=======================================
.: Roswell: Portál Fanoušků :.
- http://www.roswell-serial.cz -
=======================================
::TO HAVE AND TO HOLD::
::MÍT A NEPUSTIT::
=======================================
Překlad: Kathy B.
=======================================
Poznámka: bez kontroly
=======================================


{Do svatby zbývají 3 dny, 6 hodin a 24 minut.
Záběr na dům Evansových, Isabelin pokoj. Zvoní budík, Isabel se vzbudí a zastaví ho. 
Protáhne se a náhle si uvědomí, co ji čeká, vzdechne a posadí se. V pozadí slyšíme hrát 
svatební hudbu.}

Isabel: (Sama k sobě) "Musím jít."

{Očividně nervózní Isabel už čeká před vchodem do Crashdown Café, když Maria odemyká.}

Maria: "Dobré ránko."
Isabel: (Podrážděně) "Vy neotvíráte o půl sedmé? Je 6.42. Dám si bagetu s makovými 
semínky, krémový sýr, tabasko a spoustu kávy. (Sama k sobě) Panebože, kde zas mám to 
telefonní číslo?"

{Isabel se posadí ke stolu a ihned začíná telefonovat, zatímco Maria a Liz jí přinášejí kávu a 
jídlo.}

Isabel: (Telefonuje) "Jo, ahoj. Je to tiskárna Zippy v Dallasu? Tady je Isabel Evansová. 
Minulý týden jsem si u vás objednala 150 svatebních oznámení. Dobře. No, měly přijít včera, 
takže kde jsou? Hele, kamaráde, vaše pracovní problémy nejsou moje pracovní problémy. Jak 
se jmenujete? Dobře, Ede, chci mluvit s vaším nadřízeným."

{V Crashdown Café. Slyšíme cvrčky, je pozdě večer, Maria vyprovází posledního zákazníka 
a zamyká za ním.}

Maria: (K zákazníkovi) "Dobrou noc." 

{Maria začne sklízet nádobí z Isabelina stolu}

Isabel: (Telefonuje) "Já si objednala květinovou výzdobu před třemi dny. Potřebuju ji tady do 
pátku. Ne, nechci žádnou náhradu, chci ji mít tady včas, nebo jinak…. Věřte mi, že byste 
nechtěli vědět, co to znamená. Kytky. V pátek. Nebo jinak…"

{Isabel zavěsí. Maria a Liz, sedící u barového pultu, ji účastně pozorují.}

Liz: (K Isabel) "Dáš si ještě koláč?"
Isabel: "Ne, Liz, díky. Omlouvám se, že jsem dneska tak protivná."
Liz: "Ne, s tím si nedělej vůbec starosti. Neumím si ani představit, jak bych se chovala já tři 
dny před svou vlastní svatbou."
Maria: "A co já? Dokážete si představit ten stres spojený se svatbou s Michaelem?"

{Liz se směje.}

Liz: (K Isabel) "No, a jsi… jsi vůbec nervózní? Ne ohledně svatby, ale… však víš, ohledně 
toho, že budeš vdaná. Je to až do konce života."
Isabel: (Povzdechne si) "Upřímně řečeno ne." 
Maria: "Jsi si jistá?"
Isabel: "Myslím že ano."
Maria: "Hm, no tak tohle teda obdivuju."
Isabel: (Směje se) "Díky."
Maria: "Hele, já jsem fakt zamilovaná do toho bezvadnýho kluka, ale vzít si ho? Proboha!"
Liz: "Bože, já vím. Dokážeš si to vůbec představit? Co kdybych si musela vzít Maxe?"

{Lizin a Mariin hlas mizí v dáli, Isabel vidí samu sebe stát u velkých oken se závěsy 
povlávajícími ve větru. Přichází k ní jakýsi muž, objímají se a vášnivě se líbají. Isabel se 
najednou vzpamatuje.}

Liz: "Jsi v pořádku?"
Isabel: "Jo. Jsem… v pořádku. Úplně v pořádku."

{Liz a Maria se na Isabel překvapeně dívají.}

{V autoopravně. Kyle spravuje před garáží autobus, vedle něj stojí muž jménem Karter, mluví 
s Kylem a zároveň hovoří do mikrofonu připevněného u ucha.}

Karter: (Do mikrofonu) "No? No? No? No tak, potřebuju odpověď."
Kyle: "Pořád hledám!"
Karter: (Ke Kyleovi) "S tebou nemluvím. (Do mikrofonu) Haló? Mluvím s tebou, Phile. Jisti 
se, že ten flek budeme mít ve stejnou dobu v sobotu jen pro sebe. Jo, jasně, že to zjistíš. Tak o 
co jde? Co? Haló, teď mluvím s tebou, Gomere. (Ke Kyleovi) Co je s tím autobusem?"
Kyle: "No, pane Kartere…"
Karter: "Ne, ne, ne. Žádný pán, žádné příjmení, žádné křestní jméno. Jen Karter s ‚k'."
Kyle: "No fajn, podívejte, ještě nevím, co je tam za problém, tak si běžte se svou skupinou dát 
kafe a vraťte se tak za hodinku nebo dvě."
Karter: (Do mikrofonu) "No skvělé, budeme trčet dvě hodiny v nějaké krysí díře jménem 
Ruston v Novém Mexiku."
Kyle: "Roswell."
Karter: (Ke Kyleovi) "S tebou nemluvím. (Do mikrofonu) Dejte vědět do KZAB, že to 
interview se musí přeložit na jindy. Jo - - počkejte, s kým to vlastně mluvím?"

{Isabel přichází si promluvit s Kylem.}

Isabel: "Máš minutku?"
Kyle: (S povzdechem) "Mám čas na cokoli, co potřebuješ."

{Kyle a Isabel jsou spolu v prostorách garáží, Kyle přináší Isabel kávu.}

Isabel: "Já nevím. Byl to ten nejpodivnější sen. Byla jsem to já,  ale vlastně ani ne. (Kyle 
podává Isabel kávu) Ach, díky. Jako kdybych říkala a dělala různé věci a nedokázala se 
ovládnout, jako kdybych to nebyla já, ale… byla jsem to já." 

