí postele, vyspím se tady dole.
Michael: Moje hlava!

{Pan Parker s Liz odvádějí Michaela po schodech nahoru do Lizina pokoje. 
Maria a Max hledají místo, kde se koná večírek.}

Maria: Měl jsi ho vidět, jak tam stál, statečný a noblesní. Skoro bych se do něj znovu 
zamilovala.
Max: No, já s ním musím žít. To je až moc.
Maria: Jedeme fakt po Juarezově cestě?
Max: Jistě.
Maria: Tak kde je odbočka k tomu kaňonu?
Max: Asi po třech nebo čtyřech kilometrech.

{Kyle a Isabel usínají na gauči.}

Kyle: Isabel?
Isabel: Hmmm?
Kyle: Půlnoc bude za pět sekund.
Isabel: Hm. Šťastný nový rok.
Kyle: (Políbí Isabel do vlasů)  Šťastný nový rok, Isabel.

{Liz s otcem ukládají Michaela do postele. Maria a Max se blíží k místu, kde se koná večírek. 
Liz pozoruje spícího Michaela.}

Max: Jsi připravená?
Maria: Myslím na to celý svůj život, takže jo, jsem připravená.

{Max s Mariou přicházejí spolu s dalšími lidmi na večírek, vidíme světla, vybuchují 
ohňostroje. 
Následujícího rána Jesse vejde do bytu a najde na gauči spícího Kylea a Isabel. Liz a Michael 
spolu hovoří v Crashdown Café.}

Michael: Neřekneš to Marii?
Liz: Co? Že jsi spal v mé posteli? Ne, pokud mi ty slíbíš, že to neřekneš Maxovi.
Michael: Souhlas.

{Kyle, Jesse a Isabel vejdou do Crashdown Café.}

Isabel: Ahoj.
Liz: Ahoj, Jesse, jak bylo v Houstonu?
Jesse: Zima a nepohodlno. Strávil jsem celou noc na letišti.
Liz: Co? Žertuješ?
Jesse: Jo, kéž by. Strávil jsem Silvestra úplně sám a doma pak najdu vlastní ženu, jak spí 
s jiným chlapem.
Liz: Cože?
Kyle: Silvestr a morálka, to se nějak nerýmuje. Prostě jsem viděl příležitost, tak jsem ji 
využil.
Isabel: (K Jessemu) Pouč se z toho a už mě nikdy nenechávej samotnou.
Jesse: Poučím.
Kyle: Takže asi nikdo nerozluštil to tajemství, že ne?
Michael: Tím bych si nebyl tak jistý.

{Vcházejí Max s Mariou.}

Max a Maria: (Zpívají) Poprvé se cítím tak naživu a nemůžu tě odmítnout…
Kyle: Vy jste to našli? Tomu nevěřím.
Maria: Jo, našli, uzavřeli, provedli!
Michael: To je neuvěřitelné.
Liz: Všechno nám povykládejte.
Maria: No, nejdřív… nejdřív jsme se vrátili do školy, abychom našli nějaká vodítka.
Kyle: Takže to bylo to původní?
Max: Původní co?
Michael: Nechte ji, ať nám to povykládá.
Maria: Díky, Michaeli. No, jak jsem už říkala… (K panu Parkerovi) Dobrý den.

{Vejde pan Parker.}

Pan Parker: Kuchyň je už otevřená, chcete si něco objednat?

{Parta si objednává jídlo.}