=======================================
.: Roswell: Portál Fanoušků :.
- http://www.roswell-serial.cz -
=======================================
::BUSTED!::
::ZATČENI!::
=======================================
Překlad: Kathy B.
=======================================
Poznámka: bez kontroly
=======================================


{Současnost, město Salina, stát Utah, 2.04 hodiny ráno.
Max s Liz sedí v autě, objímají se a líbají. V pozadí vidíme osvětlené průčelí nějakého 
obchodu.}

Max: Jsi připravená?
Liz: Myslím, že jo.
Max: Liz, nemusíš to dělat.
Liz: Ne, Maxi, řekli jsme si, že jsme v tom spolu. Až do konce.

{Liz a Max se opět líbají, potom si nasadí masky a vidíme je, jak vbíhají do onoho obchodu, 
Liz v ruce drží zbraň, Max svými schopnostmi rozbije na dálku videokameru.}

Liz: Na zem! Na zem! Teď hned! No tak! Dolů! Lehněte si!
Max: (K prodavači ironicky) Dělejte, co vám říká, je to blázen.

{Vyděšený prodavač si lehá na zem.}

Liz: Hlavu dolů! Hned!

{Max jde do zadních prostor obchodu a svými schopnostmi vytvoří ve zdi průchod.}

{Nedaleko obchodu parkuje auto, ve kterém sedí telefonující muž.}

Muž: (Do telefonu) No, já… ehm… chci oznámit, že v Samově obchodě na dálnici číslo 65 
probíhá ozbrojená loupež. Jo. Pospěšte si.

{Max svou silou otevírá sejfové dveře a když sejde dolů po schodišti, uvidí ve skladovacích 
prostorách pod obchodem mimozemskou loď. Max si užasle sundá masku a jde blíž k lodi.}

{Nahoře v obchodě prodavač stále leží na zemi, Liz na něj míří zbraní.}

Prodavač: (K Liz) Já mám rodinu.
Liz: (Volá na Maxe) Pospěš si! Máme jen několik minut!

{Slyšíme zvuk blížící se policejní sirény, Liz vypadá vyděšeně. Dole pod obchodem Max 
zvedne ruku s diamantem směrem k vesmírné lodi, ta začne vydávat zvláštní namodralé 
světlo.}

Liz: (K prodavači) Hlavu dolů! Říkám hlavu dolů! (Liz jde za Maxem)  Jede sem policie. 
Musíme odsud zmizet. (Max uvidí Liz na schodišti vedoucím do skladovacích prostor, 
následuje ji) Pospěš si! Pospěš si! Rychle!

Max: Pojďme… Jak nás mohli tak rychle najít?
Liz: Nemám představu.

{Max zahladí všechny stopy svého vstupu do skladovacích prostor, spolu s Liz utíkají k autu, 
nasedají a tryskem odjíždějí zrovna v okamžiku, kdy se u obchodu objeví policejní auto, které 
je ihned začíná sledovat. Připojuje se k němu další policejní auto, začíná honička.}

Liz: Maxi… ta zbraň. (Max položí zbraň na podlahu auta a svými schopnostmi způsobí, že 
zbraň zmizí) Dobře, drž se! (Liz prudce zatočí volantem a letmo se podívá na Maxe, který 
drží v ruce diamant) Maxi, nesmějí najít ten diamant.

{Policejní auta zablokují Liz a Maxovi cestu, Max ještě stihne vyhodit diamant z auta. 
V okamžiku jsou obklopeni policisty se zbraněmi v rukou.}

Policista: (Křičí) Ruce! Chci vidět vaše ruce!
Liz: (K Maxovi, ironicky) Máš nějaké zvláštní schopnosti, které by nám teď pomohly?

{Policisté vytáhnou Maxe z auta a srazí ho k zemi, Liz je také vytažena ven a otočena tváří k 
autu, policisté oběma nasadí pouta a přečtou jim jejich práva.}

{Co se dříve stalo v Roswellu…
Vidíme záběry z maturitního večírku, pilotní epizody, scénu, kdy se spolu vyspali Max a 
Tess, a potom záběry z poslední epizody 2. řady.}

Max: Liz, musím ti říct něco o sobě a Tess. Náš vztah je… ehm - - něco se stalo. Liz, Tess je 
těhotná. Vracím se.
Liz: Řekni mi jedno. Miluješ ji?
Max: Ne tak jako tebe.

Max: (K Tess) Tak tohle všechno bylo součástí plánu, jak otěhotnět a vrátit se domů, co? 
Ještě není konec, Tess.
Isabel: Co bude teď, Maxi?
Max: Musím zachránit svého syna.

{Současnost. Max a Liz jsou na policejní stanici v Salině v Utahu, kde jim berou otisky, 
fotografují je a vyslýchají.}

{Před třemi měsíci v Roswellu, Max jde pro Liz do Crashdown Café, nese jí kytici bílých 
růží. V pozadí slyšíme hlasy Maxe a Liz, jak si domlouvají telefonicky právě tuto schůzku.}

Max: Víš, přemýšlel jsem, jestli by ses se mnou nechtěla sejít.
Liz: Myslíš jako na rande?
Max:  Někde, kde bychom si mohli promluvit. Chci prostě začít znovu, Liz.

{Max podává Liz kytici.}

Max: (Šeptá Liz do ucha) Vypadáš nádherně.
Liz: To jsou moje oblíbené. Díky. Kam půjdeme?
Max: To je překvapení.

{Max a Liz stojí na ztemnělém přístavním molu.}

Liz: Je tady trochu tma.