{Isabel se posadí.}

Kyle: "Jo, však víš, jak se říká, že by sis měla napsat svoje sny, hned jak se probudíš."
Isabel: "Já nevím. Ta celá věc mi připadala dost… nebezpečná. Ten muž, kterého jako 
kdybych odněkud znala, mě celou rozechvěl. Bylo to erotické. Hele…. Nikomu to neříkej… 
ale když jsem se v Crashdownu probrala, byla jsem tak zklamaná. Musela jsem si potom 
vážně dát studenou sprchu." 
Kyle: "To je dost názorné."
Isabel: (Z legrace do něj strčí) "Sklapni."
Kyle: "Hele, nenech se tím vyvést z míry - - no, nemyslíš, že tvůj noční život otravuje 
předsvatební tréma?"
Isabel: "Tréma? To si asi děláš legraci."
Kyle: "Ne, a neříkej mi… Shirley."
Isabel: (Dopoví současně s Kylem) "…Shirley."

{Oba se smějí. Zvoní Isabelin telefon.}

Isabel: (Ke Kyleovi) "Trávíme teď spolu hodně času."

{Znovu zvonění Isabelina telefonu.}

Isabel: "No tak. (Do telefonu) Haló? Co? Zbláznil jste se?"
Kyle: (Ironicky) "Žádná tréma."
Isabel: (Ke Kyleovi) "No, díky, Kyle. (Do telefonu) Ne, ne, to nepůjde. Já termín nezměním, 
v žádném případě."
Kyle: "Bože, jak já nesnáším mobilní telefony."
Isabel: (Telefonuje) "Nerozumím tomu. Jak můžete takovýmhle stylem vést svůj podnik? 
Přijali jste moji objednávku i platbu…"

{Isabel odchází z garáží, jde po ulici a u toho telefonuje. Náhle potkává svoje rodiče. Všichni 
tři se zastaví, Isabel přerušuje telefonát.}

Paní Evansová: "Isabel…"
Isabel: "Ahoj."
Pan Evans: "Jak… hm… jak se máš?"
Isabel: "Fajn."
Paní Evansová: "Zlato, počkej. Vím, že máš zraněné city a jsi rozrušená, rozumíme tomu, 
ale…" 
Pan Evans: " - - ale musíš taky pochopit i ty, že důvod, proč nepřijdeme, není ten, že bychom 
tě neměli rádi." 
Paní Evansová: "Samozřejmě, že ne. Ale tohle nemůžeme podporovat. Je to…"

{Isabel se k nim otočí zády a odchází.}

Isabel: (Do telefonu, ale vlastně i ke svým rodičům) "Poslouchejte, tohle je moje svatba a 
nikdo mi ji nepokazí! Nikdo!"

{Isabel sedí na lavičce u stolu v parku a dělá si poznámky, přichází k ní Max.}

Isabel: "Tak jak bylo v Los Angeles?"
Max: "Ne tak, jak jsem čekal. Jak je… hm… jak se teď máš?"
Isabel: "Je to dost těžké. Dva dny a odpočítáváme, však víš."
Max: "Jo."
Isabel: "No tak to řekni, Maxi. Nechceš, abych si vzala Jesseho. V pořádku. Můžeš mi věřit, 
že lidi zrovna neskáčou radostí, když slyší tu novinku."

{Max se posadí na stůl.}

Max: "Každému na tobě záleží. Neznamená to, že se nám nelíbí Jesse."
Isabel: "Znamená to, že Jesseho ani neznáte, že je to tak náhlé, že nechcete, abych udělala 
chybu, které bych litovala po zbytek života. To jsem už všechno slyšela."

{Max se posadí na lavičku vedle Isabel.}

Max: "Nemyslíš, že všichni ti tohle říkají z nějakého důvodu…  že třeba máme pravdu?"
Isabel: "Nebo třeba byste mi mohli věřit. Ráda bych věřila, že moje rodina dokáže najít 
způsob, jak tady být pro mě."
Max: "Víš, že pořád jsme."
Isabel: "Ne, nejste. Máma s tátou na mou svatbu nepřijdou. Moji rodiče nebudou na mé 
svatbě. Dokážu to vyslovit, ale nedokážu se přimět, abych tomu uvěřila."
Max: "Omlouvám se, to jsem nevěděl."
Isabel: "Na tom  nezáleží. Záleží jedině na tom, že já vím, že Jesse je ten pravý."

{Objeví se Jesse, jde k Isabel a Maxovi.}

Jesse: "Ahoj!"
Max: (Otočí se k Isabel, nepříjemně překvapený) "Co to má znamenat?"
Isabel: "To jsem tak zařídila já."

{Max vstane, s Jessem si podají ruce.}

Jesse: "Ahoj, Maxi."
Max: "Ahoj."
Jesse: (Nakloní se k Isabel a políbí ji na tvář) "Ahoj, o co jde?"
Isabel: "No, já myslela, že by ses mohl zeptat teď, drahoušku. Je to tradice."
Jesse: (K Isabel) "No dobře. (K Maxovi) Hm. Já… eh… vím, že se navzájem neznáme ještě 
moc dobře… ale budeme patřit do jedné rodiny a já myslel, že… vlastně Isabel a já jsme si 
mysleli, že možná bychom mohli začít tak, že tě požádáme, abys… ehm… mi šel za svědka."
Max: (Ohromeně) "Tvůj… svědek?"
Isabel: "Jo, jasně, co ty na to, Maxi?"

{Max a Isabel se dívají na sebe, Max váhá, na Isabel je vidět, že jí na jeho rozhodnutí hodně 
záleží.}

Max: "No, jo. Jo. Já… je to pro mě pocta."
Isabel: "Skvělé!"

{Vstane a políbí Maxe. Max a Jesse si potřesou rukou, Max se nejistě usměje.}

{V Michaelově bytě. Max se dívá z okna, Michael sedí na pohovce, rozebírají situaci.}

Max: "Nejdřív ze všeho musíme získat vzorek jeho krve a ujistit se, že není mimozemšťan."
Michael: "No jo, o bude snadné."
Max: "Potom zjistíme, co se dá o jeho minulosti, promluvíme s jeho rodinou, přáteli, zkusíme 
o něm zjistit všechno, co půjde. Isabel se o tom nesmí dozvědět. Už teď jí připadá, že její 
rodina se na ni úplně vykašlala. Jestli zjistí, že dělám něco takového…"
Michael: "Maxi, ty nic takového neděláš."
Max: "Já vím, vím, ale… ale když jsem tak hloupě souhlasil, že půjdu za svědka, nemůžu 
dopustit, aby se tohle dozvěděla. Ne, dokud nebudu mít něco jistého na Jesseho."

