================================ .: Roswell: Portál Fanoušků :. - http://www.roswell-serial.cz - ================================ ::PILOT:: ::PILOTNÍ DÍL:: ================================ Přepis: Dagmarečka ================================ Liz sedí večer venku a píše si do deníku. HLAS: „23. září. Jmenuju se Liz Parkerová a před pěti dny jsem zemřela. Od té chvíle se všechno změnilo.“ Scéna ze dne střílení – Maria a Liz obsluhují. Liz jde ke dvěma turistům s jejími objednávkami. LIZ: „Jedna Sigourney Weaverová a jeden Will Smith. Můžu vám ještě něco přinést? Koktejl zeleného marťana? Mimozemskou krev?“ LARRY (Turista 1): „Ne, díky.“ LIZ: „Přijeli jste na festival?“ JENNIFER (Turista 2): „Jo. Tvoje rodina tady bydlí?“ LIZ: „Už čtyři generace.“ LARRY: „A možná někdo z vás ví něco o té nehodě?“ LIZ: „Měli byste něco vidět.“ Liz jim ukazuje falešnou fotku mimozemšťana, když kolem nich jde Maria s konvicí kávy a usmívá se. Maria jde ke stolu, kde se dva chlapi hádají. MARIA: „Platíte?“ MUŽ 1: „Vypadni.“ LIZ: „Babička ji udělala předtím než se tam dostali agenti.“ JENNIFER: „Ví o ní někdo?“ LIZ: „Já a teď i vy. Za chvíli se vrátím a nikomu ji neukazujte.“ Liz a Maria jdou spolu k pokladně. MARIA: „Ty jsi tak špatná a Max Evans se zas na tebe díval.“ LIZ: „Mario, to se ti zdálo.“ Liz se podívá na Maxe, který sedí u stolu s Michaelem. Podívá se na ni a rychle uhne pohledem. LIZ: „Max Evans? Na mě? Ne.“ MARIA: „Nebuď tak skromná krásko.“ LIZ: „A i kdyby to tak i bylo, chodím s Kylem. Je loajální a oceňuje mě.“ MARIA: „Mluvíš o klukovi nebo o pudlovi?“ MUŽ 1: „Přišel jsem pro prachy a bez nich neodejdu!“ Muž 2 vytáhne zbraň, zápasí mezi sebou, každý upadá na zem, kromě Liz. Zbraň vystřelí a Liz padá na zem a muži utíkají. Max uvidí, že Liz leží na zemi a chce ji pomoct. Michael ho zastaví. MAX: „Co to děláš? Nech mě!“ MICHAEL: „Co si myslíš, že děláš?“ MAX (k Marii): „Zavolej sanitku.“ Max roztrhne Lizino oblečení a vidí rostoucí skvrnu od krve. JENNIFER: „Ach můj Bože!“ MICHAEL: „Jděte zpátky!“ MAX: „Liz! Dívej se na mě! Musíš se na mě dívat.“ Liz se na něho slabě podívá a on pokládá ruku na její ránu a vidí obrazy Liz jako dítě, Max si povzdechne, když bere ruku pryč. MAX: „Už je po všem!“ MICHAEL: „Klíče!“ Max mu hodí klíče a rozbije sklenici s kečupem a poleje ji ním. MAX: „Když jsi upadla, rozbila jsi láhev s kečupem. Nikomu nic neříkej.“ Liz si chytá oblečení a dívá se jak Max utíká. ÚVODNÍ TITULKY PAN PARKER: „Oh, bože, Lizzie!“ LIZ: „Tati, nic mi není!“ PAN PARKER: „Jsi si jistá?“ LIZ: „Jo.“ MARIA: „Chlap se zbraní vypadal jak svalnatý Beavis a ten druhý jak silný Butthead.