======================================= .: Roswell: Portál Fanoušků :. - http://www.roswell-serial.cz - ======================================= ::SAMUEL RISING:: ::SAMUELOVO VZKŘÍŠENÍ:: ======================================= Překlad: Kathy B. ======================================= Poznámka: bez kontroly ======================================= {Max a Michael jdou spolu po ulici směrem do Crashdownu a hovoří.} Max: Takže ty a Maria jste se oficiálně rozešli? Michael: To jsem si myslel, ale čím víc toho ona namluví, tím jsem zmatenější. Chce mít svůj vlastní prostor, ale zároveň chce, abych dál zůstal součástí jejího života. Já vím jistě jen to, že já nemám ani jedno z toho. Pojďme si dát hamburger. Max: Tím jí moc prostoru neposkytneš. Michael: Nebudu hladovět jenom proto, že mám tak trochu zvláštní holku. Max: To teda ne. Ale Lizin táta mě pořád nesnáší. Nesmím se v Crashdownu ani ukázat. Michael: Stejně tam zajdi. Trochu ji to rozpálí. {Michael s Maxem vejdou do Crashdown Café, kde jsou už ostatní. Isabel jim ukazuje katalog vánočních dekorací.} Isabel: Takže takhle to bude vypadat. Budou tam bílá světla a průhledné ozdoby a bílé svíčky. Michael: Zdravím vánoční nacistku. Jesse: Cože? Isabel: Ahoj, Michaeli. Sklapni. Liz: Ahoj. (Max políbí Liz) Líbí se mi, že sis sem jen tak nakráčel. Michael: Ahoj. Maria: Ahoj. Michael: Takže jak to bude? Vyjdeme si dneska někam po směně? Maria: Hm…. Dneska? Hm, ne. Mám něco na práci. Michael: Cokoli. {Max si všimne, že u barového pultu sedí dítě, které se na něj upřeně dívá.} Max: To děcko se dívá na mě? Michael: Jaký děcko? Max: Sedí tamhle se svou mámou. (Dítě nepřestává upřeně Maxe sledovat) Jo, dívá se přímo na mě. Michael: A co? Vánoce… to je… jen spousta keců. Jesse: Děláš si legraci? Vánoce jsou skvělé. Trochu se zklidnit, kouknout na fotbálek. Michael: Ty se budeš asi hodně dívat na fotbal. Jesse: (K Isabel) Co tím myslí? Isabel: Nic. Musíme jít, zlato. Musíme se ujistit, že vánoční večeře seniorů je ještě pořád na rozpisu. Ještě jsem nenašla nikoho vhodného, kdo by dělal Santa Clause v Santově vesničce… a víš co? Musíš vyměnit světýlka na oknech našeho bytu. Michael: (K Jessemu) Užij si klídku. Isabel: Víš, Michaeli, taky jsem se vždycky o Vánocích cítila mizerně, dokud jsem nenaplnila svoje vnitřní nutkání. Michael: To jako snažit se, aby se ostatní cítili mizerně? Isabel: Dělat dobrovolnickou práci… pomáhat starším a dětem, aby o Vánocích taky poznali radost a štěstí. Maria: Chceš něco vědět? To zní fakt skvěle. Co se týče mě… mně se to líbí. Myslím, že je to přesně to, co potřebuju… hm… vytlačit z hlavy myšlenky… (Michael se na ni podívá) …na jiné věci. Isabel: No, tak to jsi tady správně. Liz: Víš, mně by se to taky líbilo. Maria: Mohly bychom něco dělat společně? Isabel: Myslím, že jo. Po práci za mnou přijďte do parku. {Malý chlapec, který se díval na Maxe, vstane a jde za Maxem.} Samuelova matka: Samueli? Kam jdeš? Samuel: (K Maxovi) Tati. {Max se v rozpacích usměje.} Samuelova matka: Samueli? {Samuelova matka vstane a jde k Maxovi.} Max: (K Samuelovi) Myslím, že sis mě s někým spletl. Samuelova matka: (K Maxovi) On vám něco řekl? Max: Jo. Právě mi řekl tati. Samuelova matka: To není možné. Můj syn vůbec nemluví. {Později jsou Max a Liz na Lizině balkóně, Liz zdobí vánoční stromeček.} Max: Řekl mi tati. Slyšel jsem ho úplně jasně. Liz: Jo, já taky. Max: Liz, co když se můj syn snaží se mnou spojit jeho prostřednictvím? Liz: Co tím myslíš? Max: Víš přece, že se můj syn snaží předávat mi signály? Liz: Ne, Maxi. Už víc než měsíc ti žádný signál nepředal. Max: Možná dodneška nemohl. Co když s tím klukem něco je… něco, co se týká faktu, že je jiný než ostatní, což dovoluje mému synovi, aby se se mnou jeho prostřednictvím spojil? Víme přece, že mimozemšťané dokážou vzít lidské tělo, aby s námi mohli komunikovat. Liz: No, Maxi, možná byl jenom zmatený. Max: Něco ho přimělo, aby mě oslovil. Musím zjistit, co to bylo. {U Valentiových doma. Kyle a Jim spolu hovoří, Jim připravuje krocana na pečení.