======================================= .: Roswell: Portál Fanoušků :. - http://www.roswell-serial.cz - ======================================= ::SECRETS & LIES:: ::TAJEMSTVÍ A LŽI:: ======================================= Překlad: Kathy B. ======================================= Poznámka: bez kontroly ======================================= {Joey a Bunny sedí v Joeyho autě zaparkovaném na kopci nad městem.} Joey: Bože, jak já miluju tohle město - - když se dívám dolů, připadá mi to jako světýlka na vánočním stromku. Víš ty co? Je to skoro jako zázrak. Bunny: Ach. To je fajn, Joey. {Bunny si bere cigaretu.} Joey: Jo. {Bunny se chystá zapálit si cigaretu.} Joey: Co jsem ti řekl o tom kouření v autě? Bunny: Dej mi pokoj! Joey: Dej mi pokoj? Tak dost, já to tady nebudu čuchat, tak si vystup! No tak, vystup si. Bunny: Ale venku je zima! Joey: To je mi fuk. Vystup si a jdi si zakouřit ven. Bunny: Fajn! Joey: No tak, jdi! Bunny: Buď už zticha! {Bunny vystoupí z auta.} Joey: Víš, jednoho dne tě to kouření přivede do hrobu. Bunny: Ne, to ty mě přivedeš do hrobu. Joey: Jo, jasně. Bunny: Bastarde. Joey: Nech si ty chytrosti. Bunny: Bože, zavři už klapačku. Dělá se mi z tebe zle. (Zapalovač nefunguje) No tak! {Bunny od auta kousek poodejde a otočí se zády, aby si mohla zapálit cigaretu. Náhle vidíme záblesk jasného světla. Bunny se otočí a všimne si zářícího muže, který odchází od auta pryč. Bunny běží zpátky k autu a uvidí Joeyho spálené tělo na předním sedadle.} Bunny: Joey? Panebože. {Následující den. Na místo přijíždějí policejní auta, slyšíme policejní sirénu a vidíme policisty při vyšetřování. První a druhý policista prohlížejí Joeyho auto.} První policista: No tak… jak mohlo tělo toho chlápka shořet, aniž by po něm zůstalo spálené místo? Ta žena říkala, že viděla nějakou zvláštní postavu, jako z jiného světa. Druhý policista: Zůstaly po té postavě nějaké fyzické stopy? První policista: Žádné stopy. Žádné otisky pneumatik. Nic. Co myslíš, že to bylo? Zasažení bleskem nebo spontánní hoření? Druhý policista: Auto je zaregistrované na jméno Joseph Ferrini, Jr. První policista: Ještě něco? Druhý policista: Má tu nějaké účty ze servisu - výměna pneumatik a tak… (Najde papírek s napsanými písmeny a číslicemi) Tohle vypadá jako poznávací značka. N. M. Nové Mexiko? První policista: Prověříme to. {Michaelův byt. Ozve se zaklepání na dveře, Max jde otevřít. Za dveřmi stojí černošský policista.} Policista: Jste Max Evans? Max: Děje se něco? Policista: Jsem zástupce Brown ze šerifova úřadu. Mám na vás pár otázek ohledně jednoho případu nevysvětleného úmrtí. (Podává Maxovi fotografii, na které je Joey Ferrini) Poznáváte tohoto muže? Max: (Dívá se na fotografii) Ne. Policista: Jste si jistý? Max: Ano. Kdo je to? Policista: Jmenuje se Joey Ferrini a jeho smrt se vyšetřuje jako zabití. Číslo vaší poznávací značky jsme objevili v přihrádce na rukavice v jeho autě v Los Angeles. Nechcete mi říct proč? Max: To nevím. Já to auto mám jen několik měsíců. (Podívá se na Michaela) Možná znal předchozího majitele. Policista: Jo. Možná. Jelikož jeho smrt ještě nebyla oficiálně označena za zabití, nemůžu vás zadržet. I když musím přiznat, že jsem v pokušení kvůli vašemu zadržení za ozbrojenou loupež před pár týdny v Utahu. Max: (Podá fotografii zpátky policistovi) Obvinění bylo staženo. Policista: Jo, já vím. Haha. To je fajn mít tátu právníka, co? Jen chci, abys věděl, že i já vím. (Varovně se usmívá) A budu si na tebe dávat pozor. {Policista si nasadí klobouk a odchází.} Max: No skvělé. Přesně to, co teď potřebuju. {Michael si vybavuje zážitek v Utahu s Joeym.} Joey: (V Michaelových vzpomínkách) Mám vzkaz pro tvého přítele Maxe. Řekni mu, ať přestane čmuchat. {Vystřelí těsně vedle Michaela.} Michael: Maxi, já vím, kdo je ten mrtvý člověk. {Vidíme Maxe a Liz, jak stojí u stromu a povídají si.