================================ .: Roswell: Portál Fanoušků :. - http://www.roswell-serial.cz - ================================ ::INDEPENDANCE DAY:: ::DEN NEZÁVISLOSTI:: ================================ Přepis: Věra ================================ Liz a Maria ve škole u skříněk: LIZ: …To se ani nedá popsat, Mario. Posloucháš mě? Když mi dal Max pusu, jakoby, nevím, před očima se mi míhaly obrazy a cítila jsem… MARIA: Já vím, nech toho. Už chápu. Něco pro tebe mám. Počkej… LIZ: Co je? MARIA: Otevři pusu a neptej se. (Něco kápne Liz do pusy) LIZ: Ááá, stačí. Na co to je? MARIA: Lék na bolest. Mám to od mámy z obchodu. Je to bylinný extrakt, který vrátí tělo do normálu když ti začne třeštit hlava. Veterináři tím klidní zvířata. LIZ: Jo, tak to je bezva : MARIA: DEM si to. A když budeš mít pocit že se přestáváš kontrolovat, stačí 4 kapky pod jazyk. Přichází k nim Max: MARIA: Teď by to bylo vhodné. (a odchází) LIZ: Ahoj. MAX: Ahoj. Co to je? (ukazuje na lahvičku v Liziných rukách) LIZ: To nic není. Víš, Maxi, jak jsme se políbili, já jsem… Přichází k nim Isabel: ISABEL: Ahoj. (k Maxovi:) Michaelovi něco je. Chová se divně. MAX: Divněji než jindy? ISABEL: Jo. Zahlédla jsem ho na druhým konci chodby a on se mi vyhnul. MAX: Třeba tě neviděl. ISABEL: Ne, normálně mě zazdil. Utekl na záchod, můžeš za ním skočit a zjistit co mu je? MAX: Jasně. (k Liz:) Tak já už musím. Promiň. LIZ: To nic. Na záchodě: Max vejde a vidí Michaela jak se sklání nad umyvadlem. MAX: Čau Michaeli, není ti nic? MICHAEL: Ne, proč? MAX: Isabel říkala… MICHAEL: Chci chvilku klidu. (odejde do kabinky) MAX: Já počkám. MICHAEL: Maxi, dej si odchod. MAX: Nebudeš tam věčně. MICHAEL: Já to myslím vážně. Dej mi pokoj! … chvilku. MAX: Fajn. (předstírá že odchází, ale zůstane). Michael vychází z kabinky, zvedne hlavu a Max uvidí, že má velký monokl. Znělka. Max a Michael jsou někde venku, u kolejí MAX: Co se stalo. Hank? Už to někdy udělal? MICHAEL: Párkrát. Předtím se mírnil. Teď moc ne. MAX: Michaeli.. MICHAEL: Ne, nepotřebuju abys mě litoval. Aby mě kdokoli litoval. MAX: Lidi se budou ptát. MICHAEL: Tak to zprav. Zkus to prosím. Já to zkoušel a… MAX: Co uděláš příště? MICHAEL: Žádné nebude. MAX: Michaeli, nemusíš ho chránit. Není to přece tvůj otec. MICHAEL: To určitě. Max se dotkne Michaelova oka a uzdraví ho. MICHAEL: Nechci aby to někdo věděl. MAX: Michaeli, nemůžeš… MICHAEL: Víš to jen ty a já. V Crashdownu: MARIA: Ty a já, Liz. Musíme se vzájemně podporovat. Odoláme všem jejich svodům. Jsou jako droga. A my řekneme ne. LIZ: Já se mu vážně snažím vyhýbat. Jenže … moc mi to nejde. Max vchází do Crashdownu LIZ: … A on je na tom zřejmě stejně. MARIA: Hele, pamatuješ na tu reklamu, jak ta holka vezme pánev a rozmlátí kuchyň… No, snaž se d toho vžít… (Maria to předvádí a obě se smějou) (POZN: zmíněnou reklamu s Rachel Leight Cook je možné shlédnout na