================================ .: Roswell: Portál Fanoušků :. - http://www.roswell-serial.cz - ================================ ::285 SOUTH:: ::NA JIH:: ================================ Přepis: Dagmarečka ================================ Michael hledá v Ufo centru nějakou informaci o jeho vizi. Vyhledá v počítači James Atherton a vytiskne si je. Všimne si, že Maxův šéf spí vedle stolu. Tiskárna hlasitě zapípá, což ho probudí MAXŮV ŠÉF: „Kdo je tam? Co tady hledáš?“ MICHAEL: „Promiňte. To je omyl. Jeden velký omyl.“ Michael utíká, ale chytí ho zástupce Owen ZÁSTUPCE: „Tady máš pravdu.“ ÚVODNÍ TITULKY UČITEL: „Každý skrývá nějaké tajemství. Nikdo není úplně takový, jakým se vydává. Odhalování tajemství je úkolem pro…dějepisáře. A přece i v obyčejných lidech spí někdy neuvěřitelné schopnosti.“ HLAS: „Uvědomila jsem si, jak zle se musí cítit Max, Isabel a Michael neznajíc vlastní historii. Bylo by strašné, kdyby jí někdo zjistil před nimi.“ UČITEL: „Ten úkol vykonáte ve dvojicích. Dávajíc druhé osobě konkrétní otázky, dovíte se o ní co nejvíc. A zítra mi ukážete hotový úkol.“ MARIA: „Promiňte, nemyslíte si, že ty otázky jsou trochu osobní?“ UČITEL: „Životopisec se snaží dotřít do těch nejosobnějších zážitků psané postavy. A možná získáte i přítele. Daskal s Hausmanem, Kalinowski s Nellem, Parkerová s Evans…Isabel Evansovou, Max Evans s Valentim a DeLucová s Guerinem.“ MARIA: „Řekl jste s Guerinem?“ UČITEL: „Ano, Michael Guerin.“ MARIA: „Promiňte, ale nesouhlasím.“ UČITEL: „Prosím?“ MARIA: „On tady ani dneska není!“ UČITEL: „Co za výzva. Vysledovat zkoumaný objekt.“ Maria a Liz si povídají, když odcházejí ze třídy MARIA: „Zajímalo by mě, co na to říkají lidská práva.“ LIZ: „Mohlo to být horší.“ KYLE: „Sejdeme se dneska v Crashdown. Líp se poznáme.“ LIZ: „Od té doby, co jsme se rozešli, je nějaký divný.“ MAX: „Všechno bude v pořádku.“ ŽENA: „Max Evans? Máš telefon.“ Topolská a pan Sommers spolu mluví v kanceláři PAN SOMMERS: „To byl skvělý nápad. Té otázky jsou tak…zákažné.“ TOPOLSKÁ: „To jsem ráda. Jak víte, maturovala jsem s významu dějepisu ve psychologii. Dal si je do dvojic, jak jsem ti radila?“ PAN SOMMERS: „Jo.“ TOPOLSKÁ: „Někdy ideální výběr lidí způsobují překvapivé výsledky.“ Max přijede na policejní stanici MAXŮV ŠÉF: „Dobře, že jsi tady.“ MAX: „Je všechno v pořádku? Třesete se.“ MAXŮV ŠÉF: „Kdybys věděl, co se stalo. Jsem tak rozrušený.“ ZÁSTUPCE OWEN: „Evans? Podezřelý tvrdí, že vešel dovnitř na váš příkaz.“ MAXŮV ŠÉF: „Max se nabaví s takovými lidmi.“ MAX: „Když teda…“ MAXŮV ŠÉF: „Řekni, že to není pravda.“ MAX: „Dal jsem mu klíče, aby vytiskl pár dokumentů.