} Kyle: Tati, kdybys… jen jsem chtěl říct, že už jsem zjistil, o co jde. Jim: Jo? Kyle: Jo. Všechno tohle vánoční bláznění. Byl to dost těžký rok. Jim: Hmmm. Kyle: Ta věc s Tess. To, že jsi ztratil práci. Všechno dohromady. Jim: Jo. Kyle: Vím, že chceš, abychom si tyhle Vánoce užili. Kvůli nám… kvůli mně… jen chci říct, že si toho vážím. Jim: Kyle, poslouchej, já ti taky chci něco říct, nějak jsem na to pozapomněl. Vlastně jsem na někoho pozval na snídani… kamarádku. Kyle: (Sarkasticky) No to je fantastický. Takže ty ses rozhodl ji pozvat… na vánoční snídani… na naši vánoční snídani. Co kdyby ses mě nejdřív zeptal? Jime: Kyle, jestli nechceš, aby přišla… Kyle: Ne, ne, ne. To je v pohodě. Jim: Kyle… Kyle: V pořádku. Nedělej si s tím hlavu. {Max zazvoní na zvonek u domu, kde žije Samuel. Samuelova matka otevře dveře s tázavým výrazem ve tváři.} Max: Omlouvám se, že ruším. Jenom jsem přemýšlel o tom, co se dnes ráno stalo. Jsem Max. Max Evans. Samuelova matka: Co pro vás můžu udělat? Max: Přemýšlel jsem, co bych mohl udělat pro vašeho syna. {Záběr na Samuela, který si v obývacím pokoji kreslí.} Samuelova matka: Proč? Max: Nevím. Prostě mi to připadá správné. Samuelova matka: Maxi, já vím, jak se lidé cítí o Vánocích. Můj syn je autistický. Jestli chceš pracovat s dětmi, možná by sis měl vybrat něco jednoduššího. Max: Já nechci pracovat s dětmi. Chci pomoct vašemu synovi. {Isabel přichází domů a vidí, že Jesse zdobí byt na blížící se Vánoce.} Isabel: Co to je? Jesse: To je moje stará vánoční punčocha. Isabel: Ach. Skvělé. No, je hrozně… hnědá. Jesse: Jo. Sám jsem si vyrobil, když jsem chodil ještě do školky. Isabel: O tom vůbec nepochybuju. Jesse: Vždycky visela na krbové římse u nás doma a teď bude viset tady. Isabel: Hmmm. (Mumlá si pro sebe) To teda jo. (Začne se přehrabávat ve svých taškách) Ach! Ach! Ach! Jesse: Co? Co? Co je? {Isabel za pomoci svých sil vyrobí z ponožek nové vánoční punčochy a ukáže je Jessemu.} Isabel: Ale já jsem pro tebe udělala tuhle. Jesse: Panebože! To jsi udělala sama? Isabel: Jo. Jesse: Kde jsi na to našla čas? Isabel: Vlastně to netrvalo ani tak dlouho, jak by sis myslel. Jesse: Páni. Takže letos budu mít na krbové římse dvě punčochy. Isabel: Jo. Jo. Nebo… možná bychom tu tvoji mohli pověsit… (Isabel sundá Jesseho punčochu z krbové římsy) někde jinde.Víš… třeba… na stromeček. Možná bychom ji mohli… mohli bychom… třeba bychom ji mohli… mohli bychom… pověsit ji sem. {Isabel pověsí Jesseho punčochu na stromeček úplně dozadu, aby ji nebylo vidět.} Jesse: Jo, myslím, že by to šlo. Isabel: Jo, fajn. No, musím jít. Do Vánoc zbývají už jenom dva dny a já mám ještě spoustu práce. Jesse: No, já myslel, že… {Jesse si vezme talíř s cukrovím.} Isabel: Drahoušku! (Vezme mu talíř) Na to nesahej! To je nachystané na Vánoce! Jesse: (Rozmrzele) Jo. {U Samuela doma. Max sedí v obývacím pokoji se Samuelovou matkou a oba pozorují, jak Samuel hýbe dveřmi, aby vytvořil na koberci různé stíny.} Max: Samueli? Samuelova matka: Má rád světlo. Myslím, že právě proto si hraje s těmi dveřmi. Dělá to ten vzorek na koberci. Max: Máte pravdu. Samuelova matka: Uklidňuje ho to. Max: Asi ano. Samuelova matka: Maxi.. pochopím, jestli změníš svůj názor. Možná to vůbec nesplní tvoje očekávání. Max: Jsem v pohodě. Je to v pořádku. Samuelova matka: Dnes odpoledne mám schůzku s psycholožkou. Možná kdyby ses toho sezení zúčastnil spolu se Samuelem, znovu by promluvil. Pochopím, jestli se ti nebude chtít tam jít… Max: Chci tam jít. Budu tam. {V Isabelině vánoční vesničce se odehrává zkouška Santů. Isabel, Jesse a Isabelina spolupracovnice přihlížejí.