“ ZÁSTUPCE: „Budu potřebovat podrobnější popis. Domnívám se, že asi nebude kreslený.“ MARIA: „Omluvte mě.“ Maria začne čichat k jejímu oleji a když vejde Valenti tak se na ni podívá. MARIA: „Cypřišový olej. Snižuje stres.“ ŠERIF VALENTI (k Liz): „ Jsi v pořádku?“ LIZ: „Jo, jen jsem trochu nervózní.“ ZÁSTUPCE: „Podezřelí zmizeli. Jsou to nějací chlápci ne odtud. Žádných vážnějších zranění, možná kromě holky, která spadla.“ Dva turisté si prohlížejí zadní část pokoje. ZÁSTUPCE: „Řekl jsem vám, ať tam nechodíte. Přijeli na festival.“ LARRY: „Šerife, musím si s vámi promluvit. Podle mě, tady něco nehraje.“ VALENTI: „Co si myslíte, že se stalo.“ LARRY: „Muž, který střílel, stál támhle. Spolu s Jen jsme všechno prohledali, ale kde je kulka?“ ZÁSTUPCE: „Kulka se ještě nenašla.“ LARRY: „Předtím než se to stalo, holka nám ukázala tohle.“ Podá Valentimu falešnou fotku mimozemšťana a ten ji podá panu Parkerovi. PAN PARKER: „Lizzie?“ LIZ: „Ano?“ PAN PARKER: „Říkal jsem ti, že nemáš ukazovat žádné fotky mimozemšťanů.“ Mezitím jde Valenti ke stolu Maxe a Michaela a všimne si prázdných láhví od tabasko omáčky. JENNIFER: „Dva kluci v jejím věku. Jeden…“ LIZ: „To byli určitě nějací turisti.“ LARRY: „Mě se zdálo, že dobře zná.“ Liz přijde večer do pokoje, svleče si uniformu a dá ji do baťohu. Jde před zrcadlo, kde uvidí na břichu stříbrný otisk ruky. Příští den v hodině biologie UČITELKA: „Minulý týden jsme mluvili o genech. Dneska se budeme bavit o rozdílech mezi lidstvem. K experimentu si sedněte ve dvojicích.“ Max, vejde do třídy a sedne si vedle Liz, s tužkou v ústech. UČITELKA: „Pan Evans? Jsme ráda, že jste přišel mezi nás. Osoba po pravé straně dá zkumavky vzorek rostliny a osoba po levé si připraví vzorek svých slin.“ Max vyndá tužku z úst a chce jít na záchod. UČITELKA: „Pane Evansi?“ MAX: „Můžu jít na záchod?“ UČITELKA: „Problémy s měchýřem?“ Učitelka podá Liz vatovou tyčinku, se kterého si Liz vezme vzorek svých slin. UČITELKA: „Zevnitř jde snadno vyjmenovat charakteristické rysy, kterými se odlišujeme od jiných. Ale co uvnitř? Podívejte se důkladně lidským buňkám a popište, co vidíte.“ Liz se dívá na svoje sliny přes mikroskop a pak si všimne Maxovy tužky a vezme z něj vzorek. Jeho buňky nevypadají jak její. Na chodbě LIZ: „Maxi, Maxi! Musíme si promluvit!“ Popadne ho za ruku a vtáhne do hudební třídy. Kyle tam hraje na bubny. LIZ: „Kyle!“ KYLE: „Ahoj!“ LIZ: „Ahoj!“ KYLE: „Zdravím, Maxi!“ MAX: „Ahoj!“ KYLE: „Dostala jsi můj vzkaz?“ LIZ: „Jo, ale byla jsem jen trochu…“ KYLE: „…nervózní?“ LIZ: „Jo.“ KYLE: „Táta mi všechno řekl. Jsi v pořádku?“ LIZ: „Jo, jen jsem byla přetažená.“ KYLE: „A vy teď?“ LIZ: „Hledáme nějaké místo, abychom se mohli učit biologii.