{Isabel a Jesse jdou spolu po ulici a probírají svatební plány.}

Jesse: "Madruger mi dnes odpoledne volal a řekl, že ještě pořád je naděje, že se nám podaří 
najmout sál na svatební hostinu, ale musíme počkat, až ta dobročinná organizace zruší jejich 
rezervaci."

{Isabel se zastaví a podívá se Jessemu přímo do očí.}

Isabel: (Vážně) "Jesse, jsi si tím vším jistý? Žádné váhání?"
Jesse: "Jo, jsem si jistý. Myslím, že jsem si ještě nikdy ničím nebyl tak jistý."
Isabel: "To je dobře."
Jesse: "A ty si jsi jistá?"
Isabel: "Ach, já ano. Nic nezastaví tuhle svatbu. Nic. (Zhluboka se nadechne) Teď mám 
domluvenou schůzku s fotografem. Ahoj."
Jesse: (Chytí ji za ruku) "Hej, počkej vteřinku. Zdá se mi, že se s tebou něco děje."
Isabel: "Ne, to jen… všechno to zařizování na poslední chvíli, to je všechno."
Jesse: "Hlavně o tom nepřemýšlej pozdě do noci."
Isabel: "Neboj, nebudu."

{Isabel jde spát a má sen o muži, kterého viděla ve svých představách už dřív. Opakuje se 
scéna u velkých oken s povlávajícími závěsy. Objevuje se Kivar, jde k Isabel a hladí ji po 
tváři.}

Isabel: "Souhlasíš s tím?"
Kivar: "Potřebuješ můj souhlas?"
Isabel: "Ne."
Kivar: "Líbí se tvému manželovi tahle tvář?"
Isabel: "Není to můj manžel."
Kivar: "Nevezmeš si ho."
Isabel: "Ty mě nezastavíš."
Kivar: "Ty se sama zastavíš. Vždycky budeš moje."

{Zbývá 1 den a 5 hodin do svatby. Maria ráno odemyká Crashdown Café.}

Maria: "Dobré ránko."

{Maria vyhlédne ze dveří ven a je překvapená, že tam není Isabel.}

{Isabel sedí na posteli a prohlíží si svoje poznámky týkající se onoho snu, který se pořád 
opakuje. Několikrát podtrhne větu Vždycky budeš moje.}

Isabel: (Sama pro sebe) "Panebože."

{Náhle na okno zaklepe Maria, Isabel vstane a okno otevře.}

Isabel: "Ahoj."
Maria: "Ahoj. Je všechno v pořádku?"
Isabel: "Jo, fajn."

{Isabel se znovu posadí na postel, Maria vleze otevřeným oknem dovnitř.}

Maria: "Hm, Liz a já jsme o tebe měly trochu strach, když ses neukázala, tak jsem si říkala, že 
až budu mít chvilku volna, zastavím se tady a podívám se, jak to jde se svatbou."

{V pozadí slyšíme hrát svatební hudbu.}

Isabel: (Začne panikařit) "Panebože, kolik je hodin? Co je dnes za den?"
Maria: "Je sobota, půl dvanácté."

{Isabel začne chaoticky pobíhat po pokoji a přerovnávat věci.}

Isabel: "Ach bože, panebože, Mario, mám strašné zpoždění. Hm, měla jsem být v tom 
pavilónu už před hodinou a… eh… setkat se s květinářkou a - - a musím zrovna teď 
vyzvednout šaty pro vás družičky. Zrovna teď to musím udělat. Už jsem to měla udělat dřív. 
Kdybych tak měla víc času a musím… hmm (Zesiluje hlas) musím jet zaplatit za pronájem 
sálu… nebo ten sál nabídnou někomu jinému…. (Spadne jí na zem všechno, co měla v náruči) 
Ježíši."
Maria: "Ne, ne, je to v pohodě."
Isabel: (Hystericky) "Panebože, já musím…"
Maria: "Posaď se, posaď se, nedělej si s tím starosti.  (Isabel se posadí, vypadá na pokraji sil)  
Prostě - - netrap se tím, to není problém. Všechno bude v pořádku, slibuju. Slibuju, že ti 
pomůžu, jo?"
Isabel: "Ty že mi pomůžeš?"
Maria: "Mmm."
Isabel: "Dík. Děkuju, Mario. (Už klidněji) Dobře, dobře… začneme s… hm… hm… 
(Rozhlédne se po pokoji) Můžeš začít se vším. Já musím jít."
Maria: "Počkej, kam jdeš?"
Isabel: "Už musím běžet. Díky, díky mockrát, Mario."

{Vezme si sako, odchází a nechá stát zmatenou Mariu uprostřed pokoje.}

{Liz a Maria sedí na zemi nad rozloženými svatebními materiály.}

Liz: "Tohle není Isabel. Něco se s ní děje."
Maria: "Nehádám se s tebou, ale víš ty co? Zítra je svatba a zatím jsme zjistily jen to, že je 
tady spousta věcí, které se měly udělat už včera, tak si myslím, že bychom na to měly hned 
skočit rovnýma nohama a zvládnout situaci…"
Liz: " - - nebo si sednout a nechat to rozpadnout samo od sebe."
Maria: "Přesně."
Liz: "Takže co spěchá nejvíc?" 
Maria: "Hm, moje šaty, tvoje šaty a její šaty. V tomhle pořadí."
Liz: "Moje a tvoje šaty."
Maria: "Ukážu ti, co pro nás vybrala."

{Maria ukáže Liz obrázek, Liz vypadá zděšeně.}

{Jesse a Max si v obchodě zkouší obleky a košile.}

Jesse: (K prodavači) "Ne, tenhle šálový límec asi nebude to pravé. Zkusím tu s dvojitou 
náprsenkou."

{Přichází Michael.}

Michael: "Ahoj, Jesse."
Jesse: "Ahoj."

{Jesse a Michael si podávají ruce.}

Michael: "Gratuluju. Všechno nejlepší. Získáš fakt skvělou holku."
Jesse: "Díky, hm… Michaeli. Setkali jsme se v…"
Michael: "… Utahu, správně."
Jesse: "Mám hroznou paměť na jména."