“ MICHAEL: „Klíče jsem ztratil, proto jsem se vloupal.“ MAX: „Nechtěl nic ukrást.“ MICHAEL: „Chtěl jsem mu prokázat laskavost.“ MAX: „Prosím, nežalujte ho. Sám odpracuju veškeré škody.“ MAXŮV ŠÉF: „Tak tedy…najdeme nějakou práci.“ ZÁSTUPCE OWEN: „Můžeš tedy jít. Vem si svoje věci.“ MAX: „Dík.“ MAXŮV ŠÉF: „Jo.“ Michael si jde pro věci MAX: „Nedělej mi už víckrát laskavost.“ Zástupce ukáže kopie stránky, kterou si Michael vytiskl ZÁSTUPCE OWEN: „To jsou ty kopie.“ Max, Michael a Isabel si ve škole povídají MICHAEL: „To je to. Objekt s mé vize.“ ISABEL: „A co s tím zatčením?“ MICHAEL: „Už je po všem. Max to zařídil.“ MAX: „Vůbec není po všem. Máme problémy.“ MICHAEL: „Vím. Marathon v Texase. Našel jsem dveře, do kterých se hodí klíč. Jedu.“ ISABEL: „Zbláznil si se?“ MICHAEL: „Isabel, moc se bojíte než, aby jste mi přiznali pravdu. Dej mi klíčky, jedu tam.“ MAX: „Snažme se spíš dovědět něco víc.“ MICHAEL: „S tím místem mě něco spojuje. V noci se mi zdá. Nebudu čekat.“ Michael odchází MAX: „Pěšky moc daleko nezajde.“ Maria sedí v autě a uvidí Michaela a rozhodne se, že s ním udělá ten úkol MARIA: „Jakou zmrzlinu máš nejraději? Musím udělat ten úkol.“ MICHAEL: „Nemám čas.“ MARIA: „Jen odpovídej. Kterého s příbuzných máš nejraději?“ MICHAEL: „Ztrať se, musím…“ Michael si všimne klíčů od vozu v její ruce MARIA: „Co musíš?“ MICHAEL: „Jedeš někam?“ MARIA: „K benzínce. Prodávám máminy přívěšky.“ MICHAEL: „Té při cestě?“ MARIA: „Jo.“ MICHAEL: „Svez mě a odpovím ti na ty blbé otázky.“ MARIA: „Fajn…“ V Crashdown, Kyle a Max sedí u stolu, když Isabel a Liz sedí u pultu KYLE: „Oblíbený seriál?“ MAX: „Nedívám se na televizi. A tvůj?“ KYLE: „Hledaný. Díváme se na to s tátou. Co tě nejlepšího potkalo v životě?“ MAX: „Adopce.“ KYLE: „Asi se rozpláču.“ MAX: „A tebe?“ KYLE: „Vítězství na střeleckých závodech.“ ISABEL: „Nejvíc máš ráda vanilkovou.“ Liz je roztržitá, jelikož se tajně dívá na Maxe a Kylea ISABEL: „Třeba jim zanes kečup nebo tak.“ LIZ: „Přinesla jsem vám kečup. Jak to jde?“ MAX: „Skvěle.“ KYLE: „Pomalu se začínáme poznávat.“ LIZ: „To je dobře.“ KYLE: „Dobře, že jsi tady. Pojďme na otázku číslo osm. Byl jsi někdy zamilovaný?“ MAX: „Ne.“ Maria přijede k benzínové pumpě MARIA: „Nemůžeš lhát.“ MICHAEL: „Jak víš, že lžu?“ MARIA: „Nedíváš se na ‚Rande‘“ MICHAEL: „V každém chlapovi, je trochu ženy.“ MARIA: „Odpovím za tebe na ty otázky. Pomoz mi s tou krabicí.“ MICHAEL: „Bolí mě záda.“ Maria vystoupí z auta a jde k prodavači a Michael si mezitím sedá k volantu MARIA: „126 dolarů. Kdyby to šlo, tak hotově.“ Zaslechne, že Michael nastartoval vůz a běží za ním MARIA: „Krade mi auto…kradeš mi auto.