“ KYLE: „Biologii, jasně. Stejně jsem byl na odchodu. Mám už masku na festival.“ LIZ: „Kyle! Musíme se učit.“ KYLE: „Jasně. Měj se Maxi.“ MAX: „Chodíš se synem šerifa?“ LIZ: „Ne, že bych hned…Maxi, můžeme si promluvit?“ Vyhrne tričko a ukáže mu stříbrný otisk. LIZ: „Vzala jsem si z tvé tužky vzorek slin. Možná si myslíš, že jsem se zbláznila, ale snažím se udržet si chladnou hlavu. Nebyly to obyčejné buňky. Navrhuju, abychom se vrátili do laboratoře a zopakovali pokus a já se ujistím, že jsem se předtím spletla…“ MAX: „Nezpletla si se.“ LIZ: „Fajn, to znamená, Maxi, odkud jsi.“ MAX: „Nejsem odtud.“ LIZ: „A odkud?“ Max ukáže nahoru prstem. LIZ: „Ze severu?“ Max ukáže výš. LIZ: „Přece nejsi mi…mimozemšťan. Jsi?“ MAX: „Spíš se mi líbí ne z této země. Omlouvám se, není čas na vtipy. Ano jsem. Teď si asi myslíš, že jsem se zbláznil já.“ Liz chce odejít. LIZ: „Víš, Maxi, musím…“ MAX: „Liz, poslouchej mě. Nemůžeš to nikomu říct. Rodičům, Marii, nikomu. Ani nevíš, co by se stalo. Od tebe záleží můj život.“ Liz odchází. V Crashdown. ALEX: „Prý střílel dvakrát, ale nikdo nebyl raněn.“ MARIA: „Tak proč se mi Liz vyhýbá! Nejdřív přišla pozdě do školy a pak si sedla vedle Pam Troyové a přitom ji nesnáší a otevřeně se k tomu hlásí. Posloucháš mě?“ ALEX: „Jo, poslouchám, ale pochop, tady píšou, že se nic nestalo. Jako obvykle všechno zveličuješ.“ Isabel, Michael a Max spolu obědvají. ISABEL: „Když už si konečně začínám dávat dohromady život, ty najednou všechno zničíš. Jak si mu to mohl dovolit?“ MICHAEL: „Snažil jsem se ho zastavit.“ MAX: „Omlouvám se.“ ISABEL: „Omlouváš se? Porušil si dohodu a to je všechno, co nám k tomu řekneš? Je to proti našim pravidlům.“ MAX: „Ty pořád používáš svou moc.“ Isabel si ohřeje svoje jídlo rukou. ISABEL: „Jen pro zábavu. Musíme přemýšlet jak ji to vysvětlíme.“ Max vypadá provinile. ISABEL: „Bože, tys jí to řekl?!“ MAX: „Neměl jsem na vybranou. Bude to v pořádku.“ ISABEL: „To je konec.“ MAX: „Ne není.“ MICHAEL: „Isabel má pravdu, musíme odjet z Roswellu.“ MAX: „Nemůžeme.“ MICHAEL: „Ale jo, věděli jsme, že ten den jednou přijde.“ ISABEL: „Michael, kde půjdem. Roswell je náš domov.“ Nasedají do džípu. MICHAEL: „Jaký domov? Vždyť to není ani naše sluneční soustava.“ MAX: „Lepší teď nenajdem.“ MICHAEL: „Vy možná ne, vás Evansovi našli na cestě, ale mě můj pěstoun drží jen kvůli měsíčnímu šeku.“ MAX: „Bude to dobrý, měli bychom žít, jako by se nic nestalo.“ ISABEL: „Jako kdyby se nic nestalo. To je tvůj plán? Neuvědomuješ si, že nás můžou každou chvíli dostat, zavřou nás do nějaké laboratoře, kde na nás budou dělat testy nebo nás prostě zničí?