http://www.dawsonscreek.webz.cz ) Vchází Amy (matka Marii) AMY: Ahoj holky. Koláče! LIZ: Teda těch je! AMY: Jo. Jsou s čokoládou, banánama, rebarborou, jahodama a kokosem. Přistupuje k ní šerif Valenti VALENTI: Tady někdo mluvil o kokosu? Odkud víte že ho mám nejradši? MARIA: Promiňte, jdu zvracet (odnáší krabice) AMY: Mám jen jeden. Bohužel. VALENTI: To je škoda. Vypadá moc dobře, stejně jako vy, Amy. AMY: Tak jo. Upekla bych vám jiný, ale asi by přišel vniveč. Při našich minulých schůzkách jste nevydržel ani do dezertu. VALENTI: Ach, práce… AMY: Jo, ale když někomu upeču koláč, předpokládám, že ho přijde sníst. VALENTI: No a co dneska večer. Jestli ho tedy Amy upečete, sním ho. AMY: Hm, fajn. A nezapomeňte, u nás teď platí zákon: 3x, a dost. VALENTI: Rozumím. V rohu u stolu Max a Isabel: ISABEL: Počkej, Maxi, to myslíš vážně? MAX: Tiše, Isabel. Slíbil jsem mu že to neřeknu. ISABEL: Tak proč mi to říkáš? MAX: Bojím se o něj. Nevím co mám dělat. ISABEL: Koukej Maxi, řekneš mi něco takovýho a čekáš že nic neudělám? Michael vchází dovnitř, potká Amy, která odchází: AMY: Á, náš zápasník… Michael přichází k Maxovi a Isabel. MICHAEL: Čau. MAX: Čau. ISABEL: Ahoj. (kouká se do stolu. Michael se podívá na Maxe:) MICHAEL: Žvanil´s. (Zvedne se a odchází) ISABEL: Michaeli! (oba běží za ním). ISABEL: Chceš se tvářit že se nic nestalo? Musíš přece něco udělat. MICHAEL: Co jako? ISABEL: Oznámit to. Udat ho. MICHAEL: A komu? Valentimu? No, to je výbornej nápad. ISABEL: Max říkal že tě bil už předtím. MAX: Promiň, ale musel jsem jí to říct. MICHAEL: Každej máme nějakej problém. Jednou tohle, jindy tamto… Jsem velkej, vyřeším to. ISABEL: Nechceš to říct našemu tátovi? Je právník, pomůže ti. Jednou řešil případ, kdy jednomu nezletilému pomáhal získat svéprávnost. MICHAEL: To víš že jo. Teď potřebujeme abych šel k soudu a budil pozornost. ISABEL: Jestli ti ještě někdy něco udělá… MICHAEL: Neboj. ISABEL: Co tvý schopnosti? MICHAEL: Včera jsem se musel hodně držet. Neumím je ovládat jako ty s Maxem, to přece víš. Zvlášť v takovým stavu v jakým jsem. Kdybych je použil, zabiju ho. ISABEL: No, teď se tam nemůžeš vrátit. Budeš u nás. Aspoň než to Hanka přejde. MICHAEL: Pak mi dáte pokoj. (odchází). MAX: A jak to vysvětlíme našim? ISABEL: Něco vymyslíme. MAX: A je to dobrej nápad? ISABEL: Jo. A navíc Michaelovi prospěje když bude v rodinném prostředí. U Evansů doma - večeře: Michael si nandává spousty jídla, nečeká na ostatní. ISABEL: My obvykle čekáme až si všichni sednem, než si začneme nandavat. MICHAEL: Proč? ISABEL: Je to slušnost. Pí. EVANSOVÁ: Kdo si dá mé báječné zelené fazolky? MAX: To zní dobře. MICHAEL: Já žádné fazolky nevidím. Pí. EVANSOVÁ: Ale jsou tam. Rozmixované v houbové omáčce. MICHAEL: Já nevím. Vypadá to… ISABEL: Je to výtečný. Zkus aspoň trochu. MICHAEL: Já si nedám. Díky. PÍ. EVANSOVÁ: A Michaeli, jak dlouho bude tvůj otec