================================ .: Roswell: Portál Fanoušků :. - http://www.roswell-serial.cz - ================================ ::MISSING:: ::ZTRACENÝ DENÍK:: ================================ Přepis: Dagmarečka ================================ Liz jde večer po ulici domů HLAS: „Divné je, jak se svět dokáže změnit. Ulice kterými chodíš celý život, se ti najednou zdají tmavší a menší. Ticho mi nedává klid. Zdá se ti, jako by všechny oči se dívají na tebe. Návrat domů přestává být rutinou, ale vítězstvím. A pak se začínáš přemýšlet…možná se nezměnil svět, ale ty.“ Liz si všimne, že zmizel její deník HLAS: „A náhle se zase začneš přemýšlet.“ Liz zazvoní u Marii. MARIA: „Co se děje, Liz?“ LIZ: „Můj deník zmizel. Všechno jsem tam napsala.“ MARIA: „Všechno?“ LIZ: „O Maxovi.“ MARIA: „Něco osobního?“ LIZ: „Všechno.“ MARIA: „Dokonce to co je, teda vlastně není.“ LIZ: „Myslím tím všechno.“ ÚVODNÍ TITULKY Michael náhle vstane a snaží se namalovat vizi, kterou měl Později jde za Maxem ve 3 hodiny ráno MICHAEL: „Co děláš?“ MAX: „Předtím než jsi se zeptal, tak jsem spal. Je to něco důležitého?“ MICHAEL: „Samozřejmě.“ MICHAEL: „Zdálo se mi to. Poprvé jsem to viděl tak jasně. Tohle. Ten samý objekt, který jsem viděl u Valentiho. Tehdy, když jsem se dotkl klíče.“ MAX: „Viděl jsi polokruh?“ MICHAEL: „Ne, viděl jsem tohle.“ MAX: „A co to je?“ MICHAEL: „Ještě nevím, ale musel jsem se s tím s někým podělit.“ MAX: „Těší mě, že jsi ke mně přišel ve 3 ráno, abys mi řekl, že se ti zdálo o polokruhu. Promluvíme si o tom ráno?“ MICHAEL: „Jasně.“ Michael ukáže k zemi MICHAEL: „Můžu?“ MAX: „Jasně.“ Michael rozvine spací pytel a jde spát Maria a Liz si spolu povídají na příští den ve škole MARIA: „Zopakujme scénu zločinu, motivu a příležitostí. Jsme v Roswell. Nemůže to jen tak nechat.“ LIZ: „Včera byl u mě Alex…“ MARIA: „Alex? No vidíš, máme příležitost.“ LIZ: „Seděli jsme u mě v pokoji a pak šel domů…Počkej. Proč opakuju zločin, když žádný nebyl. Asi ho vzal Alex.“ MARIA: „Jo, a na co by mu byl. Cítil se snad ignorovaný, zvědavý, neodpovídaly jsme mu na otázky. A kde najít lepší odpovědi než v deníku. A máme motiv. Byl v tvém pokoji sám?“ LIZ: „Je to směšné.“ MARIA: „Snažím se pomoct. Fajn, a tedy, naskytla se chvíle, kdy byl Alex sám v tvém pokoji?“ LIZ: „Jo. Šla jsem pro pití.“ Alex přijde k Liz a Marii ALEX: „Ahoj holky!“ LIZ: „Ahoj!“ MARIA: „Alexi!“ ALEX: „O čem jsme to mluvili?“ LIZ: „O ničem důležitém.“ ALEX: „O ničem, aha. Chtěl jsem ti jen připomenout toho McCarthyho. Ústní zpráva.“ LIZ: „Jo, jasně.“ ALEX: „Mohli bychom se kvůli tomu sejít.“ LIZ: „Jo.“ ALEX: „Jdu na hodinu. Posilovna…držte mi palce.“ Alex odchází LIZ: „Jak já to řeknu Maxovi.“ MARIA: „Nevím.“ Maxovi se zasekl automat a tak použije svoji moc, aby mu vypadly čipsy LIZ: „Hlad?“ MAX: „Ne. Ten krám se pořád kazí.“ LIZ: „Můžu se tě na něco zeptat?“ MAX: „Jasně, ale musím být k tobě upřímný. Nemám už tajemství, které by jsi neznala.“ LIZ: „Chtěla jsem ti říct…“ Přijde Michael MICHAEL: „Nevyrušuju?“ LIZ: „Ne, ne…není to nic důležitého. Prostě jsme na sebe narazili. Já jsem šla s jedné strany a Max z druhé.“ MICHAEL: „Zajímavé…ahoj, Liz.“ Liz odchází MAX: „Mohl bys být na ni milejší.“ MICHAEL: „A ty ses jí měl prý vyhýbat. Remíza.“ Liz sedí v tmavé třídě a přemýšlí, co má dělat TOPOLSKÁ: „Liz?“ LIZ: „Paní Topolská? Byla jsem právě na odchodu.“ TOPOLSKÁ: „Doufám, že ne kvůli mně.“ LIZ: „Ne vůbec ne…mám schůzku.“ TOPOLSKÁ: „Určitě jsi měla důvod sedět sama v temné třídě, ale nebyla bych tím kým jsem, kdybych se tě nezeptala na důvod.“ LIZ: „Není to nic důležitého.“ TOPOLSKÁ: „Někdy si myslíme, že jsme sami, ale kolem nás je hodně lidí, který nám chtějí pomoci. Možná nejsem člověkem, ke kterému by ses obrátila jako první, ale chci, abys věděla, že nejsem jen učitelka. Jsem také přítelkyně. Není ti teď trochu snadněji?“ LIZ: „Ano je, opravdu.“ TOPOLSKÁ: „Opravdu je všechno v pořádku?“ LIZ: „Ano opravdu, děkuju.“ Liz opouští třídu Maria si všimne Alexe a jde za ním MARIA: „Ahoj.“ ALEX: „Ahoj. Slečna DeLucová. Kde máš kamarádku?“ MARIA: „Musela si něco zařídit.“ ALEX: „Kyle se uboze snaží vrátit se do postavení jejího kluka?“ MARIA: „Vedle.“ ALEX: „Tak o co jde? Zase nějaká s těch věcí, která se nemůže říct Alexovi?“ MARIA: „Vím, že ti asi naše chování trochu leze na nervy.“ ALEX: „Trochu.“ MARIA: „To je naše vina. Doufám jen, že neuděláš nic, co k tobě nejde.“ ALEX: „O co ti jde?“ MARIA: „Liz se ztratil deník.“ ALEX: „Obviňuješ mě, že jsem vzal deník Liz?“ MARIA: „Ne, jen se snažíme přijít s Liz, kdo je viníkem.“ ALEX: „A tak mě obviňuje Liz?“ MARIA: „Ne. To jsem neřekla. I když tě nejde vyloučit z kruhu podezřelých. Ale přece vím, že je to hloupost..“ ALEX: „Příště, když pocítíte s Liz, že se chcete vykecat, něco vám poradím, netahejte mě do toho.“ Alex odchází Alex je na chodbě a uhodí do skříňky TOPOLSKÁ: „To je školní majetek.“ ALEX: „Netušil jsem, že tady někdo… Omlouvám se.“ TOPOLSKÁ: „Upřímně, o skříňku se nebojím.“ ALEX: „O mě? Nemusíme. Po pravdě se cítím skvěle.“ TOPOLSKÁ: „Mohli bychom si promluvit?“ V kanceláři Topolské ALEX: „Lidé se mění a mělo by se to akceptovat.“ TOPOLSKÁ: „A kdo se změnil? Ty?“ ALEX: „Ne.“ TOPOLSKÁ: „Tvoje dívka?“ ALEX: „Nemám dívku, paní Topolská.“ TOPOLSKÁ: „To mě nepřekvapuje. Náctileté neumějí ocenit toho, kdo za to opravdu stojí. Třeba ta Liz a Kyle Valenti. To není kluk pro ni.“ ALEX: „Liz teďkom asi prochází těžkým obdobím. Je to hloupost, ale ztratila svůj deník. A pak se dovídám od inspektorky DeLucové, že obě mě obviňují z krádeže.“ TOPOLSKÁ: „Možná bych si s něma měla promluvit?“ ALEX: „Ne, poradím si. Začala se už moje hodina. “ Alex odchází a Topolská okamžitě někomu volá MUŽ NA TELEFONU: „Centrála.“ TOPOLSKÁ: „7 3 9 2 0.“ MUŽ NA TELEFONU: „Co máte?“ TOPOLSKÁ: „Stalo se něco zajímavého. Čekám na posilu.“ Michael přijde do hodiny kreslení, kde nechodí moc často UČITEL: „Nezapomeň na perspektivu.“ UČITEL: „Pan Guerin? Proč vděčíme za takovou vzácnou návštěvu?“ MICHAEL: „Jakou?“ UČITEL: „Vaší přítomnost. Dnes je čtvrtek a my jsme se neviděli od pondělí, minulého.“ MICHAEL: „Omlouvám se, ale dneska opravdu chci kreslit.“ UČITEL: „Dnes opravdu chcete kreslit?“ MICHAEL: „Jo. Kdy mě přidělili do téhle třídy, tak jsem to nechtěl. Ale teď chci. Jen si vezmu tenhle stojan…“ Liz sedí venku na lavičce a Kyle si sedne vedle ní KYLE: „Takže teď chodíš s Maxem?“ LIZ: „Ne…jsme jen přátelé.“ KYLE: „Jen přátelé? Dneska je to strašně opakovaný slovo.“ LIZ: „Vím, že jsi na mě naštvaný, ale mě tady není lehko. Snaž se mě pochopit.“ KYLE: „Takže existuje pozitivní strana našeho rozchodu. Nemusím se starat.“ Kyle odchází naštvaný Max se dívá na nějaké knihy v Ufo centru MAXŮV ŠÉF: „Dobrý čtení.“ MAX: „Jenom jsem se díval.“ MAXŮV ŠÉF: „ Pohle teorie Szcerbiaka o odhalování tajemství z katastrofy z 47 bylo prý financováno z mezinárodní asociace. Ale prozradil zajímavé detaily. Jestli tady chceš dělat za moje peníze, tady jsou knížky, které si musíš přečíst.“ Maxův šéf si prohlíží knihy MAXŮV ŠÉF: „Walton…smetí. Jasně Atherton.“ MAX: „Mezi námi.“ MAXŮV ŠÉF: „Je to pohled amatéra, ale může zajímat opravdového nadšence. Předči si ji a řekni mi, co si o ni myslíš. Vím, že hledáš odpovědi.“ MAX: „To je pravda.“ Objeví se tam Liz MAXŮV ŠÉF: „No jdi. Oba víme, že je hezčí než já.“ MAX: „Ahoj.“ LIZ: „Ahoj, můžeme si na chvíli promluvit?“ MAX: „Jasně.“ LIZ: „Ne tady.“ Max a Liz jdou do jiného pokoje MAX: „Jak se máš??“ LIZ: „Pořád stejně a ty?“ MAX: „Pořád stejně. Abychom si to řekli, nemuseli jsme jít pryč.“ LIZ: „Jo, je tady něco. Nikdy předtím jsem ti neřekla, že si píšu deník.“ MAX: „Pořád nechápu, proč jsme šli pryč.“ LIZ: „Je to víc než deník. Vědci ho označují jako kroniku. Psala jsem tam všechno, co se mi stalo. Všechny důležité události a poslední dobou se toho stalo hodně.“ MAX: „A psala jsi tam o…“ Max ukáže na sebe LIZ: „Jo. To je právě ten problém. Jde o to, že ten deník spolu s poznámkami…o tobě, střílení a celém tom dnu…teda ten deník zmizel.“ MAX: „Zmizel?“ LIZ: „Nezmizel.“ MAX: „Nezmizel?“ LIZ: „Někde se založil.“ MAX: „Založil?“ LIZ: „Dočasně.“ MAX: „Jasně.“ LIZ: „Jsem si jistá, že je na nějakém nesmyslném místě.“ MAX: „Co jsi tam vůbec napsala?“ LIZ: „Najdu ho a zatím si s tím nedělej starosti. Zítra, když se konečně najde se tomu budeme smát. Dej mi jeden den a nikomu to neříkej, prosím. Slibuju, že to dám do pořádku.“ Liz zběsile hledá všude možně svůj deník LIZ: „Kde je?“ PANÍ PARKEROVÁ: „Tady jsi. Volal ti, Alex. Ale asi jsi s ním moc mluvit nechtěla.“ LIZ: „Jak to víš?“ PANÍ PARKEROVÁ: „Jak vím co?“ LIZ: „Že s ním nechci mluvit. Proč jsi to řekla, nikdy jsme o tom nemluvily?“ PANÍ PARKEROVÁ: „To je fakt.“ LIZ: „To jsou moje osobní věci. Říkala jsem ti někdy, že něco o mě a Alexovi?“ PANÍ PARKEROVÁ: „Asi ne.“ LIZ: „Je mi divné, že něco takového říkáš. Že děláš s něčeho závěry, co si jen píšu…“ PANÍ PARKEROVÁ: „Děje se něco, Liz?