“ Max nastartuje a odjedou. Na školních záchodcích. Liz vejde k umyvadlu, aby si opláchla tvář, když Maria vyjde z kabinky. LIZ: „Ahoj.“ MARIA: „Ahoj. Volala jsem ti asi čtyřicetkrát.“ LIZ: „Vím, omlouvám se.“ MARIA: „Co se tam včera stalo?“ LIZ: „Co tím myslíš, všechno jsi viděla.“ MARIA: „Nevím, protože tohle není kečup.“ Drží její blok. „Podle mého je to krev. Co ti Max udělal?“ Liz si usuší ruce a neodpovídá. V džípu, Isabel sedí vzadu v autě a poslouchá Cdčko tím, že ho drží při uchu. MAX: „Můžeš přestat, Isabel?!“ ISABEL: „To už nemůžu ani poslouchat hudbu?“ MAX: „Nemohl jsem ji nechat umřít.“ Najednou se za nimi objeví Valenti a zastaví je. ISABEL: „Chce nás zadržet?“ MICHAEL: „Jeď dál. Vypadnem odsud.“ MAX: „Dáme mu důvod k podezření. Max sjede na okraj cesty. MAX: „Často zastavuje mladé.“ Přijde k nim Valenti. VALENTI: „Váš řidičák.“ MAX: „Samozřejmě.“ Podá mu je. VALENTI: „Děkuju pane Evansi. Včera jsme měli menší nehodu v Crashdown. Buďte opatrní.“ MAX: „Ano, pane.“ Max pohne nohou na pedál a kopne do lahvičky od tabaska omáčky. Valenti si toho všimne. VALENTI: „A nejezděte příliš rychle.“ MAX: „Ano.“ Max chce nastartovat, ale Michael mu vezme klíče. MAX: „Všechno bude v pořádku, Michael.“ MICHAEL: „Ne, nebude. Už nás mají. Nebudu čekat, až nás dostanou.“ MAX: „Nikoho nedostanou. A vůbec, kdo?“ MICHAEL: „A co naši rodiče a ostatní z lodi?! Nevypařili se. Zabili je a dobře o tom víš.“ MAX: „Liz to nikomu neřekne, ona je jiná.“ MICHAEL: „Opravdu? A jak zareagovala, když jsi ji to řekl. ‚Jsi mimozemšťan? Super!‘“ Max uhne pohledem. MICHAEL: „Nemyslím si.“ Michael hodí klíče na sedadlo. ISABEL: „A já jako byla naštvaná?“ Liz a Kyle jdou ke dveřím. LIZ: „Dobrou.“ KYLE: „Jo, jasně. Poslouchej Liz, celý večer jsi se mi zdála, že jsi byla myšlenkami jinde.“ LIZ: „Vím, omlouvám se. Přemýšlel jsi někdy…“ KYLE: „O čem?“ LIZ: „Když mě vidíš, cítíš něco?“ KYLE: „Samozřejmě. Cítím… Jako co?“ LIZ: „To je jedno. Sama nevím, o čem mluvím. Půjdu už spát.“ Liz se natáhne, aby vypnula světlo a přitom se ji Kyle uvidí na břiše otisk ruky. KYLE: „Liz?“ Rychle si tričko stáhne. LIZ: „Dobrou, Kyle.“ KYLE: „Dobrou, Liz.“ Liz sedí na střeše. MAX: „Liz!!!“ Jde k okraji a povídá se dolů. MAX: „Musíme si promluvit.“ Pustí ho dovnitř do restaurace. MAX: „Představuju si teď jak se asi cítíš. Chtěl jsem ti to už stokrát říct.“ LIZ: „Mě??“ Max se usměje. LIZ: „Co?“ MAX: „Omlouvám se, ale pořád tě vidím v té sukničce s hrníčky.“ LIZ: „V čem?“ MAX: „To je jedno, bylo to už dávno.“ LIZ: „Oh, můj Bože. Jak jsem mohla v něčem takovém chodit!!! Ale to bylo přece ve školce a tebe jsem poznala ve třetí třídě. Umíš číst myšlenky?