} Různí Santové: Ho ho ho! Ho ho ho! Ho ho ho! Isabel: Takhle to nepůjde. Žena: Vážně ne? Myslím, že ten druhý Santa byl docela dobrý. Isabel: Santova vesnička je zařízení – moje zařízení – a roswellské děti si zaslouží skvělého Santu. Ne docela dobrého Santu. Musí být vynikající. Žena: Máte pravdu. {Přicházejí Liz s Mariou.} Liz: Ahoj, Isabel. Maria: Ahoj! Isabel: No, máte sedm minut zpoždění. (K ženě) Potřebuju na všech stromech ještě 12 centimetrů sněhu. To má být severní pól! (Podá Liz a Marii kostýmy skřítků) Dobře! Sněhová vločka a Cukrová tyčinka. Liz: Skřítkové? Děláš si legraci? Isabel: Ne. Řekly jste, že chcete něco dělat. Liz: Ale ne skřítky! Maria: Jo, všichni skřítkové se musí vypořádat s otravnými děcky, kteří chtějí pozlobit Santu. Isabel, myslely jsme opravdovou pomoc. Isabel: Tady neexistuje nic jako malá pomoc. Jenom malí pomocníci. A vy jste ty nejmenší, kterým padne kostým skřítků. {Liz a Maria vypadají překvapeně. Jesse nemůže uvěřit tomu, co Isabel dělá.} {Samuelova rodina je na schůzce u psycholožky. Samuel sedí u stolu a kreslí. Max sedí v čekárně.} Samuelova matka: Říkám vám, že promluvil. Slyšela jsem ho promluvit. Lékařka: Vím, a je to skvělé, Rebeko, opravdu je. Teď musíme zjistit, co to doopravdy znamená. Samuelova matka: Znamená to, že začíná komunikovat s okolním světem. Roste. Mění se. Samuelův otec: Rebeko, no tak. Samuelova matka: Co? Samuelův otec: Tohle jsme přece zažili už několikrát. Samuelova matka: Co tohle? Samuelův otec: Naléhavé schůzky, průlomy, změny. Samuelova matka: Warrene, tohle mi nedělej. Samuelův otec: Co ti nemám dělat? Samuelova matka: Neber mi to. Lékařka: Nikdo se nesnaží vám nic vzít, Rebeko, ale nechci, abyste si dělala příliš brzy velké naděje. Samuelova matka: Já si chci dělat velké naděje. Zasloužím si to. On je jiný. Dnes ráno byl jiný. Max je venku v čekárně. To je ten mladík, na kterého Samuel promluvil v té restauraci. Samuelův otec: Cože? Proč?! Samuelova matka: Myslela jsem si, že by možná pomohlo, kdybyste pozorovala Samuela spolu s Maxem. Když ho oslovil dřív, možná to udělá znovu. Lékařka: Myslím, že je to dobrý nápad. Maxi? Mohl byste jít za námi? (Max vstoupí) Jsem doktorka Rameyová. Max: Těší mě. Samuelova matka: Doktorka Rameyová léčí mého syna od jeho tří let a tohle je… hm… to je Samuelův otec Warren. Samuelův otec: Ahoj, Maxi. Lékařka: Takže, Maxi, co se to dnes ráno stalo? Max: No, seděl jsem se svými přáteli a snídal a… všiml jsem si, že se dívá na mě. Zírá. O několik minut později přišel za mnou. {Samuel podá Maxovi obrázek, který nakreslil. Je to obrázek UFO.} Max: (Ohromeně) Díky. {Max je doma a dívá se na obrázek. Ozve se zaklepání na dveře, Max otevře a za dveřmi stojí Liz s bruslemi v ruce.} Liz: Ahoj. Max: Ahoj. Liz: (Obejme Maxe) Hrozně se těším. Už jsem tak dlouho nebyla bruslit. Max: (Ukáže Liz obrázek od Samuela) Podívej se na tohle. Liz: To je… to je fakt pěkné, Maxi. Skvělé užití barev. Max: Nakreslil to Samuel. Nikdy nenamaloval nic jiného než číslice. Žádné postavy, stromy, slunce, jen číslice. Včera namaloval tenhle obrázek vesmírné lodi a dal mi ho. Liz: A to znamená, že… Max: To znamená, že se můj syn se mnou snaží spojit jeho pomocí. Liz: Maxi… Max: Koukni, dokonce i Samuelova psycholožka si myslí, že je to dost neobvyklé. Liz: Ty se stáváš součástí jeho života. Max: Liz, to ty jsi říkala, že bys udělala cokoli, abys mi pomohla najít mého syna. No, teď je tohle to jediné vodítko, které mám. Liz: Já vím, Maxi, ale když tě vidím, jak se stáváš součástí života tohohle zvláštního dítěte, tak bys nechtěla, aby sis od něj jenom vzal to, co potřebuješ, a pak zase odešel. Max: Liz, důvěřuj mi. Liz: Já ti důvěřuju. Pojďme si teď zabruslit a promluvíme si o tom později. Max: Eh… Liz: Co je? Max: Řekl jsem Rebece, že se tam dnes ráno stavím. Omlouvám se. Liz: No dobře. Max: Co dneska večer? Liz: Hm, já nemůžu, slíbila jsem, že budu před Štědrým dnem dělat skřítka. Max: To je mi líto. Liz: To je v pořádku, půjdem bruslit někdy jindy. {Liz odejde.