pryč? ISABEL: Odjel jenom na pár dní. PAN EVANS: Co jsi říkal že dělá otec? MICHAEL: Není to můj otec, je to pěstoun. ISABEL: On totiž dělá.. v marketingu. PAN EVANS: Isabel, nemusíš přece odpovídat za Michaela. PÍ. EVANSOVÁ: Tolik se kamarádíš s Maxem a Isabel a my tvého otce ani neznáme. MICHAEL: Žádná školda. ISABEL: Michael tím chce říct že… PAN EVANS: Michael umí vysvětlit co tím myslí. MICHAEL: Nic tím nemyslím. U Marii doma: LIZ: Padám únavou. Dnes se toho asi moc nenaučím. (na stole uvidí koláče:) MARIA: hele, kalorie. To nám pomůže. LIZ: Mario… (ukáže na dva talíře na stole) Maria obchází stůl a sedá si na skříňku. A sedne si na šerifův klobouk. Vyděšeně vyskočí. V tom uslyší z Amyna pokoje hlasy. I s kloboukem v ruce se vracejí ke dveřím. MARIA volá: Jsem doma! (narychlo schovává klobouk za zády) Amy vyběhne, je nervózní, opírá se o dveře. AMY: Á, holky, jaktože jste doma tak brzo? MARIA: Je… půlnoc. AMY: Ježíši. Vůbec nevím kolik je hodin. Nechcete koláč? MARIA: É, ne. No, my se teď půjdeme učit do pokoje. Klidně si běž lehnout, protože zítra tě čeká těžký den. AMY: Půjdu (horlivě přikyvuje). MARIA: Brzo? AMY: Neboj. MARIA: Sama? AMY: Jistě. Jsem tam coby dup. (Náhle jí odstrčí dveře, v nichž se objeví šerif se rtěnkou na tváři) VALENTI: Dobrý večer. Maria se na něj dívá nevraživým pohledem. U Evansů - hrají hru: ISABEL: Dobře. Vypadá to že si asi v příštím kole koupím hotel. PAN EVANS: No, ty nás ale úplně zničíš. ISABEL: Já vím. MAX: Je drsná, dávejte si pozor. PANÍ EVANSOVÁ: Fajn. Kdo je teď na řadě? Michaeli, hraješ. Michael hodí kostkou. PAN EVANS: No,… platíš 975,- MICHAEL: co když zaplatím až v příštím kole? PAN EVANS: Chceš platit v příštím kole? MAX: Majku, my ale platíme hned. ISABEL: To nevadí, já mu půjčím. PAN EVANS: To nejde, Isabel. Půjčit si může jen v bance. Nemá žádné domy aby je zastavil… MICHAEL: Mám to zabalit? PAN EVANS: Já ale nechci abys to zabalil. MICHAEL: O co jde? Proč mi nemůže půjčit? Je to hra. PAN EVANS: U nás doma se hraje podle pravidel. MICHAEL: Už mě to nebaví. (odchází). ISABEL: Michaeli počkej! ISABEL: Michaeli! Hej! Musíš být na tátu tak hrubej? MICHAEL: Hrubej? Vždyť se do mě navážel. ISABEL: Byla to hra. MICHAEL: Nemá mě rád. ISABEL: Vůbec tě nezná. MICHAEL: Nechci aby mě poznal. ISABEL: Může ti pomoct. Neboj se a klidně mu řekni pravdu. MICHAEL: Mám bejt na seznamu zneužívanejch dětí? To já nechci. ISABEL: Musíš přece něco udělat. Nepředstírej že se ti nic neděje. Prosím. MICHAEL: Měj se. (odchází z domu). MAX: Je to s ním těžký. Vždycky bylo. ISABEL: To já vím. MAX: Netlač tak na něho. ISABEL: Chová se jako dítě. MAX: Možná. Jenže ty se k němu taky tak chováš. Za jeden večer mu nevynahradíš co nikdy neměl. ISABEL: Mám o něho strach. U Michaela: Michael vchází, Hank kouká na TV. HANK: Kde se flákáš? Michael neodpoví, jde do svého pokoje. Lehne si na postel a dívá