{Max pomocí své síly rozsvítí všechna světla na přístavním molu.}

Max: Liz, já chci prostě všechno, co se stalo, hodit za hlavu.
Liz: Jo, to víš, že já bych taky všechno chtěla hodit za hlavu, kdybych čekala dítě 
s mimozemskou vražedkyní, která zabila jednoho z našich nejlepších přátel a potom odletěla 
ze Země i s naším nenarozeným dítětem.
Max: Ještě pořád tě to nepustilo?
Liz: To asi těžko, Maxi. Podívej, vyspal ses s Tess a ona otěhotněla. Nevím, jak bych to 
prostě dokázala jen tak přejít. Zranil jsi moje city, copak to nevíš?
Max: Liz, když se potkáš s někým, někým, jako jsem já… Všechno mě to přitahovalo, 
přiznávám. Musel jsem zjistit, co za tím vším je, ale teď je to za mnou.
Liz: Není to tak jednoduché. 
Max: Liz, já jsem tady. Nikam neodcházím. Isabel, Michael a já jsme přišli o jediný způsob, 
jak se dostat domů. Neexistuje cesta zpátky. Ty jsi moje jediná - - jedině ty dáváš mému 
životu smysl. (Max se zastaví a podívá se Liz do očí) Chci být s tebou.
Liz: Tess čeká tvoje dítě. Co tvůj syn?
Max: S tím stejně nic nemůžu dělat. Narodí se na… v úplně jiném světě, ve světě, se kterým 
já nemám vůbec nic společného. Smířil jsem se s tím. Liz, za to žes mě poznala, už jsi hodně 
zaplatila. Trpěla jsi, byla jsi v nebezpečí. Teď ti to chci vynahradit. Chci splnit tvoje sny.  (Liz 
se usmívá) Dovolíš mi to?

{Současnost,  Salina v Utahu. Max je ve vězení, přicházejí za ním jeho rodiče.}

Max: (Ironicky) Byli jste tady někde v okolí?
Pan Evans: (S povzdechem Maxe obejme) Synku, jestli se chceš odsud dostat, než zešedivíš, 
neříkej nic, pokud u toho nebudu. Teď nemluvím jako tvůj otec, ale jako tvůj právník.
Paní Evansová: (Obejme Maxe) Panebože, Maxi.
Max: Mami, je to v pořádku. Je to v pořádku.
Paní Evansová: Podívej se na sebe. Co se to děje? Kdo vůbec jsi? 

{Pan a paní Parkerovi  v návštěvní místnosti hovoří s Liz.}

Pan Parker: A teď nám vysvětli, proč jsi ve vězení kvůli ozbrojenému přepadení! A co k čertu 
děláš v Utahu!?
Paní Parkerová: Jeffe, uklidni se.
Pan Parker: Uklidnit se?!? Jak se můžu uklidnit?
Paní Parkerová: Zlato, vím, že ty bys nic takového neudělala, ale - - ale jestli jsi to udělala, 
možná tě k tomu někdo navedl.
Liz: (Ironicky) Navedli mě. Správně, mami.
Pan Parker: Dobře, myslím, že už toho bylo dost. Teď nám řekni, co se k čertu stalo.
Liz: Nikomu nic neřeknu, dokud si nepromluvím s Maxem.

{O tři měsíce dříve. Záběr na Maxe a Liz na jejich schůzce, oba leží na molu, drží se za ruce.}

Liz: Takže ty už jsi porušil asi dvanáct pravidel mojí mámy.
Max: Pravidel? Ona má nějaká pravidla?
Liz: No ano. Od té doby, co jsem jí řekla, že jsi mi zlomil srdce. Bez jakýchkoli 
mimozemských detailů samozřejmě. Myslí si, že bychom měli zpomalit. Jen večeře, pak 
rovnou domů, žádné plány do budoucnosti. Žádné mazlení.
Max: (Vstává) Předpokládám, že koupání bez plavek by taky bylo proti jejím pravidlům.

{Max se začíná svlékat.}
Liz: Hmmm. (Posadí se) Ne. To neuděláš. Dobře, už jsi to vysvětlil dostatečně názorně. Už to 
není zábavné. Můžeš přestat. Co - - ne, Maxi. Maxi. Nemůžu věřit tomu, že  se to chystáš 
udělat!

{Max oblečený jen do trenýrek skočí do vody.}

Max: Húúú! Pojď za mnou. Je to nádhera.
Liz: To teda není. Vždyť ta voda je úplně ledová.
Max: Tak pojď, Liz. O tomhle jednou budeme vykládat svým vnoučatům. Pojď už, Liz. Pojď!
Liz: Fajn! No tak jo! (Sama k sobě) Vnoučata. A jak budou asi vypadat? Tři stopy do výšky a 
zelené barvy? (K Maxovi)  Hej! Nesvleču si ale spodní prádlo. (Začne se svlékat, Maxovi se 
najednou udělá zle, chvíli s nevolností bojuje, ale potom se začne topit) A jestli se o tom 
někdy dozví moje máma, tak uvidíš! Jo? Souhlas? Maxi. Maxi! Souhlasíš, Maxi? (Frivolně 
zpívá, točí oblečením nad hlavou a náhle se ohlédne a všimne si, co se děje s Maxem) Co je? 
Maxi! Panebože, Maxi!

{Liz uvidí Maxovo potopené tělo a skočí do vody, aby mu pomohla.}

{Michael, Isabel a Liz nesou Maxe, zabaleného do deky, do Michaelova bytu. Posadí ho na 
pohovku, Max vypadá úplně bez sebe.}

Isabel: Maxi!
Michael: (K Liz) Tak už nám řekni, co se stalo. Můžeš klidně vynechat všechny senzační 
detaily. 
Liz: Už jsem vám to řekla. Prostě jen tak ležel ve vodě a probral se až v autě. Ale neřekl ani 
slovo. No tak, nemáte na to nějaký lék? Vždyť jste mimozemšťané, dělejte něco!
Michael: (Poplácá Maxe po tváři)) Maxi! Hej, Maxi! Maxi! (Max se probere) Hej, co se to 
k čertu děje?
Max: (Přerývaně) Něco se stalo. Měl jsem vidění. Narodil se můj syn. (Isabel podá Maxovi 
šálek čaje, který svou silou ohřeje) Natahoval ke mně ruce. Něco se s ním děje.