} {Jsme zpátky na vánoční události, kterou organizuje Isabel. Liz a Maria zpívají před houfem dětí.} Maria a Liz: Rolničky, rolničky, kdopak vám dal hlas, kašpárek maličký, nebo… Děti: Búúú! Sklapněte, skřítkové! Ti skřítkové jsou strašní! Liz: Víte o tom, že bez skřítků by Santa nic nedokázal? Jsme pyšné na to, že jsme skřítkové. Děti: Chceme Santu! Chceme Santu! Chceme Santu! Chceme Santu! Chceme Santu! Tady je Santa! Santa přichází! {Děti jsou nadšením bez sebe, když přijíždí Santa-Michael sedící na motorce, kterou veze auto.} Děti: Páni! Páni! Bezva! Maria: To je snad sranda. Liz: Panebože, to je… Maria: V žádném… Liz: … případě. Michael: Ho ho ho! Maria: (K Michaelovi) Co tady děláš? Michael: Ten druhý Santa musel jít na rehabilitaci, takže mě Isabel přiměla, abych to vzal. Však víš, jaká je o Vánocích. Přiveď ke mně támhletoho spratka, Sněhová vločko. Maria: Oh! {Max hraje basketbal se Samuelem a jeho matkou před jejich domem.} Samuelova matka: Skoro, miláčku, skoro! Max: Zkus to ještě jednou. Zapoj trošku svaly. {S Maxovou pomocí se Samuelovi podaří trefit míčem do koše.} Samuelova matka: Výborně! Max: Skvělý hod. Chceš to zkusit ještě jednou? {Přichází Samuelův otec.} Samuelova matka: Ahoj, Warrene. Samuelův otec: Maxi. Ahoj, Samueli. (Podává Samuelovi čepici) Mám tvoji čepici, našel jsem ji vzadu v autě. Max: Hm, no, měl bych už jít. Samuelův otec: To je v pořádku. Vlastně dnes musím do práce. Samuelova matka: Cože? Měl jsi ho dneska vzít za Santou. Samuelův otec: Jo, já vím. Objevily se problémy. Bude to muset počkat do zítřka. Samuelova matka: Warrene, zítra je Štědrý den. Samuel si v žádném případě nesedne Santovi na klín, když bude kolem tolik lidí. Samuelův otec: On si Santovi nesedne na klín, ať uděláme cokoli. Ještě nikdy si mu na klín nesedl. Nechce, aby se ho lidé dotýkali. Samuelova matka: No, stejně bychom tam mohli jít a aspoň předstírat, že jsme rodina. Samuelův otec: Rebeko, vždyť on ani neví, co jsou Vánoce. Teď musím do práce. Samuelova matka: Hmmm. Samuelův otec: Ahoj, Samueli. Ahoj, Maxi. {Samuelův otec odejde.} Samuelova matka: Asi má pravdu. Samuel si nikdy Santovi na klín nesedl. Max: No, jestli chcete, můžu jít s vámi. (S úsměvem) Znám skřítky, kteří by nám mohli pomoct. {Zpátky na vánočním festivalu. Michael hovoří s chlapcem, který mu sedí na klíně.} Michael: Takže, Zeke, co bys letos chtěl od Santy? Chlapec: Závodní auto 5000. Michael: Dobrá volba, chlapče. Závodní auto 5000 je skvělý! Maria: (K Liz) Vypadá to, že Michael konečně našel věkovou skupinu na své úrovni. Liz: Jo, s dětma mu to fakt jde. Maria: Jo, je skvělej. Ach jo! Přesně tohle se nemělo stát. Liz, koukni. (Maria si všimne Samuela, jeho matky a Maxe) Trochu zvláštní. {Liz se otočí a uvidí stát Maxe se Samuelem a jeho matkou.} Maria: Tady. Liz: Díky. (Liz jde k Samuelovi, jeho matce a Maxovi) Ahoj. Max: Ahoj. Tohle je Rebeka a tohle je Samuel. To je Liz. Liz: Ahoj. Myslím, že jsme se už potkali, včera v Crashdownu. Ahoj, Samueli. Veselé Vánoce. Max: Vadí mu, když má stát ve frontě, tak jsem se chtěl zeptat, jestli bychom mohli jít přednostně? Liz: Ale jistě. Jo. Tak ho zavedeme… Samuelova matka: No, omlouvám se, ale on nemá rád, když se ho někdo dotýká. A nerad se sám někoho dotýká. Možná si ani nebude chtít sednout Santovi na klín. Když nebude, tak nevadí. Nenuťte ho k ničemu. Liz: Hm, tak prostě pojďte s námi. Samuelova matka: To by bylo fajn. Dobře. Díky. Liz: Pojď, Samueli. Michael: Ho ho ho. Max: Michaeli? (Jde k Michaelovi) Co tady děláš? Michael: Šířím vánoční náladu. Samuelova matka: No, Samueli, nechceš si sednout Santovi na klín? (Samuel se tázavě podívá na Maxe, a ten přikývne) Je to fajn. Pojďme. No pojď. {Samuel se posadí Michaelovi na klín.