} Liz: Takže to je on, kdo chtěl, abychom přestali s pátráním po tvé vesmírné lodi. Max: Ten policista mi řekl, že zemřel za záhadných okolností. Policie na to zatím pohlíží jako na zásah bleskem, ale… Liz: Ale ty si myslíš, že ho zabil mimozemšťan. Max: Mimozemšťan, který umí měnit podobu. Nasedo zabíjel stejným způsobem. Liz: Nasedo je mrtvý. Max: Na palubě naší lodi byli před havárií dva mimozemšťané. Nasedo je mrtvý. Viděl jsem ho umírat na vlastní oči. Ale… nevím. Co ten druhý? Možná… je pořád tady někde. Možná je to on, kdo poslal Ferriniho do Utahu, aby nás varoval, a možná je to on, kdo Ferriniho zabil. Liz: (Se slzami v očích) Jak můžeš vědět, že tě taky nebude chtít zabít? Max: (Naléhavě) Liz… pořád mám vidění… o svém synovi. Vím, že je to riskantní a nemám nic, o co se opřít, ale já… Liz: Musíš se spojit se svým synem a ten mimozemšťan je jediný, kdo může něco vědět. (Rozhodně) Tak kde začneme? Max: V Los Angeles. Liz: L. A. Dobře. Dobře. (Jde k autu) Můžeme jet. Max: Liz. (Liz nastoupí, Max jde za ní) Ta věc s tvým tátou… Liz: O to teď přece nejde. Max: Můžu tam jet sám. Liz: No, já už vlastně v L. A. byla. Max: Nevím jistě, jestli Disneyland můžeš počítat jako návštěvu L. A. (Usměje se) Podívej, může to být nebezpečné. Myslím, že tentokrát by bylo lepší, kdybych jel sám. Liz: Tak co mám jako dělat… (Podívá se na Maxe) Chodit do školy? Předstírat, že všechno je v pořádku? Max: Budeš se mnou na každém kroku, slibuju. {Záběr na Liz, jak sedí ve třídě, duchem nepřítomná, a potom na Maxe, jak řídí auto.} Liz: Budeš mi chybět. Max: Ty mně víc. {Liz, která sedí ve třídě, přijde od Maxe zpráva na mobil. Už teď se mi po tobě stýská. Max. Liz si vzkaz přečte a usměje se.} Učitelka: A poslední dvojici bude tvořit slečna Parkerová a pan Valenti. Slečno Parkerová? Co na to říkáte? {Liz se podívá bezradně na Kylea.} Kyle: (Zašeptá) Řekni ano. Liz: (K učitelce) Ano. Říkám ano. Učitelka: Dobře. Jsem si jistá, že vy a pan Valenti budete dobrý tým. Pojďme si nyní promluvit o vybavení. Kyle: (K Liz) Díky, partnerko. Liz: Partnerka v čem? Učitelka: Práce investigativního novináře spočívá v hledání a sdělování.. pravdy… ať je ta pravda jakkoli nepříjemná. (Vezme do ruky videokameru) Takže vy si tento týden vezmete tyto kamery, vyjdete do ulic a budete se snažit zaznamenat pravdu na film, v tomto případě na kazetu. {Vchází Jim Valenti a mává na Kylea. Kyle jde ven ze třídy za svým otcem.} Jim: Já… hm… Kyle: O co jde? Jim: Dnes ráno mi zavolal doktor z pečovatelského ústavu. Tvůj děda zase něco provedl. Potřebuju, abys tam zašel a postaral se o to. Kyle: Tati - - Jim: Kyle… potřebuju, abys to udělal. {Jim odejde.} {Zvoní, všichni ve třídě vstávají a odcházejí. Liz dojde ke Kyleovi.} Liz: Co se děje? {Kyle jen potřese hlavou.} {Jesse a Isabel spolu sedí v Crashdown Café, Jesse dává Isabel zásnubní prsten.} Isabel: Bože, Jesse… já… já jsem… Jesse: Neschopná řeči? Isabel: Jo, ale, Jesse, to je… Jesse: Krásné? Já vím. Stál dva měsíční platy. {Jesse se směje.} Isabel: Je úžasný, ale já nemůžu… Jesse: Co? Uvěřit? Isabel: Nosit ho. Jesse: Ten chlápek v obchodě říkal, že barva šampaňského je letos moderní. Isabel: Je naprosto dokonalý. Ten prsten je dokonalý. Ty jsi dokonalý. (Pohladí Jesseho po tváři) Ale jestli ho budu nosit, oznámíme tím celému světu, že jsme zasnoubení. Jesse: Což jsme. Isabel: No ano. Ale svět to zatím neví. Jesse: Tak tys ještě pořád nepřišla na to, jak to říct svým rodičům. Isabel: To je komplikované. Jesse: Max se odstěhoval a oni jsou z toho ještě pořád vedle. Isabel: Správně. A kromě toho nevědí, že se my dva scházíme. {Isabel se náhle podívá stranou.} Isabel: Ten člověk nás sleduje? Jesse: Isabel, neodbíhej od tématu. Isabel: No dobře. Víš co? Víš, co udělám? Řeknu to své mámě, dobře? Promluvím s ní dneska večer, slibuju. (Znovu se podívá na prsten a usměje se) Je dokonalý. {Liz a Kyle jsou v pečovatelském ústavu, jdou po schodech do vyššího patra.} Kyle: Ó, Bože. Mělo by to trvat jen několik minut. On obvykle… rozlije polévku nebo rozhází vločky nebo něco takového… (Vyhne se muži, který je na schodišti míjí) S dovolením… a já to pak musím uklidit, tak je to. Pak budeme moct jít domů. Liz: To by měl dělat tvůj otec, ne? {Kyle vzdechne.} Kyle: Jo, měl by, ale nedělá. Už přes rok dědu nenavštívil. Liz: Jak to? Kyle: Nevím. Myslím, že to má co dělat s tím, že děda přišel o práci, když honil mimozemšťany, a tím zničil mému tátovi život. {Kyle a Liz se zastaví a podívají se na sebe.} Liz: Ale vždyť tady jsou mimozemšťané. Tvůj děda měl pravdu a tvůj táta to ví. Kyle: Liz, jestli začneš pronášet ironické poznámky týkající se mé rodiny, varuju tě: ty poznámky nebudou mít konce. {Vejdou do společných prostor pečovatelského ústavu, vidíme seniory, jak sledují televizi nebo jen tak posedávají a klábosí. Liz začne nahrávat.