================================ .: Roswell: Portál Fanoušků :. - http://www.roswell-serial.cz - ================================ ::ROSWELL CHRISTMAS CAROL:: ::VÁNOČNÍ KOLEDA:: ================================ Přepis: Veronika ================================ Na tržišti MUŽ: Skoč ještě pro jmelí, hm? MICHAEL: Maxi, můžeš si vybrat? Je mi zima MAX: Jen mě nehoň. Vánoční stromek musí mít určité parametry MICHAEL: Parametry? MAX: Výšku, obvod, barvu, hustotu jehličí…koukni na nákres. Víš jak to Isabel bere vážně. MICHAEL: Vánoční teror. Lidi, co ti nutěj dokonalý Vánoce jsou nejhorší. Nesmíš je v tom podporovat. Musíš se těm vánočním teroristům vzepřít. Dělej, musím do železářství. . Potřebuju koupit pro Mariu dárek. MAX: To jí chceš koupit sadu klíčů? MICHAEL: Já nevim, už mi z toho hrabe. S tim dárkem mě otravuje přinejmenším měsíc, má to bejt něco symbolickýho. MAX: Tak to by ses měl železářství zdaleka vyhnout. Auto srazí muže, který se snažil odstrčit svojí dceru ze silnice HOLČIČKA: Tatiii…tati… MICHAEL: Maxwelli… OSOBA1: Zavolejte záchranku. OSOBA2: Ještě dýchá. MICHAEL: …Jdeme. OSOBA1: Radši s ním nehýbejte. U Evansů doma PANÍ EVANSOVÁ: Bože můj, to je tak hrozné. PAN EVANS: Tragédie. PANÍ EVANSOVÁ: Obětoval svůj život, aby zachránil dcerku. Je opravdický hrdina. PAN EVANS: Kde je naše teroristka? MAX: Kontroluje, jestli na domě svítí všechny žárovičky… ISABEL: Maxi? Tohle je ten nejhnusnější vánoční stromeček, jakej jsem kdy viděla. Tys nekoukal na náčrtek? MAX: Ráno jsem neměl čas a teď měli jen tenhle. ISABEL: Skvělý. Dám ti jenom jediný úkol a ani ten neuděláš pořádně. MAX: Měl jsem práci. ISABEL: Jo. Kdybys mi to řekl, mohla jsem tam skočit mezi rozdáváním polívky pro bezdomovce a večeří v domově důchodců. PANÍ EVANSOVÁ: Isabel, víš, že ta nešťastná rodina bydlí jen kousek od nás? ISABEL: Je to hrozný. Uvažujeme, že bychom za ně zorganizovali pobožnost. PAN EVANS: Prima. To je výborný nápad. A co ty svíčky? ISABEL: Napočítala jsem na domě nejmíň sedmnáct prasklých žároviček a pár jich tam už začalo skomírat, takže by je bylo potřeba taky pořádně zkontrolovat. Člověk musí dávat pozor, jak jedna nebo dvě odejdou… Maxi? On tam snad zkameněl. Člověk mu nemůže svěřit ani jeden pitomej úkol, aby to nezvoral. Max stojí opodál a kouká do zdi. MAX: Mrzí mě to. MUŽ: Pročs mě nechal umřít? CREDITS V Crashdown Café MICHAEL: Musím s tebou mluvit. MARIA: No, poslouchám. MICHAEL: Za tři dny jsou Vánoce a já každej den dělám. MARIA: A?? MICHAEL: Tak si říkám, jestli je nutný dávat si dárky přímo ten den. MARIA: Potřebuješ víc času? MICHAEL: Kdyby to nevadilo o pár dní později. Co se tak domluvit na seduma osma dvacátýho? MARIA: Jo, klidně. A co takhle druhý týden v lednu? Vždyť Vánoce jsou dny jako každý jiný. Proč se vlastně slaví? Á, už vím, narodil se spasitel. O nic nejde. MICHAEL: Souhlasíš? MARIA: Buď mi dáš dárek pětadvacátýho, nebo se s tebou přestanu bavit. U Brodyho Davise MARIA: Haló? Brody? BRODY: Mario, ahoj. MARIA: Musím ti říct, co si zas vymyslel Michael Guerin. Za prvé, zjevně mi nehodlá koupit žádnej dárek a teď se pokusil… BRODY: Mario… MARIA: Promiň. BRODY: Nezlob se. Teď není vhodná chvíle. MARIA: A…aha. Dobře. BRODY: Víš já teď musím na několik dní odjet a…nemusíš mi nosit oběd. MARIA: Fajn. Nestalo se doufám nic. BRODY: Ne, ne. Neboj. MARIA: Jo, jasně.Hezký svátky. BRODY: Jo…hezký svátky… U Valentiho doma, Kyle a Jim koukají na televizi JIM: Dopředu, běž, běž…ne! Co to tam předvádí?? KYLE: Ááá…Jeho mysl a tělo nejsou v souladu. JIM: Aaah… KYLE: Když nejsou srdce a mysl v souladu, tělo nemůže řádně fungovat. Co? JIM: Už jsem se lekl, že ti začínám rozumět. KYLE: Chtěl jsem tim říct, že když si nedokáže představit, jak se dostat k bráně, tak jim to nemůže nandat. TESS: Tam je pěknej blázinec. Všechny krámy jsou přecpaný zoufalcema, který sháněj ten nejlepší dárek. A ulice jsou k prasknutí plný těch zpívajících fanatiků. A tisíce šílenců má na střeše auta přivázanej vánoční stromeček. KYLE A JIM: Jóóó! TESS: Koukám, že vy dva si s nějakým stromkem neděláte hlavu. KYLE: Máme jeden umělý v garáži. TESS: Aha, tak to jo, to…není potřeba spěchat se zdobením. JIM: My ho vlastně už pár let ani nebereme dovnitř. KYLE: Tam je mu dobře, suším na něm ponožky. JIM: Ještě jeden. Ještě jeden, snažte se, jeden, jeden, představ si to, ooo… TESS: Jó, a pokud jde o večeři, doufám že neplánujete nějakou hloupou… JIM: Chodíme do hospody na krocana. JIM: Osum babek a sníš všechno co chceš. TESS: Prima. Víte, já Vánoce vlastně taky moc neslavím. JIM: Fajn. KYLE: Jo, jo, jo jo joooo!! V drogerii ISABEL: To je kartáček. MICHAEL: Elektrickej kartáček. Praktickej. ISABEL: Praktickej. Takže dárek už máš a tohle je doplňek? MICHAEL: Ne - hlavní dárek. Dala mi cenovej limit. Jestli ho překročim, tak mi to spočítá. ISABEL: Já myslim, že Maria by ti odpustila, kdybys ten limit překročil. Spočítaný bys to měl, kdybys dal holce kterou máš rád k Vánocům kartáček. To jí radši nekupuj vůbec nic. MICHAEL: To jsem zkusil loni a nepochopila to. ISABEL: Loni jste měli první společný Vánoce a tys jí nic nedal? MICHAEL: Mě to nic neříká, tak proč mám kvůli tomu šílet. Stejně je to trik, jak z lidí tahat prachy za nepotřebný krámy. ISABEL: To jí můžeš napsat na přání, který jí dáš s přípravkem o péči o chrup. MICHAEL: Co jí mám dát? ISABEL. Víš co, Běž domů. Vzpomeň si co jste spolu zažili a co pro tebe znamená. Pak se snaž vymyslet dárek. Správný vánoční dárek má být osobní, promyšlený, jaký si sama nekoupí. Teď už musím jít. Mám zkoušku na ten živý obraz, večeři v důchoďáku a zabalit asi tisíc dárků a koupit nový stromek. MICHAEL: Hail vánoční nácku. ISABEL. Co říkáš? MICHAEL: Ale nic. ISABEL. Tak čau. Na zahradě rodiny muže, který straší Maxe MUŽ: Co tady děláš? MAX: Chci vědět, jak na tom jsou MUŽ: Dost mizerně. MAX: Kdybych se včera večer prozradil, ohrozil bych tím i ostatní. MUŽ: Ale Liz Parkerovou jsi klidně zachraňoval. MAX: Jak o tom