} Samuelova matka: Drahoušku, vedeš si skvěle. Max: Foťák. Michael: Skoč sem pro něj, Cukrová tyčinko. Samuelova matka: Hm, ještě jednu. (Nechá se vyfotografovat společně se Samuelem a Michaelem) Počkejte. Ještě jednu. Maxi, pojď sem. Max: Ne, to je v pořádku. Samuelova matka: Pojď sem. Prosím, nech se taky vyfotit. {Vyfotí se Samuel, Max, Michael i Samuelova matka.} {Max, Samuel a jeho matka jdou spolu po ulici.} Samuelova matka: Jsem na tebe tak pyšná. To bylo fantastické. Myslím, že to chce zmrzlinovou oslavu. Co myslíte? Samuel zbožňuje zmrzlinu, mohl by ji jíst snad každý den. A taky ji každý den jí. Že, miláčku? Max: Dobře, já ji donesu. Samuelova matka: Ne, já ji donesu. To je v pořádku. Sedni si tady s Maxem a já budu hned zpátky. Díky. {Samuelova matka vejde do obchodu, Samuel s Maxem si sednou ke stolku před obchodem.} Max: Tvoje máma je na tebe moc pyšná, Samueli. A já taky. Samueli, chtěl bych si s tebou o něčem promluvit… o tomhle. {Max vytáhne obrázek UFO.} Max: Možná to bude znít trochu bláznivě… ale řekl ti někdo, abys to namaloval? Samueli? Zkus o tom popřemýšlet. Potřebuju tvoji pomoc. Přemýšlej o včerejším ránu, když jsi ke mně v Crashdownu přišel. Vím, že nemáš rád, když se tě lidi dotýkají, ale možná se nám podaří navázat spojení. Uvidíme. {Max se dotkne Samuelovy ruky, což Samuela vyděsí.} Max: Ne, ne, je to v pořádku. Neublížím ti. (Samuel se zvedne a snaží se utéct) Ne, Samueli! Je to v pořádku! Ne, stůj! Stůj! Samueli, je to v pořádku. Neublížím ti. {Samuel křičí. Vytrhne se Maxovi a upadne na chodník.} Max: Samueli, je to v pořádku! {Z obchodu vyběhne Samuelova matka.} Samuelova matka: Panebože! Co se stalo?! Max: Jen jsem… Samuelova matka: Ustup. Nepřibližuj se. Samueli, miláčku, bude to v pořádku. Pojď sem, podívám se… je to dobré, je to v pořádku. Pojď sem… {Samuel se svou matkou a Maxem přijíždějí domů, kde už čeká Samuelův otec. Samuelova matka nese Samuela v náruči.} Samuelova matka: Je to dobré, už je to dobré. Samuelův otec: Jak je mu? Samuelova matka: Je mu dobře. Samuelův otec: Co se k čertu stalo? Podle tvého vzkazu jsem si myslel, že si rozbil hlavu. Samuelova matka: Upadl. Už je v pořádku. Nebylo to tak zlé, jak se zdálo. Samuelův otec: Samueli, jsi v pořádku? Samuelova matka: Warrene, prosím. Znervózňuješ ho. Musíme jít dovnitř. Max: Omlouvám se. Samuelova matka: To je v pořádku. Chtěl jsi pro něj jen to nejlepší. Miláčku, pojď dovnitř, odpočineme si. {Samuelova matka se Samuelem v náruči vejde do domu.} Samuelův otec: Co se stalo? Max: Byla to moje chyba. Rebeka šla do obchodu koupit zmrzlinu a já… mluvil jsem se Samuelem a on najednou… Samuelův otec: Začal bláznit? Max: Jo. Samuelův otec: (S povzdechem) To jsme už zažili… mnohokrát, Maxi. Vím, jak ti to asi připadá. Jako že jsem opustil svoji rodinu nebo tak něco. Ale chci, abys něco pochopil. To, co jsi ty dělal dva dny, já jsem dělal sedm let. Už jednou promluvil. Rebeka ti o tom asi neřekla. Když mu byly čtyři roky, řekl Baskin-Robbin. Znáš ten obchod se zmrzlinou? Víc než rok jsme se spoléhali na to, že začne mluvit… nebo že to aspoň zopakuje. Ale nikdy se to nestalo. Maxi, vím, že se snažíš pomoct mému synovi, opravdu to vím. Ale já… já se jen bojím, že… ať už hledáš cokoli… tady to prostě nenajdeš. {Max a Liz spolu hovoří v Crashdownu.