{Jesse si svléká sako.}

Michael: "Ne, ne, nemusíš se omlouvat. Zbývá ještě 25 hodin a pořád  se odpočítává… musíš 
být už dost nervózní."
Jesse: "No jo, to víš."
Michael: (K prodavači, který přinesl další sako na vyzkoušení) "Tady to nějak píchá."
Jesse: (K prodavači) "Díky."

{Max a Michael si vymění významný pohled.}

Michael: "Hm… Max mi řekl, že pocházíš odtud."
Jesse: "Jo, narodil jsem se a vyrostl tady."
Michael: "A pak jsi šel na Harvard."
Jesse: "Jo. Nejdřív jsem studoval na Cornellské univerzitě."
Max: "To je až někde nad New Yorkem, ne? Proč tak daleko?"
Jesse: "Z několika důvodů. Jedním z nich bylo školné. A hlavně jsem se chtěl dostat pryč 
z Nového Mexika."

{Max a Michael se na sebe podívají.}

Michael: "No, to docela chápu. Rodinné problémy, že je to tak?"
Jesse: "Ne, ne, nic takového. Prostě takový neklid, víš? Chtěl jsem ze svého okna vidět i něco 
jiného než jen poušť."
Michael: "Jo, znám ten pocit. Strašně rád bych odtud vypadl. Řekni mi něco o Cornellu. Jaké 
to tam bylo?"
Jesse: "Oh, to bylo skvělé. Je na kopci nad jezerem Cayuga, dá se tam výborně kempovat, 
lesy kolem jsou úchvatné."

{Po nějaké době Michael a Max stále vyslýchají Jesseho. Všichni tři sedí u stolu v obchodě 
s oděvy.}

Jesse: "Stejně jsem nepodstoupil právnické přezkoušení, takže jsem věděl, že nebudu 
úředničit u Nejvyššího soudu."
Michael: "Jasně, že ne."
Max: "Počkej, co jsi to říkal? Že ses přestěhoval mezi druhým a třetím ročníkem na 
Harvardu? Proč ses přestěhoval?"
Jesse: (Směje se) "Hehehehe! Kluci, vy mě tady vyslýcháte nebo co?"
Max a Michael: (Smějí se) "Ne! Ne, ne, ne!"
Max: "Jenom jsem zvědavý. To víš, kluci z malého města se rádi něco dozvědí o tom, jak se 
žije ve světě."

{Přichází prodavač a přináší sako. Michael vstává a bere ho od něj.}

Michael: "Tady to trochu píchá."
Max: "Myslím to tak, že tys byl na spoustě míst, kde my nikdy nebyli, takže…"
Jesse: "Jasně, to je pravda. Chápu to."
Max: "Roswell je Roswell."
Jesse: "Jo, to můžeš říkat pořád dokola."

{Michael potají zastrčí do rukávu špendlík.}

Michael: (K Jessemu) "Tady, pojď si to zkusit."

{Jesse si obléká sako, když se píchne o nastražený špendlík.}

Jesse: "Au!!!"
Max: (Vstane) "Jsi v pořádku?"
Jesse: "Zůstal tady špendlík."
Michael: "Och, omlouvám se."
Max: "Špendlík v rukávu."

{Max podá Jessemu papírový kapesník, přitlačí ho na ranku, když se objeví prodavač. Max 
využije Jesseho chvilkové nepozornosti, kdy Jesse hovoří s prodavačem, a vymění kapesník 
za nový. Potřísněný kapesník schová do kapsy.}

Michael: "Maxi, už musíme jít, protože je tu ta věc, co musíme zařídit."
Max: "Jo, jo, omlouváme se."
Michael: "Jo, rádi jsme si s tebou popovídali."

{Michael a Jesse si podají ruce.}

Jesse: "Jo, já taky."
Michael: "Hodně štěstí."
Jesse: "Díky. Dobře, Maxi. Ahoj, kluci."

{Max a Michael odcházejí, Jesse vypadá zmateně.}

{V Michaelově bytě. Michael zkoumá krvavou skvrnu pod mikroskopem a přitom telefonuje 
s Maxem.}

Michael: "Maxi, špatné zprávy. Jesse Ramirez je… ta-da!… Stoprocentní člověk. Jo, krásné 
červené krevní buňky. Ani stopa po zelené."

{Ozve se zaklepání na dveře.}

Michael: "Už musím končit." 

{Znovu se ozve zaklepání na dveře.}

Michael: (Volá) "No dobře, už jdu, vždyť už jdu!"

{Michael otevře dveře a dovnitř vejde nervózní Isabel.}

Isabel: "Michaeli, mám potíže. Možná máme všichni potíže. Někde je tady mimozemšťan a 
jde mu o mě."

{Do svatby zbývá 22 hodin a 7 minut. V Michaelově bytě. Michael sedí na gauči, Isabel 
nervózně přechází sem a tam.}

Michael: "Však víš, může to být jen sen, Isabel. Jsi pod tlakem, rozrušená. Co je tak 
zvláštního na tom mít sny o mimozemšťanovi?"
Isabel: "Ne, tohle je mimozemšťan, který… který mě zná, který se ke mně chová… důvěrně. 
Co když… co když je to - - panebože!"
Michael: "Kdo?"
Isabel: "Kivar. Co když je to Kivar?"
Michael: "A co když opravdu je to on? Je to s největší pravděpodobností jen sen. No dobře, 
chvilku o tom popřemýšlej. Kdo je Kivar? Ten chlápek, se kterým ses zapletla…"
Isabel: "Ne, to jsem nebyla já. To byla ta druhá osoba."
Michael: "To jsi byla ty na jiné planetě, jasné? A jak tahle tvoje aféra skončila? Všichni jsme 
přišli o život."
Isabel: "Tohle mi moc nepomůže."
Michael: "Protože mě neposloucháš. Ty nevidíš, o co tady jde? Je to jen sen, Isabel. Tvoje 
podvědomí. Víš, co je pocit viny? Cítíš vinu za to, co jsi tam kdesi kdysi udělala."
Isabel: (Důrazně) "Vždyť já ani přesně nevím, co jsem tam kdysi udělala. Všechno, co vím, je 
to, že jsem zradila tebe a Maxe a celou svou rodinu kvůli tomuhle - - tomuhle Kivarovi. Ale 
proč, panebože? Co se to se mnou děje? Myslím tím… kdo dělá takovéhle věci? Co když 
jednoho dne zradím Jesseho tak, jako jsem zradila vás?"
Michael: "Hej, nech toho a posaď se. (Isabel se posadí vedle Michaela) Nikdo z nás neví, co 
se stalo v našem předchozím životě. Víme jedině to, kdo jsme v našem současném životě. A 
v tomhle životě jsi Isabel a Isabel by nikdy svého manžela nezradila."
Isabel: "Ale co když to není jen sen? Co když se Kivar opravdu pokouší mě kontaktovat?"
Michael: "No a co? Kivar tady není. Je někde na úplně jinde, na jiné planetě. Jestli se tě bude 
snažit kontaktovat, poradíme si s tím."
Isabel: "Dobře. Jo, dobře."
Michael: "Fajn."
Isabel: (Náhle si všimne mikroskopu) "Co je to?"
Michael: "Hm, jen domácí úkol."
Isabel: (Předkloní se a zvýší hlas) "Čí je to krev? Je to Jesseho krev? Ty děláš testy s jeho 
krví?"
Michael: (Křičí) "A je v pořádku! Věděl jsem, že bude. Říkal jsem Maxovi…"
Isabel: (Vstane) "Max je do toho taky zapletený?"

