=======================================
.: Roswell: Portál Fanoušků :.
- http://www.roswell-serial.cz -
=======================================
::CONTROL::
::KONTROLA::
=======================================
Překlad: Kathy B.
=======================================
Poznámka: bez kontroly
=======================================


{Ve filmovém sejfu šlehají plameny, Max stále leží na podlaze, ale začíná se probírat. Cal mu 
šlápne na krk.}

Max: Mmhhhh!
Cal: Proč jsi tady?
Max: Hledám naši loď… tu, která havarovala v sedmačtyřicátém.
Cal: Kdo je tady s tebou?
Max: Nikdo.

{Cal šlápne Maxovi na obličej.}

Cal: Nelži mi, nebo tě zabiju.
Max: Tak, jako jste zabil Ferriniho?
Cal: Jak ses sem dostal?
Max: Po dálnici I-20 směrem na západ, pak pořád rovně.
Cal: Nehraj si se mnou, syčáku.
Max: To zabijete každého, kdo zjistí, že jste mimozemšťan? Nebo ho předem varujete? ( Cal 
přitlačí botou na Maxův obličej) Unnnh!
Cal: Proč si myslíš, že vím, kde je ta loď?
Max: Věděl jste, že jsem byl v Utahu.
Cal: Kdo ještě to ví?
Max: (Kašle) Prosím…
Cal: Odpověz!

{Max ztěžka dýchá, kašle.}

Cal: No, tak tohle je ten všemocný král Antaru? Rádoby Tom Cruise s účesem za deset 
dolarů? Chlapečku, nemáš vůbec páru, do čeho se pouštíš.
Max: Přijel jsem sem, abych vás našel. Potřebuju vaši pomoc. Vy jste přece náš ochránce.
Cal: Tohle už nikdy nevyslovuj. Jo… byl jsem na palubě té lodi, abych vás chránil. Jenže to 
bylo před 50 lety.

{Cal pohybem ruky uhasí oheň. Max kašle.}

Cal: Chlapi!

{Vejdou dva muži.}

Cal: Buď odjedeš… nebo  zemřeš. ( K mužům) Naložte pana Evanse do mého letadla.

{Muži odvádějí Maxe.}

{Isabel a její matka mají schůzku s pracovnicí svatební agentury. V pozadí probíhají svatební 
přípravy.}

Isabel: Chci svatbu venku. Jednoduchou, ale elegantní.
Pracovnice svatební agentury: Zdá se, že jste o tom se svou matkou už přemýšlely.
Paní Evansová: No, já ne. Já, hm… musím si nejdřív zvyknout na to, že jsem vůbec tady.
Isabel: Mami, říkala jsi, že mě podpoříš.
Paní Evansová: Přesněji řečeno nemám na vybranou.
Pracovnice: Když vlastní dcera udělá tak významné rozhodnutí, vždycky to dost překvapí.
Paní Evansová: Mmm.
Pracovnice: (Zavolá přes rameno) Patriku! Tady chci závoj. Ty lilie se mi zdají nějaké zvadlé. 

{Pracovnice svatební agentury povzdechne a na moment odběhne.}

Isabel: Proč se k tomu stavíš tak negativně?
Paní Evansová: Isabel, já jsem z toho ještě pořád v šoku. Vždyť jsi teprve nedávno 
maturovala na střední škole!
Isabel: Mami, už dva dny se nebavíme o ničem jiném. A byla jsi to ty, kdo najal tu otravnou 
ženskou ze svatební agentury.
Paní Evansová: No, já myslím, že jestli to vážně chceš udělat, potřebuješ nějaký realistický 
plán.
Isabel: Jestli?!

{racovnice svatební agentury se vrací.}

Pracovnice: Omlouvám se. Tak… o čem jsme to mluvily?
Isabel: Ráda bych měla obřad na čerstvě pokoseném trávníku, možná nedaleko rybníka. A 
potom pohoštění v nějaké staré stodole.
Pracovnice: To je skvělý nápad. Jenže, Isabel, pokud budete mít svatbu venku, těšte se na 
různé komplikace. Například hmyz… je velice těžké se ho zbavit.

{Záběr na Isabel, která se tváří nesouhlasně.}

Pracovnice: Chcete slyšet můj návrh na místo svatby? Vstupní hala springfieldské restaurace. 
Už se tam konala spousta nádherných svateb.
Isabel: Cizí svatby mě nezajímají.

{Přichází Jesse.}

Jesse: Možná bychom mohli osvětlit tu stodolu nějakými loučemi… ne, loučemi ne. Třeba 
svíčkami.
Pracovnice: (Směje se) Věřte mi, že nic nehoří tak dobře jako stará stodola. 
Isabel: No jistě, proto chceme ten rybník. Windy, to je můj snoubenec Jesse. 

{Isabel obejme Jesseho.}

Pracovnice: Takže kdy budete mít svůj velký den?
Isabel: Na jaře.
Paní Evansová: (Ohromeně) Cože?
Isabel: No, mysleli jsme… proč čekat?
Paní Evansová: Nikam přece nespěcháte. Vždyť jste se právě zasnoubili. Ať - -
Isabel: Mami… my to takhle chceme. Proč se prostě nedokážeš radovat s námi? Plánujeme 
moji svatbu, bude to legrace. Bude to skvělé.