“ MAX: „Ne, ale když jsem tě uzdravoval, musel jsem se s tebou spojit a uviděl jsem sérii obrazů. Obraz sukně ve mně vyvolal pocity, které jsi tehdy cítila.“ LIZ: „A co jsem cítila?“ MAX: „Větší ponížení jsi ještě nezažila. Ale ušila ji pro tebe máma, byla z ní tak pyšná a tak jsi ji nosila pro ni.“ Liz přikývne v šoku. MAX: „Nikdy předtím jsem to nezkoušel, ale možná se to dá vrátit. Možná i ty pocítíš, co je ve mně.“ Přijde před ní. MAX: „Musím se tě dotknout.“ Liz přikývne. Max ji položí na obě strany tváře ruce. MAX: „Zhluboka se nadechni a snaž se uvolnit.“ Liz začne vidět obrázky, jak Maxe a Isabel našli Evansovi na cestě. Jak ji poprvé uviděl. Na chodbě ve škole, jak mluví s Marií. HLAS: „Jeho pocity se staly mými. Cítila jsem jeho osamělost. Poprvé v životě jsem uviděla skutečného Maxe Evanse. Dívala jsem se na svět jeho očima. A co bylo nejdůležitější, v jeho očích jsem byla krásná.“ Max se odtáhne. MAX: „Povedlo se?“ Liz přikývne a Max se na ni rozpačitě dívá. Liz pozoruje Maxe jak jde po chodbě. HLAS: „Max Evans mě nějak ovládl. V jedné chvíli se celý můj život změnil. Ironie!! Když jsem se konečně zamilovala, tak jsem se zamilovala do mimozemšťana.“ Liz je v hudební třídě. ALEX: „Ahoj!“ LIZ: „Ahoj, Alexi. Neviděl jsi někde můj baťoh?“ ALEX: „Ne. Můžeme si na chvíli promluvit?“ LIZ: „Jasně.“ ALEX: „Já a Maria jsme tvými přáteli. Lhaním Marii, lžeš i mě.“ LIZ: „Co ti Maria řekla?“ ALEX: „Nic moc. A vím, že co říká má být jen mezi čtyřma očima, ale našla stopy krve na tvém bloku. Co se děje?“ LIZ: „Víš, že Maria vždycky dramatizuje. Nic se neděje.“ ALEX: „Fajn. Stačí mi jen, že mi řekneš, že je všechno v pořádku.“ LIZ: „Jo, je.“ ALEX: „A cokoliv se stalo, je po všem?“ LIZ: „Úplně.“ Zástupce a šéf vejdou do kanceláře. ŠÉF: „Tady je.“ ZÁSTUPCE: „Slečno Parkerová, šerif vám musí položit několik otázek.“ V kanceláři šerifa, Liz sedí před stolem. Vejde Valenti. VALENTI: „Vítejte, slečno Parkerová. Váš otec souhlasil, že si s vámi můžu promluvit. Je mi léto, že vám to ukazuju.“ Ukazuje ji fotky s mrtvým tělem a otiskem ruky. VALENTI: „Toho člověka našli mrtvého bez stopy příčiny smrti až na tohle. Co si o tom myslíte?“ LIZ: „Nikdy předtím jsem nic takového neviděla.“ VALENTI: „Kyle prý něco takového viděl na vašem břiše.“ LIZ: „To se mu zdálo.“ VALENTI: „Určitě. Má totiž dost bujnou představivost. Musíš mi to ukázat.“ LIZ: „Řekla jsem vám, že jsem na sebe vylila kečup.“ VALENTI: „Liz, prosím.“ Liz vstane a vyhrne si tričko. Otisk zmizel. VALENTI: „Z toho těla taky zmizel. Co víš o Maxi Evansi?“ LIZ: „Max Evans? Moc dobře ho neznám.“ VALENTI: „To on seděl při stole v Crashdown v den střelby?“ LIZ: „Ne, můžu už jít?“ VALENTI: „Ještě jedno. Někdo tady přinesl tenhle baťoh, asi je tvůj.