{Současnost. Na střední škole v Roswellu. Michael a pan Seligman jdou po chodbě.}

Michael: Jestli mám letos ukončit školu, musím chodit do vašich hodin biologie.
Pan Seligman: Proč jste nechodil do mých hodin biologie, když už jste tam byl zapsaný?
Michael: Začínám nový život.
Pan Seligman: Dovolte, abych se zasmál.
Michael: No, musel jsem změnit svoje plány. Myslel jsem, že odejdu z Roswellu, ale jak se 
ukázalo, nakonec jsem tady zůstal.
Pan Seligman: Jak daleko jste se plánoval odstěhovat, když vám nedošlo, že záznamy o 
vašem studiu budou zaslány vaší nové škole?
Michael: Hodně daleko, pane Seligmane. Vím, že mě máte plné zuby, ale věřte mi, že je to 
oboustranné.
Pan Seligman: Takhle se žádá o laskavost?
Michael: Ale jestli odmaturuju letos, příští rok už mě tu nebudete muset potkávat.
Pan Seligman: No, vyjádřil jste se dostatečně jasně. Dobře, pane Guerine. Dovolím vám 
zapsat se do mých hodin biologie, pokud mi teď hned svatosvatě slíbíte, že nebudete chybět 
ani na jediné hodině.

{Přichází Isabel.}

Isabel: Michaeli, tady jsi.
Pan Seligman: Slečno Evansová, já myslel, že už jste odmaturovala.
Isabel: To ano, pane Seligmane, ale pořád mě to sem táhne. Příliš mnoho krásných 
vzpomínek. (K Michaelovi) Potřebuju s tebou mluvit.
Michael: Já mám vyučování.
Isabel: Je to důležité.
Michael: (K panu Seligmanovi) Za minutku jsem zpátky.
Pan Seligman: Tím jsem si jistý. (K Isabel) Slečno Evansová, líbí se mi váš účes.
Isabel: Děkuju.

{Isabel s Michaelem poodejdou.}

Michael: Tak o co jde?
Isabel: V Utahu zadržela policie Maxe a Liz za ozbrojené přepadení. Musíme tam jet.
Michael: Takže tolik o tom, jak se dostat z téhle školy. Proč jeli do Utahu?

{V Salině v Utahu. Isabel s Michaelem vcházejí na policejní stanici, kde jsou již Evansovi a 
Parkerovi.}

Isabel: Mami!
Paní Evansová: Isabel, s tatínkem už z toho blázníme. Ahoj. (Obejme Isabel a volá na svého 
manžela) Philipe!
Isabel: Tak o co jde?
Paní Evansová: Pořád se snažíme zjistit, co se to vlastně stalo s tvým bratrem a Liz.

{Přichází pan Evans a Jesse Ramirez.}

Isabel: Ahoj, tati.
Pan Evans: Ahoj. Tohle je Jesse Ramirez, pracuje v mé kanceláři.
Isabel: Setkali jsme se na tom podnikovém - -
Jesse: - - pikniku, správně. Rád vás zase vidím.
Isabel: Nápodobně.

{Isabel a Jesse si potřesou rukou.}

Pan Parker: Tak co jste zjistili, Philipe?
Pan Evans: Slyšení ohledně vazby se bude konat zítra za přítomnosti soudce. Max a Liz 
nemají žádný záznam v trestním rejstříku, nebyl předložen žádný fyzický důkaz, takže 
doufáme, že je prostě jen plácnou přes ruku a pošlou domů.
Paní Evansová: A co vězení?
Pan Evans: Mohli by jít do vězení, jenom pokud by byl jejich případ předán kriminálnímu 
soudu, který by je soudil jako dospělé. Ale to se zdá dost nepravděpodobné.
Jesse: Nenašla se žádná zbraň a neexistují žádní svědci, až na toho blázna za přepážkou, který 
tvrdí, že viděl žluté světlo, které prý nepocházelo z tohoto světa.
Isabel: Takže pokud neexistuje žádný důkaz, Max a Liz budou propuštěni, je to tak?
Pan Evans: Ano. Ano, v to doufáme.
Michael: Můžeme je vidět?

{Max sedí zamyšleně ve vězeňské návštěvní místnosti. Otevírají se dveře a vchází Isabel 
s Michaelem.}

Isabel: Maxi! Ty idiote. (Obejme Maxe) Co to děláš našim ubohým, lidským rodičům, kteří 
nemají ani ponětí, co se děje?
Michael: Tak co se děje? Došly ti cigarety?
Max: Pod tím obchodem jsou podzemní skladovací prostory, které vlastní vláda.

{Isabel a Michael se na sebe podívají.}

Michael: No to je teda překvapení.
Max: Je tam naše loď.

{Michael a Isabel vypadají ohromeně.}

Michael: Myslíš vesmírná loď?
Max: Znovu ji dali dohromady. Viděl jsem ji na vlastní oči.
Michael: Zdá se, že biologie jde prostě mimo mě. (Posadí se)  To, že ji dali znovu dohromady, 
znamená, že funguje?
Max: Pravděpodobně.
Isabel: Myslela jsem, že jsme se dohodli, že necháme plavat ten druhý svět a budeme žít tady.
Max: To bylo předtím, než se mě snažil kontaktovat můj syn.
Isabel: Maxi, vrať se zpátky do reality. Ta loď, o které mluvíš… to je prostě nesmysl. 
Především havarovala. Proto jsme tady.
Michael: Na tom něco je.
Max: Potřebuju, abyste mi něco našli. Musel jsem to zahodit, než nás zatkli.
Isabel: Ne. Nebudeme ti pomáhat s žádným nesmyslným plánem týkajícím se toho, jak získat 
vesmírnou loď, jasný? To je směšný.
Max: To se netýká toho, jak získat vesmírnou loď. Je to diamant. Já a Liz jsme ho ukradli.
Isabel: Tys ukradl diamant?
Max: Ve skutečnosti to není diamant. Je to klíč k naší lodi. Je mimozemského původu a jestli 
ho nenajdete předtím, než ho objeví policie, budeme zapletení do dalšího zločinu. Nikdy se 
pak odsud nedostaneme.
Michael: Tak jak teda ten diamant vypadá?

{Vracíme se do minulosti. Max si prohlíží Tessiny věci, když vejde Liz.}

Liz: Ahoj, byla jsem za tebou.
Max: Jo. Jo, já jsem jen - -
Liz: - - prohlížel Tessiny věci. Co je to?

{Vidíme, jak Max drží v ruce kus papíru s náčrtem diamantu.}

Max: Bylo to  mezi Tessinými věcmi. Je to dopis, který jí napsal Nasedo předtím, než zemřel. 
Píše "Jsem váš jediný ochránce na téhle planetě. Budu vás chránit až do konce. Pokud někdy 
zemřu, tohle je jediný způsob, jak navázat spojení s vaším domovem."
Liz: A?
Max: Musím najít způsob, jak se spojit s mým synem.
Liz: Takže to vypadá, že tahle část tvého života ještě není  uzavřená.

{Současnost. Michael v trávě hledá diamant a zároveň telefonuje s panem Seligmanem. Náhle 
v trávě diamant uvidí a poklekne, aby ho vzal.}

Michael: Povinná docházka. Rozumím. Jo. Mám přehodnotit svůj postoj? Už na tom pracuju. 
Respekt vůči autoritám, jasně. (Michael uslyší za svými zády cvaknout kohoutek pistole) 
Pane Seligmane, ještě vám zavolám.

{Michael zavěsí a otočí se, za ním stojí muž se zbraní v ruce. Je to tentýž muž, který během 
přepadení obchodu volal na policii.}

Muž: Kdo to byl?
Michael: Můj učitel biologie. Chtěl bych letos maturovat.
Muž: To ti nestačí certifikát o všeobecném vzdělání?
Michael: Kdo má jen tohle, nikdy nedostane žádnou práci.
Muž: Já ho mám a daří se mi dobře.
Michael: Jo, vidím, že si tady budujete skvělou kariéru.
Muž: Mám vzkaz pro tvého přítele Maxe. Vyřiď mu, ať přestane čmuchat. Člověk, pro 
kterého pracuju, udělá cokoli, aby ho zastavil. (Důrazně) Cokoli bude potřeba.
Michael: Jasně - cokoli, frajere.

{Muž vystřelí ze zbraně těsně vedle Michaela, který vypadá dost zděšeně.}

Muž:  Nedělej ze sebe hlupáka. To je možná taky tvůj problém i ve škole. Postarej se, abych 
se nemusel vracet do Utahu.

{Do Utahu přijíždí Maria, zaparkuje před vězením.}

Maria: (Sama k sobě) Proč se ti mimozemšťané nemůžou dostat do potíží někde, kde je to 
aspoň trochu na úrovni? Třeba v Gracelandu nebo u jezera Tahoe nebo v New Orleansu. Ne, 
musí to být v Utahu, kde jsou jen hory a mormoni!

{Maria přichází za Liz do vězení, přináší jí s sebou jídlo.}

Liz: Bože, Mario! Nemůžu uvěřit, že jsi tady!
Maria: Kdo myslíš, že jsem, Liz? Samozřejmě že jsem tady.

{Liz začíná jíst a zároveň s plnými ústy hovoří.}

Liz: Dík. Podej mi cukr.
Maria: No, ahoj. Hmmm. Tak ze všeho nejdřív, tady máš čerstvý limetkový koláč z vaší 
restaurace.
Liz: Ó, Mario, ty - - ty jsi bohyně. Víš, kdybys byla kluk, já bych - -
Maria: Ne, ne, to nemusíš, kamarádko. No dobře. Mluvila jsem s každým, kdo je do tohohle 
zapletený, a myslím, že mám celkem nezkreslené informace. Soudce a okresní státní zástupce 
se snaží, jak můžou, protože příští měsíc se bude jednat o tom, jestli budou zase jmenovaní do 
svých funkcí.  Tady ale nechytili žádného kriminálníka aspoň deset let. A vypadá to, že jdou 
po vašich skalpech. To je asi tak všechno, co mám. (Liz vypadá zdrceně) Teď je řada na tobě. 
Kápni božskou. Moje poslední zprávy jsou, že ty a Max jste se snažili zpomalit.

{Minulost. Max usnul za stolem, když přichází Liz, vzbudí ho, obkročmo se na něj posadí a 
začne ho líbat.}

Max: Co? Mmm. Co se děje, Liz?
Liz: Miluješ mě?
Max: Ano.
Liz: Jak moc?
Max: Kdo vlastně jsi?
Liz: Podívej se na tohle.

{Liz ukáže Maxovi papír s informacemi o diamantu, jehož popis se shoduje s popisem 
diamantu, který nalezli v Tessiných věcech.}

Max: Jak jsi to našla?
Liz: Strávila jsem 16 hodin v hlavním oddělení knihovny v Albuquerque. Ten diamant patří 
Delores Browningové, jedné z deseti nejbohatších žen na světě.
Max: A kde ten diamant je?
Liz: Je zapůjčený na neomezenou dobu Tateovu muzeu v Londýně. Ale brzy ho přesunou na 
putovní výstavu. Za dva týdny bude v Santa Fe.

{Liz vidí Maxův odhodlaný výraz.}

Liz: Ne, ne, ne, ne, ne. Chci to provést s tebou, Maxi. My dva spolu.
Max: Proč?
Liz: Protože kdybych já ztratila dítě, chtěla bych, abys mi ho pomohl najít. Ale to není 
všechno. Nechci, abys mi někam zmizel. Vím, jaké to je být s tebou. A vím taky, jaké to je 
být bez tebe. Radši budu s tebou.
Max: Nevím, jestli bych dokázal vydržet sám se sebou, kdyby se ti něco stalo. 
Liz: Max, ty jsi mimozemský král. Co by se mi asi tak mohlo stát?

{Liz se usměje.}

{V současnosti, někdo klepe na dveře Jesseho pokoje. Jesse otevře dveře, za nimi stojí 
Isabel.}

Isabel: Dík, že jste souhlasil s naším setkáním, pane Ramirezi.
Jesse: To je v pořádku, Isabel.

{Isabel vstoupí, Jesse zavře dveře. Jeden druhému se vrhnou do náruče a začnou se vášnivě 
líbat.}

Isabel: Mmmm! Proč jsi mi nedal vědět, že jsi tady?
Jesse: Celou noc jsem pracoval s tvým otcem. Nemohl jsem ti zavolat.
Isabel: Já bych si jenom přála, abychom se nemuseli takhle schovávat.
Jesse: Pořád nevím, proč bychom měli.
Isabel: No, problém je v tom, že tobě je šestadvacet a mně teprve osmnáct.
Jesse: Ale máš starou duši. Už jsi určitě žila někdy dřív.
Isabel: To je ale nesmysl. (Odtáhne se od Jesseho a posadí se) Takže, co před námi ty a můj 
táta skrýváte?
Jesse: Co tím myslíš?
Isabel: Všimla jsem si, jak jste se na sebe podívali. Prostě nám neříkáte všechno. 
Jesse: Loni tu došlo k loupeži. Zahynulo nějaké dítě. Nikdo nebyl obžalován, prý vinou 
místního žalobce. Takže… tohle město hledá někoho, koho by mohli pověsit. Max a Liz si 
vybrali opravdu špatné místo na to, aby si hráli na Bonnii a Clyda.

{Zvoní telefon, Jesse ho zvedne.}

Jesse: Haló? Philipe. Ne, jen, hm, pracuju na nějaké rešerši. Jistě, hned za vámi zajdu. 
(Zavěsí. K Isabel) To byl tvůj otec. Našel se nějaký důkaz.

{Vracíme se do minulosti, v muzeu se pořádá večírek, uvnitř místnosti vidíme vystavený 
diamant. Max a Liz zde pracují jako číšníci. Delores Browningová si bere od Maxe sklenici se 
šampaňským.}

Delores Browningová: (K Maxovi) Děkuji.
Max: Ne, to je pocta pro mě. (Delores se zarazí a otočí se k Maxovi) Takže vy jste ta Delores 
Browningová?
Delores Browningová: No, obvykle svoje jméno tak nezdůrazňuji, ale ano, jsem.
Max: Jaké to je vlastnit všechny tyhle diamanty?
Delores Browningová: Vlastním jenom některé. No, vlastně většinu. Takže ty jsi - - 
Max: Max. 
Delores Browningová: A ve skutečnosti nejsi číšník. Chceš se stát umělcem nebo hercem 
nebo - -
Max: Ne. Jsem prostě jen číšník.

{Max zachytí Lizin podezřívavý pohled.}

Delores Browningová: Číšník? (Směje se) Pánbůh s tebou.

{Přichází rozrušená Liz.}

Liz: (K Maxovi) Co to k čertu děláš?
Max: Ehm, Liz.
Liz: (Zvyšuje hlas) Co to k čertu děláš?
Max: (Rozpačitě) Nic. Nic.
Liz: Nic. To ti teda nevěřím. Kolikrát jsem už pro tebe riskovala a teď tady stojíš a zjevně 
flirtuješ s touhle ženskou, která je zjevně - - (Bezostyšně civí na Delores) No, určitě je dvakrát 
tak stará jak ty.
Max: Liz, uklidni se.
Liz: Uklidnit se!
Delores Browningová: (Obrací se k odchodu) Radši půjdu. 
Max: Omlouvám se.
Liz: Panebože! Ty se omlouváš téhle děvce?
Delores Browningová: (Vrací se) Co jste to řekla?
Max: Liz, prostě odejdeme a zapomeneme na to.
Liz: Zapomenout. Ty si myslíš, že to je odpověď na všechno, co, Maxi? Na všechno 
zapomenout, všechno ignorovat.

{Objeví se dva členové ochranky.}

První člen ochranky: S dovolením, slečno. Mohla byste jít, prosím, se mnou? 
Liz: Mohl byste na mě, prosím, nesahat? Poslouchejte, on tohle prostě dělává, jasný? Vy 
nejste vůbec výjimečná. On tohle dělává každé. Jste jenom trochu moc zoufalá na to, abyste si 
uvědomila, co se tady děje!
Max: Liz, přestala bys už laskavě?
Liz: Proč?!
Delores Browningová: Mladá dámo, myslím, že nemáte vůbec představu, s kým mluvíte.
Liz: Tak já nemám představu? Ha!

{Liz chrstne Delores do obličeje šampaňské.}

Delores Browningová: Ó!
Max: (Ke členům ochranky, kteří chtějí chytit Liz) Nedotýkejte se jí!

{Max odstrčí člena ochranky, který narazí do vystaveného diamantu. Diamant padá, Max 
udělá salto a chytí ho. Mezitím se spustí alarm.}

Max: (K Delores, dává jí diamant) Myslím, že je to vaše. Omlouvám se.
Liz: (K Maxovi) Odveď mě odsud.
Max: Liz - -
Liz: Zase jsi mě ponížil. Teď mě odsud odveď. (Odcházejí pryč z večírku) Máš ho?
Max: Samozřejmě že ho mám. (Ukazuje Liz diamant) Zvládli jsme to.

{Retrospektivní záběr na Maxe, který poté, co udělal salto a chytil padající diamant, strčil 
pravý diamant do kapsy a nahradil ho falešným.}

Liz: Byl jsi skvělý.
Max: Ne, ty jsi byla skvělá.