{Isabel se zamilovaně přitulí k Jessemu.}

Pracovnice: Ach… to je roztomilé, jste tak zamilovaní!

{Party v Calově sídle. Cal se baví se svojí přítelkyní a nějakým mužem.}

Muž: Tak co je s Tiffany? Přišla?
Cal: Ty si děláš srandu, ne? Na den jsem ji vyrazil. Prostě odchod. Brian musel její roli 
přepsat.

{Přidá se k nim muž jménem Brian.}

Brian: To byla moje šťastná chvíle. Teď je z ní instruktor jógy na částečný úvazek.

{Přichází Max v tmavém obleku s novým účesem. Působí sebevědomě.}

Max: Začneme jednoduše na 30 miliónech. Omlouvám se, že jdu pozdě. Já… právě jsem 
telefonoval s jedním varieté.
Cal: Myslel jsem, že jsi v letadle.
Max: Nee. Chtěl jsem si ještě promluvit o našem projektu.
Cal: Projektu? 
Max: (Hravě) Ty si ze mě střílíš, Cale. (K ostatním) Jsem Max Evans. Filmová studia Antar.

{Liz a Maria si povídají v kuchyni v Crashdown Café. Liz vytahuje koláčky z trouby.}

Liz: Koukni, tabaskové koláčky. Ten recept jsem vymyslela úplně sama.
Maria: Starostlivá. Úplně Maxe rozmazlíš, holka.
Liz: Ale ne.
Maria: Liz, ještě není pryč ani týden.
Liz: Necháš mě to dodělat? Asi za hodinu by měl volat.
Maria: Cože? Fakt?
Liz: Hmmm.
Maria: A to spolu budete mluvit nebo jen tak funět do telefonu? Nebo opakovat jméno toho 
druhého pořád dokola?
Liz: Už dost! (Obejme z legrace Mariu) Haha!

{Vejde Isabel.}

Liz: Ahoj!
Isabel: Ahoj. Já…. Budu se vdávat za Jesseho Ramireze.
Liz: Cože?!
Maria: Cože?!
Isabel: Jo, a na svatbách se dodržuje spousta hloupých tradic jako třeba házení podvazkem 
nebo ten… ten kuřecí tanec a… družičky…a vy dvě jste moje nejbližší přítelkyně… tak jsem 
chtěla vědět, jestli byste mi šly za družičky?

{Liz se podívá na Mariu.}

Maria: Jasně.
Liz: Ano, jistě.
Isabel: Skvělé! Dobře. To je vyřízeno. Fajn.

{Isabel se podívá na plech s koláčky.}

Isabel: To je pro Maxe? 
Maria: Hmmm.
Liz: Jo, jistě.
Isabel: Ty ho tak rozmazluješ.
Maria: Hmmmm.
Isabel: Víte co? On o tom zasnoubení ještě neví, takže… nechme to zatím tak. A Mario, řekla 
bys o tom, prosím tě, Michaelovi? Dobře. Zatím ahoj.

{Isabel odejde. Liz a Maria jsou naprosto ohromené.}

Maria: To se vážně stalo?

{Max je na Calově party středem pozornosti.}

Max: Mimozemšťan… jeho loď havarovala na Zemi… snaží se nějak dostat domů.
Calova přítelkyně: Jako E. T.
Max: Ano. Ale… představte si v tom Toma Cruise.
Brian: To zní spíš jako Starman.
Max: Přesně.
Cal: To se mi moc nezdá.

{Cal si připaluje doutník od plamene svíčky, přitom si ve vedlejším plameni nedopatřením 
spálí prsty. Cal nic necítí. Celého incidentu si všimne jen Max, ale dělá jakoby nic.}

Max: Bude to ještě lepší. Náš hoch honí dalšího mimozemšťana, který taky havaroval se svou 
lodí na Zemi.
Cal: Což je jediná osoba, která mu může pomoct.

{Cal s Maxem se na sebe upřeně dívají.}

Muž: Jak?
Max: Jsem rád, že jste se na to zeptal, Scotte. Je tu ta loď… (Směje se)
Cal: Hahahaha!
Max: A ten druhý mimozemšťan možná ví, kde ta loď je, nebo přinejmenším ví, jak to zjistit. 
A ten druhý mimozemšťan je… (Ušklíbne se)… známý hollywoodský producent.

{Všichni se smějí.}

Cal: Aha… to se mi líbí. Jenom nemám rád sci-fi filmy s dobrým koncem. Myslím, že jsou 
zajímavé jenom tehdy, když… někdo zemře.

{Max se nejistě pousměje.}

{Isabel vchází do svého pokoje a přistihne Michaela, jak si listuje v jejím časopise.}

Isabel: Slyšel jsi někdy o zvonku u dveří?
Michael: Dostal jsem tvůj vzkaz. To je vtip, ne?
Isabel: Ne. Vdávám se.
Michael: Dohodli jsme se, že do toho nebudeme nikoho dalšího zatahovat.
Isabel: Michaeli… chci prostě začít žít. Tohle je moje jediná šance, jak být šťastná. Konečně 
někoho miluju a on miluje mě a všechny ty věci, které nám zatěžují život, jsou pryč. Hodně 
jsem o tom přemýšlela a myslím, že Jesse se nemusí dozvědět pravdu.
Michael: No, když uvážím, co vím o sexu s mimozemšťanem, asi bude mít po líbánkách 
hodně otázek.
Isabel: Michaeli, odejdi.
Michael: Co na to říkal Max?