“ Max má tělocvik a objeví se tam Liz. Mezitím Valenti mluví s agentem, kterého zavolal, aby mu s případem pomohl. VALENTI: „ V té uniformě je díra po kulce. Říkám vám, ta holka byla postřelena.“ Agent vezme uniformu a dá si ji do kufru. VALENTI: „Co to děláte?“ AGENT: „Ve Phoenix na mě čeká létající talíř. V Barstow účetní, který tvrdí, že je Ježíš. Oba případy jsou věryhodnější než tohle. Zavolejte, když natrefíte na něco…skutečnějšího.“ VALENTI: „Měl jsem vás o všem informovat. Můj syn ten otisk viděl.“ AGENT: „Určitě. Dám uniformu do laboratoře a budu se snažit být co nejvíc objektivní. Vám radím to samé.“ VALENTI: „Tak lehce se nevzdám. Chci být součástí vyšetřování. AGENT: „Váš otec měl přezdívku seržant Marťan. Nechcete skončit, jak on?!“ VALENTI: „Agente Stevensone, když můj otec našel to tělo, bylo mi osm. Celý život jsem si myslel jako každý, že je šílený. A teď jsi nejsem tak jistý.“ AGENT: „Děkuju, šerife. Udělal jste to, co jste měl. Zbytek nechte na nás.“ Max a Liz jdou do třídy kreslení. LIZ: „Potřebuju znát pravdu. Chci vědět všechno. Jinak půjdu za Valentim a všechno mu řeknu.“ MAX: „Fajn.“ LIZ: „Fajn.“ Liz vytáhne z kapsy papír s otázkami. LIZ: „Odkud jsi?“ MAX: „Nevím. Loď se rozbila předtím než jsem se narodil.“ LIZ: „Takže byla nehoda?“ MAX: „Určitě vím, že to nebyl meteorit.“ LIZ: „Loď havarovala v 1946, ale tobě je 16?!“ MAX: „Byli jsme v něčem jako jsou inkubátory.“ LIZ: „My?“ MAX: „Isabel, Michael jsou taky…“ LIZ: „Fajn, to je odpověď na další otázku. Jakou máš sílu. MAX: „Můžeme se spojit s lidmi tak, jak už víš. Můžeme měnit molekulární strukturu a…“ LIZ: „Co to znamená?“ Max jde ke hliněné soše a pohybem ruky změní její tvar. MAX: „Tak jsem tě vyléčil.“ LIZ: „Maxi, kdo o tom ještě ví?“ MAX: „Nikdo.“ LIZ: „A co vaši rodiče?“ MAX: „Nikomu jsme to neřekli. Mysleli jsme si, že na tom by závisely naše životy.“ LIZ: „To znamená, že když jsi mě léčil, všechno jsi riskoval.“ MAX: „Jo.“ LIZ: „Proč?“ MAX: „Kvůli tobě.“ Liz se usměje LIZ: „Valenti mi ukázal fotky nějaké oběti vraždy. A na těle měl stejný stříbrný otisk.“ MAX: „To nemůže být.“ LIZ: „Byly udělané v 59.“ MAX: „To je nemožné.“ LIZ: „Kyle viděl otisk na mém břichu a Valenti našel mou uniformu. Ptal se, jestli jsi byl tehdy v Crashdown. On tě podezřívá, Maxi.“ Max odchází. MAX: „Musím jít.“ LIZ: „Maxi, kde jdeš?“ Běží do haly, ale Max se ztratí v davu lidí, běžících na festival. Isabel se připravuje na posteli. Max otevře dveře. MAX: „Nech toho. Odjíždíme.“ Isabel a Michael čekají v autě na Michaela. ISABEL: „Kde máš věci?“ MICHAEL: „Na sobě.