} Liz: No, víš… tady bychom mohli něco najít do školy. Když jen pomyslíš na všechny ty příběhy, které tu čekají na objevení. Pravdivé příběhy plné zlomených srdcí, lásky, ztrát a bolesti. {Kyle jde za Liz, snaží se ji zastavit.} Kyle: Liz. Liz. Tady nejsou žádné příběhy, o které bych se třeba jen vzdáleně zajímal. Liz: Jak si můžeš být tak jistý? {Náhle oba uvidí Kyleova dědečka, jak sedí a zírá do prázdna. Po celém pokoji se válí jídlo a oblečení.} Liz: Nezačneme s úklidem? {Kyle začne nahrávat.} Kyle: Teď? Právě jsme objevili příběh. Pojďme tohle místo ukázat světu. {Liz se snaží uklidit nepořádek.} Liz: Ukázat světu? Kyle: Jo. Ukážeme hrozné podmínky, ve kterých žijí tihle staří lidé. Liz: Tvůj děda přece tenhle nepořádek udělal sám, ne? Kyle: Podívej se na ten strop. Teče tam - - to je neuvěřitelné. Jak tady může někdo žít? {Liz se dívá na dědečka.} Liz: Vypadá vždycky takhle? Kyle: Víceméně jo. Liz: Ty se s ním ani nebavíš? {Liz vidí kalendář se zakroužkovaným datem.} Kyle: Ale bavím. Je to dost jednostranná konverzace. Liz: Pane Valenti, dobrý den. Jmenuju se Liz Parkerová. Jsem kamarádka vašeho vnuka. (Směje se) A vlastně taky vašeho syna. Chtěl byste, abych vám něco přečetla? Mému dědovi se to líbilo. {Vezme knihu a začne číst, zatímco Kyle natáčí.} Liz: (Čte) "Tajemné předměty protínají texaskou oblohu." "Zprávy několika očitých svědků z Texasu potvrzují…" {Najednou pan Valenti chytne Liz za ruku.} Pan Valenti: Jsou mezi námi! Jsou mezi námi! {Liz a Kyle se na sebe vyděšeně podívají.} {Vidíme, jak Max projíždí ulicemi v Los Angeles. Zvoní jeho mobil, Max ho zvedne.} Max: Haló? Liz: Ahoj, jak je v L. A.? Max: No skvěle. {Max drží telefon a jedním okem se dívá do mapy rozložené na volantu. Zatroubení.} Muž: Sklapni a nauč se řídit! Max: A jsou tady moc přátelští. {Záběr na Liz v pečovatelském ústavu.} Liz: Jo, slyším. No, koukni, mám teorii, jak vystopovat toho mimozemšťana. {Max poskládá mapu. Střídají se záběry na Maxe a Liz.} Max: Hm? Liz: No, Nasedo na sebe sice bral podobu různých lidí, ale vždycky se vrátil do své původní podoby, ne? Max: Podoby Eda Hardinga. Liz: Jo. A teď proč? Mohl být přece kýmkoli. Max: Proč se vracet do podoby plešatého muže ve středním věku? Liz: Přesně tak. Co když můžou tihle mimozemšťané měnit svou podobu jen dočasně? Nakonec se třeba musí vrátit do své původní podoby. Max: To dává smysl. Liz: No tak, copak jsem tě někdy navedla špatným směrem? Max: Předpokládám, že mě asi nenavedeš k hollywoodskému hřbitovu, že? Liz: No, to ne, ale jinak hodně štěstí. Max: Díky. Liz: Ahoj. {Záběr na hřbitov, kde probíhá pohřeb.} Smuteční řečník: "Tak velká je Jeho láska vůči nám, že se ho nemusíme obávat. Ať jsme na východě nebo na západě, On nezná hranice a jako Otec dává lásku všem svým dětem. Neboť On ví, že člověk je jen prach a lidské dny jsou jako tráva, jako květina…" {Max se připojuje k davu smutečních hostů. Přichází k němu muž a položí mu ruku na rameno.} Muž: Kdo jste? Jste přítel nebo člen rodiny? Max: Jsem bratranec. Muž: To je zvláštní, Joey se mi nikdy o žádném bratranci nezmínil a…hm… Joey mi vždycky říkal všechno. Max: Všechno? Muž: Jo, jo. Byli jsme si s Joeym hodně blízcí. Jako bratři. (Ukáže Maxovi spojené prsty) Neměli jsme mezi sebou žádná tajemství. A teď zjistím, že měl tak velkou rodinu! {Bunny se otočí.} Bunny: Ticho! Max: Já jsem… vzdálený bratranec. Muž: (K Maxovi) Už máte zástupce? Agenta. Máte agenta? {Bunny se znovu otočí.} Bunny: Prosím! Muž: (Šeptá) Dobře! Promluvíme s později. {Muž podá Maxovi svoji navštívenku, kde je napsáno Julius Walters, Talentová agentura} Smuteční úředník: "Prosíme tě, Pane, smiluj se, Otče, skrze Ježíše Krista…" {U Valentiových doma Liz natáčí Kylea, který drží v ruce papír.} Kyle: Měla bys říct akce. Liz: Kyle, prostě začni. {Liz vzdechne.} Liz: Fajn. Akce. Kyle: V ruce držím účet za služby pečovatelského domu Sunrise, kde žije můj dědeček. Částka na účtu je více než 1200 dolarů…(Ukazuje na příslušnou pasáž na listině) Což je pobuřující, když uvážíme podstandardní péči, které se mu dostává - - {Do záběru vejde Jim v dobré náladě.