“ MICHAEL: „Půjčuju. Vypadni.“ MARIA: „To je auto mojí mámy. Zabije mě, jestli se mu něco stane. A proto je mi jedno kde jedeš, protože jedu s tebou.“ MICHAEL: „Měla si šanci.“ MARIA: „Oh můj Bože! To je únos…ne to je mimozemšťanský únos.“ Liz zazvoní telefon v Crashdown LIZ: „Halo?“ MARIA: „Tak jedeme…“ LIZ: „Mario?“ MARIA: „Cítím se divně sama s tebou v autě.“ LIZ: „S kým jsi?“ MARIA: „Nevědíc, kde jedeš a kdy se vrátíme.“ MICHAEL: „Vždycky tolik mluvíš.“ LIZ: „To je Michael?“ MARIA: „Liz říká, že moc mluvím, když jsem nervózní.“ LIZ: „Si nervózní a jedeš někde s Michaelem.“ MARIA: „A kde jedem? Na jih po 285…“ MICHAEL: „Co ty…“ Michael si všimne Mariiného telefonu MICHAEL: „Super.“ Michael vyhodí její telefon přes okno LIZ: „Mario!“ ISABEL: „Co se děje?“ LIZ: „Maria. Jede někde s Michaelem. Něco se tam stalo.“ Na Isabelině tváři se objeví panika a okamžitě jde za Maxem a Kylem ISABEL: „Musíme jet.“ KYLE: „A tak dobře nám to šlo.“ Před Crashdown MAX: „Co se děje?“ ISABEL: „Michael si našel auto.“ LIZ: „Co se děje?“ MAX: „Čím míň toho budeš vědět, tím to bude lepší.“ LIZ: „Ne, tady jde o Mariu.“ ISABEL: „Jedou jejím autem. Na jih po 285.“ LIZ: „Musíme si pospíšit.“ MAX: „Ty nejedeš.“ KYLE: „První hádka? Tak brzo?“ LIZ: „Nasedej.“ AGENT: „Jsem před Crashdown. Evansovi a Parkerová právě někam rychle odjeli.“ TOPOLSKÁ: „Pojďme zjistit, kde.“ Topolská píše zprávu do počítače: „Zvláštní vyšetřovací jednotka. Krycí jméno: Střední škola Roswell…Napětí roste. Čekám na nějakou chybu. Už brzy.“ Liz volá domů, kde je LIZ: „To je opravdu důležitý test. Jestli zůstanu na noc u Marie, budu se moct víc věnovat učení. Kdyby něco, tak mi zavolej na mobil.“ ISABEL: „Chodící dokonalost lže matce?“ LIZ: „Ona alespoň ví, jaký druh jsem.“ MAX: „Najďme je a vraťme se domů.“ LIZ: „Proč mi nechcete nic říct? Michael se tak snadno dostává do problémů a vy víte, kde jeli.“ Maria se hádá s Michaelem MARIA: „Marathon v Texasu. To je přece jiný stát.“ MICHAEL: „Tři hodiny odtud.“ MARIA: „Zatknou tě.“ MICHAEL: „Za jízdu do Texasu?“ MARIA: „Přejezd přes hranice s mladistvým v kradeném voze? A ten vyhozený telefon? Stačí se podívat, jak řídíš. Je poznat, že máš kriminální sklony.“ MICHAEL: „Jako co?“ MARIA: „Řekla jsem ti, nejezdi víc než 130. Motor to nevydrží.“ MICHAEL: „Nevydrží to od těch keců.“ MARIA: „Co je v tom Marathon? Nějaká holka?“ MICHAEL: „Stejně to nepochopíš. Nic o nás nevíš.“ MARIA: „Vím víc, než bych chtěla.“ MICHAEL: „Právě taková jsi. Nejdůležitější den v mým životě a ty…“ Uslyší policejní sirénu auta, která jede za nimi MICHAEL: „Jsi teď šťastná? No tak, řekni jim, že jsem tě unesl. Co mi tam! Jedno zatčení navíc.