=======================================
.: Roswell: Portál Fanoušků :.
- http://www.roswell-serial.cz -
=======================================
::BEHIND THE MUSIC::
::ZA HUDBOU::
=======================================
Překlad: Kathy B.
=======================================
Poznámka: bez kontroly
=======================================


{Max a Liz jsou v pracovně pana Evanse a prohlížejí si nástěnku týkající se Maxe, kterou pan 
Evans vyrobil.}

Liz: Jsi v pořádku?
Max: Nemůžu tomu uvěřit. Je tady celý můj život.
Liz: Jo. A můj taky. On ví, že jsem do toho zapletená taky.
Max: Můj vlastní táta. (Dotkne se rukou nástěnky) Tess.

{Vidíme záběry z minulosti, jak se Max a Tess spolu milují a jak Tess odlétá na Antar.}

Liz: Má tady poznamenáno úplně všechno… Los Angeles, Utah… (Záběr na vesmírnou loď 
v Utahu) Džíp. (Záběr na zničený džíp)
Max: Toho jsem se zbavil.
Liz: Jo, protože jsi myslel, že už ho nikdy nebudeš potřebovat.
Max: Chystal jsem se domů.
Liz: Maxi, možná bys to měl říct svému otci. Víš, říct mu svoje tajemství.
Max: Ne. Ne, to nemůžu. Nikdy.
Liz: Maxi….
Max: Jsou to moji rodiče. Nemůžu… nemůžu je vystavit takovému nebezpečí. Nikdy se 
nesmějí dozvědět pravdu.
Liz: Tak co budeš dělat?
Max: Ten náhrdelník, co jsem ti dal, když jsem myslel, že se vracím domů...
Liz: Jo, co je s ním?
Max: Potřebuju ho zpátky.

{Liz vytáhne ze záňadří mimozemský náhrdelník.}

{Liz a Maria spolu hovoří v Crashdown Café. Michael připravuje jídlo v kuchyni, Kyle sedí u 
barového pultu a jí.}

Maria: Nevzal to teda moc dobře, co?
Liz: To teda ne.
Maria: Doufám, že to bude v pořádku.
Liz: Počkejme, až si Max promluví s Michaelem.
Maria: (Povzdechne si) Správně.

{Michael zazvoní na zvonek a Maria za ním přijde ke kuchyňskému okénku pro objednané 
jídlo.}

Michael: Tak kdy přijede Billy?
Maria: Nevím. Myslela jsem, že touhle dobou už tady bude.

{Maria jde zpátky k Liz.}

Liz: Jaký Billy?
Maria: Billy Darden.
Liz: Ten Billy, který ti dal první pusu? On sem přijede?
Maria: Jo, má to na cestě do New Yorku.
Kyle: Počkej vteřinku, počkej vteřinku. Tvůj bývalý kluk sem přijede na návštěvu? To snad 
ani není zákonné.
Maria: Není to můj bývalý kluk, před čtyřmi lety jsme se jednou jedinkrát políbili. Bylo mi 
třináct a Michael o tom ví.
Michael: Jo, jdeme všichni společně na večeři.

{Liz jde ke kuchyňskému okénku, Michael jí podává talíř s objednaným jídlem.}

Liz: (K Michaelovi) Ne, nedávej na to majonézu. (K Marii) Takže, kde bude bydlet?
Maria: U nás.
Kyle: A tvoje máma s tím souhlasí?
Maria: Moje máma je mimo město.
Kyle: Cože?
Michael: (Ke Kylovi) To je v pořádku. (Podává Liz talíř) Tady máš to svoje bez majonézy.

{Kyle přijde ke kuchyňskému okénku za Michaelem.}

Kyle: Michaeli, Michaeli, Michaeli. Dovol, abych ti něco vysvětlil. Tady na planetě Zemi 
existuje něco, čemu se říká žárlivost.
Michael: Kyle, uklidni se. Není na co žárlit. Bylo jim prostě třináct a byli spolu na táboře.
Maria: No tak, zaprvé, byl to seminář skladatelů hudby. A… hm… (Maria popadne Kyla za 
límec a odvede ho od kuchyňského okénka) Billy byl trošku vyzáblý a měl trošku akné, ale…
Michael: … a rovnátka.
Maria: Všichni jsme měli rovnátka. Dobře, v pořádku, byl tak trošku…
Kyle: A ty ses s ním líbala?
Maria: Sklapnul bys laskavě?
Michael: (Ke Kylovi) Sklapni.

{Dobře vypadající mladý muž vejde do Crashdown Café. Maria mu vyjde vstříc.}

Maria: Ahoj. Stůl nebo box?
Billy: To jsem já.
Maria: Billy?
Billy: Jo.
Maria: Ne.
Billy: Jo.
Maria: Pojď sem. Ach, Bože.

{Maria a Billy se obejmou, Liz se směje, Michael nevypadá moc potěšeně.}

Billy: No páni. Podívej se na sebe.

{Tucet vajec nedaleko Michaela náhle exploduje.}

Maria: No… pojď sem.