{Náhle se rozletí dveře a dovnitř vběhne Maria.}

Maria: "Díkybohu, že jsi tady! No, dobře…. hm… situace je taková, že v našich plánech 
došlo k menšímu kiksu.  (Michael vezme mikroskop a nenápadně ho schová pod polštář) 
Tvoje… tvoje šaty jsou na Floridě." 
Isabel: (Zděšeně) "Co? Cože?! Ach, Bože."

{Isabel si sedne vedle Michaela na gauč. Michael ji chlácholivě poplácá po koleně, ale ona 
jeho ruku podrážděně odstrčí.}

{U Evansových doma. Max prochází dům s lakýrkami v ruce a s úsměvem vzpomíná na to, 
co tam prožil. V kuchyni si vezme z mísy na stole jablko, když uslyší smích vracejících se 
Evansových. Všichni tři se zarazí.}

Max: "Ahoj."
Paní Evansová: "Co tady děláš, Maxi?"
Max: "Ehm… potřeboval jsem… (Ukáže na boty)… na svatbu."
Pan Evans: (Položí tašky na kuchyňskou linku) "Takže ty tam půjdeš?"
Max: "Jo, je to - - je to trochu komplikované, vlastně jsem - - svědek."
Paní Evansová: (Překvapeně) "Vážně? Já myslela, že s tím nesouhlasíš."
Max: "No, vlastně ne, ale - - však víte, rodina."
Pan Evans: "Jak znám Isabel, všechno bude mít perfektně zorganizováno až po počet lístků na 
růžích."
Max: "No, vlastně je na tom teď dost zle."
Pan Evans: "Jak to?"
Max: "Jo, no, švadlena ztratila její svatební šaty, takže… (Už odchází, ale ještě ve dveřích se 
zarazí a otočí se) Vy na tu svatbu opravdu nepřijdete?"
Paní Evansová: "Dělá největší chybu svého života, Maxi. Já tam nemůžu jen tak stát, usmívat 
se a předstírat, že jsem šťastná."
Max: "Jestli tam nepůjdete, ztratíte ji. Vy a já… máme problémy a… nevím, co teď s tím, ale 
doufám, že nakonec je vyřešíme. Ale jestli si necháte ujít její svatbu, už se to mezi vámi nikdy 
nespraví."

{Max odchází, pan a paní Evansovi se na sebe podívají s tázavým výrazem v obličeji.}

{Pan Parker vejde do kuchyně v Crashdown Café, kde Liz chystá věci a odškrtává si položky 
na seznamu.}

Pan Parker: "Liz, co se k čertu děje? Právě mi volal někdo z cukrářství kvůli svatebnímu 
dortu."
Liz: "Hm, no, připravuju pohoštění na Isabelinu svatbu."
Pan Parker: "To není moc směšné."
Liz: "Nedělám si legraci."
Pan Parker: "Tak zaprvé, tohle není charitativní organizace, to je náš podnik."
Liz: "Však za to bude zaplaceno."

{Liz se otočí  a z police začne brát nádobí.}

Pan Parker: "A zadruhé, nejsem hlupák. Vím, že Max bude na té svatbě, a jestli si myslíš, že 
když budete spolu, dokážeš si najít nějakou skulinu, tak s tím nepočítej."
Liz: "Pomáhám přítelkyni. (Ironicky) Víš, moji rodiče mě učili, že přátelé si mají navzájem 
pomáhat. Takže pokud mi nenasadíš pouta, budu se chovat tak, jak jsem byla vychovaná. A 
teď mě omluv." 

{Poodstrčí otce a odejde.}

{U baru v Crashdown Café se Jim snaží přesvědčit Mariu, aby najala jeho skupinu Kit 
Shickers na svatební hostinu. Podává jí CD své skupiny, Maria mu ho ale vrací zpět.}

Jim: "No tak, na hostině bude potřeba muzika."
Maria: "Ale ne taková  jako ta vaše."
Jim: "Mario, potřebujeme příležitost se ukázat."
Maria: "Vždyť můžete hrát na tom večírku na rozloučenou se svobodou, hm?"

{Vejde Kyle.}

Jim: "Hej, Kyle! Řekni jí, že jsme dobří."
Kyle: "Nejsem tvůj agent." 

{Usadí se u jednoho ze stolů. Isabel vejde dovnitř a přistoupí k Jimovi.}

Isabel: "Musím s vámi mluvit. Hm, potřebovala bych, abyste pro mě něco udělal během 
svatby. Vlastně během obřadu."
Jim: "Nemusím uvádět hosty, že ne? Vypadám hrozně v obleku. Já - - jsem dojatý a tak, 
ale…"
Isabel: "Ne. Já - - já bych chtěla, abyste mě dovedl k oltáři a předal ženichovi."
Jim: (Překvapeně) "Ty myslíš…"
Isabel: "Abyste mě provedl uličkou k oltáři. Moji… hm… moji rodiče tam nebudou a jelikož 
pro mě představujete něco jako otce, myslela jsem… co na to říkáte?"
Jim: "Ano. (Isabel se usměje) Ano, je to pro mě pocta."
Isabel: "Děkuju." 