} Jim: Ahoj, děcka. Něco natáčíte? {Kyle vypadá zděšeně.} Kyle: Střih! Tati, právě jsi nám zkazil záběr. Zkazil jsi záběr. Jim: Jdu si jen pro pivo. Kyle: Co to tvoje vystoupení? Jim: No, dobrý. Schází se tam banda opilců. (Zaváhá) Hej, no… poslouchej, postaral ses o ten problémek, o kterém jsme se bavili? Kyle: Jo. Jim: Dobře. {Jim odchází do obývacího pokoje. Liz přestane nahrávat.} Liz: A to je všechno? Zeptej se ho na to, co říkal tvůj dědeček. Kyle: On se o tom nebude bavit. Liz: No, to zjistíme. Kyle: Liz - - {Liz vejde do obývacího pokoje a začne filmovat Jima, který sedí na gauči a popíjí pivo.} Jim: Hej, mám se usmívat nebo mávat nebo něco takového? Liz: No, vlastně je to náš školní projekt. Zjistit o něčem pravdu. Jim: Jestli chcete, můžete si přijít nafilmovat naši hudební skupinu. Muzikanti vždycky hledají pravdu. Liz: No vlastně mě zajímáte víc vy a váš otec. Jim: (Náhle zvážní) Hm, to není zrovna námět, který by… hm… {Vejde Kyle.} Kyle: Jak je možné, že jsi ho nebyl už víc než rok navštívit? Jim: To není tak dlouho. Kyle: Ale jo, je. Čtyřiadvacátého září 2000. Děda si to zapsal do kalendáře. Jim: (K Liz) Nech toho. Vypni to. (Liz vypne videokameru) Kdo to k čertu udělal? To nebyl on - - někdo v tom pečovatelském ústavu se plete do našich - - Kyle: Já to tam poznamenal. Jim: Ale proč? Kyle: Protože dědovi to dělá radost. Jim: Kyle, vždyť on už ani neví, kdo jsme my. Liz: Dnes mi něco řekl. {Jim se k ní otočí.} Jim: Mluvil s tebou? Liz: Vlastně mě popadl a něco mi řekl. Jim: Co? Liz: Jsou mezi námi. Máte nějakou představu, co by to - - Jim: Jsou mezi námi. Jsou mezi námi je název béčkového filmu, který se tady natáčel někdy v padesátých letech. Prostě se mu hlavou honí bolestivé vzpomínky, to je všechno. Liz: Proč bolestivé vzpomínky? Jim: Hlavní herečku během natáčení někdo zabil. Můj otec byl v té době šerifem a vedl vyšetřování. (Ke Kyleovi) Už jsem ti o tom určitě vykládal. Kyle: (Vrtí hlavou) Ne. Nikdy. Nikdy nemluvíš o dědovi. Jim: No… můj otec byl přesvědčený, že ji zabil mimozemšťan. Jenže to tak nebylo. Zabil ji… pitomý blesk. {Isabel telefonuje s Jessem, chodí po kuchyni a prohlíží si svůj zásnubní prsten.} Isabel: Ano, Jesse, řeknu jí to. Dobře. Dobře. Já vím. Jednoduše, jasně a nebojácně. (Isabel uvidí paní Evansovou, jak vchází dovnitř s taškami s nákupem a pokládá je na stůl) Už musím jít. Popřej mi štěstí. Dobře. Ahoj. Paní Evansová: Kdo to byl? Isabel: To byla Maria. Mami, musím s tebou mluvit. Paní Evansová: To byl Max, že? Isabel: Max? Ne - - Paní Evansová: Samozřejmě že ano, Isabel. Vždycky poznám, když lžeš. To nebyla Maria a ty to víš. {Isabel si potají sundá zásnubní prsten a dá si ho do kapsy.} Isabel: Máš pravdu. To nebyla Maria. To byl - - mami, já potřebuju - - Paní Evansová: Takže, Max… potřebuje peníze nebo - - nebo co? {Isabel jde k paní Evansové.} Isabel: Mami, to nebyl Max, jasné? To nebyl Max, přísahám. Paní Evansová: (Vyrovnává z tašek nákup) Ach, no dobře. Já… jen jsem myslela, víš, že když už je tři týdny pryč, tak jen prostě chce… vědět, jak se máme, nemyslíš? Isabel: Mami - - Paní Evansová: No… ty s ním občas mluvíváš, ne? Isabel: Jistě. Paní Evansová: Potřebuje peníze? Isabel: Myslím, že ne. Paní Evansová: Udělala bys pro mě něco? {Paní Evansová vytáhne z peněženky peníze a podává je Isabel.} Paní Evansová: Jen pro případ… {Max se vrací ke svému autu a najde pokutový lístek připevněný za stěračem. Je to však ve skutečnosti varování, aby se vrátil domů, které se po chvíli rozpadne v prach.} {Jak Max řídí, ozve se jeho mobil.} Isabel: Maxi, to jsem já. Max: Ahoj. Isabel: Kdy se vrátíš domů? Máma je z tebe úplně nešťastná. Max: Ještě nevím. Isabel: Jen chci, abys věděl, že já a Michael nesouhlasíme tady s tím tvým potulováním po L. A. a hledáním mimozemšťanů. Vždyť víš, že tím můžeš nás všechny vystavit nebezpečí. Nebo tě můžou zabít. Myslel jsi na to? Max: Však víš, jak je to pro mě důležité. Isabel: Vím, vím. Hledáš svého syna, chápu to. Ale… máš vůbec nějaký plán, Maxi? Max: Jo, mám plán. No, aspoň nápad. Najímám si agenta. Isabel: Cože? {Max obědvá s Juliem Waltersem.