“ LIZ: „Jo, promiň. Měla jsem těžký den. PANÍ PARKEROVÁ: „Musím jít.“ Paní Parkerová odchází a Liz pokračuje v hledání deníku V Crashdown, Michael kreslí svoji vizi ISABEL: „Myslíš si, že to máš dělat tady?“ MICHAEL: „Jako co?“ ISABEL: „Malovat…to něco…“ MICHAEL: „Je čím dál víc výraznější.“ ISABEL: „Spíš divnější. Maxi, řekni mu něco.“ Max je zaneprázdněn čtením knihy ISABEL: „Maxi, jsi v pořádku?“ MAX: „Jo, to jen Atherton. Poslouchejte…podle něho by zemská atmosféra mohla špatně vplývat na mozky a plíce mimozemšťanů.“ ISABEL: „Maxi, řekni něco Michaelovi. Na tebe dá.“ MAX: „Čím dál víc lepší.“ MICHAEL: „Maloval jsem to na kreslení.“ ISABEL: „Maxi, začínáme být neopatrní.“ MICHAEL: „Je to jen náčrtek.“ ISABEL: „Nemůžeme předstírat, že to co děláme nemá význam. A jestli nebudeme opatrní…“ Kyle a jeho přátele přijdou do restaurace, Kyle přistoupí k Maxovi KYLE: „Mám tě, Evansi.“ ISABEL: „Co to bylo?“ MAX: „Nemám ponětí.“ Max jde k Liz domů a je trochu nervózní MAX: „To Kyle ukradl tvůj deník.“ LIZ: „Nikdo ho neukradl. Někde se mi založil.“ MAX: „Divně se na mě podíval a řekl ‚Mám tě‘…Určitě četl tvoje poznámky.“ LIZ: „Tady nejde o deník. On si myslí, že jsem se s ním rozešla kvůli tobě. Není zloděj. A pak stejně, deník zmizel včera a Kyle byl u mě před týdnem.“ MAX: „A v Crashdown?“ LIZ: „Taky.“ Dveře se otevřou a vejde paní Parkerová a Liz rychle strčí Maxe do svého pokoje, tak aby ho její mamka neviděla MAX: „Tvůj pokoj?“ Max jde ke stolu a všimne si Cdčka na stole MAX: „Dobrý album.“ Max má vidění, že byl Kyle v Lizině pokoji MAX: „On tady byl.“ LIZ: „Kdo?“ MAX: „Kyle.“ LIZ: „Jo, ale asi tak před týdnem.“ MAX: „Viděl jsem ho.“ LIZ: „Jak?“ MAX: „Měl jsem vidění. Někdy, když v nějakém místě je hrozně moc energie, dokážeme něco vycítit, uvidět.“ Michael nadšeně pracuje nad jeho vizí kopule Kyle hraje s kamarády basketball, když za ním přijde Liz LIZ: „Ahoj.“ KYLE: „Ahoj.“ LIZ: „Dostala jsem to Cdčko, díky.“ KYLE: „Super, tvůj táta mě pustil.“ LIZ: „Vím, že když se dva rozcházejí, není to pro ně jednoduché. Určitě ne tak, jak si to představovali. Mohou někdy udělat nebo říct věci, které by nechtěli…Jsou zdeprimováni…hledají odpovědi…Víš o čem mluvím?“ KYLE: „Jo. Proto se mě můžeš na cokoliv zeptat. Já před tebou nic neskrývám.“ LIZ: „Myslíš si, že před tebou něco tajím? Že kvůli tomu, jsem se s tebou rozešla?“ KYLE: „Možná.“ LIZ: „Takže, když jsi u mě byl, měl jsi šanci něco objevit?“ KYLE: „Čeho se tak bojíš? Co to jsou za tajemství? Pravda o Maxi Evansi? A taky proč se chováš tak divně od toho střílení v Crashdown?“ LIZ: „To je vážné. Vrať mi to, co jsi vzal.“ KYLE: „Každý někomu něco dluží. Bohužel se v životě někdy nehraje fér.“ Kyle odchází LIZ: „Kyle…“ Ve škole, Michaelův obraz je na výstavě ISABEL: „To je špatný.“ MAX: „Vidím.“ MICHAEL: „Fajný, že jo?! Nevěděl jsem, že umím malovat. Cowan řekl, že je to nejlepší tohoto roční práce.“ ISABEL: „Neměl bys to ukazovat na veřejnosti.