================================ .: Roswell: Portál Fanoušků :. - http://www.roswell-serial.cz - ================================ ::LEAVING NORMAL:: ::NIC NORMÁLNÍHO:: ================================ Přepis: Dagmarečka ================================ Liz píše do deníku HLAS: "Bude zase všechno normální?“ V Crashdown MARIA: „Zešíleli.“ LIZ: „Sjezd ortopedů“ MARIA: „Proč právě v Roswell?“ LIZ: „To je dobrá otázka.“ MARIA: „Ti z trojky zaútočí, jestli nedostanou svou objednávku.“ JOSE: „Hodně práce, dámy.“ LIZ: „Zapomněla jsem ti říct, že v pátek přijíždí babička Claudia.“ MARIA: „Zbožňuju ji.“ LIZ: „Já bych bez ní neexistovala.“ JOSE: „Stůl šest.“ MARIA: „A já?!“ Jose ji pošle pusu a Maria převrátí očima. Liz dává jídlo na stůl číslo 6. ORTOPEDA: „Tady je.“ LIZ: „Pánové tady to je. Venušino maso.“ Vejde Max a sedne si ke stolu. ORTOPEDA: „Kolegové a já jsem nadšeni z vašich zubů.“ LIZ: „Oh, děkuju.“ ORTODONTA: „Mohli bychom se na ně podívat.“ LIZ: „Samozřejmě.“ Ukazuje jim svůj chrup. HLAS: „Jedna moje část touží po bezpečí, chce se vrátit k životu, který byl jasný. A druhá část chce jít do neznáma.“ ORTOPEDA: „Úžasný.“ LIZ: „Dobrou chuť.“ Liz jde k Maxovi. LIZ: „Sjezd ortopedů.“ MAX: „To je vidět.“ LIZ: „Čekáš na Michaela nebo…“ MAX: „Ne.“ Max se dívá do menu. MAX: „Prosil bych jeden Mimozemský únos.“ LIZ: „Já taky.“ MAX: „Cože?“ LIZ: „Nic…jeden Mimozemský únos.“ Jock se podívá na Maxe a Liz JOCK: „To je ten kluk.“ Crashdown se zavírá a Max jde přes ulici, kde na něho Jock a jeho kamarádi čekají. JOCK: „Max Evans?“ MAX: „Jo.“ JOCK: „Nepřibližuj se k ní.“ MAX: „Ke komu?“ Jock ho začne bít. ÚVODNÍ TITULKY MICHAEL: „To ti blbečci z týmu? Kámoši Kyle?“ MAX: „Nebyl s nimi.“ MICHAEL: „Viděl jsem, jak na tebe koukali. To byli oni, že jo?“ MAX: „To je jedno.“ MICHAEL: „Zabiju je.“ MAX: „Ne, Michael.“ MICHAEL: „Tak co máme dělat.“ MAX: „Nic.“ MICHAEL: „Co tím myslíš, nic.“ MAX: „Tak to nejde. Kyle proti nám, my proti němu. Zpráva se roznese, lidi začnou kecat. Vrátí se k tomu, co jsem udělal Liz.“ MICHAEL: „Právě tomu chci předejít. Umlčíme je jednou pro vždy.“ MAX: „Musíme držet spolu. Nesmíš jim nic udělat. Musím se přestat vídat s Liz.“ Na chodbě ve škole, Liz se dívá na rozpis tělocviku. MARIA: „Ahoj.“ LIZ: „Ahoj.“ MARIA: „Chceš startovat v mistrovství školy.“ LIZ: „Hm.“ MARIA: „Nebo tady prostě stojíš, protože Max měl teďkom tělocvik a chceš se s ním sejít.“ LIZ: „Ahoj.“ MARIA: „Ahoj.“ Max jde sám a Liz se k němu připojí. LIZ: „Ahoj.“ MAX: „Ahoj.“ LIZ: „Co se ti stalo?“ MAX: „Spadl jsem.“ LIZ: „Jsi v pořádku?“ MAX: „Jo.“ LIZ: „Kdy se to stalo?“ MAX: „Včera. Poslyš, musím už jít. Mám test z angličtiny. Ahoj.“ LIZ: „Ahoj.“ K Liz přijde Kyle. KYLE: „Ahoj.“ LIZ: „Ahoj.“ KYLE: „Platí dnešní film?“ LIZ: „Jo.“ KYLE: „V půjčovně v šest?“ LIZ: „Jasně.“ KYLE: „Tak zatím.“ Jock jde po schodech dolů a Michael narazí přesně do něho. JOCK: „Dívej se kam jdeš!“ MICHAEL: „Promiň, brácho.“ Michael ho sleduje, jak se začíná škrábat, když se snaží sbalit jednu z roztleskávaček V Crashdown si pan Parker poslouchá starou píseň a k tomu si pobrukuje, když dovnitř vejde babička Claudia. LIZ: „Babi!“ BABIČKA: „Zlatíčko…Ahoj Jeffrey…Pořád je posloucháš?! Jsi staromódní.“ PAN PARKER: „Na každého to jednou přijde.“ BABIČKA: „Konec světa.“ LIZ: „Co?“ BABIČKA: „Před rokem jsi byla malá holčička a teď mě vítá krásná mladá dáma.“ LIZ: „Oh, babi, pomůžu ti zanést tašky.“ BABIČKA: „Jeffrey to udělá.“ LIZ: „Měla jsi přijet v pátek. Jak se máš? Dokončila jsi svou knihu?“ BABIČKA: „Dej s tím pokoj.“ Paní Parkerová sejde se schodů z košem prádla. PANÍ PARKEROVÁ: „Ahoj, Claudio.“ BABIČKA: „Nancy, ráda tě zase vidím. Pojď s máma na horu.“ PANÍ PARKEROVÁ: „Možná bych neměla.“ LIZ: „Jo, pojď.“ PANÍ PARKEROVÁ: „Mám ještě kupu praní.“ BABIČKA: „Sejdem dolů, když mi Liz řekne o všech chlapcích, kteří pro ni ztratili hlavu.“ PANÍ PARKEROVÁ: „Ztráta času, nikdy o tom nemluví.“ V pokoji Liz LIZ: „Nechci s ním plánovat budoucnost, ale je nám spolu dobře.“ BABIČKA: „Ne každý vztah musí být na život a na smrt.“ LIZ: „Opravdu?“ BABIČKA: „Každý hledá spřízněnou duši, ale máme na to hodně času. Je dobře, že máš někoho s kým ráda trávíš čas.“ LIZ: „A kdyby bylo ještě něco?“ BABIČKA: „Něco?“ LIZ: „Někdo.“ BABIČKA: „Tak to už je něco za cenu letenky.“ LIZ: „Co jestli ten někdo je tím, o kterém jsi mluvila?“ BABIČKA: „A je?“ LIZ: „A kdyby to bylo těžké, hodně těžké?“ BABIČKA: „Řeknu ti jedno, kdyby to nebylo těžké nebyla by to spřízněná duše.“ Vejde Maria. MARIA: „Babi!“ BABIČKA: „Další kráska. Ať Bůh chrání všechny kluky z města.“ MARIA: „Zbožnuju tu ženskou.“ LIZ: „Dívej…článek o prvním náležisku na území indiánů Navajo. Vytisknou ho v v jednom časopise.“ MARIA: „Super. Ale teď se bavme o mě. Dám vám hádanku. Kdo vypadá jak Meg Ryanová po elektrickém šoku.“ BABIČKA: „Myslím, že ty.“ MARIA: „Je opravdu dobrá. O čem si povídáte.“ LIZ: „O ničem.“ BABIČKA: „O klucích.“ MARIA: „O Kylu nebo Maxovi?“ LIZ: „Díky.“ BABIČKA: „Tak Max.“ LIZ: „Je to nemožné. On je úplně jiným…“ MARIA: „Formem života?“ LIZ: „Člověkem.“ BABIČKA: „Nebezpečný kluk.“ MARIA: „Vesmírný kluk.“ BABIČKA: „Záhadný.“ LIZ: „Úplně jste se zbláznily.“ BABIČKA: „Co děláme večer?“ LIZ: „Večer…“ V Ufo Centru, Max dává zpátky vnitřnosti do figuríny mimozemšťana. ISABEL: „Co děláš?“ MAX: „Někdo ho roztrhal.“ ISABEL: „Našel sis skvělou práci.“ MAX: „Co mám dělat.“ ISABEL: „Několik lidí ve škole mluvila o tvojí tváři…oh, Bože…Co se ti stalo?“ MAX: „Já a Michael…“ ISABEL: „Prý jsi spadnul na hřišti. Tak co se stalo?“ MAX: „Napadli mě nějací kluci.“ ISABEL: „Proč?“ MAX: „Kamarádi Kylea. Asi je naštvaný kvůli Liz.“ ISABEL: „A ty jsi mi chtěl říct nějakou pohádku.“ MAX: „Věděl jsem, že se rozčílíš. Musíme být velmi opatrní.“ ISABEL: „Maxi, celá ta věc s Liz a Kylem…“ MAX: „Vím. Snažím se jí vyhýbat.“ Isabel se dívá na Maxovo zranění. ISABEL: „Pěkné…proč se toho prostě nezbavíš?“ MAX: „Nechci nic měnit.“ Liz a Kyle jdou směrem k Crashdown. LIZ: „Proč právě to. Vypadá to, jako nejhorší film v historii.“ KYLE: „ ‚Masakr v Sunset Village‘ je klasika. Masový vrah zabíjí důchodce. To je něco, pro tvoji babičku.“ LIZ: „Neukážu jí to.“ KYLE: „Uvidíš, každý o to bude prosit.“ Před Crashdown stojí zástup lidí a sanitka. V nemocnici, sestřičky vezou babičku po chodbě. SESTRA: „Pacientka si stěžovala na nehybnost pravé části těla. A před ztrátou vědomí nemohla mluvit.“ DOKTOR: „Chci znát výsledky testů SESTRA: „Promiňte, ale musíte počkat venku.“ PAN PARKER: „To je moje matka.“ SESTRA: „Chápu, ale musíte zůstat venku.“ Rodina Liz a Kyle čekají na novinky o babičce. Liz si jde koupit pití a rozhodne se, že zavolá Maxovi. MAX: „Ahoj, tady Max. Nejsem právě doma. Po znamení mi nechte vzkaz.“ LIZ: „To jsem já, Liz. Jsem v nemocnici, něco se stalo mojí babičce. Nevím, jestli je to něco vážného, ale nevypadá to dobře. Bojím se. Nevím, proč ti vlastně volám, asi jsem jen chtěla uslyšet tvůj hlas. Je mi hloupě. Nejezdi sem, jsou tu všichni. Uvidíme se ve škole. Promiň za ten telefon. Ahoj.“ Na chodbě v nemocnici PAN PARKER: „Doktore!“ PANÍ PARKEROVÁ: „Děkujeme, že jste přišel. Jak se má?“ DOKTOR: „Vaše matka měla mrtvici. Její stav je vážný ale teď už je klidnější?“ PAN PARKER: „Bude v pořádku?“ DOKTOR: „Některým pacientům se podaří vrátit do normálního života, ale musí uběhnout trochu času. Můžeme věřit.“ PAN PAKER: „Děkuju.“ Doktor odchází a přijde Max LIZ: „Maxi.“ MAX: „Ahoj.“ LIZ: „Babička měla mrtvici.“ MAX: „To je mi líto. Jak se máš?“ LIZ: „Děkuju…představuju vám Maxe.“ PAN PARKER: „Ahoj.“ MAX: „Ahoj.“ KYLE: „Co tady děláš?“ MAX: „Můj bratranec měl nehodu.“ LIZ: „To je mi líto.“ MAX: „Asi nic vážného. Bude lepší, když k němu půjdu.“ Max jde k autu a když nastartuje, všimne si Kyle, který na něho čeká. KYLE: „Jak se má bratranec?“ MAX: „Bude v pohodě.“ KYLE: „Nebyla žádná nehoda, že jo?“ MAX: „Někdo se spletl.“ KYLE: „Maxi, vím, že se mezi tebou a Liz něco stalo v ten den v Crashdown, že jsi ji pomohl. Byla přestrašená a ty jsi ji uklidnil. A já to oceňuju. Ale nelíbí se mi, že od té chvíle za ní pořád chodíš. Vidím to já, mý kámoši, celá škola. Mám Liz hodně rád a nechci, abyses k ní přibližoval.“ MAX: „Věř mi, vím to.“ Max odjíždí. U Valentiho doma. Šerif vejde domů s jídlem. VALENTI: „Trénuješ mysl? Jak ses dnes měl?“ KYLE: „Právě jsem se vrátil s nemocnice. Babička Liz měla mrtvici. Myslím, že bude v pohodě.“ VALENTI: „Pozdravuj ji ode mně.“ KYLE: „Jo…“ VALENTI: „Trápí tě něco?“ KYLE: „Srdeční záležitosti. Stejně to nepochopíš.“ VALENTI: „Zkus.“ KYLE: „Řekni, ty a máma, kdy ještě bylo všechno v pořádku, cítil si někdy, že nevíš, co se s ní děje, jako by pořád byla myšlenkami jinde?“ VALENTI: „Liz se tak chová?“ KYLE: „Proč ti o tom říkám?!“ VALENTI: „O čem myslí? O škole?“ KYLE: „Ne. Jako by o někom…jiným.“ VALENTI: „Možná o Maxi Evansi.“ KYLE: „Tak to už všichni vědí?“ VALENTI: „Poslouchej mě. Drž se od něho dál.“ KYLE: „A ty proč staráš o Maxe?“ VALENTI: „Drž se od něho dál, slyšíš.“ KYLE: „Jo.“ Michael píše test a kluk, který zbil Maxe odevzdává test. Michael jde za ním a změní mu odpovědi na testu. U skříňky Maxe LIZ: „Ahoj.“ MAX: „Ahoj. Jak se má babička.“ LIZ: „Čekáme, ale doufám, že bude fajn. Jestli by měl někdo z toho vyjít, tak určitě ona. Myslela jsem, že když bude zdravá, ráda bych ti ji představila.“ MAX: „Jen, by byla v pořádku.“ LIZ: „Včera…“ MAX: „Vím, neměl jsem přijet.“ LIZ: „Jsem ti hrozně vděčná. Ale promiň mi, že jsem byla taková mrzutá.“ MAX: „Byla to chyba. Byla tam celá tvoje rodina a Kyle…“ LIZ: „Neměla jsem volat…“ MAX: „To je fakt. Dohodli jsme se přece. Zatím ahoj.“ Max znechuceně odchází. V koupelně Max udeří do dveří od kabinky, která spadne na Michaela. MICHAEL: „Pan Amor je nešťastný?“ MAX: „Dej pokoj.“ MICHAEL: „Nech mě hádat…zamiloval ses, ale ona je s jiným.“ MAX: „Někdy mě opravdu sereš.“ MICHAEL: „Za chvíli tě potěším.“ Kyle nemůže otevřít svoji skříňku. MAX: „Co to děláš?“ MICHAEL: „Snažím se pomoct.“ MAX: „Takhle mi nepomáháš. Slíbil si, že jim nic neuděláš.“ MICHAEL: „Slíbil jsem, že jim neublížím.“ MAX: „Zaplétáš mě do problémů.“ MICHAEL: „To ty jsi nás dostal do problémů. Ty jsi všechno zkazil.“ MAX: „A udělal bych to ještě jednou.“ MICHAEL: „Doufám, že ji můžeme věřit.“ MAX: „Jo, můžeme.“ MICHAEL: „Já poslední dobou už nevěřím nikomu.“ Liz sedí na pohovce ve škole, když k ní přijde Maria. MARIA: „Jak se má babička.“ LIZ: „Líp. Musíme čekat.“ MARIA: „Pojď. Proč jsi přišla do školy?“ Liz si lehne na Mariin klín a Maria si začne hrát s jejími vlasy. LIZ: „Celou noc jsem byla při ní, ráno mě vystřídali rodiče. Mamka mi slíbila, že kdyby něco, tak mi zavolá.“ MARIA: „Měla si zůstat doma.“ Liz se posadí. LIZ: „Max se chová nějak divně.“ MARIA: „Jak to?“ LIZ: „Jakoby se ode mě vzdaloval. A to je přece nemožné, když jsme se ještě nestačili poznat. Ale asi se mi vyhýbá.“ MARIA: „Poslední dobou se moc často nevídáte. Možná je to tím.“ LIZ: „Potkala jsem ho před chvílí. Mluvil do mě takovým tónem, jako by…byl mým nepřítelem.“ MARIA: „Možná jen vidíš něco, co není. Tolik se toho poslední dobou děje.“ LIZ: „Možná.“ Zazvoní LIZ: „Uvidíme se v Crashdown.“ MARIA: „Ale ne. Dneska máš volno.“ LIZ: „Stephanie má volno, Karen je těhotná a bude sjezd zubařů.“ MARIA: „Liz, zůstaň s rodinou. Poradím si.“ LIZ: „Jsi si jistá.“ MARIA: „Úplně. A kromě toho je ještě Agnes.“ V Crashdown je úplně narváno. ZÁKAZNÍK: „Čekám už půl hodiny.“ MARIA: „Dobrou chuť.“ ZÁKAZNÍK: „Díky.“ ZÁKAZNÍK: „Slečno, rád bych si něco objednal.“ MARIA: „Sekundu.“ MARIA: „Co vám můžu nabídnout?“ ZUBAŘ: „Co mi doporučujete. Will Smith burger nebo Tommy Lee Jones na slanině?“ MARIA: „Skvělý výběr. Agnes mohla bys je obsloužit.“ ZUBAŘ: „Tak které mi doporučujete?“ MARIA: „To první.“ ZUBAŘ: „Willa Smitha?“ Anges odchází a Maria jde za ní. MARIA: „Agnes. Co to děláš?“ AGNES: „Mám přestávku.“ MARIA: „Přestávku? Před chvílí ses s ní vrátila!“ AGNES: „Ať počkají. Nemám čtyři ruce.“ Maria začne čichat její olejíček. Isabel prochází kolem ní s dvěma kamarádkami. MARIA: „Isabel!“ ISABEL: „Promiň, my se známe.“ MARIA: „Musíme si promluvit.“ ISABEL: „Přijdu za vámi. Měly jsme přece předstírat, že se neznáme.“ MARIA: „Nenávidím se za to, ale musím tě požádat o laskavost. Pomoz mi v restauraci.“ ISABEL: „Děláš si srandu, že jo?“ MARIA: „Prosím.“ ISABEL: „Nebudu nikoho obsluhovat.“ MARIA: „Babička Liz leží v nemocnici. Jestli se Liz doví, že to nezvládám bude toho mít na hlavě o jedno víc.“ ISABEL: „Pokud to je takhle. Říkám ne.“ V nemocnici PAN PARKER: „Babička tehdy šla na Yosemite. A najednou potkala toho lovce.“ PANÍ PARKEROVÁ: „A to mimo sezónu.“ PAN PARKER: „A dokázala ho zadržet.“ LIZ: „Lovce?“ PAN PARKER: „A ještě k tomu jeho bratra a kamaráda. Občanské zatčení.“ PANÍ PARKEROVÁ: „Dovedla do kanceláře šerifa tři velké chlapy s pistolemi. Mluvili o tom dokonce i v televizi.“ LIZ: „Je úžasná.“ INTERKOM: „Modrý kód, pokoj 104. Modrý kód, pokoj 104.“ PAN PARKER: „Oh, můj Bože. To je její.“ Později, když je Crashdown zavřený, přijde Maria MARIA: „Pořád je šance.“ LIZ: „Doktor to myslí jinak. Viděla jsem to v jeho očích. Ještě včera jsem s ní mluvila a byla tak plná energie. Nemůžu uvěřit, že jsem šla ven. Marnila jsem ten čas ve videopůjčovně a mohla jsem ten čas strávit s ní. Chovám se nerozumně.“ MARIA: „Vím a jsem ráda, že jsi nerozumná. Vím, že je ti těžko. Jsi si jistá, že nechceš, abych zůstala.“ LIZ: „Ne, díky.“ MARIA: „V pohodě.“ Ve škole, školník otevře Kyleovu skříňku ŠKOLNÍK: „Divný.“ KYLE: „Co?“ ŠKOLNÍK: „Jako by to někdo roztavil uvnitř.“ Max leží na posteli a všimne si, že Isabel má na sobě uniformu z Crashdown. MAX: „Nevěřím.“ ISABEL: „Nerýpej. Je to jen na chvíli.“ MAX: „Jdeš zastoupit Liz?“ ISABEL: „Deprimovaný? Jsi naštvaný na celý svět?“ MAX: „Z každého něco.“ ISABEL: „Slyšela jsem, že babička Liz je nemocná.Určitě by si chtěla s někým promluvit.“ MAX: „Má Mariu a Kylea.“ ISABEL: „A komu volala jako prvnímu?“ MAX: „Ty jako první jsi mě přemlouvala, abych se s ní nebavil. Co se stalo?“ ISABEL: „Říkám jen to, že kdy se to stalo našim prarodičům, chtěla bych být s lidmi, na kterých mi nejvíc záleží. Přej mi štěstí nebo spíš těm zubařům.“ V Crashdown, zákazník se snaží na sebe upozornit ZÁKAZNÍK: „Omlouvám se, paní.“ ISABEL: „Paní? Moc toho nezískáte s takovým textem.“ ZÁKAZNÍK: „Karbenátek měl být propečený ne krvavý.“ Isabel mu vezme talíř a pomocí své síly ho upravuje. ISABEL: „Podle mého je propečený.“ KAMARÁDKA ISABEL 1: „Isabel Evansová? Uklízíš zbytky po druhých?“ KAMARÁDKA ISABEL 2: „Sama víš, co znamená vzhled.“ KAMARÁDKA ISABEL 1: „Od něho záleží celý náš život.“ KAMARÁDKA ISABEL 2: „Přinášíš tím ztrátu nejenom sobě, ale nám všem.“ ISABEL: „Klídek.“ Maria k ní přijde s hrnkem kávy. MARIA: „Zhřeješ mi to. Jsi geniální.“ U Maxe doma LIZ: „Můžeme si promluvit?“ LIZ: „Přemýšlela jsem nad tím, proč jsem ti volala z nemocnice. Vím, že jsem to udělala proti dohodě. Bylo to silnější než já. Když se stává něco takového, co se právě stalo mojí babičce, člověk nepřemýšlí nad tím, co je správné. Jde za hlasem srdce. A srdce mi poručilo, že ti mám zavolat. Byl jsi jediný, s kým jsem chtěla mluvit. Maxi, dlouho jsem nad tím přemýšlela a nepřestane mi to vrtět v hlavě dokud to s sebe nedostanu. Omlouvám se předem, ale mohl bys ji nějak pomoct?“ MAX: „Zachránil jsem tě, protože tě postřelili. V tvém těle byla kulka. Stalo se něco, co se stát nemělo. Nebyl to tvůj čas. Nemůžu zachraňovat lidi. Nejsem Bůh.“ LIZ: „Vím.“ Ve škole jde Kyle a jeho kamarádi KYLE: „Skříňka byla roztavená. Jak to vysvětlíš?“ JOCK: „Možná nám to chtěl Max vrátit.“ KYLE: „Za co?“ JOCK: „Za to, že jsme mu upravili fasádu. Sám si říkal, že se lepí na Liz.“ KYLE: „Vy pitomci.“ V nemocnici KYLE: „Jak se má?“ LIZ: „Je v pořádku.“ KYLE: „Musím si s tebou promluvit. Vím, že teď na to nemáš hlavu, ale chci abys věděla, že nemám nic společného s tím, co stalo Maxovi.“ LIZ: „A co se stalo?“ KYLE: „No víš, Tommy a Paulie. Nenapadlo mě, že by něco takového vymysleli.“ LIZ: „Co vymysleli?“ KYLE: „Že ho zmlátí. Nevěděla jsi to?“ LIZ: „Proč to udělali?“ KYLE: „Co já vím. Chtěli mi pomoct.“ LIZ: „Jak?“ KYLE: „Řekl jsem jim, že udělali pitomost.“ LIZ: „Kamarádíš se s někým, kdo dělá něco takového.“ KYLE: „No tak, jsou to dobří kámoši.“ LIZ: „Ne, nejsou.“ KYLE: „Co ses tak rozčílila?“ LIZ: „Jak?“ KYLE: „Všechno zveličuješ.“ LIZ: „Musel jsi jim něco o Maxovi říkat. Museli mít nějaký důvod.“ KYLE: „Co se tak o toho Maxe tak staráš?“ LIZ: „Protože ho bezdůvodně napadli. A je tím posledním, kdo by někomu ublížil. “ KYLE: „Nakonec jste spolu, ty a Max…“ LIZ: „Ne…stejně jak ty a já. Opravdu si nemyslím, že bychom měli být spolu. “ KYLE: „Rozejdeš se semnou, protože mý kámoši přiložili Maxovi?“ LIZ: „Ne, je to komplikovanější.“ KYLE: „Je to kvůli němu.“ LIZ: „Řekla jsem ti, že…“ KYLE: „Max je jak vřed. Mýmu tátovi se taky nelíbí.“ LIZ: „Musím už jít. Promiň, Kyle.“ V pokoji babičky LIZ: „Mami, tati. Přinesla jsem vám kávu.“ PANÍ PARKEROVÁ: „Děkuju.“ LIZ: „Běžte se na chvíli projít. Poradím si.“ Liz si sedne vedle její postele. LIZ: „Babi…“ Vejde Max. MAX: „Nemůžu zastavit to, co se má stát. Ale budu se snažit ti pomoct se s ní rozloučit.“ Max se snaží oživit babičku, ale nedokáže. MAX: „Omlouvám se.“ LIZ: „Děkuju.“ BABIČKA: „Zlato.“ Liz zvedne hlavu a uvidí babičku jak stojí vedle ní a pak se znovu podívá na postel, kde pořád babička leží. BABIČKA: „Nech mě hádat…Max.“ LIZ: „Nejvíc jsem ti chtěla asi říct, jak moc pro mě znamenáš. Při tobě jsem se vždycky cítila zvláštní a nevím, jak si bez tebe poradím.“ BABIČKA: „Poradíš si. Taky se ti chci s něčím svěřit. Když se tak na tebe dívám, na to jaký máš elán do života, vidím sebe. Je to velký dar, vezmu ho sebou a navěky ho budu chránit. Slib mi, že vždycky budeš následovat hlas svého srdce. Uvěř mu.“ LIZ: „Slibuju.“ Před Crashdown HLAS: „Bohužel nejhorší je to, když následuješ svoje srdce, někdy se dostaneš do míst stejně nebezpečných jak i vzrušujících. Někdy tě srdce vede do míst, odkud nemůžeš odejít.“ LIZ: „Maxi, děkuju za…“ MAX: „To je v pořádku.“ LIZ: „Dobrou.“ MAX: „Dobrou.“ HLAS: „Ale ani to není nejtěžší. Nejtěžší je to, že když jdeš za hlasem srdce, jdeš do neznáma.“ Liz se otočí a obejme Maxe. HLAS: „A odtamtud se už nemůžeš vrátit.“