{Isabel vzdechne.}

Isabel: Řeknu mu to, až se vrátí. (Pousměje se) No tak, Michaeli, aspoň mi pogratuluj.
Michael: K čemu? 

{Michael odejde.}

{V Calově sídle končí party, Cal venku vyprovází hosty. Brian mluví s Maxem.}

Brian: Hmmm. Zavoláte mi zítra? Půjdeme spolu na oběd? 

{Brian podává Maxovi svoji navštívenku, přistoupí k nim Cal.}

Cal: Maxi, ten tvůj nápad… zůstaň tady. Chci ti něco ukázat.
Brian: Jsi si jistý, že nemám zů...
Cal: Dobrou noc, Briane.
Brian: No dobře. 

{Brian odchází. Cal zavře domovní dveře, vztáhne ruku směrem k Maxovi, který přeletí přes 
místnost na schodiště a skutálí se po něm dolů.}

Cal: Přijdeš ke mně domů a zesměšňuješ mě před mými přáteli! Vyhrožuješ mi… že mě 
odhalíš!
Max: Já mám syna.
Cal: (Ohromeně) Takže ses opravdu spojil s dalším mimozemským hybridem?
Max: Moje dítě je na Antaru, má problémy. Proto potřebuju tu loď… a jednoho z těch, kdo ji 
pilotovali.
Cal: Letectvo tu loď znovu dalo dohromady. Ale už nikdy nepoletí.
Max: Jestli ji někdo dokáže dát do pohybu, tak jedině vy.

{Cal se vrhne na Maxe, přirazí ho ke zdi a začne ho škrtit.}

Cal: Už jsem ti řekl, že.. že tě zabiju. 
Max: (Přerývaně) Asi budete muset. Uhh! 

{Cal rychle a mělce dýchá. Náhle Maxe pustí, ten upadne na zem. Cal proti němu zvedne 
ruku, ale svou silou rozbije jenom vázu stojící za Maxem.}

Max: Vy mě nemůžete zabít, že ne? Už jste několikrát mohl. V Utahu… včera v tom 
filmovém sejfu… ale nemůžete… protože mě máte chránit. Ať se vám to líbí nebo ne, prostě 
neodejdu, dokud mi nepomůžete.

{Vstane, Cal kolem něj projde a strčí do něj.}

{Zpátky v Crashdown Café, Maria a Liz se baví o Isabel. }

Maria: Pořád nemůžu uvěřit tomu, že se bude Isabel opravdu vdávat. To je teda pohroma 
obrovských rozměrů. Když si představím, jak se Michael naštval, když se to dozvěděl, tak je 
jasné, že Max bude úplně bez sebe. A kdo je ten Jesse Ramirez?

{Vejde paní Evansová.}

Paní Evansová: Ahoj, děvčata.
Maria: Dobrý den, paní Evansová. Vy jste tady? Já… no, vlastně, jak se… jak se máte?
Paní Evansová: Dobře. Tak… co je nového?
Maria: No… nic. Však znáte Roswell. Já vlastně teď musím najít Michaela.
Liz: On ale dneska bohužel nemá směnu.
Paní Evansová: Mario, připomněla bys mu, prosím, že ještě pořád má moji zapékací mísu? 
Isabel vzala Maxovi před několika týdny něco k jídlu. Ráda bych tu mísu měla zpátky.
Maria: Já - - dobře, rozhodně mu to připomenu.
Paní Evansová: (Podívá se na Liz) Tak, Liz… jak se má Max?
Liz: Hmmm…. Má se fajn.
Paní Evansová: Chtěla jsem vědět, jestli náhodou nemáš jeho nové číslo na mobil. On… no, 
očividně si ho změnil, když se od nás odstěhoval. Nechala jsem několik vzkazů v Michaelově 
hlasové schránce, ale… nejsem si jistá, jestli u něj ještě bydlí. Jen si chci promluvit se svým 
synem. Ráda bych věděla, že je v bezpečí. Rozumíš tomu přece, ne?

{Liz s Mariou se podívají na sebe. Liz váhá.}

Liz: Je mi líto, ale asi vám nepomůžu.
Paní Evansová: No… tak vás obě nechám pracovat. Nashle. 

{Paní Evansová odejde.}

Maria: Otevřené neuposlechnutí člena rodičovstva. Húúú! To je tak zmatené a… romantické. 
Ty a Max jste prostě jako Romeo a Julie proti celému světu.
Liz: Vlastně Romeo minulý večer nezavolal.
Maria: Cože?
Liz: Jo.

{Liz bezmyšlenkovitě vezme ze stolu talíř jednoho hosta, který ještě nedojedl, a odchází.}

Muž: (Křičí) Počkejte! Já ještě nedojedl!