se do stropu. U Marii: Maria sedí před zrcadlem, češe se. Vchází Amy. AMY: Mario? Chtěla jsem se tě zeptat na tvoje chování. Nechci mít pocit že mě hlídáš. MARIA: Já jsem se jen podivila mami. AMY: Ale nemusíš se o mě bát. MARIA: Já jen nechci abys ses ukvapila. AMY? Ukvapila? Nebo je v tom Valenti? MARIA: Nevěřím mu. A nechci aby tě využil. AMY: A jak by mě jako mohl využít? MARIA: Jako všichni tví chlapi.. AMY: Mario. V Roswellu jsou jenom tři svobodní chlapi. A dva z nich žijí už deset let v domově důchodců. Jim je dobrej chlap, má dobrou práci. Je spolehlivej. Je s ním sranda. MARIA: Je polda. Ty - híppík. AMY: Ano, protiklady se přitahují, já nevím. MARIA: Určitě to s ním bude těžký, mami. AMY: Byl už jednou ženatý, jenže kdo dneska nebyl. MARIA: Jenže on je takovej ten typ, víš? Věčnej drsňák, věčně uzavřenej, co nedá najevo city. Nebo to že tě potřebuje víš? Garantuju ti, že takový jsou nejhorší. AMY: Netrap se zlato. Michael zase přijde. MARIA: Michael co? Já… Já jsem o něm vůbec nemluvila! AMY: Jasně že ne. MARIA: Myslím to hypoteticky. AMY: Jistě zlato. MARIA: Prostě… hlavně pomalu jo? Když dostanou to co chtějí, tak vždycky zmizí. AMY: To ale nemáš z vlastní zkušenosti. MARIA: - Jen z tvé. U Michaela: Michael leží na posteli, vchází k němu Hank s košem prádla. HANK: Řekl jsem, že máš vyprat. MICHAEL: Já to udělám. HANK: Teď. MICHAEL: Nejsem sluha. HANK: To jo. Jsi budižkničemu. Běž to hned vyprat! MICHAEL: Trhni si. HANK: Žádnej div že tě rodiče nechali v poušti. Kdo by tě chtěl! (vysype na Michaela prádlo z koše) MICHAEL (vyskočí): Ty jsi vzornej otec? Máš mě tu jenom proto že ti každej měsíc chodí šek! Dovnitř vbíhají Max a Isabel: MICHAEL: Co tady děláte?! ISABEL: Slyšeli jsme křik. MAX: Co se děje? MICHAEL: Běžte pryč. HANK: Nazdar krásko. MICHAEL: Přestaň Hanku. HANK na Isabel: Jo. Nechceš si se mnou cvaknout? MAX: Nebude s váma pít. HANK: Co seš zač, její fotr? MICHAEL: Nech jí, Hanku. HANK: Na něco jsem se jí ptal, tak by snad mohla odpovědět. ISABEL (bere si sklenku): Chtěl jste odpověď? (chrstne mu obsah sklenice do obličeje) Jestli se ještě jednou Michaela dotknete, zabiju vás!! Hank vezme pušku a namíří na ně. HANK: Ty mě zabiješ?! MAX: Jen klid, my jdeme. V tom Michael natáhne ruku před sebe a proti Hankovi vyletí židle, dveře od skřínky… Vyjde výstřel, ale úplně jiným směrem. HANK: Co to sakra je? Ty malej parchante, ty zrůdo… já.. já to věděl, jsi zrůda! ISABEL: Michaeli, musíme jít. MAX: No tak, jdeme!! Sedí v jeepu: MICHAEL: Tak vám děkuju za pomoc. Teď to ví. ISABEL: Michaeli, Hank byl tak opilej že do zítřka zapomene co viděl. MICHAEL: Už se tam nemůžu vrátit. ISABEL: Fajn! MICHAEL: Ty to nechápeš. Vím že Hank je vůl, ale mám jen jeho, a vy jste mi to pohnojili. MAX: Vždyť můžeš jít k zatím k nám. MICHAEL: Jenže na jak dlouho. Na dva, na tři dny? A k čemu by to bylo dobrý? MAX: Něco