} Liz: Takže ty si myslíš, že jeho otec měl pravdu? Že to, co Samuel řekl, nemusí nic znamenat? Max: Vždyť přece namaloval tu loď. (Dívá se na Samuelův obrázek) To musí něco znamenat. Liz: Maxi? {Liz ukáže Maxovi na malbu na zdi, která zobrazuje stejnou vesmírnou loď, kterou namaloval Samuel.} Max: Prostě jen maloval podle zdi. Takže se vůbec nesnažil se mnou komunikovat. Nic z toho nedává smysl. Liz: Tak co uděláš? Prostě odejdeš? Max: Nevím, co jiného bych měl udělat. Už jsem mu jednou ublížil. Ani bych neměl být součástí jeho života. Liz: Maxi, možná se k tobě přiblížil z jiného důvodu. Promluvil na tebe. Zjevně vycítil, že jsi jiný. Možná se snaží něco vyjádřit a hledá někoho, kdo by mu v tom pomohl. {U Ramirezových. Jesse sleduje v televizi fotbal, když vejde Isabel.} Jesse: (Komentuje hru v televizi) Ne! Ne! Ne! Ne! (K Isabel) Ahoj. Isabel: Ahoj. Jak se máš? Jesse: Ach! Přesun! (Tleská) Náš míč! Náš míč! Náš míč! Isabel: Pěkná hra, miláčku? Jesse: No, skvělá hra. Isabel: (Sedne si vedle Jesseho) Skvělé. Skvělé. Víš, Jesse, je Štědrý den. Musíme zařídit milión věcí. Jesse: Jasně. Vždyť navlékám. Podívej. Isabel: Teprve jsi začal a stejně je to celé špatně. Má být pět kukuřičných zrnek a dvě brusinky! Jesse: Hele, jestli se ti to nelíbí, možná bys měla zapojit Sněhovou vločku a Cukrovou tyčinku. Isabel: Já se jen snažím dělat všechno pro to, aby naše Vánoce byly dokonalé. Jesse: Jak můžou být naše Vánoce dokonalé? Všechno je dokonalé až příliš. Příliš naplánované. Připadá mi, jako kdybych měl kopřivku. Nikdy ji nemívám. Isabel: Ale tohle je začátek našich společných vánočních tradic. Jesse: Ne. Tohle je začátek tvých vánočních tradic, tvých aktivit, tvých výzdob a tvojí charitativní práce. Je to skvělé. Ale co my dva? Co si takhle sednout na gauč, dívat se na televizi, popovídat si a dát si oddech? Co taková vánoční tradice? Isabel: Oddechnout si? Jesse: Jo. Isabel: No, tak půjdeš se mnou do vánoční vesničky, nebo se budeš zaměstnávat oddechováním? Jesse: Jdu se projít. {Jesse odchází.} {U Valentiových doma zvoní zvonek, Kyle otevře. Za dveřmi stojí přitažlivá mladá žena.} Kyle: Ahoj, Shelby. Shelby Prineová, že je to tak? Shelby: Ahoj, Kyle. Už jsem tě dlouho neviděla. Kyle: A co tady děláš? Jsi tady kvůli UNICEFu? Shelby: Ne. Tvůj táta ti… Kyle: Můj táta? Připravuje se v ložnici na tu svou přítelkyni. Ach. Ach, ty… {Kyle a Isabel se spolu procházejí po vánoční vesničce a Kyle vypráví Isabel o Shelby, zatímco Isabel dosprejovává sníh na stromy.} Isabel: Snad to nebude taková hrůza. Kyle: Cože? Isabel: No jo. Je přece o pár let starší než my. Je jí asi tak 21. A… Kyle: A? Isabel: Jesse je starší než já. Nemůžeš vědět, ke komu pocítíš náklonnost. Kyle: Na čí straně vlastně jsi? Isabel: Vždycky jsem měla ráda Shelby. Myslím si, že je fajn. Kyle: Dost. Poslouchej. Poslouchej. To je zvrácené. Je to zvrácené, úchylné a ponižující. Isabel: Kyle, nedělej si s tím hlavu. {Přichází Jim a Shelby.} Jim: Ahoj! Kyle: (K Isabel) Och, to snad ne. (K Jimovi a Shelby) Ahoj. Tak, jdete na veřejnou výstavku… teda, myslím na procházku? Shelby: Isabel Evansová? Ahoj. Jak se máš? Isabel: Ahoj. Shelby: Ahoj. Isabel: Ahoj. Jim: Jen jsme se… procházeli. Kyle: Ahoj. Jim: Jo. Shelby: Měj se, Kyle. {Jim a Shelby odcházejí.} Isabel: Hm. Máš pravdu. Je to zvrácené. {Michael se baví s chlapcem, který mu sedí na klíně.