“ MARIA: „Proč to měl být nejdůležitější den v tvém životě? Máš na to dvacet sekund.“ Michael ji ukáže obrázek kopule MICHAEL: „Vidíš, to je klíč k hádance o naší existenci. Jestli se tam někdo dostane přede mnou, zmizí jediná stopa, kterou jsme měli.“ POLICISTA: „150 na hodinu. Kam se synu tak spěcháš?“ MARIA: „Strašně se mi chce na záchod. Mám slabý močový měchýř a na poslední zastávce jsem vypila moc koly. Kofein udělal za své a poprosila jsem ho, aby co nejdřív našel nějakou jinou benzínovou pumpu.“ POLICISTA: „Váš řidičský průkaz.“ POLICISTA: „Pět kilometrů odtud je bar. Milá obsluha. Jen ne moc rychle.“ MARIA: „Mám to u tebe.“ Kyle volá všude možně, aby zjistil, kde je Liz KYLE: „Děkuju paní DeLucová, budu ji hledat u Liz.“ VALENTI: „Ahoj.“ KYLE: „Kdy jsi přišel?“ VALENTI: „Pár telefonu předtím. K Evansům, Parkerům a do DeLuců. Zase Liz? Chceš si o tom promluvit?“ KYLE: „Zase ten Max Evans.“ VALENTI: „Co se stalo?“ KYLE: „Nevím.“ VALENTI: „Musel něco udělat, když tě tak naštval.“ KYLE: „Liz se chová strašně divně, když je Max poblíž. Dneska taky. Max a Isabel strašně rychle odjíždějí a berou ji sebou. Uprostřed hovoru, prostě jen tak. Nejsou doma. Lhali rodičům. Divné, co? VALENTI: „Víš, kde jeli?“ KYLE: „Ne.“ VALENTI: „Určitě se brzy objeví.“ KYLE: „Myslel jsem, že zůstaneš.“ VALENTI: „Jo, ale zapomněl jsem něco v kanceláři.“ KYLE: „Tati…co víš o Maxovi?“ VALENTI: „Drž se od toho dál.“ KYLE: „Co víš?“ VALENTI: „Promluvíme si později.“ Liz nese Isabel šálek kávy LIZ: „Isabel?“ Isabel se otočí právě když se Liz těsně za ní, a tak na ně vylije kávu LIZ: „Omlouvám se.“ ISABEL: „Super.“ LIZ: „Snažím se být milá.“ ISABEL: „Nesnaž se, jo?!“ LIZ: „Není nic divného, že si pořád tak dokonalá.“ ISABEL: „To si myslíš.“ LIZ: „Jak Elle McPhersonová.“ ISABEL: „To je asi odpověď na to otázku ‚Komu něco závidíš?‘“ LIZ: „A ty? Komu něco závidíš?“ ISABEL: „Nikomu.“ LIZ: „Isabel, nechci ti ho vzít. Nikdy bych si nedovolila něco takového.“ ISABEL: „Vím.“ LIZ: „A co když tam něco najdete. Vezmeš ho odemně?“ Isabel použije svoji sílu a z Lizina svetru zmizí skvrna od kávy LIZ: „Dík.“ Max vyjde z obchodu MUŽ: „Hej, chlape, musím si zavolat. Když nemluvíš, tak to polož.“ Max propíchne agentovi pneumatiky u vozu V autě Marii MARIA: „Vypl si chladičku?“ MICHAEL: „Jo, vypl jsem.“ Auto se začne kazit MARIA: „No tak, udělej něco!“ MICHAEL: „Nepokoušej mě.“ MARIA: „Smršť nos a ukaž nějaké vesmírné čáry máry.“ MICHAEL: „Nemůžu.“ MARIA: „Ukaž svou tajemnou sílu.“ MICHAEL: „To není tajemná síla.“ MARIA: „Prostě nás odtud dostaň.“ MICHAEL: „Neumím.