} Julius: Nájemný vrah, gangster, trestanec, ostrý chlapík… Joey Ferrini tohle všechno dokázal zahrát. Max: Ale Ferrini snad nebyl ve skutečnosti nájemný vrah, ne? Julius: Nne…. (Přichází číšník) Už ne. Max: Tak kvůli čemu byl Joey ve vězení? Julius: No, ty toho o svém bratranci opravdu moc nevíš, viď? Max: Byl to vzdálený bratranec. Z druhého kolena. {Max upije ze sklenice.} Julius: Napadení. Hrál skvěle násilníky, zbožňoval to. Na plátně byl vážně přesvědčivý. Max: Hmmm… Joey mi nedávno volal z Utahu. Julius: Vážně? Max: Nevíte náhodou, co tam dělal? {Max si ukousne kousek jídla.} Julius: No, víš, tu práci jsem mu nedohodil já. Budu k tobě upřímný. Nechci mluvit špatně o mrtvých, ale tvůj bratranec Joey zase nebyl až tak úžasný herec. Ale co se týče tebe, příteli, s tebou je to o něčem úplně jiném. Vezmi si Toma Cruise nebo Keanu Reevese. Max: Já nejsem herec. Julius: A ty si myslíš, že Keanu Reeves je herec? (Ušklíbne se) Všechno, co potřebuješ, je velký trhák. Max: To je to poslední, co potřebuju. Julius: Ale ne, ne! Podívej! Koukni, koukni, koukni! {Do restaurace přichází holohlavý muž v brýlích s mobilem u ucha.} Max: Kdo je to? Julius: Kdo je to? Ty jsi z Kansasu nebo odkud? No jasně, proto se mi tak líbíš! (Směje se) To je Cal Langley, největší a nejvlivnější producent v celém městě. (Cal Langley si sedá ke stolu) Teď sleduj, jak zaseju semínko s tvým jménem do jeho mozku. {Zatímco si Max vyhledává v agentově adresáři Joeyho adresu, Julius si přisedá k Langleymu.} {Max přichází do Joeyho bytu, když mu zazvoní mobil. Max ho rychle vytáhne z kapsy.} Max: Haló? {Záběr na Liz v Crashdown Café.} Liz: Myslím, že jsem něco objevila. Myslím, že ten mimozemšťan zabil někoho tady v Roswellu v roce 1959. {Záběr na Maxe v Joeyho bytě.} Max: Co tím myslíš? {Liz v Crashdown Café jde ke dveřím.} Liz: Honíš sériového vraha, Maxi. Během natáčení filmu tady byla zabitá nějaká herečka. Koroner řekl, že ji zasáhl blesk. {Max v Joeyho bytě prohledává věci.} Max: Shoda okolností? {Liz v Crashdown Café otevírá dveře.} Liz: V Roswellu? Tady nedochází k žádným shodám okolností. V té době byl šerifem Valentiho otec. Věděl, že to udělal mimozemšťan, ale nikdo mu samozřejmě nevěřil. {Záběr na Maxe, jak se probírá Joeyho věcmi.} Max: Byl někdo podezřelý? Liz: To nevím, ale pokusím se to zjistit. {Záběr na Liz.} Max: Díky, Liz. Dík za to, že mi pomáháš. Liz: No… víš, čím dřív ho najdeš, tím dřív se vrátíš domů. (Uslyší přicházet pana Parkera) Jde můj táta. Musím jít. Max: Ahoj. Liz: Ahoj. {Max najde kazetu s nápisem Utah, vloží ji do videa a s úžasem sleduje, jak si Joey Ferrini nacvičuje svůj rozhovor s Michaelem v Utahu.} Bunny: Akce. Joey: Mám vzkaz… pro tvého, hm, přítele Maxe. Přestaň… čmuchat. Bunny: Člověk, pro kterého pracuji - - Joey: Člověk, pro kterého pracuji, udělá všechno, co bude nutné. {Max ohromeně sleduje.} Bunny: A potom vystřelíš. Joey: A potom vystřelím. Buny: Od začátku, ještě jednou. Znova. {Kazeta vyjede ven z videopřehrávače.} Max: Tak to byla jen bouda. {Zapne se Joeyho počítač a oznamuje "Máš mail. Máš mail… Maxi." Max už odchází, ale zarazí se, když uslyší svoje jméno. Otočí se a vrátí se k počítači. Na obrazovce se objeví "Varoval jsem tě, Maxi, aby ses do toho nepletl." Vejde Bunny a pistolí míří na Maxe.} Bunny: Co tady k čertu děláš? Máš tři sekundy na to, abys mi řekl, o co jde! Max: V klidu, jen se uklidněte. Bunny: Mluv! Max: Snažím se zjistit, kdo zabil Joeyho Ferriniho. Bunny: Policajti říkají, že ho zabil blesk. Max: Tak to se policajti pletou. Zavraždili ho. (Bunny váhá) Vy víte, že mám pravdu, viďte? Bunny: Snažila jsem se jim to říct, ale nevěřili mi. Mysleli si, že jsem blázen. Max: Vy nejste blázen. Bunny: Vím, že Joey nebyl žádný svatoušek, ale záleželo mi na něm. Tu noc tam ještě někdo byl. Policajti mi řekli, že tam nenašli žádné stopy, ale já jsem tam někoho viděla. Max: Vy jste tam byla, když se to stalo? (Bunny přikývne, skloní zbraň) Můžete mi to místo ukázat? {Max a Bunny přijíždějí na místo, kde byl zabit Joey Ferrini.} Bunny: Tady to je. Já… já se otočila zády, abych si zapálila cigaretu a potom… (Bunny si vzpomene na světelný záblesk) Potom jsem uviděla oslepující světlo. A Joey byl mrtvý. Max: Říkala jste, že jste někoho viděla. {Bunny si vybaví muže, který odcházel od auta.