{Maria odvede Billyho ke stolu.}

Billy: No fajn.
Kyle: Zdá se, že rovnátka zabraly.
Billy: Bože, když jsem tě naposledy viděl, vypadala jsi jako třináctka, které táhne třicítka.
Maria: A když jsem tě naposledy viděla já, vypadal jsi, že vážíš tak padesát kilo. Teď vypadáš 
bezvadně.
Billy: No, neber si to špatně, ale už ses někdy poslední dobou dívala do zrcadla? Myslím to 
tak, že ses změnila z holky, se kterou nikdo nechtěl tancovat, v královnu maturitního večírku.
Maria: Jak bych si tohle mohla brát špatně? A už přestaň.
Billy: Myslím to vážně, opravdu. Vypadáš skvěle, Mario.
Maria: Díky. Ehm. Takže… jak dlouho tady zůstaneš?
Billy: Jen několik dní. Nevadí tvojí mámě, že budu u vás?
Maria: Ne. Jistěže ne. A stejně je… ehm… stejně bude vlastně několik dní mimo město.
Billy: (Překvapeně) Aha, no dobře. Už se nemůžu dočkat, až mi povykládáš, na čem zrovna 
děláš.
Maria: (Nechápavě) Na čem dělám?
Billy: Tvoje muzika.
Maria: Ach.
Billy: Bože, ještě teď si vzpomínám na některé texty, které jsi napsala na tom táboře.
Maria: Bože. No stejně většina z toho byl brak.
Billy: Ale no tak.
Maria: Kdyby se někdo ptal, byl to seminář hudebních skladatelů..
Billy: Aha.

{Max otevře zadní dveře Crashdown Café a šeptem se domlouvá s Michaelem.}

Max: Michaeli!
Michael: Co tady děláš?
Max: Kdy končíš s prací?
Michael: Během deseti minut. Ale už máme plány s Mariou a tamhletím Billym Bobem 
Thorntonem.
Max: Něco se stalo. Zruš to.

{Maria a Billy spolu hovoří před restaurací. Michael vyjde ven za nimi.}

Billy: To je tak legrační.
Michael: Ahoj.

{Michael a Billy si podávají ruce.}

Billy: Čau.
Michael: Já jsem ten přítel.
Billy: Ahoj, já jsem Billy. Rád tě poznávám.
Maria: Můžeme jít?
Michael: Musím to zrušit.
Maria: Počkej vteřinku. Chystala jsem se, že budu vařit.
Michael: Něco se stalo.
Maria: Co?
Michael: Týká se to práce.
Maria: Aha. Jasně.
Michael: Stevova žena Cheryl dostala chřipku, takže za ni musím zaskočit…
Billy: Za něj.
Michael: Jo. Omlouvám se, Billy.
Billy: Ne, ne. Prostě udělej to, co musíš.
Michael: Vynahradím ti to. Slibuju. (Políbí Mariu. K Billymu) Rád jsem tě poznal.

{Michael odejde.}

Billy: Jo. Vypadá sympaticky.
Maria: Jo, to jo. Je prima.

{Maria a Billy se smějí.}

{Jesse a Isabel se stěhují do vlastního bytu. Jesse přináší krabice s věcmi.}

Isabel: Ne-ne-ne, miláčku! Ty patří do ložnice. Tyhle krabice patří do ložnice.
Jesse: Hmmmm.
Isabel: No, víš vlastně co? Omlouvám se, měl jsi pravdu. Do kuchyně.
Jesse: Právě mi došlo, že jsme na něco zapomněli.

{Jesse vezme Isabel do náruče.}

Isabel: Panebože! Páni! Ty jsi tak silný!
Jesse: Je to tradice…

{Jesse přenese Isabel přes práh jejich nového domova.}

Jesse: Paní Ramirezová, vítejte v novém domově.
Isabel: Díky, pane Ramirezi. Tak strašně tě miluju!
Jesse: Já tebe taky.

{Líbají se, když začne zvonit telefon.}

Isabel: Měla bych to vzít.
Jesse: A já bych měl odnést ty krabice. Ale měli bychom…
Isabel: … v tomhle pokračovat později?
Jesse: Jo.

{Znovu se ozve zazvonění telefonu. Isabel ho zvedne. Střídají se záběry na Isabel a Maxe, 
vedle kterého stojí Michael.}

Isabel: Haló?
Max: Našla jsi svůj léčivý kámen?
Isabel: Našla. Byl v krabici, kde jsem si myslela, že bude. Na celou tuhle věc reaguješ trošku 
přehnaně.
Max: Myslím, že ne, Isabel. Táta je na válečné stezce.
Isabel: Je to náš táta, ne nepřítel. Poslouchej…

{Do bytu Ramirezových vejde pan Evans.}

Pan Evans: Isabel?
Isabel: Panebože!
Pan Evans: Omlouvám se, nechtěl jsem tě polekat. Dveře byly otevřené.
Isabel: (Do telefonu) Můžu ti zavolat později? Zavolám ti později. Ahoj. (Zavěsí) Ahoj, tati. 
Hm… co se děje?
Pan Evans: Jen jsem chtěl vidět vaše nové bydlení. Je to tady pěkné. Útulné. Tohle je od 
mámy a ode mě.

{Pan Evans podá Isabel pokojovou květinu.}

Isabel: Ach, děkuju. Díky. Ale víš, vážně jsi měl počkat, než vybalíme a trochu to tady 
zařídíme.
Pan Evans: Ale ne, to je v pořádku. Kde je Jesse?
Isabel: Je venku u auta, aspoň myslím.
Pan Evans: Nemůžu pořád uvěřit tomu,  že jste s Maxem už dospělí. Ty máš nový domov. 
Max má nové auto.
Isabel: Jo. (Položí květinu na poličku) Dospělí.
Pan Evans: Myslím, že si musím teprve zvyknout na svou novou roli. Ani jsem vám 
nepomohl najít si tenhle byt. A ani jsem nevěděl, že si Max pořizuje nové auto.
Isabel: Jo, no víš, všechno se to seběhlo dost rychle.
Pan Evans: Víš vůbec, kdy se zbavil toho džípu?