víte? MUŽ: Protože vím všechno na co myslíš a co cítíš. Vidím do tebe. MAX: Budu se o ty děti starat, slibuju vám to. MUŽ: Jak dlouho Maxi? MAX: Než to přebolí. MUŽ: Tohle nikdy nepřebolí, copak to nechápeš, Maxi? Včera přišli o tátu… V Crashdown Café MAX: Víš jak jsme říkali, že se pokusíme být kamarádi? LIZ: Jo. MAX: Potřebuju přítele. LIZ: Aha…tak pojď dovnitř. Před domem Davisových DÍVKA: Takže ještě poslední dům. Malá holčička s rakovinou. (Začnou zpívat) SYDNEY: Tati! Na terase domu Parkerových MAX: Byli tam lidi. Spousta lidí a všichni se dívali a já…já…to mohl udělat. A neudělal. LIZ: Maxi, poslouchej mě. Ty si v žádném případě nemůžeš dávat vinu za jeho smrt. MAX: Obětoval život. A já ho tam nechal umřít. LIZ: Kdybys ho zachránil, mohl bys prozradit Majkla, Isabel a Tess. MUŽ: To je přikrášlená verze, Maxi. Řekni jí, na co jsi skutečně myslel. MAX: Jenže já nemyslel na Majkla, Isabel a Tess. Myslel jsem na to, co se mnou tenkrát dělal Pierce. Nezachránil jsem ho, protože jsem chránil sám sebe. Proč jsem nevyměnil svůj život za jeho? LIZ: Ne Maxi, takhle se nesmíš trápit. MUŽ: (zpívá) Ó milost boží, jenž seslal pán… MAX: On mě straší. LIZ: Jak to myslíš? MAX: Chodí za mnou, vidím ho. LIZ: Ty ho opravdu vidíš? MAX: Musím něco udělat. LIZ: Maxi…Maxi? Maxi, o čem to mluvíš? MAX: Já nevím. MUŽ: Tak snadno se mě nezbavíš. Já nemám kam jít. Musíš nastolit rovnováhu. LIZ: Maxi… MAX: Musím nastolit klid. Před domem Brodyho BRODY: Mario… MARIA: Ahoj. BRODY: Co tady děláš? MARIA: Ani nevím, prostě…tady jsem. BRODY: Chceš se zeptat na Sydney? MARIA: Jo. BRODY: Je to má dcera. MARIA: Je moc hezká. BRODY: To je. Na pár dní jsem si ji vzal k sobě.Víš, na Vánoce. MARIA: Ona má…é… BRODY: Rakovinu. Jo. Zasáhlo to kostní dřeň. Nedá se léčit. MARIA: To je hrozný. BRODY: Já vim, že jsem se o tom nezmínil, když jsme se tuhle bavili. Já totiž… Mluvit o tom je dost těžké. MARIA: Kdybys cokoliv potřeboval…cokoliv, jsem tu. BRODY: Děkuju. Včera jsi udělala už dost. Máš moc hezký hlas. SYDNEY: Tati, nemůžu si nasadit korunku. A kdo jsi ty? MARIA: Já jsem Maria. A ty jsi Sydney? SYDNEY: Ano. MARIA: Aha. To jsi…ty šaty jsi dostala od Ježíška? BRODY: Sydney bude odpoledne vystupovat v tom živém obraze, viď zlato. No jo, kapku velké. Tak ukaž, to je ono, krásný. U Michaela doma MICHAEL: Nárazník. ISABEL: Jo, to vidím. MICHAEL: Pro Mariu. ISABEL: Jak tě po tom, co jsem ti řekla napadlo tohle? MICHAEL: Splňuje to tvoje kritéria. Je osobní, protože osobně vim, jak je naprdnutá za to, že jsme jí zrychtovali auto. Je promyšlenej, protože jsem pro něj musel až na šroťák a sama by si ho nekoupila, to je jasný, protože její nárazník jí visí na drátku už půl roku. ISABEL: Podívej Majkle, uděláme to takhle. Vyškrtnu si z kalendáře tu psí přehlídku a vezmu tě na nákup a něco s tím uděláme. MICHAEL: Kvůli jednomu dárku nebudu šílet. Tohle stačí. Nechci všem lézt na nervy. ISABEL: Co chceš říct? Že vyšiluju a všem kolem lezu na nervy? MICHAEL: To neříkám. ISABEL: Koukej,chci toho tak moc, bejt jeden jedinej den v roce jako jeden normální člověk, kterej si chce užít hezký Vánoce? MICHAEL: Nein, meine führe. ISABEL: Co? MICHAEL: Co? ISABEL: Jo, odložím si tu pár dárků, jdu ještě něco koupit. MICHAEL: Nech je na stole. ISABEL: Tak zatím. V obchodě JIM: Kotlety, kdyby se v neděli protáhnul zápas a my nestihli restauraci. Chytej, chytej, chytej… AMY: Bože, Jime. JIM: Amy DeLucová. Hezké svátky. AMY: Hezké svátky. Óóó, hezké svátky, Kyle. KYLE: Vám taky paní DeLucová. AMY: Božíčku, tohle bude ta slavná Tess. Moje Maria mi o tobě vyprávěla. TESS: Já všechno popírám. AMY: To je jako ve vánoční pohádce, Jime. Tomuhle děvčeti jsi poskytnul domov… JIM: Ale o nic nejde. AMY: Ale prosímtě, právě o tomhle jsou Vánoce, zkrátka otevřít srdce a vytvořit rodinu. JIM: Je to jenom na přechodnou dobu. AMY: Ale to nevadí, prosím tě. Pro vás pro všechny to musí být zvláštní Vánoce, máte nového člena rodiny. JIM: Ano, máš pravdu. AMY: To si myslím. Náš chudák stromeček se už sice prohýbá, ale vánočních ozdob není nikdy dostatek, že mám pravdu? TESS: No právě naše řeč. AMY: A pamatuj Jime, kdyby ses chtěl zastavit, vždycky na tebe zbyde náš skvělý vánoční dortík. JIM: Děkuju, Amy. AMY: No tak…měj se. Na vánoční besídce ISABEL:Takhle, mládeži, výborně. A nezapomeňte na úsměv, ano, úsměv, jasný? MARIA: No těbůh. Celej den jsem brečela. LIZ: Mario… MARIA: Liz, už jsem se rozhodla. Já chci pomoct Brodymu a Sydney. LIZ: Jo, to víš, že jo. V restauraci jim můžeme udělat balíčky, aby se nemuseli starat o jídlo. MARIA: Ne. Ne, já budu s nima. LIZ: Co mi to vykládáš? MARIA: Brody je tak hodnej člověk, doopravdy. A se Sydney jsme si povídali jenom chviličku, ale hned jsme si rozuměli. Potřebuje mámu. LIZ: Ne, počkej, Mario, neblázni. MARIA: Já už to nevydržím, Liz. Trhá mi to srdce, musím něco udělat. LIZ: Ne. Je ti 17, chodíš ještě na gympl, Brody – ne. MARIA: Moje máma se vdávala v sedmnácti. Jasně, máš pravdu, ona není nejlepší příklad proč se vdávat mladá. LIZ: Mario. Nemůžeš se přece k někomu vnutit jako matka. A to se jako z ničeho nic nastěhuješ k Brodymu? A Brody ti něco naznačoval? Bavila ses s ním o tom? Jak jsi na to přišla? MARIA: Líbí se mu prý můj hlas…bože co mě to napadlo? Že bych si vzala Brodyho? Já jsem blázen. LIZ: Ne, nejsi blázen, jenom tě hrozně trápí, že s tím nemůžeš nic dělat, protože máš dobré srdce. Ale nejlepší ze všeho by bylo, kdybys je teď nechala být. Mají strašně málo času. Měli by si ho spolu ještě užít. MARIA: Vždyť je to hrozný. Jsou Vánoce. Vánoce mají být šťastný. Mají se dít zázraky. ISABEL: (na pódiu) Všechny vás vítám na letošní vánoční besídce. Já jsem Isabel Evansová. Někteří mě znáte jako režisérku besídky, jiní jako tu, co rozdává jídlo chudým. A další mě možná znáte z vánočních akcí v domově důchodců. Pro někoho jsem vánoční teroristka. No to by stačilo. Teď se podívejte na nejkrásnější děti v Americe. Vítám vás na třiadvacátém ročníku