} Bunny: Jo, jo, byl tam muž… bylo to divné… bylo to, jako by… zářil. Max: A jak ten muž vypadal? Bunny: Neviděla jsem na něj dobře… Max: Barva vlasů… oblečení… cokoli Bunny: Je mi líto. Víš, odešel tamtím směrem a vypadalo to, jako kdyby zmizel. Max: Viděl jsem tu kazetu, kde si Joey nacvičoval to vystoupení v Utahu. Nevíte náhodou, kdo si… ho najal? Bunny: Ne. Ne… nevím. Neřekl mi to. Když se vrátil, choval se fakt jako blázen. Mluvil o mimozemšťanech a vesmírných lodích. (Nevesele se zasměje) Řekla jsem mu, že už mu začíná harašit, tak toho nechal. Jen dodal, že na někoho něco ví. Něco, co mu přinese spoustu peněz. To je ono, že? Proto ho zabili. Co je to? Co se stalo v Utahu? Max: Měli bychom jít. Bunny: Jenom mi řekni, jestli jsem v nebezpečí. Max: No tak, pojďme. {Max otevře dveře auta, oba s Bunny nastupují.} {Kyle a Liz jsou v Crashdown Café. Mají s sebou kopii filmu Jsou mezi námi.} Liz: Nemůžu uvěřit, že ten film vůbec existuje. Kyle: Jasně. 87 minut netrvá tak dlouho. {Vstoupí starší žena.} Paní Covendaleová: Vy jste Liz? {Liz a paní Covendaleová si podávají ruce.} Liz: Ano. Dobrý den, paní Covendaleová. Těší mě. Tohle je Kyle Valenti. Paní Covendaleová: Vypadáte úplně jako váš dědeček. Kyle: Jo, no… to jsou asi ty geny. Paní Covendaleová: Vážně mě váš telefonát moc potěšil. Jak jste mě našli? Liz: Našli jsme vaše jméno na webových stránkách týkajících se filmové historie. Kyle: Přesně tak. Píše se tam, že jste pracovala jako maskérka a kadeřnice při natáčení filmu Jsou mezi námi. {Kyle, Liz a paní Covendaleová se posadí.} Paní Covendaleová: Vám se ten film líbí? Kyle: Já ho zbožňuju. Liz: Je můj oblíbený. Paní Covendaleová: To bylo tak vzrušující. Roswell se změnil v Hollywood. Liz: Rádi bychom věděli, jestli byste nám mohla něco říct o té herečce, která byla během natáčení zabita. Paní Covendaleová: Taková smůla, vážně! Během jasného dne ji zasáhl blesk. Byla to skvělá ženská, opravdu kočka. Tak tomu říkáte teď, ne? {Dívá se na Kylea.} Kyle: Jo, asi jo. Paní Covendaleová: No, slyšela jsem klepy o tom, že tahle kráska se zapletla do milostného trojúhelníku s představitelem hlavní mužské role a člověkem, co dělal klapku. Kyle: Hm.. mm… můj děda byl přesvědčený, že ji někdo zavraždil. Paní Covendaleová: Ano. Chudák. Způsobil tam dost rozruchu ohledně mimozemšťanů. Liz: Nepamatujete si, jestli měl tehdy nějakého podezřelého, kterého by pokládal za mimozemšťana? Paní Covendaleová: No jistě! Myslel si, že za to byl zodpovědný ten člověk, co dělal klapku. {Vidíme Maxe a Bunny v autě. Max mluví s Liz přes mobil.} Max: Co je to klapka? Bunny: To je přece ten chlápek, co klapne a říká "Ta a ta scéna poprvé, podruhé…" Max: Aha. {Liz, která je na balkóně u svého pokoje, vše slyší.} Liz: S kým to tam jsi? {Střídají se záběry na Liz a Maxe.} Max: Hm… s jednou známou... Jenom ji vezu domů. Liz: Domů? Max: Jenom ji tam vyložím. Hodně mi pomáhá. Pohnuli jsme se z místa. Liz: No dobře… no, máme teorii. Jestli ten člověk s klapkou je mimozemšťan, tak si myslím, že je to možná jeho pravá podoba. Max: Tělo, do kterého se vždycky vrací. Liz: Správně. A jestli to je pravda, možná můžeme zjistit, jak ten člověk s klapkou vypadal v roce 1959. Max: Možná dnes vypadá úplně stejně. Liz: Přesně tak. Max: No fajn. Ale jak zjistíme, jak ten chlápek vypadal? Liz: Bude určitě v tom filmu. Ne v tom skutečném filmu, ale bude zachycený během denních prací na filmu. Max: Co to jsou denní práce? Bunny: Denní práce? To je to, co se natočí během jednoho dne. Však víš, i to, co se pak vystřihne, kiksy, záběry z různých úhlů a tak. Max: Díky. Liz: (Ironicky) Fakt jsem ráda, že ti tak pomáhá. Max: Ehm. Ale jak se dostaneme k padesát let starým denním pracím? Liz: Trošku jsem na to podívala a zjistila jsem, že všechna práva na film Jsou mezi námi byla prodána společnosti Paramount Pictures, takže by všechny denní práce měly být v jejich sejfu. Max: Bože, já tě fakt miluju. Liz: Slyšela to ona? {Max se podívá na Bunny.} Max: Určitě. Liz: (Spokojeně) Dobře. Zavolej mi, až budeš v Paramountu. A až budeš sám. {Max doveze Bunny k jejímu domu, jde ji vyprovodit ke dveřím.} Bunny: Já… hm… asi nechceš… jít nahoru. Však víš. Max: Hmmm… díky, ale… Bunny: Eh! Za pokus to stálo. Max: Musíte na tohle všechno zapomenout. Zapomeňte na Joeyho a Utah a všechno kolem toho. Je to důležité. Závisí na tom váš život. Bunny: A co ty? Mám zapomenout i na tebe? Max: Zvlášť na mě. Nechci, abyste dopadla jako Joey. Bunny: Fajn. (Políbí Maxe na tvář) Doufám, že ta holka, co ti telefonovala, ví, jaké má štěstí. {Vejde do domu a zavře za sebou dveře.} {Max se v restauraci setkává s Juliem.} Max: Chci se stát hercem. Julius: Já to věděl. Že jsem to věděl? Stoprocentně jsem to věděl! Nejdřív musíme udělat nějaké fotky. Max: Já nemám čas na fotky. Chci jít na konkurs. Julius: Haló, Stevene! (Předstírá, že telefonuje) Haló, Martine! Haló, Francisi! Mám pro vás nového kluka. Má kuráž, je v něm šťáva. (Max vezme papír z Juliova stolu) Hej, počkej minutku. Řekl jsem šťáva? Hú! Tenhle výraz jsem už dlouho neslyšel! To může být moc užitečná fráze. Budu si ji muset poznamenat. Max: (Ukazuje na papír na Juliově stole) Chci tenhle konkurs. Tenhle u Paramountu. Julius: Cože? Vedlejší roli v Enterprise? Jsi blázen? To je důležitá role. A to je hlavní filmová společnost. To je jejich působiště, vrchol potravního řetězce, chlapečku. Max: (Opět ukazuje na papír) Tady píšou, že je to jenom role na jeden den. Julius: Ty se nevzdáváš, co? Ó, já to věděl. Já to věděl. No, náhodou znám člověka, který režíruje tuhle epizodu. Max: Dobře. Protože já tam potřebuju jít dneska. Julius: No teda! To je ale spěchu, co? Ale to je v pořádku. Protože já z tebe udělám velkou hvězdu. {Julius začne telefonovat.} {Jesse a Isabel jdou spolu k restauraci, Isabel je nervózní, Jesse ji uklidňuje.} Isabel: Já nevím. Máma v poslední době nevypadá moc dobře. Něco ji trápí. Asi není ta pravá chvíle. Jesse: Podívej, bude to v pořádku. Dokážeš to. Isabel: Myslíš? Jesse: Samozřejmě že ano. Prostě tam jdi a řekni jim to. Isabel: Dobře. Fajn. Jesse: Jdi tam a řekni jim to. A pamatuj, že jde o dobrou novinu. Isabel: Jasně. Dobrá novina. (Nervózně se směje) Dobrá novina. Jesse: Tak je to správně. Isabel: Jo. {Políbí se.} {Isabel večeří se svými rodiči v restauraci, kde jsou i děti namaskované na Halloween.} Paní Evansová: Když jsi byla malá, měla jsem moc ráda Halloween. Pan Evans: Pamatuješ si, jak ses převlékla za Madonnu? Paní Evansová: A Max se převlékl za Adama Anta. Pamatuješ, jak tě vláčel po celém městě, aby našel tu pravou košili? Pan Evans: Jo. Jo! Paní Evansová: A další rok prostě musel mít rukavici Freddyho Kruegera. Pan Evans: Neslyšela jsi náhodou - - Paní Evansová: (Zarazí ho) Phillipe. Isabel: No, podívejte, já vám oběma musím něco říct - - Paní Evansová: O Maxovi? Isabel: Ne. Ne o Maxovi. Týká se to mě. Ha ha. Už dlouho se vám to snažím říct, ale pravděpodobně se mi nikdy nepodařilo najít tu pravou chvíli, víte, a potom jsem si pomyslela "teď je ta pravá chvíle", protože jde o fakt dobrou zprávu. Je to opravdu, opravdu… opravdu dobrá zpráva a jestli naše rodina něco právě teď potřebuje, tak je to trocha radosti, že? Trocha štěstí. Tak, hm… Paní Evansová: Nezdá se mi, že by šlo o tak dobrou zprávu, zlato. Isabel: Ale jde… opravdu… je to…. Mami.. tati… (Nervózně se směje) Já se budu vdávat z Jesseho z tátovy kanceláře, víte? Skvělé, co? Ha ha. (Zhluboka se nadechne) Už je mi líp. Tak… co si dáme? {Pan a paní Evansovi se na sebe zděšeně a nechápavě dívají.} {Liz a Kyle jsou u Valentiových doma.} Liz: Takže tvůj děda měl pravdu. Tu herečku zabil mimozemšťan. Kyle: Jo. {Přijde Jim a beze slova odchází do jiné místnosti.} Liz: A to je všechno? Řekni mu, co jsme zjistili! Kyle: Ne. Liz: Kyle, tvůj dědeček měl pravdu. Musíš to říct svému tátovi. Kyle: Myslím, že ne. Liz: Kyle, někdo z vaší rodiny musí přerušit ten cyklus nočních můr. Kyle: Jo, někdo by to měl udělat. Liz: Jo, někdo. Kyle: Já? Proč já? Proč bych já měl porušit to ticho? Liz: Nezáleží na tom kdo! Prostě to udělej! Kyle: Budu o tom přemýšlet. Liz: Ne, ne, žádné přemýšlení. Prostě to udělej. (Volá na Jima) Pane Valenti? Pane Valenti, mohl byste jít za námi? Kyle: Liz, nemáš žádné právo se vměšovat do mé dysfunkční - - {Vejde Jim s tázavým výrazem ve tváří.} Kyle: Ahoj, tati. Liz: Dobrý den, pane Valenti. Kyle by vám chtěl něco říct. Jim: Jo? A co je to? Liz: Já už musím jít. Pěkně si popovídejte. {Liz odejde.} Jim: Kyle? Kyle: O nic nejde, o nic. Jim: No fajn. {Jim se chystá odejít z místnosti.} Kyle: Tati? Jim: Mmmmm? Kyle: Fakt se mi nelíbí to, co se děje mezi tebou a dědou. {Kyle a Jim se dlouho dívají jeden druhému do očí.