{Liz mu vůbec nevěnuje pozornost. Maria také ne.}

Maria: (Jde za Liz) Radši by měl zalézt někam do kanálu.
Liz: Mario, tak nemluv.
Maria: Jen říkám, že vykašlat se na rande po telefonu je neomluvitelné, to je všechno.
Liz: Víš, snažím se přesvědčit samu sebe, že není zraněný nebo ještě něco horšího, že jen 
prostě nemá čas.
Maria: No tak už zavolej té mimozemské prdelce.
Liz: Ne. Nebudu ze sebe dělat holku, co se mu věší na krk, zvlášť když vím, o co teď usiluje.
Maria: No dobře, to beru. Ale… jak dlouho to bude trvat? Možná svého syna nikdy nenajde.
Liz: Díky za povzbuzující rozhovor, Mario.
Maria: Ne, já fakt nepochybuju, že tě bláznivě miluje, ale koukni, ty jsi polovina toho vašeho 
páru. Na to nesmíš zapomínat.

{Následujícího dne v Calově sídle. Cal se nechává masírovat, když přijde Max.}

Cal: Dobré ráno. (K masérce) To bude stačit, Giselle. Díky.

{Masérka odchází.}

Max: Proč se necháváte masírovat, když to stejně necítíte?
Cal: Prosím?
Max: Včera v noci jste si málem spálil prst o plamen svíčky, ale ani jste neuhnul. A myslím 
si, že necítíte vůni. Nedokážete ani vychutnat  jídlo. Vaše lednice je plná citrónů.

{Cal vstane z masážního stolu.}

Cal: Mám rád čaj.

{Cal si obleče župan.}

Max: Podívejte se, já si moc nevzpomínám na to, jak jsem se vyloupl z kukly, ale na tohle si 
teda vzpomínám celkem jasně - - několik prvních měsíců jsem necítil nic, jenom ostré 
příchuti… cukr, citrón… tabasko. Postupně se to zlepšilo.
Cal: Nevíš, jaké máš štěstí, že máš v sobě aspoň část lidské DNA.
Max: Závidíte lidem?
Cal: Na téhle planetě neexistuje smyslové potěšení, které bych si musel odepřít. Ale nedokážu 
nic prožít tak, jak to prožívají oni.
Max: Jestliže je váš život tak omezený, jak tady dokážete žít?
Cal: Už jsem se naučil potlačit svou mimozemskou podstatu.
Max: Jak? 
Cal: Neměním svou podobu. Už léta jsem to neudělal. Tělesné orgány tak mají možnost lépe 
pracovat.
Max: To není možné.
Cal: No, prvních 30 let to opravdu nebylo možné. Potom, v roce 1978, jsem ucítil chlór 
v bazénu. A brzy nato citróny. Posledních dvacet let nestálo za nic, ale nemusíš mě litovat. 
Miluju svůj život. Můžeš o sobě říct to samé?

{Cal vezme z vázy růži a přivoní k ní.}

Max: Já potřebuju najít svého syna. Je v nebezpečí. Vy mi můžete pomoct.
Cal: Ne, Maxi. Tohle je můj domov - Hollywood, Kalifornie, Spojené státy americké, planeta 
Země.

{Zvoní telefon, Cal si odkašle. Max se otočí zády.}

Cal: Haló! Nicky, kotě. Ne. Ne, ne. Ne. Chci, aby za mnou tvůj klient přišel během dvou dnů. 
To není pravda. Pošlu ti mailem kopii smlouvy. Křičím na tebe proto, že tě miluju. Později.

Cal: Hej…  (Max se otočí zpět, Cal si pohrává s telefonem) Tohle tě trochu rozveselí. Dostal 
jsem to od nějakého hlavouna v Nokii, zařídil jsem, aby se jeho vnučka mohla setkat 
s Bradem Pittem. Jediný, kdo to ještě má, je Dick Cheney. George W. je kvůli tomu ještě 
pořád naštvaný.
Max: Fakt? Podejte mi to.
Cal: Co?
Max: Ten telefon. Jestli je tak skvělý, jak říkáte, tak mi ho podejte.
Cal: (Podá mu telefon) Je tvůj.
Max: Co? Ale já…
Cal: (Vezme si pití) Ty jsi řekl - - ty jsi prostě řekl - - hele, sám jsi řekl, že bych měl víc 
dávat. Zůstaň tady. Dej si sendvič. Můžeš si zaplavat. Uvidíme se později, Maxi. 

{Cal odejde, nechává zmateného Maxe samotného.}

{V domě Evansových. Paní Evansová vejde a přistihne Isabel a Jesseho, jak se líbají. Isabel a 
Jesse se od sebe rozpačitě odtrhnou.}

Paní Evansová: Isabel, zlato, máš - - hm… um…. Nemáš náhodou číslo na tiskárnu, kde jsme 
nechávali natisknout tvoje maturitní oznámení?
Isabel: Jo, mám ho ve svém diáři. Dojdu pro něj.
Paní Evansová: Ale ne, ne, ne, ne. Já… já si ho najdu sama, vy dva se klidně vraťte k… 
k tomu, co jste… co jste dělali.

{Paní Evansová odejde, Isabel a Jesse se rozpačitě usmívají, Isabel do Jesseho hravě 
šťouchne.}

{V Isabelině diáři najde paní Evansová číslo na Maxův mobil.}

{Max si zrovna prohlíží Calův telefon, když zazvoní jeho mobil. Max ho vytáhne z kapsy.}

Max: Haló?
Paní Evansová: Maxi, tady je máma.