} Michael: Takže, Paule, ty chceš být fotbalistou? Vypadáš jako fotbalista. Chlapec: Hokejistou. Michael: Tak hokej. To je sport pro chlapy. Jaký je tvůj oblíbený tým? Chlapec: Rangeři. Michael: No, tak to se náš vkus rozchází. (K Marii) Nechtěla bys mi donést něco na pití? Maria: Cože? Michael: Jsem vysušenej jako treska. Celej den mluvím. No tak, Sněhová vločko. Maria: Michaeli, ani mě nenapadne, abych ti… Michael: Michaeli? Já nejsem Michael. Já jsem Santa. Paule, nemyslíš si, že by Sněhová vločka měla přinést Santovi něco na pití? Chlapec: Samozřejmě že bys měla! Jsi skřítek. Michael: Přesně tak. A budu taky potřebovat namasírovat nohy. Maria: No, tak víš co, Santo? Myslím, že mám nějaké pití v mém malém domku skřítků. {Maria zatáhne Michaela do domku skřítků.} Maria: Takže ty chceš pití? Michael: Ty máš pomáhat Santovi. Maria: No, to jsou jen takový kecy. Ty tohle děláš schválně. Michael: Dělám co? Maria: Chceš mě zpátky, protože jsem se s tebou rozešla. Michael: Hej, Sněhová vločko, ty jsi skřítek. To je tvoje práce. Překonej samu sebe. Maria: Přestaň si z mě dělat legraci. Michael: Já si z tebe nedělám legraci. Maria: Důvod, proč jsem tohle vzala, byl ten, že jsem se chtěla dostat pryč od tebe. Michael: Myslíš, že tady chci být? Do tohohle mě zatáhla Isabel. Maria: Potom si každý budeme hledět svého a bude to v pořádku. Michael: Fajn. Maria: Dokonalé. Michael: Chybíš mi. Maria: Ty mi taky chybíš. {Michael Mariu políbí, spadnou u toho na zem, když vejde dovnitř chlapec a uvidí je.} Chlapec: To je Santa! Santa a Sněhová vločka si dávají pusu! Michael: Budem muset zmizet. {Přicházejí další děti a všechny sledují Mariu a Michaela.} Děti: Mami, Santa a Sněhová vločka to dělají. Oni to dělají. Maria: Uhni. Michael: Mám zaseklou přezku. Nemůžu se pohnout. Děti: Aaaah! {Vejde Isabel a uvidí Mariu a Michaela válet se po zemi.} Isabel: Vy dva byste měli jít domů a pořádně si spolu promluvit. A ty… tys mě ještě prosil, abys mohl dělat Santu! Maria: Tys co? Isabel: Máte padáka. Oba. {Pozdě v noci se Max vkrade do Samuelova pokoje a klekne si k posteli, kde leží Samuel. Ten ještě nespí a překvapeně se na Maxe zadívá.} Max: Pssst! Je to v pořádku. Omlouvám se. Někoho hledám. Myslím, že tak nějak, jako tvoje máma s tátou hledají tebe. (Samuel sleduje otáčející se noční světlo) Ale hledal jsem na špatném místě. A… asi proto ses tak rozrušil. Protože já jsem tam nebyl vlastně kvůli tobě. Dělal jsem to pro sebe. A ty jsi natolik chytrý, aby ti to došlo, že? (Samuel se podívá na Maxe) Ale dnes večer jsem tady jen pro tebe. Chci ti pomoct, abys dokázal říct věci, které bys chtěl říct. Dobře? {Max položí ruce na Samuelovu hlavu a usilovně použije svou sílu, aby Samuela vyléčil. V pozadí slyšíme hrát Tichou noc.} Max: Samueli? Samueli… snaž se promluvit. Už můžeš mluvit. Můžeš mluvit. (Zklamaně) Samueli? Samueli… {Samuel nepromluví, Max si položí hlavu vedle něj na postel.} {Max o svém zážitku vypráví Liz.} Liz: Tak co se stalo? Max: Nefungovalo to. Nedokázal jsem ho vyléčit. Liz: No, možná ani nepotřebuje vyléčit. Léčíš lidi, kteří jsou nemocní nebo zranění. Ale Samuel není ani nemocný ani zraněný. Je jen jiný. Max: Možná jsem se snažil vyléčit nesprávnou osobu. {Michael a Maria sedí na schodech před domem a Michael se chystá Mariu políbit.} Maria: Michaeli, ne. Já… koukni, já… já chci, ale to je… ráno se vzbudíme a věci budou… stejné, jako byly. Michael: To pro mě není problém. Maria: Jo, já vím. No, asi bych měla jít dovnitř. Michael: Mario… nechci být sám. Jsou Vánoce. Maria: Dobře. No, co takhle… já… připravím horkou čokoládu a budeme tady sedět a povídat si. {Max žádá Isabel o pomoc se Samuelem.} Isabel: Takže… ty chceš, abych přenesla otce a matku do snu toho dítěte? Max: Dokážeš to? Isabel: Ještě jsem to nikdy nedělala. Max: Ale taky jsi to ještě nikdy nezkusila. Isabel: Maxi, proč to po mně chceš? Max: Chci, aby Samuelovi rodiče poznali svého syna. Ať už je ve svém světě jakýkoli. Isabel: No dobře. (Odkašle si) Ehm. {Isabel se dotkne Samuelovy fotky a vstoupí do jeho snu. Samuel se dívá na vánoční stromeček, pod kterým jezdí lokomotiva. Jeho rodiče ho pozorují. Isabel se dotkne jejich fotografie a přenese je do Samuelova snu, kde je Samuel velice šťastný. Všichni se ve snu na sebe usmívají. V pozadí slyšíme zpěv a zvuk píšťal.