“ Liz se učí na posteli, když se před ní stoupne Maria, oblečená na festival. MARIA: „Předtím než půjdu na ten přihlouplý mejdan, chci vědět všechno. Máš mi říct pravdu, jinak to, co vím, řeknu Valentimu.“ LIZ: „A co víš?“ MARIA: „Vím, že ten den byl Max v restauraci a že k tobě přiběhl a něco ti udělal. A taky vím, že jediný člověk na světě, kterému jsem mohla věřit, mi teď lže. LIZ: „Jen nešil.“ MARIA: „Šílet. Za koho mě máš?!“ Maria křičí a utíká z restaurace a Liz přímo za ní. V džípu. MICHAEL: „Takže je nás víc.“ MAX: „O jednoho. Tak to bylo přinejmenším v 59.“ MICHAEL: „Možná se konečně dovíme, kdo jsme. ISABEL: „Michaeli, uklidni se. Náš potenciální příbuzný z před 40 let je teď potenciálním vrahem. V autě Marii MARIA: „Liz, co se s tebou děje? Máš před sebou vědeckou bariéru. To já jsem měla být tvou šílenou přítelkyní. Ale jak být sílenou kamarádkou někoho, kde je sám šílený?!“ LIZ: „Mario, blábolíš.“ MARIA: „Mám na to svaté právo.“ Max, Michael a Isabel projedou dolem nich LIZ: „Bože, to jsou oni. Otoč.“ MARIA: „Co? Bože, jedu s šílencem.“ LIZ: „Dožeň je.“ Liz popadne volant a otočí auto uprostřed cesty. MARIA: „Zbláznila si se. To je jen jeta.“ Když Max uvidí hlídkujícího Valentiho, rychle otočí auto a vjede do uličky. Ulice je ale zablokována autem, ale když se chtějí vrátit, Mariino auto je také zablokuje. ISABEL: „Skvělé.“ Maria a Isabel vystoupí a jdou k nim a Max, Michael a Isabel jdou také k nim. MARIA: „Co plánují? Neříkej mi, že jsou tři…“ LIZ: „No…“ MARIA: „Asi se pozvracím.“ LIZ: „Maria ví.“ MICHAEL: „Neuvěřitelné.“ Michael k nim přijde a Maria se schová za Liz. MARIA: „Přísahám, že nic neřeknu.“ MICHAEL: „Nepřekážej svým autem.“ LIZ: „Když odjedete, přiznáte se.“ MICHAEL: „Záchranu života nazýváš vinou?“ MAX: „Michael!“ LIZ: „Mám nápad. Spolu můžeme Valentiho splést.“ MICHAEL: „Nejsme spolu, tady jde o náš život, ne tvůj.“ MAX: „Michael, stejně se to jednou muselo provalit.“ LIZ: „Co se stalo nezměníte, ale utíkajíc, ukážete Valentimu, koho má hledat.“ MAX: „Ona má pravdu.“ ISABEL: „Věděla jsem, že budeš na její straně.“ MAX: „Nejsem na ničijí straně.“ ISABEL: „Nastal čas, abys na některé byl.“ MAX: „Zjeď z cesty. Jedu sám k Valentimu.“ MICHAEL: „Řekli jsme, že odjíždíme.“ ISABEL: „Bez tebe neodejdu.“ ISABEL: „Jaký je tvůj plán?“ Liz jde k domu Kyle KYLE: „Čekám už na tebe hodinu a půl.“ LIZ: „Vím, zachovala jsem se jak idiotka, omlouvám se.“ Nevinně se na něho podívala Na festivalu, Isabel a Maria jdou spolu a míjí Alexe. ISABEL: „Hezká maska, Alexi.“ ALEX: „Ahoj, Isabel. Mario.“ MARIA: „Ahoj.“ ALEX: „Hezký kužele.“ U Kylea KYLE: „Nemusíme na festival.“ LIZ: „Bude sranda.“ Políbí ho LIZ: „Setkáme se za půl hodiny před pódiem, jo?