“ MARIA: „Kdo by si to pomyslel?“ MICHAEL: „K čertu s ním.“ MARIA: „S tebou taky.“ Michael se snaží opravit motor, ale ten začne hořet MICHAEL: „Mám dost ponížení. Jdu dozadu.“ MARIA: „Unesl jsi mě, zničil si auto a teď mám s tebou ještě strávit noc?!“ MICHAEL: „Taky jsem si nepředstavoval, že takhle strávím noc.“ MARIA: „Opatrně s těmi krabicemi.“ MICHAEL: „Budeš potichu?!“ Zelený mimozemšťan se nafoukne v jedné z krabic MICHAEL: „Jaké sladké!“ MARIA: „Matka je dělá. Co to děláš? Kam jdeš?“ MICHAEL: „Vidíš ten motel. Jdu se prospat.“ MARIA: „Počkej!“ V Maxově autě LIZ: „Už je pozdě. Měli bychom zavolat rodičům.“ MAX: „Ne.“ LIZ: „Mohli by nám pomoct.“ ISABEL: „Ona má pravdu, přece nic nevíme o tom místě.“ MAX: „Ne. Nikdo o něm nic neví.“ LIZ: „Opravdu se bojím o Mariu.“ ISABEL: „A já o Michaela. A ty určitě o to, co najdem pod kopulou.“ MAX: „Jsme blízko. Nemůžeme jen tak…“ Zazvoní Lizin mobil ISABEL: „Neber to!“ LIZ: „A jestli je to mamka?!“ Telefon párkrát zazvoní LIZ: „Halo!“ KYLE: „Ahoj, Liz! Tvoje mamka mi řekla, že jsi u Marii.“ LIZ: „Jo, jsem.“ Kolem Maxova auta projede náklaďák KYLE: „To byl náklaďák?“ LIZ: „Ne, to je televize. Proč voláš?“ KYLE: „Vzal jsem omylem tvoji knížku historie a myslel jsem, že bych ti ji mohl přinést.“ LIZ: „Můžeš mi ji přinést zítra do školy.“ KYLE: „Jsi si jistá? Jsem tady kousek.“ LIZ: „Určitě. Uvidíme se zítra ve škole.“ KYLE: „Asi dřív.“ Kyle jede za nimi Šerif mluví s hlídnou přes vysílačku VALENTI: „Přesně. Džíp zaregistrovaný na Dianu a Philipa Evansovy. Tři teenageři.“ RÁDIO: „V počítači nic nemáme. Ale nějaký Michael Guerin překročil rychlost jedouc s autě, zaregistovaným na jméno DeLuca. Říká vám to něco?“ VALENTI: „Kde to bylo?“ RÁDIO: „Na silnici 285.“ VALENTI: „Díky za pomoc.“ Michael a Maria vejdou do hotelového pokoje MARIA: „Aladín v porno verzi?!“ MICHAEL: „Alespoň je teplo.“ MARIA: „Nechci ani přemýšlet o tom, co bych tu mohla chytit.“ MICHAEL: „Přestaň si hrát na princeznu.“ MARIA: „To té doby jsme si fajn radila, je mi zima, mám hlad. Sedím v nějakém hnusném motelu s chlapem, kterého skoro znám. A opravdu se chci vrátit domů.“ MICHAEL: „Počkej tady. Viděl jsem dole nějaký obchod. Zamkni za mou.“ V Maxově autě, rádio hlásí nehodu na silnici 285 ISABEL: „Oni to asi stihli. Co děláme?“ MAX: „Odpočinem si.“ ISABEL: „Chceš spát v džípu? V takovém místě? Ve třech?“ V motelovém pokoji, Maria a Michael si kladou otázky MARIA: „Vy taky máte hlad?“ MICHAEL: „Jasně.“ MARIA: „Jaké jiné lidské potřebuje pociťuješ?“ MICHAEL: „I kdybys byla poslední ženská na zemi.“ MARIA: „Nápodobně. A k tomu, nechci zítra dostat za pět, takže mi odpověz na mé otázky. Ale bez legrace. Oblíbená zmrzlina?