} Samuelův otec: Teď je ten pravý čas pověsit anděla. Samuelova matka: Miláčku, dej anděla na špičku stromku. Samuel: Miluju tě, mami. Miluju tě, tati. {Samuelovi rodiče pláčí radostí, Isabel s úsměvem přihlíží. Pak se vrací do reality.} Max: Fungovalo to? Isabel: Jo. Jo. Fungovalo. Max: Jaké je to v jeho světě? Isabel: Je to nádherné. {U Samuela doma zvoní telefon. Samuelova matka se vzbudí a zvedne ho.} Samuelova matka: Haló? Samuelův otec: Zrovna se mi zdál sen. Samuelova matka: Mně taky. Samuelův otec: Byl tak… Samuelova matka: … skutečný. Samuelův otec: Můžu přijít? {Vánoční ráno u Valentiových doma.} Jim: Dobrá ráno, Kyle. Kyle: No dobře, tati, věci se mají takhle… tati, jestli se budeš scházet s někým, kdo je o polovinu mladší než ty, předpokládám, že s tím nic nenadělám. Jestli v tom ale budeš pokračovat, chtěl bych stanovit nějaká pravidla. Nechci o tom vědět. Nechci o tom slyšet. Nechci ji tady přistihnout, jak se tu ráno prochází napůl svlečená. Jim: Kyle… Kyle: Ještě jsem neskončil. Je jedna věc vyhoupnout se na jeviště a věřit, že jsi rocková hvězda, ale, tati, tahle tvoje krize středního věku zašla už nějak moc daleko. Nepříjemný faktor je ten, že jsem… mladý. Na mě dojem neuděláš. Jim: Rozešli jsme se. Kyle: Co jste se? Jim: Na chvíli jsme to dali k ledu. Kyle: No dobře. (Sedne si) Proč? Jim: No, však víš, velký věkový rozdíl. Kyle: Mezi vámi? Jim: Prostě jsem se necítil dobře. Kyle: Tati, jen doufám, že jsi to neudělal kvůli mně. Jim: Mmmm. Ale stejně je roztomilá, že? {Kyle a Jim se na sebe usmějí.} {Vánoční ráno v bytě Ramirezových. Jesse vchází do obývacího pokoje a uvidí, že jeho stará punčocha opět visí na krbové římse. Přichází Isabel.} Isabel: Omlouvám se. Zrušila jsem všechny naše dnešní schůzky. {Jesse a Isabel se obejmou.} Jesse: Nemusela jsi. Isabel: Už jsme toho viděli dost z mých vánočních představ. Teď je řada na tobě. Jesse: (Směje se) Hehehe. Proč? Isabel: Něco mě dneska ráno ve čtyři napadlo. Uvědomila jsem si, že Vánoce nemusí být vždycky dokonalé. Jde o rodinu. A ty jsi teď moje rodina, takže… {Vánoční ráno u Samuela doma. Jeho rodiče ho zvednou, aby připevnil anděla na vrcholek stromku, přesně jako v jeho snu. Max vše zvenčí pozoruje. Usměje se na Samuela a položí na zídku dárek.} Hraje hudba: První koleda – jak řekl anděl – byla o chudých pastýřích – leželi na louce – leželi na louce a hlídali svoje ovce – za chladné zimní noci – koleda, koleda – koleda, koleda – narodil se izraelský král – koleda, koleda – koleda, koleda – narodil se izraelský král. {Max a Liz si zašněrovávají brusle.} Max: Pro tebe asi muselo být dost divné, když jsi mě viděla s jeho rodinou. Liz: Trochu. Max: Možná sis začala dělat starosti s tím, co bude, až najdu svého syna. Co to může znamenat pro nás dva. Liz: Měla bych si dělat starosti? Max: Ne. Dnes ráno jsem viděl Samuela s jeho rodinou a… pomohlo mi to něco si uvědomit… (Vezme Liz za ruku) …že ty, Liz… ty jsi moje rodina. {Max a Liz jdou na kluziště a bruslí spolu, když začne padat sníh a hrát hudba. Mísí se záběry na bruslícího Maxe a Liz, kteří se začnou líbat, se záběry na Michaela a Mariu, jak sedí na schodech, Jima a Kylea, jak si spolu připíjejí, líbající se Isabel a Jesseho a Samuela s jeho rodiči.} Hraje hudba: Užij si veselé Vánoce – osvětli svoje srdce – od nynějška budou všechny starosti pryč – strávíme roky společně – pokud dovolí osud – zavěsíme zářící hvězdu na nejsilnější větev – a prožijeme veselé Vánoce – právě teď.