} {Vidíme Jima, jak jde navštívit svého otce.} Jim: Jak se ti líbí tvůj synek se zbraní? Máme to v rodině. (Povzdechne si) Hej, hm… tati, já musím jít, jo? Mám doma nějakou práci, tak se vrátím za pár dnů nebo tak nějak a… ahoj. {Jim odchází, ale nakonec se vrátí. Starý Valenti s obtížemi vstane a roztřeseně ukáže v kalendáři na den, který je dnes.} Jim: (Dojatě) Hej. Pojď sem. Pojď sem. (Pomůže otci se posadit) V pořádku. Pojď, pojď sem. Už tě držím, mám tě. Pojď, já vím, je to v pořádku. Poslouchej, seženu pero, jo? A… hm… označíme dnešek ve tvém kalendáři, dobře? A až se zítra vrátím, můžeme… můžeme zítřek taky označit. {Max na konkursu v Paramountu.} Jonathan Frakes: Další! Max: Dobrý den, pane Frakesi. Jsem Max Evans z Roswellu. {Max a Jonathan Frakes si podají ruce.} Jonathan Frakes: Aha. Těší mě. Max: Ta konference UFO, pomáhal jsem vám sehnat lepší pokoj v hotelu. Jonathan Frakes: To je pravda. Vítej v L. A. To je John Billingsley z Enterprise. John Billingsley: Jak se daří? {Max a John Billingsley si podají ruce.} Max: Ahoj. Jonathan Frakes: To je v pořádku, já zavřu. (Zavírá dveře) Až budeš připravený, začni. Je to na tobě. John Billingsley: Já jsem doktor Phlox z vesmírné lodi Enterprise. Max: (Čte) "Já jsem… Korgan. Moji lidé jsou bantuové. (Jonathan Frakes a John Billingsley se na sebe významně podívají. Max mluví čím dál tím rychleji) Zabíráme pro sebe tento vesmírný region." John Billingsley: Enterprise je v zoufalé situaci. Loď je zamořená rigellianovou horečkou a nutně potřebujeme ryetallin. Max: (Čte) "Přišli jste, abyste nám ho ukradli?" John Billingsley: Ne. Max: (Čte) "Jestliže okamžitě neopustíte náš prostor… budeme muset zničit vaši vesmírnou loď." Jonathan Frakes: (K Maxovi) Počkej chvilku. Ten Korgan je mimozemšťan. Mimozemšťan z jiné planety. A mně se právě teď moc nezdálo, že… že jsi mimozemšťan. Víš, co tím myslím? Nechceš to zkusit ještě jednou? Od začátku. Až budeš připravený. Max: (Čte) "Já jsem… Korgan. Moji lidé jsou bantuové." Jonathan Frakes: To už bylo mnohem lepší. Děkujeme mnohokrát, Maxi. Měj se. {Max odchází a všichni v místnosti se rozesmějí.} {Max se setkává v ateliérech s Juliem, který řeční před skupinkou mladých lidí.} Julius: Zavolej mi. Domluvím ti konkurs. Jako jeden z mála v tomhle městě dokážu rozpoznat syrový talent. Ty jsi asi až příliš syrový, omlouvám se. (Ukazuje na jednoho mladíka z hloučku, ostatní se smějí) Je tady tvrdá konkurence. (K Maxovi) Počkej - - kluku! Ty kluku jeden! Dostal jsi to! Ty jsi to dostal! Max: Vážně? Julius: Jsem si jistý, že jsi to dostal. Max: Fakt? Julius: Jistě. A jestli ne, pořád je tu ještě Buffy. Max: No, víte, rád bych se tady trochu porozhlédl. Jsem poprvé ve filmových ateliérech. Julius: Pořád tak nevinný s očima dokořán, co? (Obejme Maxe) To si uchovej. Můžeme z té tvé naivity vyždímat, co bude potřeba. Tak jdi si to tady prohlédnout. Stejně je tu několik lidí, které chci otravovat. Max: Dobře. Julius: Hou - - vozík! Hej! {Julius naskočí na přepravní vozík.} {Max otevře filmový sejf a vejde dovnitř. Zároveň telefonuje s Liz.} Liz: Maxi, už dvakrát ti vyhrožoval. Ten mimozemšťan zjevně ví, že tam jsi a chce, abys z L. A. odjel. Max: Liz, už jsem blízko. Jsem teď v sejfu. Liz: Maxi, já jsem z toho nervózní. Sleduje tě. (Max prohledává sejf) Maxi? Max: Našel jsem to. (Drží v ruce kotouč s páskem) Liz: Dobře. No… spěchej. Podívej se na to a ihned jdi odtamtud pryč. Nezáleží na tom, kde začneš. Měl by být na začátku každého záběru. Max: (Prohlíží si pásek) Je dost těžké něco rozpoznat. (Nasadí kotouč na promítací přístroj) Počkej. {Ohromený Max uvidí na filmovém pásku Cala Langleyho.} Liz: Maxi. Maxi? Max: Panebože. Liz: Maxi, co vidíš? Max: Je to filmový producent. Liz, já ho znám. Viděl jsem ho v restauraci. {Spojení se přeruší.} Max: Liz. Liz? {Filmový pásek zmizí, objeví se Cal Langley.} Cal Langley: Blahopřeju, Maxi. Tak jsi mě našel. Max: Vy jste ten mimozemšťan. Proč jste zabil Ferriniho? Cal Langley: No… zjistil, kdo jsem. A to jsem nemohl jen tak nechat. {Cal Langley zvedne ruku a Max přeletí vzduchem na opačný konec místnosti.} Cal Langley: Říkal jsem ti, abys mě přestal hledat. {Zvedne ruku a filmový pásek vzplane. Max zůstává omráčený ležet na zemi.}