{U Parkerových doma. Max a Liz hovoří o tom, co právě prožili, a vášnivě se objímají a 
líbají.}

Liz: To bylo tak osvěžující!
Max: Já vím.
Liz: Víš, už jenom to, že jsme to dokázali. Všechno. Připadá mi, jako kdyby teď bylo všechno 
možné. A jak jsem vylila ten šampus na tu ženskou, to bylo tak vzrušující! Podívej, Maxi, já 
vím, že to, co jsme udělali, bylo úplně… úplně špatné a ilegální, ale strašně se mi to líbilo. 
Víš to? Napadlo by tě vůbec někdy něco takového? Ale teď, když máme ten diamant, musíme 
najít tu vesmírnou loď, je to tak?
Max: No, zrovna teď ne.
Liz: Dobře. 

{Liz se chichotá, když se ozve hlas pana Parkera, který stojí na schodišti.}

Pan Parker: Liz! Jsou dvě ráno. Kde jsi k čertu byla?

{Max a Liz se na sebe provinile podívají.}

Pan Parker: Běž nahoru. (Liz odchází po schodech nahoru) Kde jsi byla?
Liz: Nikde.
Pan Parker: A co to máš na sobě?
Liz: Oblečení.

{Pan Parker se varovně zadívá na Maxe.}

{Současnost. Parkerovi se s právníkem McGregorem, státním žalobcem, baví na ulici, když 
přichází pan Evans.}

McGregor: Takhle to tady prostě chodí. Bude v pořádku.
Pan Evans: Nancy, Jeffe, zdravím vás. Pane McGregore.
McGregor: Rád se s vámi zase setkávám, pane Evansi.
Pan Parker: Pan McGregor nás právě seznamoval se salinským soudním systémem.
Pan Evans: To je velkorysé.

{McGregor a pan Evans si vymění kosý pohled.}

McGregor: No, rád jsem se s vámi seznámil, Nancy a Jeffe. Jste dobří lidé a vaše dcera si 
zaslouží to nejlepší zacházení.

{McGregor odchází.}

Pan Evans: Čeho se to týkalo? Víte přece, že se snaží  dostat naše děti do vězení.
Paní Parkerová: Pan McGregor si prostě myslí, že by bylo lepší, kdybychom přiznali vinu.
Pan Evans: No, pro něj by to bylo lepší. Je to státní žalobce. Je v jeho zájmu, abychom 
přiznali vinu.
Pan Parker: Ale řekl, že pokud nepřiznáme vinu, možná to vyprovokuje soudce k tomu, aby 
předal náš případ kriminálnímu soudu.
Pan Evans: Jeffe, jestliže se přiznáme ke spáchání těžkého zločinu, potom se náš případ 
dostane ke kriminálnímu soudu naprosto určitě. To nemůžeme riskovat. Věř mi, vím, co 
dělám.
Paní Parkerová: To není osobní, Phile, ale ty jsi obchodní právník a tohle není přesně tvůj 
obor.
Pan Evans: Nancy, Jeffe, ten chlapík, se kterým jste se bavili, chce, abychom přiznali vinu, a 
udělá a řekne cokoli, aby dosáhl svého. Pokud přiznáme vinu, zaručuji vám, že náš případ 
půjde ke kriminálnímu soudu. Podívejte, naše děti jsou v tom společně. Všichni jsme v tom 
společně. Věřte mi, že dělám pro vaši dceru to nejlepší.

{Parkerovi vypadají rozpačitě a zmateně.}

{Probíhá jednání u soudu.}

Soudce: (K Maxovi a Liz) Rozumíte obviněním, která jsou proti vám vznesena?
Max a Liz: Ano, Ctihodnosti.
Soudce: Cítíte se vinni?
Max: Nevinen.
Liz: Nevinná.
Soudce: Dobrá, můžete se posadit. (Max a Liz se posadí) Pánové McGregore a… Evansi, 
prošel jsem si materiály, které jste předložili - -
Pan Evans: Ctihodnosti, ještě předtím, než rozhodnete, chtěl bych předložit doplňující 
materiál, který je pro náš případ významný.
Soudce: Dobrá, podívám se na to, pane Evansi.
Pan Evans: Děkuji. (Předkládá materiály a zatímco hovoří, soudce do nich nahlíží) Jsou zde 
čtyři soudní rozhodnutí státního soudu v Utahu, která zakazují předkládat vzorky DNA 
z vlasových váčků jako důkaz. Ctihodnosti, pokud přihlédneme k tomu, že jediným důkazem 
v tomto případu je několik vlasů a že ani jeden z obviněných, kteří jsou oba vynikající 
studenti a občané našeho města, nemá předchozí policejní záznam, navrhuji, abychom tento 
případ uzavřeli.
Soudce: Dobrá. Děkuji, pane Evansi. Uvážím to. Max Evans. (Max povstane) Rozhodnutím 
tohoto soudu jste propuštěn do péče svých rodičů a můžete se vrátit do Nového Mexika, 
pokud odpřísáhnete, že se nepřekročíte hranice státu Utah před svými jednadvacátými 
narozeninami. Souhlasíte s tím, pane Evansi?
Max: Ano, Ctihodnosti.
Soudce: Dobrá. Posaďte se. (Max se posadí) Elizabeth Parkerová. (Liz povstane) Vaše výška 
a hlas se shodují s popisem osoby, která držela zbraň. Ozbrojená loupež je jedním z deseti 
nejhorších zločinů v Utahu. Proto jsem rozhodl váš případ předat kriminálnímu soudu.
Pan Evans: (Zděšeně) Ale, Ctihodnosti, žádná zbraň nebyla nalezena. Jediný, kdo se o zbrani 
zmínil, byl ten prodavač, jehož hodnověrnost - -
Soudce: Už jsem rozhodl, pane Evansi. Případ bude nadále posuzovat jiný soud.
Paní Parkerová: (Křičí) Panebože! To nemůžete udělat!
Pan Evans: Vaše Ctihodnosti, jediným přestupkem v minulosti téhle dívky bylo špatné 
přecházení. Patří k nejlepším studentům na střední škole v Roswellu.
Soudce: Ale pane zástupce, my nejsme v Roswellu. Slyšení je u konce.

{Soudce vstává a odchází.}

Paní Parkerová: (Objímá Liz) Panebože, ne! Nemůžete ji odvést! Nemůžete - - ne!
Pan Evans: To bude v pořádku. Liz - - Liz, promluvíme si, ano?

{Liz je odvedena do vězení, Max se za ní zlomeně dívá.}

{O něco později v budově soudu. V návštěvní místnosti hovoří Liz a její rodiče s právníkem.}

Právník: Liz, prošel jsem si váš případ s vašimi rodiči a jako váš zástupce vám radím, 
abychom uzavřeli dohodu.
Liz: Jakou dohodu?
Právník: Jste hodná dcera, Liz. Vzorná studentka. Jste členkou mnoha klubů, věnujete se 
různým aktivitám. Možná jste se dostala do špatné společnosti, seznámila se s problémovým 
člověkem. Možná vás Max do toho zatáhl.
Liz: Chcete, abych Maxe zradila?
Právník: On zradil vás, když vás přinutil, abyste si vzala tu zbraň.
Liz: Jsme v tom společně.
Paní Parkerová: Už ne. Zlato, mohla bys jít do vězení i na dvacet let.
Právník: Promluvme si o té zbrani. Max vás přemluvil, abyste si ji vzala? Jak to všechno 
začalo?

{Zpět v minulosti. Max a Liz jsou spolu za městem, Max ukazuje Liz, jak držet zbraň.}

Liz: Na co potřebujeme tohle?
Max: Pojedeme na výlet.
Liz: Kam?
Max: Zjistil jsem v ufologickém muzeu, že existuje pět vládních skladovacích prostor 
dostatečně velkých na to, aby tam mohla být vesmírná loď. (Liz zkusmo zamíří) V jednom 
z nich to musí být.

{Max a Liz dojíždějí k obchodu.}

Liz: To nevypadá jako vládní budova, že ne?
Max: Pojďme se na to podívat.

{Max a Liz jsou uvnitř obchodu, Liz předstírá, že si zkouší baseballovou čepici, zatímco Max 
se vytratí do zadních prostor. Zjistí, že jsou na správném místě, a kývne na Liz.}

{Max a Liz znovu probírají za městem svůj plán.}

Max: Neboj se, nebude nabitá.
Liz: Když vejdeme dovnitř se zbraní, je to zločin. Proč prostě nemůžeme toho prodavače 
nějak zabavit?
Max: Nemáme dost času. Potřebuju aspoň pět minut, abych se dostal dolů a podíval se, jestli 
tam ta loď je a jestli funguje.
Liz: A co když bude fungovat? To odletíš na Antar a co pak? Co když se už nikdy nevrátíš?
Max: Vrátím. A stejně ještě nikam neodlétám. Nejdřív musím zjistit, jestli vůbec taková 
možnost existuje. A musím taky zjistit, jak se ta loď řídí.
Liz: Nesmíme se nechat chytit.
Max: Nenecháme.

{Současnost. Přichází Max v převleku za policistu a otevírá Lizinu celu.}

Max: Pojď.
Liz: Co tím myslíš?
Max: Pojďme odsud pryč.
Liz: Maxi, a co potom? To budeme až do konce života utíkat? Už se nikdy nebudeme moct 
vrátit domů.
Max: Nebude to tak strašné, jak to vypadá.
Liz: Ne, Maxi, promiň, ale to je na mě moc. Nejsem připravená vzdát se svého domova a 
rodiny.
Max: Přál bych si, abychom si mohli vyměnit místo.
Liz: Ne. Ne, ne, ne, Maxi. Já nechci. Ty jsi volný. Přijeli jsme sem proto, že tvůj syn má 
problémy. Teď se musíš vrátit a udělat to, kvůli čemu jsme přijeli sem. Však víš, musíš zjistit, 
jestli ta loď funguje. No tak. Nechci, aby to všechno bylo nadarmo.

{Max a Liz se vášnivě políbí.}

{V hotelovém pokoji. Maria spí, Michael sleduje televizi, když se ozve zaklepání na dveře. 
Michael jde otevřít, vstoupí Max.}

Max: Jak to jde?
Michael: Maria brečela kvůli Liz celou noc. Kromě toho to jde skvěle.
Max: Potřebuju ten diamant.
Michael: Maxi, už jsem ti řekl, že mě ten chlápek pěkně vyděsil. Někdo chce, abychom se od 
toho všeho drželi zpátky. A víš co? Přesvědčil mě.
Max: Budu dávat pozor. Michaeli, můj syn má problémy. Prostě mi dej ten - - dej mi ten 
diamant. Já bych to pro tebe taky udělal.
Michael: Ale řekni Isabel, že jsi sem přišel a sám ho našel.

{Michael vytáhne zpod pohovky diamant a dá ho Maxovi, vtom se probudí Maria.}
 
Max: Ahoj.
Maria: (K Maxovi, nevraživě) Jak jsi mohl Liz přimět, aby si vzala tu zbraň?

{Max beze slova vyjde z pokoje, na chodbě narazí na Isabel, která právě zavírá dveře 
protějšího pokoje, kde na několik vteřin spatříme oblékajícího se Jesseho. Isabel rychle dveře 
zavře.}

Max: Ahoj. Není tvůj pokoj dole?
Isabel: To je. Jen jsem byla na chvíli u Marii.
Max: U Marii? Ty jsi byla na chvíli u Marii?
Isabel: Kam jdeš?
Max: Mám v autě věci.
Isabel: Fajn. Dobrou noc.
Max: Jo, dobrou.

{Isabel odchází, Max vypadá zmateně. Vychází ven z hotelu a nasedá do svého auta, když se 
objeví agent Burns.}

Agent Burns: Omlouvám se, Maxi. Musím - - prosím. Agent Burns, FBI. Tak proč zrovna ten 
obchod?
Max: Můj případ byl uzavřen.
Agent Burns: Tomu uvěřil možná tak šerif. Dejme tomu, že věřím tomu, že jsi jenom 
neschopný zlodějíček. Ale jestli jsi byl v tom obchodě kvůli něčemu jinému, budu tě muset 
varovat. Jestli toho nenecháš, ty a ta tvoje přítelkyně už nebudete párek veselých mladistvých 
delikventů.

{Burns odchází.}

{Max přijíždí k obchodu, překračuje policejní pásku, svou sílou otvírá dveře a jde dolů do 
podzemních skladovacích prostor, přičemž mu v hlavě zní to, co již bylo v minulosti řečeno.}

Max: Musím se spojit se svým synem. Má problémy. Prostě mi dej ten diamant.
Isabel: Myslela jsem, že jsme se dohodli, že necháme plavat ten druhý svět a budeme žít tady.
Max: To bylo předtím, než se můj syn pokusil mě kontaktovat.
Liz: Chci to udělat spolu s tebou, Maxi.
Max: Proč?
Liz: Protože kdybych já ztratila dítě, chtěla bych, abys mi pomohl ho najít.
Max: Nemohl bych vydržet sám se sebou, kdyby se ti něco stalo.
Liz: No tak. Přijeli jsme sem proto, že tvůj syn má problémy. Vrať se zpátky a udělej to, kvůli 
čemu jsme přijeli sem.

{Max je v suterénu pod obchodem, ale vesmírná loď je pryč, Max ohromeně zírá na místo, 
kde předtím byla. Na zemi zůstala vlhká skvrna, kterou si Max zkoumavě prohlíží, když náhle 
uslyší hlas svého otce.}

Pan Evans: O co tady k čertu jde, Maxi?
Max: Tys mě sem sledoval?
Pan Evans: Ano. Ano, sledoval jsem tě sem. Už nevěřím, že mi říkáš pravdu. Myslel jsem, že 
jsou v tom drogy. Ale tohle je něco jiného. Co jsi tady dole hledal, Maxi? Co tady má být?
Max: Kdybych ti to řekl, ty a máma byste byli v nebezpečí.
Pan Evans: (Ukazuje na skvrnu, ale Max mu zadrží ruku) A co je tohle?
Max: Tati, nesahej na to. Může to být jedovaté.
Pan Evans: Co by dělala jedovatá chemikálie v suterénu nějakého obchodu?
Max: Prostě na to nesahej, tati.
Pan Evans: Jestli je to to, co si myslíš, možná to pomůže Liz.
Max: O čem to mluvíš? Jak?

{Na silnici čekají u auta pan Evans s Maxem, přijíždí agent Burns.}

Agent Burns: Těší mě, pane Evansi. (Ukáže svůj odznak) Agent Burns, FBI. 
Pan Evans: Můžete mi říct, proč se FBI tak zajímá o dva nezletilce, kteří vyloupili nějaký 
obchod?
Agent Burns: Vlastně se o ně nezajímáme. Otestovali jsme jedovatou chemikálii, kterou jste 
předali šerifovi, a ukázalo se, že je to prací prostředek.
Max: Vážně? My jsme udělali vlastní testy a ukázalo se, že je to tetryl.
Max: Jsem si jistý, že v mediálních prostředcích by se našla spousta lidí, které by zajímalo, 
jak je možné, že se tak nebezpečná chemikálie nachází v suterénu pod obchodem. 
Pan Evans: A ještě víc by je to zajímalo, kdyby zjistili, že ten suterén patří vládě.
Agent Burns: (Sundá si sluneční brýle) Vy dva máte štěstí, že vás odsud nechám odejít živé. 
Teď mi dejte tu láhev. Nikdy jste tady nebyli. Nikdy jste pod tím obchodem nic neviděli. 
Nikdy jste tam nenašli žádnou chemikálii.
Pan Evans: Bude dost obtížné na to zapomenout, pokud to děvče zůstane ve vězení, agente 
Burnsi.

{Zpátky ve vězení, Parkerovi si přicházejí pro Liz.}

Pan Parker: (K dozorci) Dáte nám minutku?
Liz: Co se děje?
Paní Parkerová: Obvinění bylo staženo.
Liz: Co?
Paní Parkerová: Maxův otec zjistil, že zatčení bylo provedeno nesprávným způsobem, takže 
byl případ uzavřen.
Liz: (Objímá své rodiče) Bože, mami. Panebože.
Pan Parker: Liz, než odejdeme, chci ti něco říct.
Liz: Co?
Pak Parker: Já a máma ti zakazujeme, aby ses nadále stýkala s Maxem. V naší restauraci už 
není vítaný. Nepůjdeš s ním na žádnou schůzku ani na žádný večírek. Jestli ho potkáš ve 
škole, prostě se budeš dívat na druhou stranu. Myslíme to s tebou dobře.

{Před budovou vězení se Evansovi připravují na odjezd, pan Evans hovoří s Maxem.}

Pan Evans: Maxi… v pokladně bylo přes 200 dolarů. Neudělali jste to kvůli penězům. Nikdy 
jsem si ani nemyslel, že jste to udělali z nějaké mladistvé nerozvážnosti. Udělali jste to proto, 
abyste se dostali tam dolů. Chci, abys mi řekl proč.
Max: Já ti nemůžu říct pravdu. Nechtěj po mně, abych ti lhal.
Pan Evans: Je mi líto, Maxi. Mlčení není přijatelné vysvětlení. A lež taky ne, ne po tom, co 
jsme teď spolu prožili. Ne. Ne pod mou střechou.
Max: Já to respektuju. Chci ti jen poděkovat za to, že jsi pomohl Liz. Vždycky si toho budu 
vážit. Přijdu si domů sbalit věci. Sbohem, tati.

{Max odchází ke svému autu, sledován ohromeným panem Evansem. Max se dívá, jak Liz 
vychází se svými rodiči z vězení, jde k autu, nasedá a odjíždí. Po chvíli odjíždějí i Evansovi. 
Max nastupuje do svého auta a odjíždí také. Závěrečná scéna ho zachycuje, jak leží na 
předních sedadlech ve svém autě a dívá se na hvězdy.}