{Záběr na překvapeného Maxe. Střídají se záběry na Maxe a paní Evansovou.}

Max: Ahoj.
Paní Evansová: Jak se máš?
Max: Fajn. Mám se fajn.
Paní Evansová: Kde jsi, zlato?
Max: Jsem v Kalifornii, mami.
Paní Evansová: V Kalifornii? Proč?
Max: Prostě… protože… mami.
Paní Evansová: Co se to jen děje s naší rodinou? Už víš o své sestře?
Max: Co je s ní?
Paní Evansová: Zasnoubila se s Jessem Ramirezem.
Max: Počkej. Co-cože? A ty s tím souhlasíš?
Paní Evansová: Ach… na tom nezáleží, co si myslím já. Ale Isabel záleží na tvém názoru, 
Maxi. Promluvil bys s ní?
Max: Dobře.
Paní Evansová: Nepotřebuješ něco?
Max: Ne, mami.

{Za Maxem přichází Cal. Posadí se za stůl.}

Paní Evansová: Jen jsem chtěla slyšet tvůj hlas. Mám tě tak ráda, Maxi.
Max: Já tebe taky. Ahoj. 

{Max zavěsí.}

Cal: Jak se má tvoje matka?
Max: Proč jste mi dal svůj telefon?
Cal: Jsem bohatý, klidně si seženu jiný.

{Cal vstane a chystá se odejít.}

Max: Langley, zastavte se. (Cal se zastaví) Podívejte se na mě. (Cal se otočí a podívá se na 
Maxe) Máte rád zmrzlinu?
Cal: Jo, mám.
Max: Donesl byste mi ji?
Cal: (Usměje se) Ne.
Max: Langley, doneste mi zmrzlinu. (Cal mu přinese zmrzlinu) Víte, já o tom přemýšlel. 
Nedal jste mi ten telefon proto, že byste chtěl. Udělal jste to proto, že jsem vám řekl, abyste to 
udělal. Když vám dám přímý rozkaz, musíte mě poslechnout, že?
Cal: (Neochotně) Ano.
Max: Škoda, že jsem neznal pravidla hry trochu dřív, Cale. Mohli jsme si ušetřit čas. A teď 
jdeme najít tu loď.

{Cal odejde.}

{Max a Cal přijíždějí na leteckou základnu, u vjezdu je kontroluje stráž. Jdou spolu po 
schodišti do patra.}

Max: Ještě jednou chci slyšet ten plán.
Cal: Setkám se s generálem Chambersem, vojenským konzultantem, se kterým jsem pracoval 
na několika filmech. Zjistím, kde je ta loď, a získám povolení si ji prohlédnout.
Max: Protože…
Cal: Protože chci, aby v mém příštím filmu… Saturnova nebesa… bylo všechno autentické.
Max: Musíte být skutečně uvolněný. Zahrajte to tak, jako kdyby vám vůbec nezáleželo na 
tom, jestli vám dá to, co chcete. Jestli budete příliš horlivý, může vás začít podezírat.
Cal: (Zastaví se) Počkej chvilku, počkej. Ty mi dáváš rady? S prominutím, kolik cen 
Akademie jsi získal, hm? Já už čtyři.

{Vychází generál Chambers, aby je uvítal. S Calem se políbí.}

Cal: Ááááá!
Generál: Cale, stará vojno, jak se máme?
Cal: Eddie!
Generál: Vy chlapi z Hollywoodu! (Podívá se na Maxe) Kdo je ten kluk?
Cal: Ten? Nikdo důležitý… jen praktikant. (K Maxovi) Počkej tady.

{Cal a generál Chambers vejdou dovnitř, Max zůstává stát venku.}

{Isabel přichází do Crashdown Café, kde u barového pultu sedí Michael. Isabel si k němu 
přisedne.}

Michael: Nebudeme se o tom bavit tady.
Isabel: Když jsi chtěl být s Mariou, nikdo ti nestál v cestě. A Max si může dělat doslova, co 
sám chce. Já jediná se musím pořád řídit nějakými pravidly.
Michael: Já svůj názor nezměním. Ta svatba je nesmysl.
Isabel: Nesmysl pro koho? Dobře, možná ti to nezní moc rozumně, ale to ani nemusí. Já jsem 
do Jesseho blázen. Panebože, Michaeli, chci jen normálně žít.
Michael: A Jesse si nezaslouží to samé? (Záběr na Isabel, která vypadá překvapeně) Každý, 
s kým jsme v kontaktu, riskuje. Až a jestli začnou potíže, jenom on ale nebude mít nejmenší 
tušení, co se vůbec děje. To mě štve.

{U vedlejšího stolu sedí pracovnice svatební agentury, která si všimne Isabel a přijde k ní.}

Pracovnice: Isabel! Jsem tak ráda, že vás tady potkávám!
Isabel: (K pracovnici) Vteřinku…
Michael: Kdybys ho vážně tak strašně milovala, nechovala by ses tak sobecky. 

{Michael odejde.}

Pracovnice: Podívejte se na tohle. Právě jsem objevila společnost, která nabízí zapůjčení 
kočárů tažených koňmi. Ty zlaté střapce na postrojích jsou fantastické!

{Pracovnice svatební agentury přisune Isabel fotografii.}

Isabel: (Odsune fotografii) Koně, hm… asi jsem jediná, kdo je nemá rád. Pojedeme jednoduše 
autem.
Pracovnice: Zlatíčko, klidně si to vezměte domů a ukažte to své mamince. Čím víc o tom 
přemýšlím, tím víc musím souhlasit s tím, že jste zamítli ten dubnový termín u Emdenského 
rybníku.
Isabel: Cože?
Pracovnice: Vaše maminka měla pravdu, tohle roční období je vážně dost chladné.
Isabel: (Překvapeně) Vy jste mluvila s mou matkou?
Pracovnice: Když jsem zajišťovala termín, hned jsem jí zavolala.

{Zvoní Isabelin mobil. Isabel vzdechne a vytáhne ho.}

Isabel: (K pracovnici) Omluvte mě. (Do telefonu) Haló?

{Střídají se záběry Maxe a Isabel.}

Max: Takže ty si fakt myslíš, že se ta svatba uskuteční?
Isabel: J-jak jsi - - jak jsi to zjistil?
Max: Máma mě vystopovala. Isabel, vždyť ho znáš jenom měsíc.
Isabel: Čtyři měsíce a říkej mu jménem.
Max: Ať tak nebo tak, vždyť to nespěchá.
Isabel: Musíme se o tom bavit po telefonu?
Max: Podívej, neplánuj nic, dokud se nevrátím.
Isabel: Tak dost. Já už nejsem malé děcko.
Max: Jo, ale chováš se tak.
Isabel: No, ty taky. 

{Isabel zavěsí.}

Pracovnice: Hm, no, hm…….. mějte se dobře. 

{Pracovnice svatební agentury odejde. Isabel si vyčerpaně podepře čelo.}

{Cal a generál Chambers spolu hovoří v generálově pracovně.}

Generál: (Telefonuje) Ano, pane. Děkuji, pane. (Zavěsí) Cale, tak bych si přál ti pomoct, ale 
chlapci v Pentagonu to neodsouhlasili.
Cal: Ale no tak, Ede. Není to přece otázka národní bezpečnosti. Všichni víme, že to s tou lodí 
je podvod.
Generál: Samozřejmě, že je to podvod. Myslím, že po Pearl Harboru jsou dost opatrní. 
Chápeš přece.
Cal: Aha, aha, ale jen tak mezi námi, ta loď je na základně, mám pravdu?
Generál: Je mi líto, Cale. V tom ti nepomůžu.

{Cal odchází, Max ho zastaví.}

Max: Kde je ta loď?
Cal: To mi neřekl.
Max: Musí to přece vědět i někdo jiný. Komu můžete zavolat?
Cal: Nepomůžou nám.
Max: Neříkáte mi všechno.
Cal: Je konec, hochu. 
Max: Řekněte mi, co víte, Cale.

{Cal se zastaví a otočí se k Maxovi.}

Cal: Ta loď je tady.
Max: Zaveďte mě k ní.

{U Evansových doma. Paní Evansová skládá prádlo, když vejde Isabel.}

Paní Evansová: Ahoj, zlato. Co bylo ve škole?
Isabel: Ty jsi to řekla Maxovi? Chtěla jsem mu to říct sama. Jak jsi vůbec zjistila jeho číslo na 
mobil?
Paní Evansová: Ve tvém diáři.
Isabel: Panebože.
Paní Evansová: Isabel, dovol mi, ať ti vysvětlím…
Isabel: Nic mi nevysvětluj, nesnaž se omlouvat. Dnes jsem potkala Windy a ona mi řekla, že 
jsi zrušila ten termín u Emdenského rybníka, o který jsem tak stála. A potom klidně zavoláš 
Maxovi a všechno mu řekneš, i když moc dobře víš, že s tím nebude souhlasit. Bože, mami, 
fakt se chováš, jako kdybys chtěla, aby se ta svatba vůbec neuskutečnila.
Paní Evansová: A možná vážně nechci. Myslela jsem si, že když trochu zpomalím 
organizování svatby, přijdeš k rozumu.
Isabel: Proč?
Paní Evansová: Protože děláš chybu, Isabel.
Isabel: Chybu?! Já ho miluju!
Paní Evansová: Tak s ním choď. Poznej ho. Nemusíš si ho hned brát, Isabel. Ne takhle, po 
šesti měsících. Proboha, Isabel!
Isabel: (Naléhavě) Vždycky jsem byla vzorná dcera. Vždycky jsem se správně rozhodovala. 
(Křičí) Proč si zrovna teď myslíš, že už to tak není?
Paní Evansová: Od té doby, co se stala ta věc s Alexem, neuplynul ještě ani rok. 
Odmaturovala jsi bez jasného plánu do budoucnosti. A tvůj bratr - - podívej, co se děje 
s Maxem. My už nevíme. Celý svět se nám obrátil vzhůru nohama. Je logické, že se upneš na 
první stabilní známost.
Isabel: (Důrazně) Ne! On je pro mě něco víc.
Paní Evansová: Není pro tebe ten pravý.
Isabel: (Křičí) Proč? Protože je Latinoameričan?
Paní Evansová: Samozřejmě že ne!
Isabel: (Křičí) Tak potom nechápu, proč nechceš, aby se to celé uskutečnilo! Nevidím žádný 
jiný důvod!
Paní Evansová: Isabel, jestli do toho půjdeš po hlavě, jednoho dne se probudíš, zlato, a zjistíš, 
že je z tebe dvacetiletá zahořklá, rozvedená domácí puťka. To chceš?
Isabel: Díky za tvou podporu, mami. 