vymyslíme. MICHAEL: Maxi, já sem nepatřím. Nepatřím ani k vám, ani sem. ISABEL: Michaeli, my chápeme proč… MICHAEL: Nechápete, vy tomu nerozumíte. ISABEL: My víme že to máš těžký. Nikdo netvrdí že ne. Ale konečně s tím můžeš něco udělat. To by tě zabilo poprosit jednou o pomoc? MICHAEL: To je pravda. (odchází). MAX: A kam chceš jít? MICHAEL: To je jedno. ISABEL: Michaeli, počkej! U Marii: Maria je ve svém pokoji, venku prší, hraje nádherná hudba (Run od Collective Soul) Posadí se k oknu a dívá se ven. Najednou uvidí naproti v dešti smutného Michaela. Vezme ten extrakt, nakape si pár kapek do pusy, pak do sebe nalije zbytek lahvičky… a znovu se podívá ven. Michael vypadá nádherně a zmokle. A smutně. MARIA: Co tam vyvádíš v tom dešti? K nám nepůjdeš. Vím proč jsi přišel. Vím co máš v úmyslu, vím o co ti jde! Ale teď ti to nevyjde hochu. A můžeš si říkat co chceš! Ne, ne, ne, ne, ne…! Příští záběr: Michael je u Marii v pokoji, ta z něj svléká mokré oblečení. MARIA: Počkej, sundej si tu košili, vždyť nastydneš. Michael stojí, dívá se na Mariu a pláče. Maria ho něžně pohladí po tváři. Pak ho vezme za ruku. MARIA: Pojď. Uloží Michaela na postel, lehne si k němu. MARIA: Psst, to nic, nemusíš mi nic říkat, to nic… Hladí ho, drží v náruči a Michael pláče. Ráno: Do pokoje vchází Amy. AMY: Mario, vstávej, přijdeš pozdě. Náhle uvidí v posteli Michaela: Ježíši!! MARIA: Mami? AMY: A ven! Vypadni z té postele! Ven! MICHAEL: No jo, už jdu. (vyběhne ven). MARIA: Michaeli, počkej! AMY: Mario, pojď hned dolů. V kuchyni: AMY: Moje holčička spí s klukem. MARIA: Já s nikým nespím. AMY: Tak co jste tam dělali? MARIA: Nic, jen tu spal! AMY: Jo, tohle znám, taky jsem to říkala. MARIA: Tak ty myslíš že se neumím ovládat? AMY: No jo, naše mládež v tom sebeovládání vyniká. Zvláště pak mladý kluci. MARIA: Michael takovej není, víš? Někdy sice jo, ale včera v noci ne. Prostě se dostal do srabu. Sice nevím kvůli čemu, ale sex je to poslední co ho teď drží. AMY: Á, sláva, jsem klidná. MARIA: Jinak bych ho totiž vyhodila. AMY: A jak si představuješ nechat ho tu přes noc milá slečno? To je zajímavý. To znamená že ty můžeš a já ne? MARIA: Je mi šestnáct… AMY: Ano, je ti šestnáct. Moje šestnáctiletá dcera nebude trávit noci s klukama. Je to jasný? MARIA: Jasně. AMY: Ne, žádný jasně, Mario. Jak jsi včera taktně podotkla, moje vztahy s chlapama byly jeden velkej průšvih. Nedovolím ti, abys dělala stejný chyby. Už to nezměním, ale ať mě vezme čert, jestli dopustím, abys dopadla stejně jako já. Na to tě mám moc ráda. Ve škole: Píšou písemku. Max pozoruje Michaela. Po chvíli do třídy vejde zástupce šerifa. Mluví s učitelkou, ta potom zavolá Michaela a zástupce ho odvede. Na stanici: VALENTI: Sousedi slyšeli střelbu. MICHAEL: Já nevím co se tam dělo. VALENTI: Včera jsi tam byl. MICHAEL: Zastavil jsem se tam. VALENTI: V kolik hodin? MICHAEL: Hm.. záleží na