“ MICHAEL: „Přece sám nevím, co to je…“ MAX: „Isabel se ti snaží říct, že je to moc riskantní.“ MICHAEL: „Přece to nikomu nic neřekne, včetně mě.“ MAX: „Prostě bychom neměli riskovat.“ MICHAEL: „Ty už jsi to udělal.“ MAX: „Jo, ale…“ MICHAEL: „Ale co? Ty můžeš riskovat a já ne?! Ty můžeš vkládat naše životy v ohrožení a já ne?“ MAX: „Já jsem někomu zachránil život a ne babral se v barvě.“ Michael odchází Topolská a nějací agenti mají schůzku TOPOLSKÁ: „Zápisky Liz Parkerové nám doručí jedny z nejpřesvědčivějších důkazů.“ AGENT: „Chceš říct, že jsem přerušil svoji dovolenou kvůli deníku…promiň.“ TOPOLSKÁ: „To není obyčejný deník. Je to potenciální důkaz o setkání s mimozemšťany. Ne nějakého potrhlého farmáře nebo opilce, ale zápisky vzorné žákyně.“ AGENT: „Kde může být ten deník?“ TOPOLSKÁ: „Měli by jsme začít od tohoto. Poslední dobou měla problémy se svým bývalým.“ Liz je u domu Valentiho MAX: „Kdyby něco, jsem tady.“ LIZ: „Kyle? Šerife?“ MAX: „Nepomůže ani šerif, když budou mít nezamčeno.“ LIZ: „Neměli bychom tu chodit.“ MAX: „Máš pravdu, tak si musíme pospíšit. Kde je pokoj Kyle? Vejdem tam, najdem deník a pak odjedem. Kde to je?“ Někdo jiný je ještě v domě, asi někdo z agentů Max a Liz jdou do Kylova pokoje a začínají hledat MAX: „Začni ve skříni.“ MAX: „Není a u tebe?“ LIZ: „Nic.“ Max najde fotku Kyle a Liz pod jeho postelí LIZ: „Možná, že ho Kyle vůbec nemá.“ MAX: „Chceš říct, už ho nemá.“ Stín projde kolem MAX: „Zůstaň tady.“ Kyle se vrací zpátky do domu LIZ: „To je Kyle.“ MAX: „Jdeme.“ Max a Liz rychle odcházejí Na hodině kreslení UČITEL: „Vidím, že se držíš stejného tématu.“ MICHAEL: „Jo, nemůžu ho dostat z hlavy.“ UČITEL: „Je to opravdu dobré, ale možná bys mohl zkusit něco jiného.“ MICHAEL: „Něco jiného?“ UČITEL: „Když všichni kreslili strom. Ty jsi kreslil tohle něco. Oni se zmáhali s člověkem, ty jsi to znovu kreslil. Máš talent, ale nemůžeš přestat rozvíjet svůj talent na nějaké kopule.“ MICHAEL: „Čeho?“ UČITEL: „Kopule. To druh domů postmoderní architektury.“ MICHAEL: „Dům…“ UČITEL: „Umělec tvého formátu může kreslit i jiné věci. Co takhle…“ Učitel ukáže k soše, kterou celá třída maluje Michael namaluje panáčka UČITEL: „Zůstaň u kopule.“ Max, Isabel a Michael sedí venku na lavičce MAX: „Obrazy Michaela teď nejsou našim největším problémem.“ ISABEL: „Je ještě něco?“ MAX: „Než vám to řeknu, musíte vědět, že to není vina Liz. Liz si píše deník. Zapisuje si všechno, co se děje. Včetně s tím co se stalo v restauraci. Co jsem udělal. Kdo jsem. Kdo jste vy. Nemůžete ji za to vinit.“ MICHAEL: „Vinit za co?“ MAX: „Že ho ztratila… Vím, jak to zní, ale najde se. Slyšíš, Michael? Michael?“ V Crashdown po zavírací době LIZ: „Máme zavřeno.“ LIZ: „Michael…kuchyň je už zavřená.“ MICHAEL: „Nevadí, už jsem jedl.“ LIZ: „Víš, tohle je jen pro zaměstnance.“ MICHAEL: „Max mi řekl, co se stalo.“ LIZ: „Opravdu? A co řekl?“ MICHAEL: „Že sis všechno psala.“ LIZ: „Řekl…Co chceš?“ MICHAEL: „Chci říct, že to od tebe nebylo moudrý.