{Isabel odejde.}

{Max a Cal hledají vesmírnou loď v prostorách letecké základny.}

Cal: Tady to je.
Max: Dokážete vidět skrz kov?
Cal: Ne. Tohle je jediné dost velké místo na to, aby tu ta loď mohla být.

{Max pomocí své síly otevře dveře. Vejde s Calem dovnitř a uvidí vesmírnou loď.}

Cal: Tak tady máš, co jsi chtěl. Já odcházím. Málem jsem zapomněl… potřebuješ klíč.
Max: Málem jsem zapomněl… mám ho. (Vytáhne diamant) Vy nemůžete odejít, jste můj 
pilot.
Cal: Musím změnit svou podobu, abych to dokázal.
Max: Můj syn mě potřebuje.
Cal: Chceš po mně, abych zahodil všechno, čeho jsem kdy dosáhl.
Max: Nikdy z vás nebude člověk, Langley.
Cal: Já se nechci vrátit. Tohle je mnohem lepší místo.
Max: Najdu svého syna a vrátíme se.
Cal: To nebude tak jednoduché.
Max: Jak odsud tu loď dostaneme?

{Cal mlčí.}

Max: (Důrazně) Řekněte mi, jak tu loď odsud dostaneme!
Cal: Nejdřív musíš otevřít vrata hangáru, ale teprve až se loď vznese. Jestli to bude moc brzy, 
spustí se alarm a všechno je ztraceno.
Max: A co potom?
Cal: Snížím hodnotu vstupního paprsku, nastoupíš a zmizíme. Prosím, naslouchej tomu 
lidskému, co je v tobě. Já nechci odletět.
Max: Změňte svou podobu a nastartujte tu loď.

{Cal přistoupí k lodi a zvedne ruku s diamantem. Ve světelném paprsku změní svou podobu a 
nastoupí do lodi. Max jde k vratům hangáru.}

{Liz ukazuje Marii krabici s Maxovými věcmi.}

Liz: Přinesla jsem ti zpátky tvoje cédéčko.
Maria: Fajn.

{Liz vytahuje věci z krabice a podává je Marii.}

Liz: V pořádku, tady ho máš. A co tyhle preclíky s arašídovým máslem? Vím, že ti chutnají, 
tak si je vezmi. Tady je kazeta s posledními třemi díly Simpsonových. Fakt legrační. A proč si 
taky nevezmeš ty pitomý koláčky, co jsem upekla? A tuhle moji hnusnou fotku? Proč si to 
prostě nevezmeš úplně všechno, Mario?

{Liz zavře krabici, je úplně zdrcená.}

Maria: My dvě se rozcházíme nebo co? Nezavolal?
Liz: Ne. Už jsem začala panikařit, jenže pak jsem zatelefonovala Isabel, která mi řekla, že jí 
Max odpoledne volal.
Maria: Pojď sem. (Obejme Liz) Cítím s tebou, kamarádko. A víš ty co? Kdykoli se mi stane 
něco podobného, prostě to přehraju na Michaela. (Liz se zasměje) Pojďme teď hned do jeho 
bytu.
Liz: (Podívá se na Mariu) Ty víš, že jsem všechno prožívala s ním. Všechno. Kdykoli cokoli 
potřebuje, jsem tady. Je to tak? A on ani nedokáže zvednout telefon.
Maria: No, když mluvíš o tom telefonu, to je fakt revoluční vynález, můžeš zavolat i ty jemu.
Liz: (Mlaskne) Já vím.

{Na základě loď začne stoupat. Max otevře vrata hangáru, když začne zvonit jeho mobil. Max 
zjistí, že na displeji je  Lizino jméno, ale dá telefon zpátky do kapsy. Náhle se loď  zřítí na 
zem, spustí se alarm a Langley vypadne ven z lodi. Max běží k němu.}

Max: Langley…
Cal: (Slabě) Je příliš poničená z té původní havárie. Generátory jsou zahlcené.

{Max pomáhá Calovi ven z hangáru.}

{V domě Evansových. Isabel vejde do kuchyně, kde paní Evansová zrovna vyrovnává nádobí 
z myčky.}

Paní Evansová: Ahoj. Zlato, v ledničce je zbytek kuřete.
Isabel: Nechci jíst. Já… hm… přišla jsem kvůli tomu, že je možnost získat termín ve 
svatebním pavilónu v Summerhavenském parku.
Paní Evansová: (Nepřítomně) Kdy se už tvůj otec naučí pořádně dávat nádobí do té myčky?
Isabel: S Jessem se tam za dva týdny vezmeme.
Paní Evansová: (Ohromeně) Cože?!
Isabel: Vezmeme se za dva týdny.
Paní Evansová: Protože jsi na mě naštvaná?
Isabel: Ne.
Paní Evansová: Ale ano, jsi, Isabel. Snažíš se mě odkázat do patřičných mezí, že?  Hrajeme 
tuhle hru už léta.
Isabel: Ne, to se netýká tebe. Přišla jsem kvůli tomu, že tě miluju a strašně bych chtěla, abys 
byla součástí toho nejkrásnějšího zážitku v mém životě.
Paní Evansová: (Vrtí hlavou) Je mi líto, ale nemůžu.

