Morning After (Den poté)

Hlas: 27. září. Jmenuji se Liz Parkerová a už se nikdy nebudu stejně dívat na hvězdy na nebi jak předtím. Už se nebudu na nic
jiného dívat stejným způsobem. Co myslel tím Max Evans, když říkal: "Uvidíme se ve škole?" Bylo to jako: "Nebudu moct dýchat,
dokud tě znovu nepotkám.", nebo jen nevěděl co říct? A na co myslí právě teď? Je také zvědavý, nemůže spát, co se stane mezi námi?

Max spí a slyší něco za oknem. Otevře oči vezme do ruky lampu a pomalu vstane. Vetřelcem, který
málem schytal lampou je Michael.

Michael: Nedělej!

Max: Hádka s Hankem?

Michael: Nemohl jsem spát.

Max rozvrhne spací pytel pro Michaela a vrací se zpátky do postele. Když Michael neukazuje žádné známky toho, že by chtěl jít
spát...

Max: Já jsem spal.

Michael: Úžasný.

Max: Co je úžasný?

Michael: To, že můžeš spát, když klíč k celé naší existenci je tam venku.

Max: Michael...

Michael: Maxi, poslouchej. Obrázek, který ukázal Valenti Liz, ukazuje, že tam venku někdo je. Někdo, kdo tu byl v 1959. Když
jsme havarovali. Ví, odkud jsme, kdo jsme a proč jsme zde. Možná i ví, jak se vrátit zpátky.

Max: Michaele, vím jak se cítíš. Věř mi, také to chci vědět. Ale šerif má ten obrázek, to znamená, že ho nikdo neuvidí. Bylo by to
nemožné, že? Michaele?

Úvodní titulky

Liz a Maria jsou opět v Crashdown Café, chystají se k práci.

Maria: Chci tím říct, co víme o těch lidech? Nic. Jak víme, že nejsou 3 stopy velcí, zelení a slizcí?

Liz: Myslím, že nevíme.

Maria: A víme, co ještě dělají, co se mi obzvlášť líbí? Ty síly.

Liz: Myslím, že nevíme.

Maria: Dobře. Ty jsi tak nepřesná v tom. Já tě asi udusím! Liz, my jsme mluvili s mimozemšťany...

(Liz skryje rukou Mariiny ústa, když vstoupí jiný zaměstnanec)

Liz: Můžeš prosím tě, neříkat to slovo veřejně?

(Před Crashdown Café)

Maria: Pointa je, že my nic nevíme o těch Čechoslovácích. Jsou dobří? Jsou zlí? To my nevíme. Jsou oni náhodní?
Třeba víme, že oni nemají jejich...pasy.

Alex k nim přichází.

Alex: Jaký Čechoslovák?

Maria: Ahoj!

Liz: Ahoj!

Alex: Ahoj! Tak, kdo je ten Čechoslovák?

(současně)

Liz: Nový žák na škole.

Maria: Chlap ze železářství.

Liz: Nový žák ve škole, který pracuje v železářství.

Maria: Přesně tak.

Alex: O! A co o něm?

Liz a Maria: Nic.

Alex: Skvělé.

Liz a Maria odcházejí.

Maria: Čechoslovák, 9 hodin.

Michael se na ně dívá skrz okno.

(Na další den v hodině geometrie)

Liz mluví se skupinkou děvčat a přitom se občas podívá na Maxe, který sedí v lavici na druhé straně místnosti.

Lizin kamarád: Dobře, ale to není pan Sing.

Paní Topolská vchází do třídy když zazvoní na hodinu.

Topolská: Ahoj. Jmenuji se Katherine Topolská. Zastupuji na pár dní pana Singa, který je nemocen.

Maxův kamarád: Doufám, že bude dlouho nemocný.

Topolská: Tak...hanebný Roswell. Než začnem, zeptám se: Věří tady někdo na mimozemšťany?

Třída se směje. Max a Liz si vymění pohled.

Topolská bere seznam. Když přijde k jménu Guerin, nikdo neodpovídá.

Topolská: Guerin...Michael Guerin? Je tady? Ví někdo, kde je Michael?

Každý se otočí na Maxe.

Topolská: Evans, že? Max Evans?

Max: Ano?

Topolská: Víte, kde je Michael Guerin?

Max: No, Michael nebere geometrii moc vážně.

Třída se začne smát.

Topolská: No to on opravdu ne. Myslím, že mu i rozumím. Otevřete si knihy na straně 228.

Než si otevřou knihy, Liz a Max se na sebe podívají.

(Po hodině, na chodbě...)

Max: Ahoj, jak se vede?

Liz: Dobře. Mám se úplně normálně, víš! Úplně normálně.

Max: Aha.

Liz: Byla tak podivná?

Max: Co?

Liz: Myslím tu Topolskou, jak se ptala na ty všechny otázky kolem Michaela. Co to bylo?

Max: Já si myslím, že ona se zajímala jen o absenci.

Liz: Asi jo.

Max: Nedělej si starosti. Nikdo nepodezřívá Michaela. To jsem byl já.

Isabel přichází za nimi.

Isabel: Ahoj Liz!

Liz: Ahoj.

Isabel: (k Maxovi) Měli bychom jít.

Zatím v šerifově kanceláři. Šerif Valenti vstoupí a všimne si cizího člověka sedícího na židli.

Valenti: Kdo je to?

Zástupce: FBI. Agent Hart?

Valenti: Mluvil s někým?

Zástupce: S nikým, pokud já vím.

Valenti: Dobře, ale co on tady dělá?

Zástupce: Nevšiml jsem si, aby něco dělal. Sedí tady od 7 hodin.

Valenti: Ptal jste se ho, co tady dělá?

Zástupce: Ano pane. Řekl, že ho zde poslali a že bychom měli dělat všechno normálně jak doposud.

Valenti: O! Tak to byla vaše odpověď...dobře.

Valenti jde na druhou stranu za agentem.

Valenti: Agente Harte, jsem šerif Valenti. Mohu prosit nějaký průkaz!

Agent Hart: Omlouvám se za dotěrnost. Já jsem byl zde přidělen, šerife. Byl jste právě na odchodu...

Valenti: Jako normálně. Jo. Slyšel jsem. Podívejte se na to s mé strany, federální agent sedí u mě na stanici a já se mám chovat
jak vždycky.

Agent Hart: Moje příkazy zní, že nesmím opustit tuto židli.

Valenti: Agente Harte, FBI nemá žádnou pravomoc zde. Proto bych prosil, abyste vstal vzal si svou židli a odešel.

(Na střední škole)

Liz a Maria obědvají.

Liz: Je možné, že není tím za koho se podává?

Maria: O.K. Nikdo není za koho se podává. Myslím tím, takhle jsi to myslela?

Liz: Zapomeň na to.

Maria: Myslíš tím, že ona je špeh?

Liz: Ne, nejsem blázen.

Maria: Protože takové věci se stávají, víš.

Liz: Nebuď šílená. No tak, pokračuj.

Maria: Myslela jsem o tom. Ona je tady na zástup. Zastupuje učitele? Chci tím říct, celá věc je taková Roswelánská. Říkám ti Liz,
oni ji tady poslali?

Liz: Proč ji tady poslali?

Maria: Nalézt Čechoslováky?

Liz: Čicháš moc výparů s oleje, Mario.

Maria: Proto vím, že bychom to konečně měli říct Alexovi.

Liz: Ne. Podívej se, Mario, nesmíme to nikomu říct...Nikdy, nikdy.

Maria: Nesmíme? Co znamená to "nesmíme"? Podívej se, my to potřebujeme někomu říct. Onehdy kdy se Valenti ptal na všechny
ty otázky a teď Topolská, která čmuchá kolem. To je vše co dělají - jsou poslání speciální vládou. Lovci mimozemšťanů. A teď, ti
Čechoslováci. My to potřebujeme říct Alexovi.

Liz se snaží vyhýbat Alexovi.

Maria: Dejme tomu, že on není James Bond, ale on je všechno co máme.

(Později)

Děvčata stojí u Liziny skřínky....

Maria: Kyle Valenti jde sem.

Liz: Jako okolo nebo směrem ke mě.

Maria: Je pozdě.

Liz: O! bože.

Maria: Co mu chceš říct?

Liz: Já si nepřipravuju co mu řeknu. Viděla jsem ho jednou přes léto.

Kyle: Liz!

Liz: Kyle!

Kyle: Jak se má moje děvče?

Maria: (k Liz) Podívejme se na to!

Liz: Dobře. Musím se ale hodně učit.

Kyle: Tys vždycky brala školu moc vážně.

Liz: Jo. (Obrací se k odchodu)

Kyle: Poslouchej, Liz. Myslím, že je důležitý, abychom byli k sobě upřímní. Mluvil jsem s Tommym Hilliganem a on souhlasil se
mnou. Člověk by měl být přesný, Liz. My jsme ale nebyli, rozumím to, dělala jsi, abychom se potkali na Crash slavnosti. Cítil jsem,
že se o mě zajímáš, jak já, a tak by to mělo být. Pravda je, kdybys byla jen obyčejná holka, ale ty nejsi. Našel bych si jinou, ale
nejde to...

Liz si všimne, že Topolská odchází s hromadou spisů.

Liz: Kyle, já teď opravdu nemám čas s tebou mluvit. Omlouvám se. Nahradím to.

Liz jde přes halu a narazí do Topolské a všechny její spisy padají k zemi.

Liz: O! Sakra, omlouvám se.

Topolská: Parkerová, Liz.

Liz: Ano.

Topolská: Fotografická paměť.

Liz: O! To je zajímavé. Já jsem se nikdy nesetkala s osobou s fotografickou pamětí.

Topolská: Pomáháš mi ve třídě.

Liz: Tady. Já vám pomohu.

Topolská: To je dobrý.

Liz sebere otevřený spis a uvidí Michaelovu fotku.

Liz jede k Michaelovu přívěsu.

Liz: Já hledám Michaela...Guerina. Možná jsem se spletla.

Hank: Micky!

Michael: Pojď ven. (Venku) Jsi si jistá, že to byly moje záznamy? Byly to určitě moje záznamy?

Liz: Jo.

Michael: Ona se na mě ptala v hodině?

Liz: No ona právě brala absenci a když jsi tam nebyl, tak se zeptala třídy, jestli někdo neví, kde jsi.

Michael: Tak ona mě hledá.

Liz: Nevím co dělat dál, Michaeli. Myslela jsem, že bych ti to měla říct.

Michael: Díky.

Liz: Nemáš zač.

Michael: Hele, poslouchej, jestli tě Hank urazil nebo něco...

Liz: O! Ne, ne.

Michael: Musíš si ho nevšímat.

Liz: Promiň...že jsem tady přišla.

Michael: Tady já žiju. Dík.

(Později večer)

Šerif telefonuje v jeho kanceláři.

Valenti: Jo, vím, že je pozdě. Ale on poslal do mé kanceláře agenta. Myslím, že mám právo na okamžité vysvětlení. Ne, já nebudu
volat zpět...Ne, zítra to nepřichází v úvahu...Jo, já se taky omlouvám. Poslouchejte...Ne, promiňte....Halo? Halo?

Valenti zavěšuje. Vyndá spis se zamčené kartotéky, ve kterém jsou fotografie mrtvol se stříbrným odtiskem ruky, které ukázal Liz.
Otevře zalepenou obálku, ve které je klíč. Ukryje ho v jeho termosce, kterou pak uloží do jeho psacího stolu. Pak odjíždí ze stanice.

Valenti projíždí kolem malého trhu, kde se právě prochází Michael. Michael nese velkou papírovou krabici. Jde do stanice. Podívá se
na znamení na zdech a pokračuje rovnou do šerifovy kanceláře. Zastaví ho jeden ze zástupců.

Zástupce Hansen: Mohu ti pomoct?

Michael: Dobrý večer, zástupče. Já prodávám sladkosti pro dobročinnost.

Zástupce Hansen: Dobročinnost?

Michael: Já jsem z výboru pro znovu otevření Westlakeho sirotčinec, zástupce...Hanse. Vy můžete být součástí, kdo pomůže najít
domov pro desítky dětí v nouzi. Krabice jen za šest dolarů, a mohu vám doporučit arašídové. Jsou velmi dobré.

Zástupce Hansen: Aha, ale já jsem právě teď na dietě.

Michael: Rozumím. Chtěl bych se tady ještě podívat po někom jiném.

Zástupce Hansen: Ale tady už nikdo není.

Michael: A co kdybych přišel zítra?

Zástupce Hansen: Dobře, ale taky je to většinou pěkně opuštěné.

Michael: Děkuji vám za pomoct, zástupce.

Když se Michael obrátí vrazí do zástupce Owena.

Zástupce Owen: Co tady děláš?

Michael: Já prodávám sladkosti pro dobročinnost.

Zástupce Owen: Ne tady.

Michael: Ano pane.

(Později)

V domě Evansů.

Isabel: Jsi blázen?!?

Michael: Já jsem se nezbláznil. Já jsem měl připravený příběh.

Max: Jaký příběh.

Michael: Ze prodávám sladkosti pro dobročinnost. Arašídy?

Max: A koupili to?

Michael: Ne, všichni byli na dietě.

Isabel: Ne sladkosti, Einsteine, příběh!

Michael: Jo, koupili ji. (k Isabel) Proč to máš na sobě?

Isabel: Protože, Michaeli, já mám rande...s klukem...který se mi líbí. Ve skutečnosti se mi líbí celý život tady. Další schůzku mám v
další pátek a doufám, že ji nepromeškám, protože jsem ještě pod zákonem.

Michael: Vy dva jste skvělí. Ten spis má Valenti v kanceláři. Dobře? On odchází každý den v 7:30. Nikdo jiný tam není. Vejdeme,
najdeme spis, dostaneme informaci, a pak dáme spis zpátky...

Max: Jak se tam v loupáme? Hypoteticky.

Michael: Oknem. Je dobře zamčené. Ty nic nenecháš náhodě.

Max: Poplašné zařízení? (Podívá se na Isabel, která se na něho vrhá výstražný pohled) Hypoteticky.

Michael: Lahůdka. Můžu ho deaktivovat.

Isabel: Maxi, nesmuť ho. Nemohu věřit, že si o tom vůbec uvažoval.

Max: Já potřebuju vědět, jaký vykonatelný je jeho plán...který není. Neuskutečnitelné. To je neuskutečnitelné, Michaeli.

Michael: Na tohle jsme čekali celý život. Myslím tím, poprvé máme možnost najít vysvětlení odkud jsme. Nemáme na vybranou.
Jsme lepší než všichni agenti, nemyslíte.

Rodiče Isabel a Maxe přijedou domů.

Max: Agenti?

Isabel: O čem to mluvíš?

Michael: Mluvil jsem s Liz.

Rodiče vstoupí do obýváku.

Pan Evans: Máte hlad?

Paní Evansová: Máme pizzu. (k Isabel) Ahoj miláčku, vypadáš....hezky. (k Michaelovi) Ahoj Michaeli!

Michael: Ahoj, já jsem byl právě na odchodu.

Pan Evans: Máme té pizzy hodně.

Michael: Můj táta vaří. Díky.

Paní Evansová: Dobře. Já mám hlad. No tak. Talíře, ubrousky, a jde se jíst!

(Zítra)

V třídě geometrie

Topolská: Víme, že součet A, B, C se rovná 360 stupňů.

Liz: (mluví si pro sebe) O čem to mluví?

Topolská: Slečna Parkerová?

Liz: 180.

Topolská: Promiňte?

Liz: To je trojúhelník. Víte, součet částí by měl být 180 stupňů.

Třída se směje.

Topolská: Správně. Správně, ovšem. Rovná se 180 stupňů.

Max a Liz se na sebe podívají.

(Po hodině)

Na chodbě...

Max: Ona nesla jiné studentské spisy.

Liz: Dobře, ale věc je, že nesla Michaelovy.

Max: Kolik dalších?

Liz: Já nevím, možná deset.

Max: Dobře, deset to je moc.

Liz: Mohlo jich být jen pět. Nejsem si jistá kolik jich tam bylo.

Max: Ty nemůžeš být v přítomnosti Michaela. Ty ho neznáš. On pokračuje i přes své možnosti. Jedná podle potřeby.

Liz: Vím, omlouvám se. Myslela jsem, že je Michael v nebezpečí a tak jsem mu to raději řekla.

Max: V nebezpečí čeho?

Liz: Já nevím. Nemám ani ponětí. Podívej se, řekla jsem, jestliže je mezi námi špeh, nemyslíš si, že bychom měli s tím něco dělat?

Max: Liz...

Liz: Ne, Maxi, to existuje. Jsou to zvláštní agenti...lovci mimozemšťanů.

Max: Ty si myslíš, že je paní Topolská lovcem mimozemšťanů.

Liz: Když to říkáš ty, zní to legračně.

Max: Liz, děkuji ti, že se tak o nás staráš. Ale musíme dělat všechno jako doposud. A musíme si dávat teď větší pozor. My všichni. I
ty.

Později jde Max přes halu a podívá se skrz okno. Vidí paní Topolskou mluvit se šerifem Valentim a jiným mužem. Max je udivený,
že Liz může mít pravdu.

Na dámském záchodě, drží Maria dopis, který dostala Liz od Maxe. Stojí v něm:"Setkejme se v úklidové místnosti ve 2. poschodí po
6. hodině. Max"

Maria: Úklidová místnost? Liz, víš co znamená úklidová místnost?

Liz: Samozřejmě, že vím co to znamená...Co to znamená?

Maria: To je, kde Greg Coleman dal Marlene Garcialové, že vymyšlenost velikosti softbalu. To je, kde Richie Roher a Amanda
Lourdes uskutečnili všechno...

Liz: Dobře, Mario, víš co? Děláš s komára velblouda.

Maria: Liz, já si nemyslím, že bys to měla dělat. Dobře? Jen nevíme co se může stát. On se tě dotknul a ty jsi mu viděla do duše.
Co by se mohlo stát, kdyby tě políbil? Jak můžeme vědět, co by se mohlo stát, kdyby tě políbil Čechoslovák? Nevíš.

Liz: Mario, tu nikdo nebude nikoho líbat. Max o mě nejeví nejmenší zájem. Říkal, že věci budou jako před tím. Nic se nezmění. Říkal
to.

Maria: O můj Bože! To nebude pokračovat jen polibkem.

Lizina kamarádka s geometrie: Ona má pravdu.

Maria: V úklidové místnosti se dějí dvě věci: čistí se gumy a bere naši nevinnost. Víš co tím myslím "bere naši nevinnost", Liz?
Úklidová místnost bere to nejlepší z nás.

Zatím v Šerifově kanceláři. Šerif Valenti přijímá návštěvu agenta Stevense.

Agent Stevens: Dobré odpoledne, šerife.

Valenti: Agente Stevensi. Nepíšete, nevoláte. Omlouvám se za onehdy, když jsem odtud vyhodil vašeho podřízeného. Neměl
žádnou právní pravomoc.

Agent Stevens: To nic.

Valenti: Tak co jste našli na té uniformě?

Agent Stevens: Dobře, několik věcí jsme tam skutečně našli, šerife, jako jsou: rajčata, sůl, voda, cukr, ocet, protlak...šerife.
Žádnou krev. Máme marnit peníze daňových poplatníků, za takové kraviny. Žádná kosmická loď nepřistála zde roku 1947. Žádní
mimozemšťané nebydlí v Roswellu. Dostal jsem rozkaz od guvernéra, zničit všechny informace týkající se hledání UFA.
Všechno končí, šerife. (k jeho lidem).
Dejte se do toho, chlapi.

Valenti: Vy jste přece našel krev na oblečení. Proč tedy chcete zničit moje spisy. Chcete promarnit peníze poplatníků?

Agent Stevens: Už se tím nemusíte déle zabývat. Děkujeme vám, šerife.

Valenti vytáhne termosku s klíčem a schované v zásuvce psacího stolu.

Valenti: Buďte tu jako doma. Já jdu na oběd.

Michael, dívajíc se přes dalekohled, uvidí Valentiho vycházejícího ze stanice s termoskou v ruce.

Liz se setká s Maxem v úklidové místnosti.

Liz: Tak tohle je ta úklidová místnost. Nikdy jsem tu ještě nebyla.

Max: Myslel jsem, že bychom měli mít soukromí.

Liz: Jasně. (Zamkne dveře)

Max: Měla si pravdu s Topolskou. Ona není ten za koho se podává.(Jde ke mřížím a dívá se do kanceláře)Tohle je její kancelář.
Myslel jsem, že bychom mohli zjistit, proč je tady.

Liz: Dobře. (Jde za ním ke mřížím)

Max: Ona je pryč na 6. a 7. hodině, tak bychom tu mohli počkat.

Před Šerifovou stanicí, Michael vidí, jak agenti odnášejí krabice plné spisů.

Zpět v úklidové místnosti

Liz: Dobrá, já jsem trochu zmatená. Jestliže jste havarovali zde roku 1947, opravdu vám je 16 nebo je vám 52, ale máte těla 16-
tiletých? Nebo vy počítáte roky jinak? Myslím tím, je váš rok stejný jako náš?

Max: Ty jsi o tom dost přemýšlela, že?

Liz: Trochu.

Max: My víme, že jsme se dostali s kuklí v roce 1989. Nevíme, jak dlouho jsme tam byli. Když jsme vyšli vypadali jsme jako
šestiletí.

Liz: Byli jste zelení?

Max: Zelení?

Liz: Před tím než jste dostali lidskou postavu, byli jste 3 stopy velcí, zelení a sliznatí? (Směje se, celkem v rozpacích). Omlouvám
se, že jsem se zeptala. Maria se ptala.

Max: Ne my jsme vždycky vypadali takhle, až na třetí oko...

Max se sehne, jako by si chtěl zavázat boty a Liz se mezitím nad ním naklání, aby se mu mohla ze zadu podívat na hlavu. Max ji
vidí a chytí ji)

Max: To byl vtip.

Liz: Jo, já vím, že si děláš srandu. Ty jsi takový blázen.

Liz: Ty opravdu nemáš ponětí odkud jsi, jaké planety, nebo kdo jsou tvojí lidé kromě Michaela a Isabel?

Max: Nemám ponětí.

Liz: To je dobře určitým způsobem.

Max: Dobře?

Liz: Moji rodiče vlastní Crashdown a každý ve městě mě zná. Když si změním účes, každý si toho všimne a říká svůj názor. To mi
přivádí klaustrofobií. To je jako, kdybych chtěla něco udělat a každý mě přitom pozoroval. Někdy si přeju být neviditelná.

Max: Já si zase přeji, abych tak neviditelný nebyl.

Slyší jak Topolská vejde do kanceláře.

Topolská: Dobře, já jsem si všechny prohlédla a u kterého mám začít.

Neznámý člověk: Michael Guerin. Mluvila jsi s ním?

Topolská: On ještě nepřišel do školy od té doby co jsem taky. A jestli nejde Muhammed k hoře musí hora k Muhammedovi.

Neznámý člověk: Chcete, abych si s ním promluvil já?

Topolská: To nebude třeba. Právě jsem zjistila jeho adresu.

Max a Liz jdou před Crashdown. Michael přijde k Maxovi.

Max: (k Liz) Pět minut.

Liz: Dobře.

Liz jde do kavárny.

Michael: Oni berou všechny věci ze šerifovy kanceláře?

Max: Cože?

Michael: Já nevím. Nějací chlapi v obleku. Tak se tam můžem dostat. Ted nebo nikdy, Maxi.

(Uvnitř kavárny)

Liz zkouší přesvědčit Mariu, aby vzala její směnu za ní.

Maria: Jeden výlet do úklidové místnosti a už nechceš pracovat? Běž se obléct do uniformy, Madonno. Lidé chtějí jíst a ty je musíš
obsloužit.

Liz: Podívej se, Mario, tohle je opravdu důležité. Slibuju ti, že ti všechno řeknu. Jsi ta nejlepší, ale teď musím jít. Díky.

Na jejím odchodu jí zastaví Alex...

Alex: Já chci odpovědi, jasný. Jsou tu podivné historky, že tě postřelili minulý týden v kavárně. A na slavnosti jste jeli autem, a
přitom jste nejeli. A kdykoliv k vám přijdu, přestanete mluvit nebo si vymýšlíte podivnou historku o Československu, jehož země
neexistuje už nejmíň 10 let.Chci pravdu a to teď hned.

Liz: Ale, důvod proč to všechno děláme, je

Maria: Krámy. My máme krámy, Alexi.

Liz: Jo, my jsme o tom nechtěli před tebou mluvit, protože jsme si myslely, že by ses mohl cítit trapně.

Maria: Ale jestli chceš, můžeme ti to říct.

Liz: V podrobnostech.

Alex: Ne! Já jím.

Odejde.

Liz poděkuje Marii a jde za Maxem a Michaelem na parkovištěm.

Max: Michael, ale pro mě je to také důležité.

Michael: Všechno co chceš dělat, je chránit co jsi získal tady v Roswell.

Max: To je pravda, ano.

Michael: Přemýšlel jsi někdy, jak se cítím já, Maxi?

Max: Ovšem, že ano.

Otočí se a uvidí Liz při džípu.

Max: Podívej se, ta učitelka co měla tvůj spis, je na cestě k tobě domů.

Michael: Cože?

Max: Nepřibližuj se tam dneska. Isabel na tebe čeká u nás doma. Jdi tam a čekej.

Michael: Mám čekat až si mě tam najde?

Max: Neudělej nějakou hloupost.

Michael odchází. Max a Liz nasednou do džípu zrovna když kolem projíždí Kyle Valenti. Začne se sledovat. Max a Liz zastaví před
přívěsem s Kylem za zády.

Liz: Jak to, že ty jsi s Isabel skončil tam kde jsi skočil, a Michael zůstal tady?

Max: To je dlouhý příběh.

Liz: Jeho pěstoun je vždy tak...

Max: Hrubý? Jo.

Topolská jde k Michaelovu přívěsu. Liz a Max se ohýbají, a hlídají Topolskou. Kyle je zmatený. Liz přitom něco upustí.

Liz: Můj prstýnek!

(Předkloní se, aby ho zvedla)

Kyle: O! Můj Bože! Liz! Vstávej! Liz!

Vystoupí z auta a jde k džípu.

Zatím Hank otevírá dveře.

Topolská: Promiňte, že vyrušuju. Já hledám Michaela.

Kyle: Liz!

Liz: Kyle!

Kyle: Ahoj Maxi!

Max: (šeptá) Ahoj Kyle!

Kyle: Co tady děláte?

Liz: (šeptá) Nic. My tady čekáme na Michaela. Jdeme ...

Max: (šeptá) Hrát kuželky.

Liz: (šeptá) Jo. My jdeme hrát kuželky!

Kyle: Liz, co jsi tam dole dělala?

Liz: (šeptá) Spadl mi tam můj prstýnek.

Topolská: (k Hankovi) Já vám dám moje telefonní číslo. Mohl byste ho dát Michaelovi a říct mu, ať mi zavolá?

Kyle: Hrát kuželky?

Topolská skončí mluvit s Hankem a otočí se k autu.

Max: Liz!

Max sehne hlavu a Kyle ho následuje.

Kyle: Co? Co to děláte?

Topolská slyší Kylea, ale ti nejdou vidět, ale uvidí Liz.

Později, Max vysadí Liz u ní doma a doprovází jí ke dveřím.

Max: Možná když to všechno skončí, mohli bychom zajít na oběd nebo tak něco?

Liz: Oběd?

Max: Jo, jestli chceš.

Liz: Tak třeba v Caf?

Max: Jasně.

Liz: Dobrá, skvělé. To není rande! To není rande...ale jen oběd.

Max: Oběd...správně.

Liz: Raději už půjdu domů.

Max: Jo, já taky.

Isabel se snaží dostat Maxovu pozornost.

Max: Dobrou noc, Liz.

Liz: Dobrou noc.

Max přistoupí k Isabel.

Isabel: Michael je pryč.

Michael užívá své síly k otevření mříže na okně šerifovy kanceláře, ale málem spadne. Vkrade se do Valentiho
kanceláře.

Max a Isabel míří k šerifově stanici.

Isabel: Víš, že ten kluk neumí ovládat své sily.

Max: Vím.

Michael prohledává šerifovy spisy. Zatím, Max a Isabel si všimnou, že jsou otevřené mříže a že tam Michael je.
Pak uvidí Valentiho jak jde na stanici.

Isabel: Ty dostaň Michaela odtamtud. Já se pokusím držet Valentiho od jeho kanceláře.

Max: Dobře.

(Uvnitř stanice)

Zástupce: Zapomněl jste něco?

Valenti: Spisy.

Isabel: Šerife? Jsem tak ráda, že jste tady. Píchla jsem a moc to s auty neumím.

Zástupce: Šerife. Vy už nemáte službu. Byl bych potěšen, kdybych mohl slečně pomoci.

Valenti: To je dobré. Já to udělám.

Max vyleze přes okno a Michael najde klíč, který má Valenti schovaný v termosce.

Max: Michael, nech toho! Pojď, Valenti je zpátky! Jdeme, Michael!

Jak se Michael dotkne klíče, prudká síla ho odhodí a on upadne na zem. Valenti, zástupce Owen a Isabel slyšeli
jeho pád. Valenti řekne Isabel ať se ani nehne a on a zástupce běží směrem ke kanceláři.

Max: Jdeme!

Michael a Max odcházejí z kanceláře a Max zavře okno. Oba skočí do odpadků právě ve chvíli, kdy Valenti přichází.
Nevidí nic v kanceláři podezřelého a zkontroluje okno, které je zamčené.

Michael: Řeknu ti, že to vůbec nebylo těžké.

Před šerifovou stanicí, Valenti mění Isabel pneumatiku.

Valenti: Tak tady to máte, slečno Evansová.

Isabel: Mockrát děkuju.

Valenti: Isabel, že?

Isabel: Ano.

Valenti: Ty jsi venku po zákazu vycházení.

Isabel: Já vím, ale měla jsem píchlou gumu.

Valenti:Jo. Kde je Max dnes večer?

Isabel: Nemám ponětí. Já jsem jen jeho sestra ne jeho stráž. Děkuji ještě jednou, šerife.

(V džípu před Michaelovým přívěsem)

Max se dotýká klíče a nemá žádné vidění. Isabel se ho také dotkne a předstírá, že něco vidí.

Michael: Co vidíš?

Isabel: Ricky Martina ve sprše.

Michael naštvaně bere klíč a jde pryč. Max jde za ním.

Max: Hej (Michael se otáčí) Promiň, za to minule. Možná jsem opravdu nevěděl jak se cítíš.

Michael:Je to snadné. My máme být schopni, zabalit si věci a odejít někde jinde. Možná za 10 let, možná za týden,
možná zítra. Víš jaká je moje rada? Nechoď příliš hluboko, Maxmillian. To nás jenom oslabuje.

(Na další den)

Topolská zastaví Liz.

Topolská: Slečno Parkerová! Mám na vás nějaké otázky týkající se Michaela Guerina. Já nejsem jen suplující učitel.
Já jsem vás viděla včera večer u Michaelova domu. Já jsem také poradkyně.


Liz: (Mumlá si pro sebe) Vedená rada.

Topolská: A Michael je hoch, který je ve vážném nebezpečí, že ho s této školy vyhodí. Jestli jste jeho přítelkyně,
tak s ním prosím promluvte. Jestli ho potkáš, řekni mu, aby se za mnou stavil. Brzy. Jste se mnou slečno Parkerová?

Liz: Řeknu mu to.

Topolská: Děkuji vám.

Jak Topolská odchází, Liz uvidí, jak se ní Kyle upřeně dívá.

Hlas: Když jsem se dověděla pravdu o Maxi, Michaelovi a Isabel, hodně jsem přemýšlela o tajemstvích...

..pro každého kdo tajemství má, je někdo kdo chce jeho tajemství vědět...

..někdy tajemství cítí lidé, že někde náleží...

..a někdy tajemství učiní, že cítíte, že někde patříte...

..a teď dokonce i já, Liz Parkerová, dívka s malého městečka, s obyčejným životem - dokonce i já
mám tajemství.