“ LIZ: „Jo, vím.“ MICHAEL: „Věděl jsem to už před týdnem.“ LIZ: „Cože?“ MICHAEL: „Pamatuješ si, když jsem tady seděl?“ Záběr zpátky MICHAEL: „Bylo už pozdě a ty sis něco psala při pultu.“ MICHAEL: „Úkoly?“ LIZ: „Tak něco.“ MICHAEL: „Ale to nebyly úkoly. Mohla si dát dostat do obrovských problémů a přece nepotřebujeme rozhlas. Rozhodl jsem se, že se dovím, s kým mám tu čest. Jak moc riskujeme. Musel jsem vědět, co píšeš v deníku.“ LIZ: „Vzal si ho…“ MICHAEL: „Nechtěl jsem, aby se všechno vymklo kontrole…Je hezké vědět, že tady máme přítele.“ Michael vrací Liz zpátky deník LIZ: „Max ví, že…“ MICHAEL: „Ne a byl bych rád, kdyby se to nedověděl.“ LIZ: „Proč jsi to prostě nezničil? Kdyby ho někdo našel, dověděl by se o vás.“ MICHAEL: „Ne. Dověděl by se všechno o tobě. Děkuju, že jsi mi dala ještě jeden důvod, abych Maxovi záviděl.“ Michael chce odejít MICHAEL: „A raději zamykej okna…kdyby se ukázalo, že tvými zločinci, jsou lidé.“ Liz si přitiskne těsně k sobě deník a odejde Liz jde do Ufo centra za Maxem LIZ: „Ahoj.“ MAX: „Ahoj.“ LIZ: „Nikdy se mi nepodaří přijít tu včas.“ MAX: „Možná tě zaujme mimo sezóna. Jídlo a průvodce v ceně.“ LIZ: „Všechno je v pořádku. Mám deník.“ MAX: „Našla si ho?“ LIZ: „Opačně. Našel ho jeden klient z Crashdown… Dobrý přítel.“ LIZ: „Teď, když už je všechno v pořádku. Dlužím ti asi vysvětlení, proč jsem to všechno napsala.“ MAX: „Nejsi.“ LIZ: „Asi si myslíš, že jsem byla hloupá, psát o tom dni, o tobě. To co jsem napsala, nemělo moc společného vědou. Tehdy jsi mě zachránil. Pocítila jsem něco, co jsem musela vložit do slov…Jestli se mě po letech někdo dotkne, tak jak ty. Budu vědět, jak dobře mi bylo.“ MAX: „Můžu vidět tvoje poznámky?“ LIZ: „Nemyslím si, že je to dobrý nápad.“ MAX: „Ne?“ LIZ: „Ne.“ MAX: „Bojíš se, že když si to přečtu, dovím se, co si o mě myslíš?“ LIZ: „Přesně.“ Venku na lavičce ISABEL: „Nemůžu uvěřit, že to pořád čteš.“ MAX: „Jednoduché potěšení.“ Isabel ukáže na Michaela, který je myšlenkami mimo MAX: „Michael, jsi v pořádku?“ MICHAEL: „Jo, prostě jen pořád vím málo o té kopule. Na co mít vizi, když to k ničemu nevede.“ MAX: „Trpělivost, Spaceboy.“ ISABEL: „Co za dobrá nálada…znamená to, že deník…“ MAX: „Jo.“ ISABEL: „Kde byl?“ MAX: „Vím jen, že ho vrátil nějaký dobrý přítel. Něco vám přinést?“ MICHAEL: „Půjdu s tebou.“ MAX: „Isabel?“ ISABEL: „Ne, díky.“ Isabel rychle přečte Maxovu knihu ISABEL: „Nuda.“ Isabel si všimne fotky na konci knížky ISABEL: „Maxi, Michael.“ MAX: „Co?“ MICHAEL: „Máš svou vizi.“ Pozdě v noci, Liz jde domů HLAS: „28. října. Pár dní jsem nepsala. V ten čas, jsem hodně přemýšlela o svém životě, předtím než mě Max zachránil. O tom, jak jsem se modlila, aby se něco stalo. Něco, co by mě vyrvalo z temnoty, něco, že by tohle městečko zdálo větší, že já sama bych se cítila větší. Od té doby, co se můj sen splnil, uvědomila jsem si, že čím víc roste tvůj svět, tím větší se stávají tvoje problémy.“ Liz si chová svůj deník ve stěně