“ MICHAEL: „Pistáciové.“ MARIA: „Televizní pořad?“ MICHAEL: „Riskuj!“ MARIA: „Knížka?“ MICHAEL: „Odysseus Joycea.“ MARIA: „Nečetls to.“ MICHAEL: „Hněvali ho ti, kteří brali jako vtip, když tvrdili, že všechno pochopili, když ve skutečnosti neznali sami sebe. Strana 655. Říkal jsem, že to nepochopíš. Další otázka.“ MARIA: „Když jsi tak chytrý, tak proč opakuješ každou třídu?“ MICHAEL: „Jaké to je číslo?“ MARIA: „To je moje otázka.“ MICHAEL: „Neodpovídám na takové.“ MARIA: „Tak teda 16. Čeho se bojíš?“ MICHAEL: „To je blbost. Tak se vraťme na soukromé otázce. Proč je pro tebe tak důležité, odkud jsi?“ MARIA: „Protože musí existovat něco lepšího než je Roswell.“ MICHAEL: „To ti připadá vtipné?“ MARIA: „Ne prostě…když jsem byla malá, často jsem se v noci budila a vymýšlela jsem si různé historky o mém otci. No víš, kdo byl, co dělal. Všechny se končili stejně. Že některého dne přijede velkou limuzínou a vezme mě a mou mámu někde, kde budeme žít, jak králové. Myslela jsem si, že musí být něco lepšího než je Roswell.“ MICHAEL: „Změn limuzínu na kosmickou loď a budeš vědět, co jsem si myslel já.“ MARIA: „Jsem unavená.“ MICHAEL. „Dlouhej byl ten den. Nebudem asi spát na jedné…“ MARIA: „I kdybys byl posledním ufonem na Zemi.“ Max, Isabel a Liz čekají než se zátaras uvolní MAX: „Je mi to líto.“ LIZ: „Nějak se přes to dostanem.“ MAX: „Nemluvím o té cestě. Myslím tím…všechno. Michaela a to všechno s Mariou. Isabel, která je taková…isabelská. My jsme také odlišní.“ LIZ: „Všimla jsem si. Já se taky omlouvám, za Kylea a že kvůli mému nudnému životu jste se dostali do problémů.“ MAX: „Nic, co se týká tebe není nudné. Kromě toho, cítím, že můj život taky začal v den, kdy jsem ti řekl pravdu.“ LIZ: „Rozumím. Maxi?“ MAX: „Jo?“ LIZ: „Vím, že jsme se rozhodli…necítit k sobě to…pořád si myslíš, že je to dobrý nápad?“ Max se přiblíží k Lízině tváři, ale místo toho pomocí své síly zašije díru v jeho plátěné střeše MAX: „Bude ti tepleji.“ LIZ: „To celé Marathon a všechny ty odpovědi, které hledáte, pro tebe jsou stejně důležité jak pro Michaela.“ Přijde k nim Isabel s informacemi o zátarase ISABEL: „Uklidí to tak za hodinu.“ MAX: „To už může být pozdě.“ Isabel si všimne auta Marii vedle motelu ISABEL: „A to pod více způsoby.“ Isabel, Max a Liz jsou před dveřmi od pokoje Marii a Michaela LIZ: „Zaklepejme.“ ISABEL: „Jdeme dovnitř.“ Isabel odemkne dveře pomocí své síly Maria, která spala na posteli se zlekne, že někdo vešel a spadne tak na Michaela, který spí na zemi LIZ: „Mario!“ MARIA: „Co tady děláte?