vánočních slavností. Liz jde za Maxem a něco mu šeptá do ucha. Záběry Brodyho a Sydney. MUŽ: (k Maxovi) Co máme za lubem? U Evansů doma MICHAEL: Když jí uzdravíš, uděláš jí stříbrnej otisk. Nezvratnej důkaz toho, že tu jsou mimozemšťani. MAX: Nasedo zničil záznamy zvláštní jenotky. Je možné, že o nás vůbec nikdo neví, ani o tom otisku. Já vím, že to co po vás chci, je blbý. Proti tomu, co chci udělat, hovoří milion důvodů. Pro jen jeden. Chci to. Nevysvětlím to. ISABEL: Všechno, co jsme za ten rok zažili, nás připravilo o hodně. Všechny ty události si vybrali svou daň na naší lidskosti. Když myslíš, že to musíš udělat, jsem s tebou. TESS: Jestli o to tolik stojíš, tak pro to máš pádný důvod. Jsem taky s tebou. MICHAEL: Koukám, že vypadávám ze hry. MAX: Majkle… MICHAEL: Nejsme tady bezdůvodně. Myslíš si, že jsem sobec, když nechci riskovat všechno, co máme, jen aby tvoje dušička měla o Vánocích pokoj. Je to 3:1. Přehlasovali jste mě. MAX: Majkle… MICHAEL: Než jsi sem přišel, byl jsi rozhodnutej. Jasně jsem to na tobě poznal. Tak jdi udělat, co sis vzal do hlavy. A hlavně to nepodělej. U Valentiho doma TESS: Myslím, že už je všechno hotový. Kyle, můžeš přinýst ještě dvě židle? byla jsem v garáži, ale nenašla jsem je tam. KYLE: Protože tam nejsou. TESS: Jak to myslíš? KYLE: Že už nemáme…jiný židle. TESS: To máte jenom dvě židle?A…nepřipadá ti to trochu nezvyklý? JIM: My jsme jich měli víc, ale během let se asi nějak poztrácely. TESS: Takže vám vůbec nevadí, že v celým domě máte jenom dvě židle? JIM: Stejně jíme u televize. KYLE: Do tý se nikdy netrefí. No tak, soustřeď se, troubo!! JIM: Nemá žádnou šanci. TESS: Vařím už asi dvacet hodin. Vy dva se tady válíte na gauči jako dvě vydržený velryby a vůbec si nevšímáte, že tady taky bydlím. Já jsem tady, haló, haló…Tak…když už tady bydlím, tak bych mohla mít aspoň tu blbou židli. JIM: Přines židli z pracovny. KYLE: To by šlo. TESS: A kde bude sedět Amy DeLucová? JIM: Amy DeLucová? A proč by Amy potřebovala židli? TESS: Protože jsem jí pozvala na večeři. JIM: Cože? TESS: No, myslela jsem, že když budeme mít hosta, budete muset vypnout tu blbou bednu a chovat se trochu civilizovaně. JIM: A kdy má přijít? Zvonek TESS: Myslím, že právě teď. JIM: Ne, nenenenene. To mi nemůžeš dělat. Ukliď tu trochu. Už nikdy nezvi nikoho na večeři, když mi o tom neřekneš. Krucinál. Bože. Amy… AMY: Ahoj Jime, ahoj vespolek. To je milý, že sis na mě vzpomněl. A ten tvůj vzkaz… JIM: Můj vzkaz? AMY: Taky se mi stýská. V domě Brodyho Max odemkne a vejde do prázdného pokoje MUŽ: Jdeš pozdě. Odvezli jí do špitálu. Schválně, co budeš dělat? U Michaela doma MAX: Její stav se zhoršuje. Je v nemocnici ve Phoenixu. MICHAEL: No a? MAX: Jedu tam. Bude to nebezpečnější. Radši ti to říkám. MICHAEL: Jedu s tebou. Abys nás nedostal do průšvihu. U Valentiho, všichni večeří AMY: Vážně s tím nepotřebuješ pomoct? TESS: Ne, díky. Jak dlouho se se šerifem znáte? JIM: Dlouho. AMY: Hodně dlouho. Ještě jsem nebyla plnoletá, viď Jime. KYLE: Vážně? AMY: Jo, vídali jsme se odjakživa, ale poprvé jsme se opravdu poznali, když mě málem přejel na motorce. JIM: A co jste to tam vlastně s Kurtem Preslerem dělali, že jste se váleli na… AMY: (dupne mu pod stolem na nohu) To sem teď netahej, to se ke sváteční večeři nehodí… Ale když jsem se s ním viděla podruhý, zatknul mě. TESS: Fakt, vy jste jí zatknul? KYLE: To jsou zapečený brambory? TESS: Se slaninou. Jak to máš rád. JIM: Zatknul jsem jí za to, že s bandou hipíků poskakovala před hromadou šutrů. AMY: Chránila jsem tenkrát památku amerických indiánů. JIM: Ale prosim tebe… AMY: A při třetím setkání mi zachránil život. KYLE: O tom jsem slyšel, nenechte se rušit. JIM: Nepotřebovalas zachránit. AMY: Jakpak by ne? Střecha byla v plamenech. JIM: Kdybys uměla trochu běhat, byla jsi už dávno pryč. KYLE: Nemám ti to pomoct nakrájet? TESS: Nemusíš. (přejede rukou nad krocanem a díky svým schopnostem ho během pár vteřin nakrájí) Dík. KYLE: Víš, tohleto je fakticky bezvadnej večer. TESS: No jo. Všimla jsem si totiž že mezi dvaadvacátým a čtyřiadvacátým se většinou nehraje fotbal. Tak jsem si řekla… KYLE: Jo. Takový štědrý večer jsme neměli ani nepamatuju. To víš, dva samotný chlapi, chyběl nám ten pravý vánoční duch. TESS: No, vidíš, ale teď mu moc nechybí. KYLE: Víš, že jsi mu dala perfektní dárek? No, nám oběma. TESS: Tohle je dárek i pro mě. AMY: Ooo, to je krása. V nemocnici před pokojem s dětmi MICHAEL: Jedno zaťukání znamená pozor. Dvě všechno v pořádku. A tři že jsme nahraný. MAX: Jo. Max vejde do pokoje MAX: Neboj se. SYDNEY: Kdo jsi? MAX: Já jsem sen. Hezky spi. Začne uzdravovat děti, pak se ozvou tři zaklepání SESTRA: Promiňte. Chci zkontrolovat pokoj. MICHAEL: Před chvílí tu někdo byl. HOLČIČKA: Ty jsi anděl? MAX: Neboj se, spi. Další tři zaklepání Michael vejde do pokoje a zamkne MICHAEL: Maxi… POLICIE: Otevřete! DĚTI: Nebe, řeka, město, tak se peče těsto. Dokolečka dokola, tak se hraje pikola. Nebe, řeka, město, tak se peče těsto. Dokolečka dokola, tak se hraje pikola. U Evansů doma ŽENA V TELEVIZI: Naše dítě je zdravé, rakovina je pryč, je to zázrak. Modlili jsme se. A Bůh nás vyslyšel. PANÍ EVANSOVÁ: Skvělé. To je opravdu zázrak. PAN EVANS: No, to je možná trošičku přehnané. Ty děti přece podstupovali experimentální léčbu. PANÍ EVANSOVÁ: Filipe, dej sem prst, koukej. Ti malí byli jednou nohou v hrobě. A najednou jsou zdraví jako rybičky.To neudělali doktoři. A co ten otisk ruky, který mělo každé děcko? Pokud tě tohle nepřesvědčí o tom, že Bůh existuje, tak už nevím co. Podrž mi prst tady. A myslím, že tohle přiměje dokonce i Maxe, aby šel s námi na půlnoční. Co ty na to? U Michaela doma MARIA: Majkle? MICHAEL: Co je? MARIA: Chci ti jen říct, že vím, co jste udělali pro Sydney a ty další děti. MICHAEL: To Max, já byl proti. MARIA: Díky Sydney jsem si uvědomila, jak jsem byla s tím svým dárkem trapná. Nechci žádnej. MICHAEL: Jeden pro tebe mám. MARIA: Cože? Vážně? MICHAEL: Jo. MARIA: Jé, já jsem tak napnutá, co tu smrdí? (odkryje igelit) Nárazník? MICHAEL: Ještě neuschnul. MARIA: To je nárazník? Jo, nárazník. MICHAEL: Jo, jo, jo… MARIA: To je nárazník na mý auto. MICHAEL: Ještě ne, ale bude. MARIA: Majkle…ty jsi hlavička. MICHAEL: Dyť jsem to říkal. MARIA: Můj nárazník už visí na jednom… MICHAEL: …drátku, já vim. MARIA: A já bych si ho nikdy…vždyť víš. MICHAEL: Sama nekoupila, no právě. Hezký svátky. MARIA: Děkuju Majkle, díky. Tak rozdáme si dárky? Máš tam pro mě něco? Nějakej dáreček? MICHAEL: (nechápavě se podívá a pak se zamyslí) Jo. Hned ho přinesu. MARIA: Tak jo. Kterej,? Ten velkej? MICHAEL: Otoč se. (Začne se hrabat v dárkách, které tam nechala Isabel. Najde jeden se vzkazem od Isabel. Pak ji strhne a pod ní je ještě jedna hezčí pro Mariu) Šťastný a veselý. MARIA: Co to je? Co to je? MICHAEL: Dobrá otázka. Nezapomeň, že jsem byl ve Phoenixu zachraňovat děti, takže jsem neměl čas… MARIA: Já vím. MICHAEL: Bože, prosím, prosím… MARIA: Majkle? To jsou pravý perly? MICHAEL: Co? Co?? No jasně. MARIA: Proboha, to muselo stát peněz. MICHAEL: Ani se neptej. MARIA: To jsou ty nejhezčí náušnice na světě. I když je nepotřebuju. Nejhezčí dárek jsi ty. MICHAEL: Takže je nechceš? MARIA: Nechám si je. U Liz doma LIZ: Tak jsi byl ve Phoenixu. MAX: Jo. Děkuju, žes m i o Sydney řekla. LIZ: Ten chlap tě straší? MAX: Už asi ne. LIZ: Uzdravil jsi je všechny. Pročs to dělal? MAX: Když jsem vyléčil Sydney, tak jsem kouknul na kluka, co ležel vedle a věděl jsem, že musím. Nemohl jsem ho nechat být LIZ: Zachoval ses skvěle. Ale nemůžeš to dělat. Já vím, že si řekneš proč mají malé děti rakovinu, proč zemře tatínek, když zachraňuje dceru. Proč to všechno. Tak to je. Možná to má důvod, nebo to všechno někdo někde takhle předurčil. A ty bys to měl respektovat. Nejsi Bůh, Maxi. Sám jsi mi to říkal. Půjdeš dnes na půlnoční? MAX: Rád bych. Ale nevěřím v Boha. Hezké svátky. LIZ: Hezké svátky. Před domem MUŽ: Vyrovnají se s tím. Má žena…je…senzační. Určitě to zvládne. MAX: Chci vám říct, že kdyby potřebovali…rád jim pomůžu. MUŽ: Já vím, že jo. A teď běž. MAX: Já nevím kam. MUŽ: Jsou Vánoce. Měl bys být s blízkými. Jako já. Budu s nima navždy. U Michaela doma MAX: Ty chceš jít na půlnoční? Ty přece v nic nevěříš. MICHAEL: Pro všechny případy. Dvakrát jsem se modlil a vyslyšeli mě. No nic. Jak je? MAX: Už líp. MICHAEL: Co síla? MAX: Jo, začíná se mi vracet MICHAEL: Fajn. Chtěl jsem ti říct, že mě mrzí, co se včera v noci stalo. MAX: Majkle, nemohl jsem si pomoct… MICHAEL: Nenene. Štve mě, že jsem neuměl pomoct těm dětem, ke kterým ses nedostal. MAX: Majkle… MICHAEL: Stačí. Mám pro tebe taky dárek. Půlnoční mše Zní koleda. Záběry na Majkla a Maxe, jak sledují Sydney a Brodyho. Pak jsou všichni na půlnoční a drží svíčky. Maria si upraví náušnice od Michaela a on se koukne na Isabel. Ta udělá gesto, že je chce zaplatit :o) LIZ: Říkal jsi, že v Boha nevěříš. MAX: Věřím v tebe. Začne sněžit a všichni koukají na nebe.