{Nakloní se k Jimovi a políbí ho. Ke Kyleovi přisedá bez vyzvání Karter.}

Kyle: (Ironicky) "Posaďte se."
Karter: "Došlo mi to."
Kyle: "Nevím, o čem mluvíte."
Karter: "Došlo mi to, jasný? Zůstaneme trčet tady v Mayberry, dokud nebudu milejší. 
Omlouvám se, že jsem zranil tvoje citečky. Takže, kolik bude stát oprava autobusu, abych se 
mohl se svou skupinou vydat na cestu a přijít na všechny svoje domluvené schůzky?"

{Ke stolu přichází Maria pro objednávky a vyslechne poslední Karterova slova.}

Maria: "Počkejte vteřinku, vy máte skupinu?"
Karter: "Ne, Alenko, já jsem programový ředitel sedmi, doslova sedmi rádiových stanic po 
celém jihozápadě Spojených států."
Maria: "Jakou skupinu?"
Karter: "Ivy."
Maria: "Ivy? Tady?"
Karter: "Bohužel."

{Maria odstrčí Kylea a usadí se naproti Karterovi.}

Maria: (Ke Karterovi) "Pojďme si promluvit."

{Koná se večírek na oslavu Jesseho loučení se svobodou. Na pódiu tančí striptérka a hází 
prádlo do publika, Jesse zachytí jeden kus  a dá si ho z legrace na hlavu, ostatní tleskají. Hraje 
Jimova skupina Kit Shickers, všichni popíjejí a panuje veselá a uvolněná nálada.}

Jim: (Zpívá) "Měřil jsem jen metr šedesát, když jsem potkal to děvče…"

{Max sedí s Jesseho známým, popíjejí spolu a Max se vyptává na Jesseho.}

Max: "Takže co se s vámi dvěma stalo po té zkoušce?"
Muž: "Rozešli jsme se. Vlastně jsem ho zase potkal až před rokem."
Max: "A co pak dělal?"
Muž: "Pracoval pro soukromou korporaci právnických firem."

{Kyle hraje kulečník s Jesseho známým Ritchiem a vůbec se mu nedaří.}

Ritchie: "Vy tady, kluci, asi takhle nehrajete, že?"
Kyle: "Ne tak jako kluci z Harvardu."
Ritchie: "To je něco jako noční můra, co? Může to být už jenom horší a horší. A teď k naší 
hře. To je dvacet vočí, kamaráde."

{Kyle neochotně vytahuje z kapsy peníze, ale nedá je Ritchiemu přímo do ruky, hodí je na 
kulečníkový stůl.}

Jim: (Zpívá) "Vrátila ses, aby lámala mužská srdce, tak můžeš začít s mým…"

{Muž se omlouvá Maxovi.}

Muž: "Poslouchej, rád bych tady  seděl a bavil se s tebou celou noc, ale jsem ženatý a tohle je 
večírek na rozloučenou se svobodou, tak nesmím ztrácet čas. (Přijde k němu hosteska 
v plavkách) Hú! Omluv mě."

{Odchází s hosteskou. K Maxovi přijde Michael.}

Michael: "Maxi, nech už to být. Na Jesseho nic nenajdeš, protože prostě není co najít."

{Připojuje se k nim Kyle.}

Kyle: (K Michaelovi) "Můj mimozemský příteli, chtěl bych tě s někým seznámit."

{Kyle a Michael odcházejí. Max si vezme pití a přesune se k dalšímu Jesseho známému, se 
kterým si podá ruku.}

Max: "Ahoj, jsem Max Evans, jdu za svědka. Řekněte mi, jak dlouho už znáte Jesseho?"

{Isabel spí a opět se jí zdá o stejný sen o Kivarovi.}

Kivar: "Vždycky budeš jen moje."
Isabel: "Zítra si ho vezmu."
Kivar: "To nic neznamená."
Isabel: "Ne, to znamená, že mezi námi je konec. Sbohem, Kivare." 

{Isabel odchází od Kivara.}

{Opět jsme na večírku na rozloučenou se svobodou. U tyče tančí tanečnice a hraje skupina 
Kit Shickers.}

Jim: (Zpívá) "Nosím tričko v tomhle upjatém světě a rád bych poznal holku z centra města…"

{Max sedí s dalším Jesseho přítelem a snaží se od něj zjistit něco o Jessem.}

Louis: "Jo, celou tu dobu jsme byli v telefonickém spojení. Kromě té doby, kdy pracoval pro 
FBI."
Max: "FBI?"
Louis: "Já nevím, co přesně dělal. Nemluví o tom. Jen řekl, že to bylo tajné, týkalo se to 
národní bezpečnosti nebo něco takového."

Jim: (Zpívá) "Nikdy nebudu pracovat od devíti do pěti…"

{Michael hraje kulečník proti Ritchiemu, Ritchie nemůže uvěřit Michaelově štěstí.}

Ritchie: "Nemůžu uvěřit tomu, že ses zase trefil. Dvojitá sázka nebo nic."
Michael: "Čteš mi myšlenky."

Jim: (Zpívá) "Já nikdy nebyl dobrý ve hře na fanty, poblázníš chlápka a pak ho vodíš na 
provázku…"

{K Maxovi a Louisovi přichází Jesse v dobré náladě a položí Louisovi ruku kolem ramen.}

Jesse: (Vesele k Maxovi) "Ty vyslýcháš moje přátele?"
Max: "Jen se ptám."

{Michaelovi se daří u kulečníkového stolu.}

Kyle: (K Ritchiemu, škodolibě) "To je jako noční můra, co?"

{Jesse hovoří s Maxem, jeho dobrá nálada je ta tam.}

Jesse: "Aha, tak o tohle šlo v tom obchodě s obleky, že? Ty a tvůj přítel jste mě tam kádrovali 
nebo co?"
Max: "Kádrovali? To je dost zajímavé slovo, když uvážíme tvoji práci pro FBI."
Jesse: "Cože? O čem to mluvíš? Nikdy jsem nepracoval pro FBI."
Max: "Louis říkal, že jsi měl nějakou záhadnou, tajnou práci pro FBI."
Jesse: (Úlevně se směje) "Hahaha! Louis je idiot. Byl jsem na praxi v protidrogovém 
oddělení. Jeden semestr. Jo, něco tam bylo tajné.  (Rozčileně) Ale co je tobě k čertu do toho? 
Snažíš se na mě vyhrabat nějakou špínu, aby Isabel zrušila svatbu?"
Max: "To ne."
Jesse: "To k čertu doufám, že ne."