tom? VALENTI: Jsi poslední kdo ho viděl. MICHAEL: Co chcete říct tím poslední? VALENTI: Ptal jsem se v továrně. Neukázal se v práci. MICHAEL: Třeba se někde zapomněl, nehlídám ho. VALENTI: Podle sousedů tam prý také došlo k hádce. Slyšeli nějaké volání, výkřiky, chroptění, jakoby zvířecí, prý bylo skoro nelidské. MICHAEL: O čem to mluvíte? VALENTI: Kde jsi byl ty? MICHAEL: Pryč. V Crashdownu: LIZ: To co jsi říkala o Maxovi fakt funguje. Držím se, můžeš na mě být pyšná. Jasně jsem si pro sebe řekla NE. Max tam sice nebyl, ale až přijde, budu připravená. Posloucháš mě? MARIA: Jo, jasně, promiň. LIZ: Co je? Vchází Isabel. ISABEL: Ahoj, neviděli jste Michaela? MARIA: Možná. ISABEL: Jestli jo tak mi to řekni, je to důležitý. MARIA: Proč je to důležitý? Taky mi na něm záleží. ISABEL: To nejde… MARIA: No tak nic. ISABEL: Tak dobře. Má průšvih. LIZ: Jakej průšvih? ISABEL: Kvůli Hankovi. On - Michaela bil a my mu chtěli pomoct. MARIA: Panebože Isabel… ISABEL: Museli jsme slíbit že nic neřekneme. MARIA: Včera jsme byli spolu. Celou noc. Neřekl mi co se stalo. Jenom přespal. Pak nás ráno našla máma a on utekl a už jsem ho neviděla. Vejde Max. MAX: Michaela zatkli. Hank zmizel a oni si myslí že v tom má prsty. U Marii: Maria čeká v kuchyni. Amy vchází. MARIA: Ahoj. Ten kluk, co jsem s ním spala… teda nespala… AMY: Tak ten se mi bohužel nesmazatelně vryl do paměti. MARIA: … zavřeli ho. AMY: Nádhera. Tak to je čímdál lepší. MARIA: Ale on nic neudělal. Drží ho tvůj přítel šerif Valenti. Protože Michael nemůže říct, kde byl včera v noci. Osobně si myslím že je od něj šlechetné že chrání mojí čest… AMY: No jo. Celý Bonnie a Clyde co? MARIA: Hm, a tak, protože tě skvělý šerif má tolik v lásce, možná bys mu mohla říct kde Michael včera v noci byl. AMY: Asi jo. MARIA: Mami, já vím, že na tebe ráno asi neudělal nejlepší dojem… AMY: Ne Mario. To s tím nemá co dělat. Tady jde jenom o nás. Chceš přeci abych ti věřila. MARIA: Jo, jasně že chci. Věř mi, je to hodnej kluk, jenom má potíže. Jinak bych tě neprosila. Na stanici: Amy a Maria stojí v kanceláři a čekají. Přichází Valenti s Michaelem. Michael se dívá na Mariu ona se na něj usměje. Amy jim řekne ať počkají venku a oni odejdou. AMY: Mockrát ti děkuju. Říkám ti pravdu, Jime. VALENTI: No,když říkáš že byl u vás doma, tak tam byl. AMY: Ale Marie bys to nevěřil. VALENTI: Je jí 16, pro záchranu kluka by řekla cokoli. AMY: Ona není obyčejná holka, je to moje dcera. VALENTI: Dělám jen svou práci. AMY: Jenže tvá práce stojí mezi námi. VALENTI: Proč tohle říkáš? AMY: Líbíš se mi, Jime, vždyť to víš. Ale Maria je v takovým tom věku, nakonec to znáš. A já na ní musím dávat pozor. Nemůžu se rozptylovat. A ty mě rozptyluješ. VALENTI: Takže mě chceš nechat? Amy neodpoví, jen s pousměje a vyjde ze dveří. Max, Michael a Isabel sedí v jeepu u kolejí: MAX: Tak co, dobrý? MICHAEL: Jo, super. ISABEL: Michaeli, jak zmizel Hank, neudělal jsi mu doufám nic? MICHAEL: Ty si myslíš….? ISABEL: Ne, ne…. MAX: A co říkal šerif? MICHAEL: Řekl že mi zkusí zařídit novou pěstounskou péči. Ne domov, péči. MAX: Určitě myslel… MICHAEL: I kdyby. Bude to zas jen náhražka domova. MAX: Přece ale nemůžeš utéct. MICHAEL: Myslíš? ISABEL: A kde bys chtěl žít? MICHAEL: Hlavně ne tady. Vy dva si klidně zůstaňte v tom svém světě rodinných večeří, protože vy svůj opravdovej domov najít nechcete.Já ale půjdu hledat Naseda. On je má rodina. ISABEL: A co jsme my? Já ti něco řeknu Michaeli. Buď něco udělej nebo přestaň kecat. MICHAEL: Poeticky řečeno. ISABEL: Chováš se jako pětiletej kluk. Nechceš už konečně přestat házet vinu na ostatní? MICHAEL: A co ty, Maxi? MAX: Že je to nebezpečný. Hlavně Nasedo je nebezpečnej. MICHAEL: To nevíš. MAX: Slyšel jsi Hubblea. Je to vrah. Mění podobu a někde čeká. Může to být kdokoli. Teď musíme držet spolu. MICHAEL: Pleteš se. (odchází) ISABEL: Jen uteč Michaeli, to ti přece jde! U Liz: Liz se dívá z okna dalekohledem na hvězdy. Náhle přistoupí k oknu na terasu Max. MAX: Nezlob se Liz, že jsem… LIZ: Ne, to nic. MAX: Měli bychom si popovídat. LIZ: Jo, to jo. Ale teď jsou důležitější věci. Vím co udělal Michael. Jak ti je? MAX: Takhle jsem ho ještě neviděl. Mám dojem že odejde. A ani se s náma nerozloučí. LIZ: Víš, možná že kdyby se loučil, tak by pak odejít nedokázal. MAX: Nechci ho ztratit. (Liz ho lehounce pohladí). U Evansů: Isabel sedí ve svém pokoji a hraje si s kameny. Vejde k ní Max. ISABEL: Copak jsem nezamkla? MAX: Ale jo, zamkla. Co děláš? ISABEL: Vidíš to? To je jedinej důkaz co jsme. Kameny, co nám dal Říční pes, když byl Michael nemocnej. Nic jinýho z našeho domova nemáme. Poprvé mi došlo že někde máme domov. Ale teď to nic neznamená. Bez Michaela. U Michaela: Michael balí. Přichází k němu Max. MAX: Balíš? MICHAEL: Něco takovýho. Všechno co mám se vejde sem. MAX: Máš i mě. Máš Isabel. MICHAEL: Rozluč se se mnou. MAX: Ne. MICHAEL: Ozvu se ti, jo? MAX: To nestačí. MICHAEL: Musí to stačit. Tak řekneš mi ahoj? MAX: To nejde. MICHAEL: Maxi? MAX: Já vím čeho se bojíš. MICHAEL: Nevíš. MAX: Pořád mi říkáš jaký mám štěstí. Že mám bezva domov, rodiče. Ale o to to mám horší. Když něco podělám, nemám se na co vymluvit. Ale ty můžeš dělat a říkat co chceš, protože máš Hanka. Můžeš to svést na něj. Ale co bez něj. Všechno bude jen na tobě. MICHAEL: Neboj, já to podělám i bez něj. MAX: To nevadí, Michaeli. I kdyby, pořád budeš mít nás. Třeba bys taky mohl myslet na někoho jinýho než na sebe. My tři prostě patříme k sobě, existuje pro to důvod. Jsme rodina. Běž si, jestli chceš, ale ať budeš kdekoli, budem pořád spojení. Podá mu balíček. Tohle jsme ti s Isabel chtěli dát. Bez tebe to není nic. MICHAEL: tak čau. (odchází) Michael stopuje. Konečně jedno auto zastaví. ŘIDIČ: To je díra. MICHAEL: Co? ŘIDIČ: Roswell. Nejezdil