{Maria a Billy připravují večeři u Marii doma.}

Maria: Nemůžu uvěřit tomu, že to vážně uděláš. Stěhuješ se do New Yorku, že?
Billy: Jo, do Greenwich Village.
Maria: Budeš hrát po barech a kavárnách.
Billy: No, takový je plán.
Maria: Jo, ale jsou plány a plány.
Billy: No, myslím, že tohle je opravdu ten plán.
Maria: Jo, taky myslím. Ale jak si budeš vydělávat peníze?
Billy: Pokud vyžiju z toho, co vydělám, jsem v pohodě, víš?
Maria: Bože, to je taková romantika, až se mi chce brečet.
Billy: Ale no tak, byl to přece vlastně tvůj nápad.
Maria: Já vím, ale vždyť mi bylo teprve třináct, když jsem mluvila o tom, že bych se 
přestěhovala do nějakého velkoměsta. I tak jsem věděla, že jsou to jen řeči. Ochutnej tohle.

{Maria dává Billymu ochutnat omáčku. Billy přinese z lednice smetanu.}

Billy: Chutná to fakt dobře. Já si to tak nepamatuju. Tehdy jsme brali tvou muziku smrtelně 
vážně. Tys mě úplně pobláznila. Kdybych tě nepotkal, ještě pořád bych hrál v mámině garáži 
Schody do nebe.
Maria: No, pro mě byla muzika jen přechodnou záležitostí.
Billy: (Lije smetanu do omáčky) No, tomu se dá dost těžko věřit.
Maria: Co to děláš?
Billy: Ta omáčka je dost řídká, tak ti prozradím malé rodinné tajemství.
Maria: Do mé omáčky? Ty dáváš smetanu do…
Billy: Pssst. No tak. Zkus to, jen to zkus.

{Billy dává Marii ochutnat.}

Maria: Fajn. Ňam.
Billy: Ňam-ňam.

{V Isabelině a Jesseho bytě. Isabel a Jesse jsou spolu v koupelně, Jesse si čistí zuby dentální 
nití.}

Jesse: Tvůj táta mě představil některým novým klientům jako svého zetě.
Isabel: Ta podlaha je dost tvrdá.
Jesse: Myslíš, že mu mám začít říkat tati? Haha! To zní divně. Radši ne.
Isabel: Můžeme si vzít deku. Hned jsem zpátky.

{Isabel donese deku.}

Jesse: Hej, kam jdeš?
Isabel: Pro deku.
Jesse: Proč?
Isabel: Abychom se mohli pomilovat.
Jesse: Tady?
Isabel: Ano. Když se nějaký pár nastěhuje do nového bytu, tradice velí, aby se pomilovali 
v každé místnosti.

{Isabel rozprostře deku v koupelně na zem a lehne si na ni.}

Jesse: Fajn? Můžu si dočistit zuby? Ah! Než zapomenu, tvůj táta…
Isabel: Prosím! Můžeme se na chvíli nebavit o mém tátovi?
Jesse: Jistě.

{Jesse si lehne vedle Isabel.}

Isabel: Dobře, dobře, no tak co říkal?
Jesse: Zase začal s Utahem.
Isabel: S Utahem?
Jesse: Jo, s Maxovým malým kriminálnickým dováděním. Tvůj táta se mě pořád ptá, co si 
myslím, že se tam doopravdy stalo.
Isabel: A co jsi mu na to řekl?
Jesse: Že si myslím, že Max něco skrývá. Ale ať se propadnu, jestli vím co. Co si myslíš ty?
Isabel: Chceš vědět, co si myslím? (Jesse se pokusí Isabel políbit, ale ona ho odstrčí) Myslím 
si, že pokud nám bude můj táta s Maxem pořád takhle zasahovat do života, tradice bude 
muset počkat.
Jesse: Co jsem udělal?

{Isabel naštvaně práskne dveřmi a odejde.}

{Billy a Maria si po večeři prohlížejí fotografie.}

Maria: Ne! Bože, ne! Ne!
Billy: Tady je. A tady.
Maria: Podívej se na moje vlasy a oči! Ách!
Billy: No tak. To bylo tvoje pozdní období devadesátých let, když ses snažila vypadat jako 
Annie Lennox. Však víš, že jsme experimentovali. Myslím, že to bylo fajn.
Maria: Přesně. Teď to spálíme.
Billy: Ale ne… ne, ne. Tyhle si vezmu s sebou do New Yorku, kde si je vystavím na pouzdro 
od kytary, kam budou lidi házet peníze.
Maria: Koukni na tohle! Podívej… ten lak na vlasy by porazil i koně. 
Billy: No, prostě si odmysli ty hořlavé vlasy a uvidíš to co já.
Maria: A to jako co? Hrozné oční linky?
Billy: Ne. Sny. Pohled. Tahle holka… měla nádherné sny. A dokáže vytvořit nádhernou 
muziku. Tak co se s ní stalo?
Maria: Nic. Jen vyrostla.
Billy: Přesně. Přesně.

{Michael kope jámu v poušti, Max stojí u otevřeného kufru svého auta.}

Michael: Už je to dost hluboký?
Max: Skoro.
Michael: Maxi, celý večer sbíráme všechny možný mimozemský věci, které se nacházejí na 
téhle Bohem zapomenuté planetě včetně Tessiných krámů. Už jsem unavenej.
Max: Tak dobře. Už je to dost hluboký. Ještě potřebujeme tvůj kámen.
Michael: Myslím, že je u Marii.
Max: Ty myslíš, že je u Marii?
Michael: Jo. Nevím. Pravděpodobně.
Max: Vsadím se, že kdyby šlo o jedno tvoje cédéčko Metalliky, věděl bys, kde je.
Michael: Hej! Zase s tím začínáš? Naštval jsem se proto, že jsi zařadil A spravedlnost pro 
všechny před Vládce loutek.

{Max podá Michaelovi vak s mimozemskými věcmi.}

Max: Jo. Abecedně.
Michael: Jsou seřazené podle data vydání.
Max: A ty nevíš, kde je tvůj kámen?
Michael: Ještě pořád chceš spát na mém gauči?

{Zvoní mobilní telefon. Max ho zvedne.}

Max: Haló?
Isabel: Maxi, Jesse pořád se vyptává na různé věci ohledně tebe. Máš pravdu. Táta se 
vymknul kontrole. Musíme něco udělat.
Max: Isabel, uklidni se. Řekni mi, co se stalo.
Michael: O co jde?
Max: Můj táta naverboval Jesseho do svého křižáckého tažení.
Michael: No, Maxi, asi si potřebuješ promluvit se svým tátou. Drž se blízko svých přátel… 
Max: …a ještě blíž svých nepřátel.
Isabel: Náš táta není nepřítel, Maxi.
Michael: (K Maxovi) Promluv s ním. Buď milý. Sbliž se s ním. Zjisti, co…

{V záběru kamery uvidíme muže schovaného za skálou, jak fotí Michaela a Maxe.}

{Později Michael klepe na dveře domu DeLucových. Otevře Billy.}

Michael: (Nepříjemně překvapený) Tys ještě neodjel.
Billy: No, ne. Ponocoval jsem. Omlouvám se. Dneska odjíždím.
Michael: Jaká byla večeře?
Billy: No dobrá, člověče. Fakt dobrá. Jak se má Stevova manželka?
Michael: Kdo?
Billy: Stevova manželka, ta, co má chřipku. Zaskakoval jsi za něj. Vzpomínáš?
Michael: Jo. Je to dobrý, je v pořádku. Je tady Maria?
Billy: Ne, není. Minuli jste se, právě jste se minuli. Chceš jí nechat vzkaz nebo něco?
Michael: Ne. Jen jsem si pro něco přišel.

{Michael vejde dovnitř, vytahuje věci zpod postele a prohledává byt. Kytara, kterou vytáhl 
také, zůstane ležet na posteli.}

Billy: Mám ti pomoct to najít?
Michael: Ne, to je v pořádku.
Billy: Co hledáš?
Michael: Něco, co potřebuju.
Billy: Hej, kdy Maria přestala s muzikou?
Michael: Čas od času se tomu trochu věnuje.

{Michael najde léčivý kámen a schová si ho do kapsy. Billy si mezitím vezme kytaru a začne 
na ni brnkat.}

Billy: No, jak často se tomu trochu věnuje?
Michael: Kam tím míříš?
Billy: Nikam. Někam, možná. Nevím. Jen… jen bych rád věděl, jestli se skládání a zpívání 
úplně vzdala.
Michael: To fakt nevím.
Billy: No, poslouchej, ona je v tom fakt dobrá. Vážně dobrá.
Michael: Jo, budu si to pamatovat. Myslím, že to, co hledám, tady není.
Billy: No, řekl bych jí, že jsi tu byl, ale musím chytit autobus.

{O něco později Michael připravuje v Crashdown Café omáčku. Maria přihlíží.}

Maria: Mmmm, víš co? Ta omáčka je trochu řídká. Měl bys tam nalít trochu smetany.
Michael: To není kafe.
Maria: Pomůže to. Billy mi to ukázal. Zahustí ji to.
Michael: Já do svých masových omáček nedávám mléčné výrobky. Není to košer.

{Maria se podívá na misku se salátem.}

Maria: Dobře. Tak nedávej žádný sýr do toho salátu.

{Michael prsty vyndá sýr ze salátu.}

Michael: Zapomeň na to. Poslouchej, přemýšlel jsem o tom, že se dnes večer vykašlu na 
kuželky a možná bychom něco mohli podniknout, abychom si vynahradili včerejší večer.
Maria: To by bylo bezva, ale já už něco mám. Jen…
Michael: Ty něco máš? S kým?
Maria: To není nic… důležitého. Jen chceme jít s Billym…
Michael: Billy? Copak neodjel autobusem?
Maria: Ujel mu. Zůstává ještě jednu noc.
Michael: Ještě jednu noc?

{Exploduje salátová miska přímo Marii do obličeje.}

Maria: Proč jsi to udělal? Mohlo se mi něco stát.
Michael: Omlouvám se. Nevím, co se to vlastně stalo.

{Max čeká na svého otce v jeho kanceláři. Přichází pan Evans.}

Pan Evans: Maxi…
Max: Ahoj, tati.
Pan Evans: Co tady děláš?
Max: Myslím, že si musíme promluvit.
Pan Evans: Úplně souhlasím.
Hlas sekretářky z bzučáku: Vaše návštěva domluvená na půl dvanáctou je tady.
Pan Evans: Dejte mi deset vteřin. (K Maxovi) Omlouvám se, mám schůzku.
Max: Ne, to je v pořádku. Proč si nezajedeme třeba na ryby, jako jsme jezdili dřív? Pryč od 
toho všeho blázince.
Pan Evans: To zní dobře. Kdy?
Max: Zítra.
Pan Evans: Skvělé. Vyzvednu tě brzy ráno. Musíme skočit… na ty ryby.
Max: (Dořekne společně s panem Evansem) … na ty ryby. (Vejde soukromý vyšetřovatel, 
Max se mu vyhne) S dovolením.

{Max odchází. Pan Evans hovoří se soukromým vyšetřovatelem, který v poušti tajně 
fotografoval Maxe a Michaela.}

Soukromý vyšetřovatel: Viděl jsem ho společně s jeho kamarádem v poušti.
Pan Evans: Co dělali?
Soukromý vyšetřovatel: Z místa, kde jsem stál, jsem to nedokázal rozpoznat, ale mám nějaké 
fotky.

{Soukromý vyšetřovatel podává panu Evansovi fotografie, které nafotil v poušti. Pan Evans si 
je začne prohlížet.}

Pan Evans: Co ještě pro mě máte?
Soukromý vyšetřovatel: Účet za poslední natankování benzínu do džípu. První týden 
v květnu.

{Soukromý vyšetřovatel podá panu Evansovi stvrzenku.}

Pan Evans: To zrovna zmizela Tess. Myslíte, že mezi tím existuje spojení?
Soukromý vyšetřovatel: Člověk se zbaví auta se tří důvodů. Zaprvé - prodá ho. Zadruhé - 
schválně ho poničí, aby mohl pumpnout pojišťovnu. Nebo zatřetí - zničí ho, aby něco skryl.
Pan Evans: Co myslíte, že se můj syn snaží skrýt?
Soukromý vyšetřovatel: Radši bychom měli najít ten džíp, pane Evansi.

{Maria přijde domů a zjistí, že Billy hraje na Alexovu kytaru.}

Maria: Billy, doufám, že ti budou stačit hamburgery, protože to je přesně to, co dostaneš.
Billy: Hamburgery jsou fajn.
Maria: Proč je ta kytara venku?
Billy: Dnes se tu zastavil Michael. Tohle zůstalo ležet na posteli, tak jsem se rozhodl, že ji 
naladím.
Maria: Proč?
Billy: Zlato, je rozladěná.
Maria: Dej ji zpátky.
Billy: Za moment.
Maria: Víš co? Zapomeň na to. (Vezme Billymu kytaru a odnese ji pryč) Já ji uklidím.
Billy: Hej, co se stalo?
Maria: Já tě pozvu k sobě domů a ty se mi hrabeš ve věcech?
Billy: Co se děje? Je to přece jen kytara, zlato.
Maria: Ne, není to jen kytara.

{Maria odejde do vedlejšího pokoje a zabouchne Billymu dveře před nosem.}

{Michael a Liz zavírají Crashdown Café. Liz plní cukřenky.}

Michael: Docela slušná honička, co?
Liz: Hmmmm.
Michael: Kolik myslíš, že jsme za takovej večer vydělali?
Liz: Víš, že mě nebaví s tebou mluvit o ničem? Proč se prostě nesvěříš doktorce Parkerové, co 
tě trápí?
Michael: No, řekni mi… mám si dělat starosti ohledně toho Billyho?
Liz: Ne. Je úplně neškodný.
Michael: Ale myslíš si, že vypadá dobře, že?
Liz: No, jo, snad jo, pokud se někomu líbí takový typ.
Michael: Tak dobře vypadající typ.
Liz: Michaeli…
Michael: Fakt si myslíš, že mu ujel autobus?
Liz: Jo, myslím. Tobě nikdy neujel autobus?
Michael: Ne, já nejezdím autobusem. A ani neskládám písničky. A nedávám do omáčky 
smetanu.

{Exploduje zásobník na cukr. Cukr je rozsypaný všude.}

Liz: (Ohromeně) Hej! Hej, Michaeli!
Michael: Omlouvám se. Moje schopnosti se nějak začínají vymykat kontrole.
Liz: Podívej se na ten nepořádek! Můj táta se zblázní!
Michael: Klídek. Uklidím to.

{Michael se snaží svou sílou uklidit nepořádek, ale zjistí, že jeho schopnosti nefungují.}

Liz: Michaeli, prosím tě, uklidni se, jo? Věř mi, že všechno mezi tebou s Mariou bude zase 
fajn.
Michael: Včera večer mu uvařila k večeři italské jídlo.
Liz: Ach.
Michael: Já to věděl. To je problém.
Liz: Ne, ne, není to problém. Je to jen… jídlo.
Michael: (Rozrušeně) Ne, Liz. Je to italské jídlo.

{Michael odejde.}

Liz: (Křičí za Michaelem) Michaeli, jen prosím tě, neudělej nic hloupého nebo 
mimozemského, popřípadě obojí. Prosím!?

{Uplakaná Maria smutně sedí ve svém pokoji a poslouchá, jak ve vedlejší místnosti brnká 
Billy falešně na kytaru. Nakonec to Maria nevydrží, vstane a otevře dveře.}

Maria: Zkus to v F dur. Tohle se nedá poslouchat. Zkus to v F dur.

{Billy vyzkouší Mariinu radu.}

Billy: Nezní to zle.
Maria: No prosím…
Billy: Naladil jsem ti ji. Zkusíme, jestli si pamatuješ tuhle… a co to bylo před chvílí?
Maria: Omlouvám se, že jsem na tebe tak vyletěla.
Billy: Chceš o tom mluvit?
Maria: Ta kytara patřila jednomu kamarádovi. Jmenoval se Alex. Loni umřel.

{Billy přestane hrát.}

Billy: To je mi líto, fakt líto. Nevěděl jsem o tom.

{Maria si sedne vedle Billyho.}

Maria: Jeho rodiče chtěli, abych si tu kytaru vzala, ale nedokázala jsem se přinutit k tomu, 
abych na ni hrála.
Billy: Špatné vzpomínky.
Maria: Bylo mu teprve sedmnáct. Měl celý život před sebou. Celý život.
Billy: Skládali jste spolu s Alexem písničky?
Maria: Ani ne. Jednou jsme to zkusili, ale nešlo nám to. Ty jsi jediný, komu jsem kdy 
v tomhle směru důvěřovala.
Billy: Takže pokud jste spolu skládali písničky, znamená to, že jsi zpívala až do…
Maria: Do jeho pohřbu. Jo, to bylo naposledy.
Billy: No, myslím, že dneska je zvláštní večer.

{Billy začne hrát, Maria váhavě začne zpívat.}

Maria: (Zpívá) Přála bych si umět číst tvoje myšlenky - slova nic neznamenají - dala jsem ti 
všechen svůj čas - a ty jen odcházíš - a kdybys tu stál přímo přede mnou - vím, že bys řekl - 
není na tom nic zvláštního - je to něco, co už je pryč - a jestli pro to existuje nějaký důvod - 
já ho prostě nechci znát - proč mě tak potřebuješ milovat - jenom když odcházíš - jenom 
když odcházíš -

{Michael je pozoruje oknem, rozruší ho to, co vidí, a odchází. Jeho síla se vymyká kontrole a 
spustí autoalarm. Michael přichází do svého bytu, práskne dveřmi, sundá si bundu a ztěžka 
dosedne na pohovku vedle Maxe.}

Max: Co se stalo?
Michael: Je po všem.
Max: Co? Můj táta něco zjistil? Co?
Michael: Ne, to se netýká toho. Viděl jsem Mariu a toho jaksejmenuje Billyho… spolu.
Max: Spolu… to jako… spolu?
Michael: Hůř.
Max: Co může být horšího?
Michael: Zpívali spolu.
Max: Takže ty žárlíš.
Michael: Nežárlím!

{Exploduje lampa.}

Michael: Moje schopnosti jsou trošku v nepořádku.
Max: Trošku v nepořádku?
Michael: Celý den rozbíjím věci.
Max: Tak se začni ovládat.
Michael: Nedokážu to.
Max: Michaeli, seber se. Co když se něco podobného stane před mým tátou?
Michael: Nezáleží mi na tvým tátovi ani na jeho stupidním vyptávání.
Max: Dobře, koukni, je mi to líto. Máme v sobě i lidskou stránku. Máme city. Když je ale 
budeš v sobě takhle potlačovat, jednoho dne stejně vyjdou nějak na povrch.
Michael: A co bych měl asi tak dělat?
Max: Promluv si s ní.
Michael: A to je všechno? Promluvit si s ní?
Max: Jo.
Michael: No jasně.

{Max a jeho otec rybaří na jezeře.}

Pan Evans: Tohle mi chybělo.
Max: Mně taky.
Pan Evans: Tak… proč ses zbavil toho džípu?
Max: Už mě otravoval. Plastové dveře, střecha se pořád otvírala a zase zavírala.
Pan Evans: Jo. Doufám, že jsi za něj dostal dost peněz.
Max: Už jsem je utratil.
Pan Evans: Huh. A kdo ho koupil?
Max: Jeden kluk ze školy. Stěhoval se na druhou stranu kontinentu, šel na Cornellovu 
univerzitu, aspoň myslím.
Pan Evans: Bylo to legrační auto. Pamatuješ na toho chlápka, od kterého jsme ho koupili?
Max: Jo. Nahnal mi strach.
Pan Evans: Myslel jsem si, že nás chce zastřelit.
Max: Nechtěl jsi souhlasit s jeho cenou.
Pan Evans: No, souhlasil jsem, když vytáhl z boty zbraň. Kolik ti bylo? 
Max: Patnáct.
Pan Evans: Jo. Jen mě překvapilo, že jsi ho prodal, aniž bys mi to nejdřív řekl.
Max: Bylo to tak trochu spontánní.
Pan Evans: A ty říkáš, že ten kluk, který si ho koupil… že s ním jel přes celý kontinent až na 
Cornell?
Max: Jo. Nejdřív ho chtěl nechat opravit.
Pan Evans: Jasně.
Max: Viděl jsem tu nástěnku ve tvé kanceláři. Vím, co děláš.
Pan Evans: A co teda dělám?
Max: Neměl bys špehovat vlastního syna.
Pan Evans: Já nešpehuju. Snažím se zjistit, o co jde. Ty považuješ můj zájem o tebe za 
hrozbu?
Max: Jsem snad já pro tebe hrozba?
Pan Evans: Děsíš mě, Maxi. Myslím, že už ani nevím, kdo vlastně jsi. Začínám si myslet, že 
jsem to ani nikdy nevěděl.
Max: Jsem tvůj syn.
Pan Evans: Syn, který má tajnosti. Nejvíc se bojím toho, že máš strašné tajnosti, že máš 
problémy a já ti nedokážu pomoct.
Max: Nemůžeš mi pomoct, protože nemám problémy.
Pan Evans: Ty nemáš problémy? Maxi, kdyby nebylo mě, ještě teď hniješ ve vězení. Dal jsem 
svou pověst v sázku kvůli tobě a pořád nevím proč.

{Zazvoní mobilní telefon. Pan Evans ho zvedne.}

Pan Evans: (Do telefonu) Cože? Jo. Počkejte tam. (K Maxovi) Domluvili jsme. Jedeme.
Max: Tati…
Pan Evans: (Důrazně) Domluvili jsme.

{Člun s panem Evansem a Maxem se vrací ke břehu.}

{Michael přijde za Mariou do Crashdown Café.}

Michael: Ahoj.
Maria: Taky ahoj.
Michael: Můžu ti něco říct?
Maria: Pojď dozadu. (Jdou spolu do zadní místnosti) My máme nějaký problém?
Michael: Ne, nemáme. Já mám problém.
Maria: Jak ti můžu pomoct?
Michael: Měj se mnou trpělivost.
Maria: Vždycky mám.
Michael: Neříkej to takovým tónem, jako kdybys mluvila s malým děckem.
Maria: Tak jsem to nemyslela. O co ti vlastně jde?  (Pohladí Michaela po tváři) Co mám 
udělat?
Michael: Řekni tomu tvému kamarádovi, aby odjel. Neměl by tady být, není na to vhodná 
doba.
Maria: Není vhodná doba? Michaeli, dovol, abych se tě na něco zeptala.
Michael: A je to tady zas…
Maria: Nech toho.
Michael: Ty se zeptáš, co máš udělat, a já ti odpovím.
Maria: A kdy bude vhodná doba?
Michael: Abys mi zahnula se svým starým kámošem?
Maria: On není žádný starý… ach, přestaň…
Michael: Kde je teď ta tvoje trpělivost?
Maria: Kdy bude vhodná doba na to, abych si trochu odpočinula od tohohle nekončícího 
mimozemského… co je to vlastně?
Michael: Jsme v nebezpečí. Maxův táta…
Maria: Já o tom vím.
Michael: (Ztrácí sebeovládání a začne křičet) Jo, a je ti to fuk, protože ten tvůj Billy…

{Michael svou sílou shodí všechny věci z police na zem.}

Maria: Michaeli…
Michael: Ty mě kvůli němu necháš.
Maria: Ne. Ne. Dobře, promluvím s ním.
Michael: Díky.

{Michael jde k Marii a chce ji obejmout, ale ona se jeho dotyku vyhne.}

Maria: Hej, to je přece to, co dělám. Co vždycky dělám.

{Kyle telefonuje s Maxem.}

Kyle: Maxi, myslím, že máme problém.
Max: Jaký?
Kyle: Tvůj táta právě zavolal odtahovou službu.
Max: Kde?
Kyle: Na silnici číslo sedm, na šestnácté míli.
Max: Našli džíp.

{Maria přichází domů, Billy hraje na kytaru.}

Billy: Ahoj.
Maria: Musím ti něco říct.
Billy: Co?
Maria: Musíš odjet.
Billy: Teď hned?
Maria: Jo.
Billy: Sbalím si věci. (Odloží kytaru a vstane) Je to kvůli Michaelovi? Dostal jsem se mezi 
vás?
Maria: Ne. Je to komplikované. Takhle prostě vypadá můj život. Vždycky jde u mě jenom o 
jednu jedinou věc. To není tebou. Vůbec se tě to netýká.
Billy: To je dost zlý.
Maria: Co tím myslíš?
Billy: Pravdu? (Maria přikývne) Mario, nechal jsem si ten autobus schválně ujet.
Maria: Proč?
Billy: Protože mi kdysi někdo dal radu… rozhodni se, co chceš od života, a snaž se to získat.
Maria: Dost špatná rada.
Billy: (Důrazně) Tys mi ji dala.
Maria: Tím se to vysvětluje.
Billy: Před čtyřmi lety během naší poslední noci v táboře.
Maria: Bylo mi třináct.
Billy: Na tu noc nezapomenu. Ani na tebe. Ani na naši pusu. Byla to moje první.
Maria: Řekl jsi mi, že jsi už líbal spousty holek.
Billy: Lhal jsem. Nevím. Jen jsem… doufal jsem, že…
Maria: Já už někoho mám.
Billy: Jo, setkal jsem se s ním.
Maria: Hele, ty tomu nerozumíš. Michael je prostě…
Billy: Stojí ti v cestě?
Maria: Stojí mi v cestě kam?
Billy: Nevím. Na cestě za životem. Odsud.

{Billy políbí Mariu. Maria nejdřív nereaguje, potom jeho polibek opětuje.}

{Kyle, pan Evans a soukromý vyšetřovatel přihlížejí, jak je džíp vytahován z rokle. Zpovzdálí 
vše sledují Max, Michael a Isabel.}

Isabel: To je zlé.
Michael: Co řekneš tátovi, Maxi?
Max: Neřeknu mu nic. Stejně už mi nevěří.
Michael: A komu věří?

{Max se významně podívá na Isabel.}

{Liz a Maria leží vedle sebe na gauči a hovoří.}

Liz: A tys ho pak políbila?
Maria: Jo, políbila.
Liz: Kde je teď?
Maria: U nás doma.
Liz: Ha! Na co jsi myslela?
Maria: To nevím.
Liz: Byl to jen polibek, to je všechno.
Maria: Možná. Víš co? A možná ne.
Liz: Tak si pojďme o tom polibku promluvit. Byla tam nějaká vášeň?
Maria: Spousty.
Liz: (Směje se) Ach…
Maria: Já vím. Ale ne taková vášeň. Jako kdybych se najednou probudila.
Liz: Jako Šípková Růženka.
Maria: Jo, myslím, že jo. Myslíš, že jsem celou tu dobu spala?
Liz: No… Myslím, že ses celou tu dobu snažila rozpomenout se, kdo vlastně jsi. Řekni to.
Maria: Já jen… někdy mi připadá, že jsem zaplatila příliš vysokou cenu za to, že jsem poznala 
Michaela a ty ostatní. Je to jako… Bože, nemyslela jsem si, že skončím tak, že se tím budu 
zabývat každý den. Miluju Michaela a tak trochu se mi líbí i tahle směšná komedie, ale… já 
jen… už to dál nesnesu. Cítím se jako chycená do pasti. Mám pocit, že se z toho už nikdy 
nedostanu ven.
Liz: Já vím.

{Obě se posadí.}

Maria: Já… já jsem tohle nechtěla.
Liz: Ale jo, chtěla. My všichni jsme to chtěli.
Maria: Já vím. Já jen… kdysi jsem měla takový sen… možná ho pořád mám. Nevím.
Liz: Možná někdy musíš jít za svým snem. Já ti přece nebudu říkat, aby ses ho vzdala, protože 
když se vzdáš svého snu, budeš jako já.
Maria: Liz…
Liz: Omlouvám se. (Smutně se směje) Omlouvám se. To znělo, jako kdybych se litovala, ale 
tak to není. To jen… rozhodla jsem se být s Maxem. Ať v dobrém nebo zlém, to je jedno, 
rozhodla jsem se. Vzdala jsem se spousty věcí. Takže pokud si nejsi naprosto jistá, že chceš 
prožívat totéž s Michaelem, nevzdávej se tak rychle svých snů.

{Maria přichází domů. Billy si balí věci.}

Maria: Hej, mám takový bláznivý nápad.
Billy: Cože?
Maria: Že uděláme to, co jsme si plánovali, že pojedu do New Yorku s tebou.
Billy: Páni!
Maria: Jo.
Billy: A co tvoje máma?
Maria: No, vím, že chce, abych dokončila střední školu.
Billy: (Obleče si bundu) To není špatný nápad.
Maria: Takže po maturitě.
Billy: Skvělý.
Maria: Možná.
Billy: Možná.
Maria: No, jen nevím, jestli je to přesně to, co chci udělat…
Billy: Hej, hej, hej. Nemusíš mi nic vysvětlovat. Já to zvoral.
Maria: Ne, to ne.
Billy: Ale jo. Mělo mi to dojít. To já to mezi námi změnil. Ale už čtyři roky jsem tě chtěl 
políbit a jsem kluk, takže za pokus to stálo.

{Oba se smějí.}

Maria: Myslím, že jsi ze mě získal špatný dojem.
Billy: Ne, ne. Jsme v pohodě. Jestli se kvůli mně cítíš zle, omlouvám se. Jen bych si přál, 
abys…
Maria: Co?
Billy: Jen bych si přál, abys neschovávala tu kytaru. (Vezme si svoje zavazadla a jde ke 
dveřím) Přijdeš se za mnou podívat do Village?
Maria: Jistě.
Billy: Zajistím ti lístek do první řady.
Maria: A já po tobě budu házet svoje spodní prádlo.
Billy: Ahoj, Mario.
Maria: Ahoj.

{Billy odejde.}

{Isabel a Jesse večeří ve svém novém bytě s Evansovými.}

Paní Evansová: Je to nově potažené. Má to černý podklad  s velkými růžovými růžemi.
Jesse: Páni! Nevím, jestli by to…
Pan Evans: Hej, hej, hej. Tu cenu neusmlouváš.

{Jak si Isabel sedá k ostatním ke stolu, vzpomíná na to, co jí řekl Max. Slyšíme jeho hlas a to, 
co si s Isabel řekli.}

Max: Oni ti věří, Isabel.
Isabel: Už mám dost toho lhaní našim rodičům.
Max: Nemáme na výběr.
Isabel: Ale máme. Pravdu. Milují nás a určitě by nás přijali takové, jací jsme.
Max: Nebo by nás udali.
Isabel: To by nikdy neudělali.
Max: Pro nás i pro ně je to příliš nebezpečné.
Isabel: Maxi, nemáš pravdu. Já jim chci říct…

{Hlasy v pozadí ustanou.}

Isabel: Pravdu.
Paní Evansová: Cože, zlato?
Isabel: Co?
Paní Evansová: Říkala jsi něco?
Isabel: Pravdu. Já… chci vám říct pravdu o tom, co se děje s Maxem. Týká se to Tess. 
Otěhotněla s Maxem, ale odjela dřív, než se dítě narodilo. (Evansovi se tváří naprosto 
ohromeně) Takže Max má někde dítě.
Paní Evansová: Panebože.
Isabel: Tu noc, co odjela, byl tak rozzuřený, že celou noc řídil a pak nechal džíp sjet z útesu, 
protože… byl úplně bez sebe.
Jesse: Bože, Isabel. Omlouvám se. (Obejme Isabel) Kdybych to věděl, nebyl bych se…
Pan Evans: Taky se omlouvám, Isabel, za to, že jsem pořád kladl spoustu otázek, a za to, že 
jsem do toho zatáhl i Jesseho.
Isabel: Býval by vám to řekl sám. Jen se bál vás zklamat.
Pan Evans: Díky, že jsi nám konečně řekla pravdu.

{Později Isabel telefonuje s Maxem.}

Max: Uvěřili tomu?
Isabel: Jo, všemu uvěřili. Zase jsi v bezpečí.
Max: Díky, Iz. Dlužím ti.
Isabel: Snad se teď už můžeme vrátit k normálnímu životu.

{Pan Evans se ve své kanceláři dívá na svatební fotografii Isabel. Připevní ji na svou 
nástěnku. Vidíme, že Isabel také považuje za jednoho ze spiklenců.}

{Maria sedí na lavičce v parku, přichází za ní Michael a podává ji květiny.}

Michael: Chtěla sis promluvit, což obvykle znamená, že mi chceš vynadat, tak jsem si přinesl 
nějaké kamarádíčky.
Maria: Díky. Aspoň myslím.
Michael: Ha. Už odjel?
Maria: Jo.
Michael: (Sedne si vedle Marii) Skvělý!
Maria: Už se cítíš líp?
Michael: Skoro. O čem to mluvíme?
Maria: Chci rozchod. (Michael vypadá ohromeně) Chci z toho ven, protože tě tak moc miluju. 
Miluju tě víc, než si vůbec dokážeš představit.
Michael: To je můj konec.
Maria: Ne, to je můj konec.  A tys tady byl celou tu dobu a pomáhal mi z toho.
Michael: Z čeho?
Maria: Z celé té… té mimozemské záležitosti, toho, co mě děsí, co se mně nelíbí…
Michael: Ale co tě někdy i baví.
Maria: Jo, ale já k tobě nebyla tak docela upřímná.
Michael: Hele, jestli se mi snažíš říct, že jsi bisexuální nebo něco takového, já… vyrovnám se 
s tím. Jsem…  (Maria vrtí hlavou) Proč chceš z toho ven?
Maria: Protože si nemyslím, že jsem kdy do toho vůbec patřila, Michaeli. Tahle holka, kterou 
znáš tři roky, ta Maria… to nejsem já.
Michael: Samozřejmě že to jsi ty.
Maria: Ne, já jsem taková nebyla.
Michael: Věci se mění.
Maria: Jo, věci se mění.
Michael: Přesně tak. (Nesměle) Vrátíš se ke mně?
Maria: To nevím.

{Maria vrátí Michaelovi květiny a odejde. Květiny se rozpadnou v Michaelových rukách 
v prach. Maria doma vytáhne Alexovu kytaru. Isabel se dívá z okna. Pan Evans si bere pití. 
Max se dívá z okna. Michael vzpomíná na svůj vztah s Mariou. V pozadí hraje hudba.}