“ KYLE: „Jo. Za půl hodiny.“ Zajde za strom a zavolá Maxovi. MAX: „Máme půl hodiny.“ MICHAEL: „To se nepovede.“ Na festivalu, Valenti a zástupce hledají Maxe. VALENTI: „Kde je?“ ZÁSTUPCE: „Tam. Co vůbec udělal?“ VALENTI: „Nech to na mě.“ Maria a Isabel jsou na parkovišti ISABEL: „No tak, válej se.“ MARIA: „Válím se.“ ISABEL: „Válej se!!“ MARIA: „Vždyť to dělám, dobře.“ ISABEL: „Klíče.“ MARIA: „Vím, že to auto není žádný zázrak, ale jestli se mu něco stane, matka mě zabije.“ ISABEL: „Jak chceš.“ Valenti se přiblíží k Maxi. VALENTI: „Chci se tě na něco zeptat.“ MAX: „Na co?“ VALENTI: „Byl jsi v den střílení v Crashdown?“ MAX: „Ano.“ VALENTI: „Co jsi udělal, Liz Parkerové?“ MAX: „Nic.“ VALENTI: „Nevěřím.“ Dá Maxovi želízka. MAX: „Neřeknete mi moje práva?“ VALENTI: „A nějaké máš?“ Mezitím Liz narazí na dva turisty z restaurace, kteří ji sledují. Isabel předstírá, že přejela Mariu a rychle utíká. LIZ: „Mario!!“ ALEX: „Co se děje? Co jí to děláš?“ VALENTI: „Co se tady děje?“ Na Mariině hrudi je stříbrný otisk. VALENTI: „Jsi v pořádku?“ MARIA: „Myslím, že jo.“ ZÁSTUPCE: „Tam je, šerife, utíká.“ VALENTI: „Hlídej je.“ Valenti ho sleduje, uvidí člověka ve stejném oblečení a je to Kyle. KYLE: „Tati, co tady děláš? Neviděl jsi, Liz? Měla tady být.“ VALENTI: „Ne.“ KYLE: „Fajn.“ Michael se schová v kabince, kde si sundá masku. Valenti vyslýchá Maxe a hází ho proti dveřím. VALENTI: „Myslíš si, že jsi chytrej, co?“ MAX: „Nevím, o čem to mluvíte.“ VALENTI: „Nehraj si se mnou, Evansi. Je to barva.“ Zvedne ruku a ukáže mu barvu z otisku, kterou měla Maria na hrudi. VALENTI: „Byl jsi v Crashdown a udělals něco Liz a já musím vědět, co!“ MAX: „Jedl jsem hamburger. Když začali střílet, tak jsem utekl. Porušil jsem právo? Zatknete mě?“ VALENTI: „Za hodinu máš být doma. Něco ti řeknu. Dovím se pravdu, uvidíš. Jsi opravdu chytrej, ale já taky.“ Odchází. Jonathan Frakes odpočítává sekundy od srážky. FRAKES: „Jste připraveni? 8-7-6-5-4-3-2-1!!!“ Malá kosmická loď spadne a rozbije se a ze které vypadávají mimozemšťanská těla. Isabel, Michael a Max to smutně pozorují. Max uvidí Liz a jde si s ní promluvit. MAX: „Ahoj.“ LIZ: „Ahoj.“ Přijde k ní a zastrčí ji kousek vlasů za ucho. MAX: „Měla jsi…“ LIZ: „Vlasy, jasně, díky.“ MAX: „Liz, tohle není bezpečné. Pro tebe, pro mě…pro nás.“ LIZ: „Nezajímá mě to.“ MAX: „Přál bych si, aby se s toho stalo něco hlubšího. Ale je to nemožné. Jsme…“ LIZ: „…jiní.“ MAX: „Jo.“ MAX: „Uvidíme se ve škole.“ LIZ: „Maxi?“ MAX: „Jo?“ LIZ: „Děkuju, že jsi mi zachránil život.“ MAX: „To já ti děkuju.“ HLAS: „24. září. Jmenuju se Liz Parkerová a před pěti dny jsem zemřela. A pak se stalo něco zvláštního. Konečně jsem začala žít.“