bych tam, ale mám to při cestě. Turisti vypijou spoustu limonády. MICHAEL: To jo. (rozbaluje balíček od Maxe. Jsou v něm kameny, nákres kupole a kniha AMONG US) ŘIDIČ: Vůbec nevím proč tam hergot jezděj. Asi kvůli ufonům. Stejně tam žádný nejsou. To mi teda pověz: Kdybys byl mimozemšťan a mohl jít kam bys chtěl, vybral by sis Roswell? Věř mi, je tam akorát tak velký kulový. Michaelovi se promítnou scény ze snů když byl nemocný. Ráno u Evansů doma: Isabel vchází do kuchyně a uvidí Michaela, jak vaří. ISABEL: Co tady děláš? MICHAEL: No, omelety, co myslíš že dělám? ISABEL: A ty umíš vařit? (šťastně) MICHAEL: Ty toho o mě ještě hodně nevíš. ISABEL: Ano. Furt překvapuješ. Dík. Vchází pan Evans a diví se. MICHAEL: Dobré ráno. PAN EVANS: Ahoj Michaeli. MICHAEL: Myslel jsem že bych dneska udělal snídani. (Isabel zatím prostírá) PANÍ EVANSOVÁ: Ale ale. Copak se to děje? PAN EVANS: Michael nám všem chystá snídani. MICHAEL: Měl bych ještě jednu věc. (vchází Max a připojuje se k Isabel). Chtěl jsem vás poprosit o pomoc. Rád bych se osamostatnil. Slyšel jsem že by to snad šlo. PAN EVANS: Není to snadné. Musel bys sepsat žádost o samostatnost a jít k soudu. MICHAEL: Udělám co bude potřeba. Přemýšlel jsem o tom a rád bych rozhodoval za sebe. Myslím že bych to už zvládl. PAN EVANS: Tak se odpoledne zastav u mě v kanceláři. Chtěl bych se s tvou situací seznámit. MICHAEL: Ano, odpoledne. U soudce: U stolu sedí soudce, Michael a pan Evans. Max a Isabel sedí stranou u zdi. SOUDCE: Žádá nezletilý Michael Guerin aby byl za sebe odpovědný jako dospělý v celém rozsahu? A je vám jasné že budete zcela odpovědný i za svá zdravotní, finanční a další rozhodnutí tak, jak se objeví? MICHAEL: Ano ctihodnosti. SOUDCE: Máte štěstí, mladý muži, že za vámi stojí vaši přátelé, kterým není lhostejná vaše budoucnost. Jejich důvěra ve vás ovlivnila moje rozhodnutí. Ať jejich důvěru nezklamete. MICHAEL: Budu se snažit. SOUDCE: Tímto vaši žádost o samostatnost schvaluji. Kancelář šerifa Valentiho: Šerif sedí za stolem, vchází Hank. HANK: Prej po mě pátráte. VALENTI: To je pravda. HANK: Jsem tady. VALENTI: V celé parádě. HANK: Tak už to můžete odvolat. VALENTI: Kde jste byl? HANK: V Casbenu, v jednom baru. S buchtou. Co k tomu říct. VALENTI: A co s tím střílením? HANK: No coby. Nikdy nepucujte flintu, když máte upito. Taky jsem dostal nabídku ve fabrice v Las Cruzes. Stejně mi vyprší nájem, tak sbalím přívěs a tradá. Akorát… chci jet sám, takže.. jestli mám podepsat nějaký papíry ohledně kluka, tak klidně. VALENTI: To nebude třeba. A Hanku, odjeďte brzo. HANK: Nebojte šerife, už jsem skoro pryč. V lese, Hank zastaví, vystoupí z auta, jde do kufru a tam pod plachtou leží - Hank. Vezme lopatu a tělo zakope. Pak nasedne zpět do auta, natáhne před sebe ruku. Objeví se světlo, auto se začne třást a on se změní v nějakého mexičana. Poté nastartuje a odjede.