{U kulečníku se scéna mezi Kylem, Michaelem a Ritchiem začíná vyhrocovat.}

Ritchie: "Nikdo neumí dělat takovéhle šťouchy. To je statisticky nemožné."
Michael: "Jak to můžeš vědět?"
Ritchie: "Jsem statistik."
Michael: (Ironicky) "Húúúúúúú!"
Kyle: "To může říct každej. (K Michaelovi) Vrať mu ty peníze."

{Michael vytáhne z kapsy peníze a vrací je Ritchiemu, když si jejich hádky všimne Jesse a 
s Maxem k nim zamíří.}

Jesse: "Ritchie, o co jde?"
Ritchie: "Tihle omezení hlupáci se nás snaží podvádět."
Kyle: "Jak jsi nás to nazval?"
Ritchie: "Ty jsi to neslyšel? Řekl jsem, že jsi omezený hlupák!"
Max: "Hej! Hej!"
Jesse: "Uhni! Au!"

{Propukne bitka, všichni se perou se všemi a ve zmatku Max nedopatřením uhodí Jesseho do 
nosu. Jessemu začne téct krev, má zlomený nos.}

{Zbývají ještě 4 hodiny a 36 minut do svatby. Po večírku Max hovoří s Isabel.}

Isabel: (Zděšeně) "Tys mu zlomil nos?!"
Max:(Omluvně) "Nechtěl jsem. Prostě se to… stalo."
Isabel: (Hystericky ječí) "Aha, prostě se to stalo. Jen tak náhodou jsi napřáhl pěst a on se jí 
zrovna postavil do cesty!"
Max: "Podívej, omlouvám se. Byl to večírek. Moc se pilo, já - - nějak se to vymklo z rukou."
Isabel: (Ironicky) "Ach! Stejně jako to tvoje pátrání. Je to jedna z dalších věcí, která se 
vymkla z rukou?"
Max: "Můžu ti to vysvětlit…"
Isabel: "Neobtěžuj se, rozumím tomu dokonale. Prostě mi nedůvěřuješ."
Max: "To se netýká důvěry."
Isabel: (Rozrušeně) "To se týká hlavně důvěry, Maxi! Bože, ty si fakt myslíš, že bych si vzala 
někoho, koho ani neznám? Někoho, kdo může tajně pracovat pro FBI nebo dokonce - - och! 
Mimozemšťana? Nemyslíš, že jsem se mu už několikrát nabourala do snů a že jsem si možná 
už dávno ověřila, jestli není mimozemšťan? Panebože, Maxi! Ironie je v tom, že já ti 
důvěřovala. Důvěřovala jsem ti, že budeš stát vedle mě na mé svatbě, když si celá moje rodina 
nade mnou umyla ruce. Věřila jsem, že tam budeš kvůli mně… a tys mě zklamal."

{Isabel odchází a nechává Maxe samotného.}

{Zbývá 22 minut do svatebního obřadu. Začínají přicházet první hosté, Kyle je uvádí na jejich 
místa. Slyšíme hrát svatební hudbu.}

{Liz a Maria ukazují Isabel svatební šaty, které pro ni sehnaly. Isabel je rozčarovaná, ale snaží 
se nic nedat najevo.}

Isabel: "Jsou pěkné."
Maria: "Vím, že to není přesně to, co sis představovala, ale…"
Liz: "Fakt jsme prohledaly každý obchod v Roswellu."
Isabel: "Ne, to je fajn a děkuju vám. Děkuju vám oběma za to, co jste pro mě udělaly. Bude 
to… bude to v pořádku."

{Otevřou se dveře, vchází paní Evansová a nese svatební šaty.}

Paní Evansová: "Jsou krásné, vážně jsou, já jen myslela že vezmu tyhle jako druhou možnost. 
Jsou to moje svatební šaty, děvčata, vdávala se už v nich moje matka a já bych byla ráda…"
Isabel: (Obejme ji, obě jsou dojaté) "Miluju tě, mami."
Paní Evansová: "Jen nevím, jestli bude dost času je upravit."
Isabel: "Nějak už to uděláme."
Paní Evansová: "Dobře."

{Maria a Liz se na sebe spokojeně podívají.}

{Jesse se připravuje na obřad, dívá se do zrcadla na svůj zlomený nos. Ozve se zaklepání na 
dveře a vstoupí Jesseho matka.}

Paní Ramirezová: "Hádej, kdo je tady?"

{Za paní Ramirezovou se objeví Max.}

Max: "Ahoj."
Paní Ramirezová: "Můžu vás dva nechat o samotě nebo budete potřebovat rozhodčího?"
Jesse: "Díky, mami."

{Paní Ramirezová odejde.}

Max: (Ukáže balíček, který drží v ruce) "Vzal jsem s sebou kus masa."
Jesse: "To jsou babské rady, Maxi."

{Jesse si obléká košili a zapíná knoflíčky.}

Max: "Koukni, já jen - - chtěl jsem říct, že - - zapomeň na to. Vážně, přehnal jsem to s tím 
vyptáváním na tebe. Já … Isabel tě zjevně  moc miluje a je s tebou šťastná a… nevím proč, 
nemohl jsem se s tím smířit."
Jesse: (Obléká si sako) "Možná už to víš z toho svého ‚výzkumu', ale můj otec zemřel, když 
mi bylo třináct. Ale co asi nevíš, je to, že čtyři roky nato se moje máma začala stýkat s jiným 
mužem a já to nedokázal přijmout. Oba jsem je nenáviděl."
Max: "Nechtěl jsi, aby někdo nahradil tvého otce."
Jesse: "Částečně ano. Ale ještě… ti ostatní nebyli pro mou matku dost dobří. Popravdě 
řečeno, nikdo nebyl dostatečně dobrý pro moji matku. Takže tomu rozumím. Nikdo nebude 
nikdy dostatečně dobrý pro Isabel."
Max: "Překonám to."
Jesse: "Možná. Mně se to nikdy nepodařilo. Ale co bylo, bylo, platí? Protože i když z nás 
nebudou přátelé, budeme patřit do jedné rodiny. (Oba se smějí) Ty to maso budeš jíst nebo 
co?"
Max: "Hm… (Rozbalí balíček) Podrž si ho tady. Jen na minutku."

{Max přidrží kus masa na Jesseho nose a použije svou sílu, aby ho vyléčil.}

Max: "Hm… no, já nevím, podívej se."
Jesse: "Joooo…"

{Jesse se na sebe dívá do zrcadla a s úžasem zjišťuje, že jeho nos je v pořádku.}

Max: (S úsměvem) "No, koukni na to."

{Hraje svatební pochod, přicházejí Liz a Maria s kyticemi v rukou. Isabel je zavěšená do Jima 
a oba se chystají projít uličkou k oltáři.}

Isabel: "Už je to tady. Jste připravený?"
Jim: "Myslím, že ne."

{Přichází pan Evans a natahuje k Isabel ruku.}

Pan Evans: "Smím?"

{Isabel s úsměvem přijímá, zavěsí se do svého otce a oba kráčejí uličkou k oltáři, kde již 
čekají ostatní. Začíná svatební obřad, Kyle vše natáčí videokamerou. Pan Evans obejme 
Jesseho i Isabel a ustoupí stranou.
Isabel a Jesse skládají manželský slib, drží se přitom za ruce, dívají se jeden druhému do očí a 
usmívají se.}

Isabel: "Já, Isabel Amanda, beru si tebe, Jesse Estebane, za svého zákonitého manžela."
Jesse: "Já, Jesse Esteban, beru si tebe, Isabel Amando, za svou zákonitou manželku."
Isabel: "Ve zdraví i v nemoci…"
Jesse: "V bohatství i v chudobě…"
Isabel: "V radosti i ve smutku…"
Jesse: "Dokud nás smrt nerozdělí."
Oddávající: "Z moci Boží mi svěřené nyní prohlašuji jako služebník Boží tohoto chrámu Páně 
Jesseho a Isabel za muže a ženu. Můžete políbit nevěstu."

{Isabel a Jesse se smějí, obejmou se a políbí. Všichni tleskají a smějí se.}

{O něco později, na svatební hostině. Hosté se zdraví a sedají na svá místa, Max pronáší 
přípitek.}

Max: "Můžete mi věnovat chvilku pozornosti? Ahoj, jsem Max Evans. Svědek. Ehm. Isabel a 
já… ehm… určitě všichni znáte ten příběh o tom, jak nás našli… dvě děti, které se ztratily 
v poušti. Nikdo nevěděl, odkud jsme přišli, kam jsme patřili. My taky nic nevěděli o našich 
rodičích, ani jak jsme se tam dostali. Měli jsme ale jeden druhého. Dva lidé si nás vzali 
k sobě, dali nám jméno, stali jsme se součástí jejich rodiny, udělali něco, za co - - za co jim 
budu navěky vděčný. Když jsme vyrůstali, vždycky jsem… vždycky jsem se snažil svou 
sestru chránit a starat se o ni. Myslím… uvědomil jsem si, že už moji ochranu nepotřebuje, už 
je sama dost silná. Takže… ehm… na Jesseho… (Zvedne sklenici) Vítej do naší rodiny. 
Myslím, že brzy zjistíš, že to pro tebe bude zajímavá zkušenost."

{Hosté se smějí.}

Max: "… a na Isabel… Miluju tě. Důvěřuju ti. A přeju ti všechno štěstí na světě. Na Isabel a 
Jesseho."

Všichni: "Na Isabel a Jesseho!" 

{Hosté připíjejí na zdraví novomanželské dvojice a tleskají.
Maria přichází upozornit Kartera, že je čas na hudbu.}

Maria: "Fajn, Kartere. Do toho."
Karter: (Kývne rukou) "Začněte."

{Skupina Ivy zpívá a hraje hostům k tanci.}

Ivy: (Zpívá) "Existuje místo, o kterém jsem vždycky snila, místo, kde slunce nezapadá a 
obloha je modrá, nechceš mě tam s sebou vzít? Och, můžeme se zbavit své staré kůže a nechat 
na nás svítit slunce, na okraji oceánu můžeme začít zase znova, ša la la la la la la ša la la la la 
la la ša la la ša la la existuje svět…"

{Jesse a Isabel jdou jako první pár tančit na parket. Následují Evansovi, po chvíli jde pan 
Evans tančit s Isabel, paní Evansová tančí s Jessem, postupně se připojují i další taneční páry.
Liz se dívá na Maxe, který ji také pozoruje. Liz vstane a jde za svým otcem, který má na 
starosti občerstvení.}

Pan Parker: (Ke svému zaměstnanci) "V mém autě je ohřívací mísa. Můžete ji donést?"
Liz: "Tati."
Pan Parker: "Ano?"
Liz: "Půjdu si zatancovat s Maxem. Ne kvůli tradici ani kvůli tomu, že jsem našla nějakou 
skulinu, ale proto, že jsem se tak rozhodla. Milujeme se a budeme spolu. (Obejme ho) A tebe 
miluju taky."

Ivy: (Zpívá) "Na okraji oceánu můžeme začít zase znova ša la la la la la la ša la la ša la la ša la 
la la la la la ša la la ša la la…"

{Vidíme, jak Liz jde pro Maxe, který váhá při pohledu na pana Parkera, ale Liz ho přesvědčí, 
že je vše v pořádku. Liz a Max spolu tančí.
Isabel tančí s Michaelem, přeruší je jakýsi muž, se kterým Isabel začne tančit, je to muž 
z Isabeliných snů.}

Kivar: "Zůstaň klidná a usmívej se, Isabel."
Isabel: (Zděšeně) "Ty tady nejsi. Vlastně tady vůbec nejsi."
Kivar: (Pobaveně) "Ale ano, jsem tady. Přišel jsem si pro tebe."
Isabel: "Ne, já jen sním nebo spím nebo něco takového."
Kivar: "Smím? (Vezme si sklenici od procházejícího číšníka) Na tvůj šťastný den. A, hm… 
na mnoho šťastných budoucích dnů. (Napije se) Brzy se uvidíme."

{Kivar zmizí v davu hostů, objeví se Kyle.}

Kyle: "Můžu si… ehm… zatancovat s nevěstou?"
Isabel: "Kyle, viděl jsi toho muže, který tady byl?"
Kyle: "Toho, se kterým jsi tancovala a mluvila?"
Isabel: "Viděl jsi ho? Skutečně jsi ho viděl?"
Kyle:" Jistě. Proč? Kdo to byl?"
Isabel: "Někdo, kdo tady ani nemůže být."

{Isabel odejde od Kylea, který se za ní zmateně dívá. Isabel stojí sama v davu tančících hostů 
a pohledem hledá Kivara.}