{Zaklepání na dveře. Paní Evansová se jde podívat, kdo přišel.}

Paní Evansová: Michaeli…

{Vejde Michael, v ruce drží zapékací mísu.}

Michael: Paní Evansová…
Paní Evansová: Jen pojď dál.
Michael: No, Maria mi řekla, že tohle chcete vrátit, tak jsem…(Podává paní Evansové mísu) 
Přišel jsem nevhod?
Paní Evansová: Ne. Ne, vůbec ne. Isabel, zeptej se Michaela, jestli by si dal něco k pití.
Michael: Ne, nechci. Díky.
Paní Evansová: Isabel?!
Isabel: (Se slzami v očích) Omluvte mě. 

{Isabel odejde.}

{V Calově sídle Max pomáhá Calovi ven z auta, oba spadnou na vstupní schodiště.}

Max: Langley…
Cal: Dnes večer jsem si kvůli tobě zničil svůj život. Kvůli ničemu. Všechno, o co jsem 
usiloval, je pryč.Kvůli tobě.
Max: Cale…
Cal: Takový jsi byl vždycky. Vaše Výsost: sobecký a nevděčný. Možná, že mám zakódováno 
ve svých genech, že tě mám ochraňovat, ale po dnešku… vždycky tě budu nenávidět.

{Cal se zvedne a vejde do domu, Max ho následuje.}

Max: Cale… Měl jste pravdu. Vyspal jsem se se zrádkyní a dopustil jsem, aby odletěla i s 
mým  dítětem. To byla největší chyba mého života a musím na to myslet každý den. Je to 
moje vina. Neměl jsem vás do toho zatahovat. Ale já neměl - - nevěděl jsem, co dělat. 
Omlouvám se.
Cal: Pomysli na všechny, které miluješ a které jsi skoro opustil. Tvoje sestra… přítelkyně… 
tvoje matka, která si už myslí, že tě ztratila.
Max: Jak o nich víte?
Cal: To je moje práce. Běž domů, Maxi, a nevracej se. Dám ti radu… čím víc se budeš 
obracet k mimozemské stránce své osobnosti… tím víc ztratíš.

{Cal odchází po schodišti pryč.}

{Isabel se prochází v parku a svou sílou ničí pouliční lampy. Zastaví u ní Michael na své 
motorce, sundá si helmu a sesedne.}

Michael: To je majetek města.  (Isabel zničí další lampu a odchází. Michael jde za ní) Co se to 
děje s tvou mámou?
Isabel: Za dva týdny se mám vdávat a ona mi řekla, že s tou svatbou nechce mít nic 
společného. (Zastaví se a podívá se na Michaela) Jsem v tom sama, Michaeli. Umíš si vůbec 
představit, jak se teď cítím? Včera se to dozvěděl i Max. Nemusím ti popisovat jeho reakci. 
Proto jsem chtěla - - já jen - - jen jsem chtěla, abys mi aspoň pogratuloval. Můžeš být 
protentokrát na mé straně?
Michael: Isabel, stejně je ti jedno, co si myslím.
Isabel: Jak tohle můžeš říct?
Michael: Protože kdyby ti to jedno nebylo, tak bys nenechala Mariu, aby mi tu novinu řekla 
ona.
Isabel: Omlouvám se, to bylo hloupé. Já jen - - bála jsem se, že by ses naštval a to bych asi 
nezvládla, takže… omlouvám se. Vím, že máš strach o Jesseho, ale postarám se, aby byl 
v bezpečí.
Michael: To doufám.
Isabel: Michaeli, tvůj názor je pro mě stejně důležitý jako Maxův. Jsi taky jako můj bratr.

{Michael natáhne ruku a svou silou zničí další pouliční lampu. Oba se rozesmějí.}

Isabel: (Směje se) To je teda trochu… 
Michael: Takže za dva týdny…
Isabel: Vlastně míň než dva týdny.
Michael: Gratuluju, Isabel.
Isabel: Díky.

{Isabel a Michael se obejmou.}

{Liz v Crashdown Café zametá podlahu. Uvidí krabici s Maxovými věcmi a hodí ji do 
odpadkového koše. Najednou vstoupí Max. Zůstane stát u dveří.}

Liz: Ahoj.
Max: Ahoj.
Liz: Kdy ses vrátil?
Max: Právě teď.
Liz: Nezavolal jsi.
Max: Řídil jsem celou noc. Já - - musel jsem tě vidět. Já - - omlouvám se.
Liz: Tohle nemůžeš dělat, Maxi. Já tě miluju, ale… víš, poslední dobou necítím u tebe to 
samé.
Max: Nechtěl jsem…

{Max jde až k Liz.}

Liz: Ale stalo se to.
Max: Liz, já vím, že jsi tu byla sama a čekala na mě a… já jsem… byla to chyba. Já - -

{Max se snaží Liz obejmout, ale ona couvne. Max začne plakat.}

Liz: Ne! Maxi. Co, co, Maxi? Co se stalo?
Max: Úplně jsem selhal. A můj syn… je tam někde. Všechno jsem zkazil. Langleyho život. 
Tvůj. (Liz ho obejme) Je mi to tak líto, Liz. Je mi to tak strašně líto.
Liz: To je v pořádku. To je v pořádku.

{Max vzlyká.}

Max: Nikdy tě neopustím, Liz.

{Objímají se, Max hladí Liz po vlasech.}