“ LIZ: „Mysleli jsme, že máš problémy…ale si jsme se pletli…“ MARIA: „To jen tak vypadá. Co kdybys jim něco řekl…“ MICHAEL: „Miláčku, jak dlouho jim budeme lhát.“ Maria se navěřícně dívá na Michaela a udeří ho ISABEL: „Já ti věřím. V životě jsem neslyšela, aby Michael někomu řekl ‚Miláčku‘“ MICHAEL: „A ty jako obvykle s posilou?!“ MAX: „Ne, já jako obvykle jdu po tobě pouklízet. Co sis myslel?“ MICHAEL: „Rozhodl jsem se na vás nečekat. To celé Roswell, vaše rodiny, váš předstíraný život. Předstírejte dál, ale nemyslete si, že to potrvá dlouho. Jednoho dne se to doví a pak všichni, jak tu jsme…“ Kyle vejde do pokoje LIZ: „Kyle!“ KYLE: „Co všichni, jak tu jste?“ MICHAEL: „Vypadni!“ KYLE: „Proč nedokončíš větu. Bojíš se, že odhalím vaše tajemstvíčko. Bojíš se, že se dovím, co tu všichni děláte uprostřed noci.“ MICHAEL: „Řekl jsem…vypadni!“ MAX: „Michael, ne!“ Michael hodí Kyle přes pokoj KYLE: „Co jste zač?“ KYLE: „Co se tady děje? Co to vyvádíš? Vezmu tě odsud.“ MAX: „Nech ji.“ LIZ: „Nechte toho, oba! To je nějaké šílenství! Už nejsem tvoje holka.“ KYLE: „Liz, nevím, co se tady děje a ani mě to nezajímá. Ale chci, aby ses se mnou vrátila.“ LIZ: „To není tvoje věc.“ KYLE: „Co jsem v tobě viděl?!“ Kyle odchází MAX: „Odvezu vás domů.“ LIZ: „Ne! Žádný tajemství. Maria a já jsme v tom taky. Když nic nevíme, jak se můžeme bránit? A jak vám můžeme pomoct.“ MICHAEL: „Nepotřebujeme pomoc.“ MARIA: „Tak to podruhé ukradni někomu jinýmu auto.“ ISABEL: „Co chcete vědět?“ LIZ: „Všechno.“ ISABEL: „Stanete se spoluviníky.“ LIZ: „Začni.“ MAX: „Před třemi týdny jsme se vloupali do kanceláře šerifa. Chtěli jsme najít tu fotku.“ MICHAEL: „Byl to jediný důkaz, že existují i jiní, jako my.“ MAX: „Našli jsme klíč. Když se Michael dotknul měl vizi. Nějaké kopule.“ MARIA: „Té v Marthon.“ LIZ: „Myslíte si, že klíč otevře kopulu a tehdy se něčeho dovíte, něco co vám pomůže zjistit, odkud jste.“ MAX: „Jo.“ LIZ: „Tak na co čekáme?“ Všichni přijíždějí ke kopule ISABEL: „Přesně jak si to kreslil.“ MICHAEL: „Neříkal jsem vám to.“ Michael se snaží odemknout dveře, ale klíč do zámku nepasuje Max odemkne dveře svou silou MAX: „Možná se bude hodit uvnitř.“ LIZ: „Asi tady někdo něco hledal.“ MAX: „A to už dávno.“ ISABEL: „Zkus se něco uvidět.“ MICHAEL: „Nic.“ MARIA: „Zkus to ještě jednou.“ S Mariou vedle sebe, Michael vidí nějaký pokoj MICHAEL: „Je to nějaký pokoj.“ MAX: „Kde?“ MICHAEL: „Je schovaný.“ Michael najde nějaký otvor ve stěně MICHAEL: „Maxi, Isabel.“ ISABEL: „Klíč.“ Vejdou do tajné místnosti Šerif si prohlíží kopuli, když ho někdo udeří do hlavy. Je to Topolská LIZ: „Oh, můj Bože!“ POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ…